Potratová pilulka - máte zkušenost?

Ahoj holky.
Pro začátek bych chtěla poprosit, aby ty z vás, které jste těžké odpůrkyně potratů, si nechaly své názory o "vraždách" a podobné kecy typu "nikdy bych to neudělala..." apod. ...
Myslím si, že tohle je věc každé ženy a tuhle diskuzi jsem založila proto, abych zjistila, kolik z Vás má s tímto zkušenost.
A proč se vlastně ptám...Mám přítele se kterým nejsme moc dlouho spolu...Teprv půl roku...Jenže se stalo, co jsme oba nechtěli aby se stalo. Otěhotněla jsem. První myšlenka, co mi probleskla hlavou "co teď?"...jsme spolu krátce, mám tříletého syna, bydlíme v domě mých rodičů,nedávno jsem si dodělala školu, krátce chodím do práce. Po několikadenním vzájemném diskutování jsme se rozhodli, že si miminko prostě nechat nemůžeme z existenčního hlediska. Takže jsme se rozhodli pro potrat. Zašla jsem tedy ke gynekologovi, vyštřil mě, vzal krev a já chtěla být informována o téhle metodě. Po pár dnech jsem šla znovu na krev, jelikož předtím bylo moc brzo a hodnota hcg byla nízká. Po dalším odběru se těhotenství potvrdilo, následoval kontrolní utz, jestli je vajíčko tam kde má být. A bylo. Ještě když jsem dostala fotku do ruky...Bylo mi hrozně ale věděla jsem, že bychom tu živořili a nebyli bychom spokojená a šťatná rodina. Ještě ten den odpoledne jsem volala doktorovi, kdy tedy mohu jet do nemocnice, kterou jsem si vybrala. Jela jsem hned další den. Ráno jsem si byla vyzvednout žádost a jeli jsme...Cesta byla divná...Všechno se mi promítalo v hlavě pořád dokola a já si vduchu říkala jak jsem blbá a že za blbost se holt platí. Přijeli jsme, paní v kartotéce si mě zaevidovala do počítače, pak jsem šla na chodbu kde jsem čekala příchod sestřičky...Myslela jsem že budeme sepisovat papíry atd...Zavolala mě dovnitř, vzala krev a ještě co jsem si držela čtvereček buničiny po vpichu na ruce mi do druhé dlaně vyloupla 3 tabletky. Donesla mi vodu, já postupně polkla všechny prášky, byla jsem odeslána do čekárny s tím, abych hodinu počkala a po hodině mohla jet domů. Hodina celkem uplynula a my jeli domů. Opět jsem měla smíšené pocity ale vím, že tohle rozhodnutí, ať už to zní jakkoliv, bylo "správné". Zítra, po 48 hodinách, se mám opět dostavit, pro poslední tabletku. Bojím se ale musím to zvládnout...Už aby to všechno bylo za mnou...

Najdu tu někoho, kdo podstoupil to samé? A jak to bylo dál?
Předem díky za Vaše odpovědi