Pozdní potrat ve II. trimestru. Máte zkušenost?

To je nádherná zpráva!!!!! 😵 @maova moc gratulujeme a přejeme teď už jen samou radost, rodinnou pohodu a užívání si rodinného štěstí! Kdybys měla potom někdy čas ( chápu, že ho moc nebude ), napiš prosím jaké to bylo, jak zavolali a tak... to se čte strašně hezky 🙂

@lucie.krajcarova Luci, taky to na mě občas příjde. A to zrovna když si říkám, že nejhorší mám za sebou. Ve středu jsem měla krizi největší. Pak je zase líp. Pořád se to střídá.
Musím ještě dodat něco k tomu, jak to zamává se vztahem. Zezačátku jsem si říkala, jak nás to pěkně sblížilo. Jenže poslední dobou mám pocit, že manžel se o tom v žádném případě nechce bavit. Že mu prý to mluvení o tom vůbec nijak nepomáhá a mě prý taky ne... Že vždy, když o tom mluvíme, tak brečím, tak mi to prostě podle něj pomáhat nemůže. Nevím, mám poslední dobou pocit, že jsem na něj nějak neustále vnitřně naštvaná za to, že se s tím tak rychle srovnal a nevím, co s tím dělat. I když jsem ráda, že se s tím srovnal, přeju mu to, ale nechápu, jak mohl tak brzy...
Jinak situace z včerejšího dne ve školce (v práci): "paní učitelko, dívejte, beruška. jéééé ona odletěla do nebíčka, za vaším miminkem..."

Maově moc a moc gratuluji k holčičce 😀

@maculda - hrkli mi slzy do očí.
Já jsem měla včera taky nějaký smutnější čas, víc jsem na něj myslela, dnes je to 5 měsíců co nám řekli, že nežije. Na manžela se nezlob, oni to mají chlapy jiný. Já jsem se na něj taky zlobila, že dělá, že se nic nestalo, zjistila jsem, že to není pravda. Zrovna dnes ráno mi volal, ať se jdu podívat na nebe, že je tam takový krásný mrak a jak vycházelo slunko, tak byl růžovo modrý, tak jsme každý jinde koukali na stejný mrak a mysleli oba na naše děťátko. Myslí na to taky, oni jen neví co s tím, neumí o tom mluvit, celkově jsou uzavřenější.
Mě psycholožka řekla, ať mu vysvětlím, že když se mi chce plakat, tak je to dobře, je to očistný proces, a když mu to vadí, tak ať mě nechá vybrečet aspoň v soukromí, ale nezakazuje mi to. Musí to ven.

maova - moc gratuluju, to je tak krásná zpráva 🙂 moc štěstí vám přeju

To je skvělý když se tady čas od času objeví dobrá, co dobrá skvělá, zpráva. Maova moc gratuluju! A jestli bude trocha času tak napiš jak se máte. Jak psala Sue_m strašně hezky se to čte.

@maculda @klara.k Mám to taky tak. Je to jak na horský dráze. Chvíli lepší a chvíli krize. Vůbec nevím jak na tom vlastně jsem. Každopádně když se mi chce brečet, tak brečim. Myslím, že horší by bylo, kdyby člověku nešlo brečet. Každopádně v noci hrozně špatně spím. Nemůžu usnout a pak se budím co čtvrt hodiny.
Psala jsem si s kámoškou co jsme těhotněli stejně. Na osobní setkání to ještě není ale mluvit s ní dokážu. Tak jsem za to ráda...

@ivcah i to je pokrok, cesta k normálu. Já jsem podle toho brečení poznávala jak na tom jsem, když jsem najednou nějaký den nebrečela, tak jsem si říkala, co se děje.

@klara.k Tak takový den jsem ještě neměla ☹ . Možná časem

@maculda musela jsi to říct dětičkám ve školce? ale určitě to berou krásně, bylo to moc dojemné.. na manžela se nezlob, chlapi to berou jinak, ale neznamená to, že jsou na tom líp. jen se už o tom nechtějí bavit, mají to v sobě. můj mi taky řekl, že je to dávno, je to historie, která se nebude opakovat. pro něj je to už prostě uzavřené. vůbec se na něj nezlobím. chtěla bych to mít taky tak. ovšem tím, že jsem to dítě nosila několik měsíců pod srdcem, cítila, jak kopalo, tak to prostě zákonitě musím brát jinak. a že mi to chybí..
@klara.k včera byl asi fakt zvláštní den.. na chmury. psycholožka to řekla dobře, taky se tím příště obhájím, až mě manžel bude uklidňovat, že ty emoce prostě musí ven.
@ivcah Ivi, tak to je pokrok. možná je ještě čas. psát si, telefonovat je asi snadnější, než ji potkat s bříškem. mně to teď už neva, ale ten časový odstup je větší.

Ahoj holky, dlouho jsem tu napsala, nebyly novinky. V utery jsme od pani dr. dostali zelenou a muzeme se zacit snazit. Dokonce rikala, ze zrovna ovuluju, tak at na to jdeme hned:o) Dostala jsem Utrogestan na prodlouzen cyklu, mam jen max. 22 dni a jeste Clostilbegyt na podporu ovulace. Snad uz nas stesticko najde!

@wwwerca Dneska jsou to samé dobré zprávy 🙂 Tak šup na to. Držím palce

Jo holky, mam brat tehotenske vitaminy. Potrebuju nejake doporucit, brala jsem driv GS Mamavit. Poradite?

@ivcah to já ze začátku taky neměla, trvalo to opravdu dlouho než jsem někdy nezabrečela. teď už to bývá naopak, je to dlouho co nebračím a pak mě to překvapí. Mužu vidět i pupíky, už jsem si i chovala čerstvá miminka. To ale neznamená, že je mi to jedno, jen se s tím učíme žít.
@wwwerca tak hurá na to,držím palec

@wwwerca já beru mamavit a kyselinu listovou. na hematologii mi ještě přidali pyridoxin (málo bílých krvinek) a sem tam rozpustný multivitamín.

@wwwerca Já jsem četla nejlepší reference na Femibion. Jsou 2 druhy Femibion 800, který se bere do konce 13. týdne a pak navazující Femibion 400. Já jsem si ho už nakoupila a zobu. Balení té 800 mě vyšlo na 250 Kč a je to na měsíc. Koukni na www.femibion.cz

@klara.k Tak jedno to nebude nikdy ale jak říkáš - musíme se tím naučit žít. Navíc se musíme naučit nevidět v každém dítěti to naše. Protože není. Je to jiný příběh.
Já si pořád říkám, že než by byla mimča nějak těžce postižená, že je to lepší takhle. Ale zase si člověk říká "ale kdyby to bývalo ještě pár týdnu vydrželo".... Je to ZATRACENĚ těžký

@wwwerca to je prima, tak dneska jo 🙂 beru listovku a calibrum mami. ale ono je to asi jedno, které vitamíny. hlavně tu listovku.
@ivcah jo máš velkou pravdu. když se občas dostanu do kontaktu s někým, kdo mají s postiženými zkušenost, dávají mi za pravdu. je to velice těžké. navíc musíš myslet na to, co by bylo, až rodiče umřou...

Diky za rady ohledne vitaminu

@veruska007 Ahojky, ty známé máš přímo na gynekologii? No jak říkám, ty potraty nic moc přístup, první porod díky jednomu doktorovi hnus, ale ten doktor tam už není. Druhý porod paráda, všechno bez problémů, doktoři i sestřičky, třeba to bylo i tím, že tam byl se mnou manžel. Ale v podstatě platí, že my ženské vydržíme všechno, takže se všechno dalo zvládnout.

@lucie.krajcarova Právě. Ono je taky postižení a postižení, ale ve 24. týdnu je 60% šance na přežití ale pouze 10% z přeživších mají šanci na "normální" život. A starost o 2 ležící děti bysme nezvládli. Upřímně obdivuju odvahu těch, kteří si ponechají mimi i když vědí, že bude nemocné. Je otázka jestli je sobecké si děti nechat nebo je sobecké si je nenechat. Ale jak říkáš, člověk tu nebude věčně a co pak? Těžko čekat, že se potará někdo z příbuzných. Ani to člověk od nikoho chtít nemůže

@ivcah Ahojky,vubec to neni sobecke si deti nechat,pokud vis,ze by jejich zivot nebyl plnohodnotny! ☹ Vim to ze zkusenosti z prace,kde se velmi casto setkavam s detmi ruzne postizenymi a u kterych je prognosa do budoucna spatna.Taky je videt na maminkach,jak je to vycerpava a jak chradnou,i zalem z toho,ze nemohou svym detem pomoct.A pokud muzu posoudit,tak ta bezmocnost je nejhorsi ☹
Vubec se netrap myslenkami,jestli jste se meli sanci postarat.Bude to znit krute,ale nemeli...Pokud prezivaji deti predcasne narozene,ba extremne nezrale(tj. 25-28.ty) jsou to zazraky!A pokud jsou jeste nasledne v poradku,bez potizi,tak to je zazrak snad na desatou 😉 Bohuzel to v praci vydivam.Priroda sama vedela,proc dava vyvoji miminka alespon 38 ty,aby bylo schopno prezit bez problemu.
Kdyz nam rekli,ze maly by se predcasne narodil,nefungovali by mu plne plice a ledviny,tak jsem nevahala...i kdyz to bylo nesmirne tezke rozhodnuti...Pri poslednim UZV,tam nebyla skoro zadna plodova voda a maly by za kratko ve mne umrel,takze me rozhodnuti bylo spravne,lec znovu rikam ,nesmirne tezke! ☹

Jinak MAOVE mooooc blahopreju,at si ty nejkrasnejsi okamziky prozije naplno...!!!!

@maculda @klara.k včera bylo asi opravdu něco ve vzduchu, i já měla včera těžký den, hlavně potom večer, kdy na mě vše znovu dolehlo... je to těžké, moc těžké. U mě to možná bylo i tím, že jsem se setkala včera s rodinoui z manželovi strany, byli tu dlouho a když odjelo, tak na mě smutek padl v plném rozsahu, nechtěla jsem dát svíčku z ruky a jen jsem chtěla brečet. Asi ještě nejsem připravená vídat se s více lidmi a vidět, jak jsou veselí, v pohodě, řeší absolutně jiné věci... já tam tak seděla a říkala jsem si, že jsem asi jediná, komu děti tak chybí, kdo je měl tak rád. Pro ostatní byli, už nejsou a život jde dál...

Mému muži můj pláč naštěstí nevadí, pokud ano, tak to nedává znát. Včera taky i když jsem mu říkala, ať mě nechá, tak seděl v koupelně se mnou a objímal mě. Jsem mu za to vděčná, pomáhá mi to, nebýt s tím smutkem tak úplně sama... i když to samozřejmě já i manžel cítíme odlišně, ten smutek... ono to ale jinak ani nejde... naši muži nenosili děti v bříšku, necítili je v sobě, je to pro ně jiné...

@ivcah také jsme stáli předtím 24.týdnem a doktorka s námi rozebírala, jak by jejich život vypadal, kdyby se podařilo dvojčátka udržet do 24.týdne... řekla nám, že by do života vstupovali s tím, že budou na 90% postižené.. jakokoliv, že možné je vše. U nás to potom ale rozhodli sami děti - prostě mi praskla voda a už se nedalo nic dělat, narodili se ve 21.týdnu a bylo po všem. Také jsme se s manželem moc báli toho, že by byli postižení, kdyby se podařilo vydržet... ale děti to rozhodli sami, tím se uklidňuji a jsem jim za to i vděčná.

@lucie.krajcarova to mě moc mrzí, že se zatím nedaří druhé miminko, vím, jaké je to každý měsíc čekat jestli už a ono je zase prázdno. Věřím, že třeba opravdu práce pomůže, to je velká změna životního stylu... a kdyby se náhodou nedařilo, tak mě vždycky uklidňovalo, že dnes lékaři už snad dokážou pomoci.. držím palce, ať si vás miminko najde co nejdříve!

@sue_m díky moc, napsala jsi to krásně. a snad už ty těžké dny máme za sebou. dnes je mi o mnoho líp než včea 🙂

@sue_m - i já měla někdy pocit, že jsem jediná komu chybí, že všichni sedí, je jim dobře, jak to že jim není smutno. Já už tyto intenzivní pláče nemívám, teda ne často, naposledy asi před 14 dny, jinak je to jen tak poplakat trochu, ale takto pořádně v klubíčku na zemi, někdy je mi to i líto, že už není ta emoce tak moc silná, že se to tělo začalo jaksi bránit nebo já nevím. I to mělo v sobě něco pěkného, tu intenzitu, ikdyž intenzivní bolest, ale silný emoce spojující mě s dítětem, tak nějak jsem to asi vnímala.

@sue_m U mě to taky nešlo zastavit. Začaly mi stahy a začala jsem krvácet, takže už taky nešlo nic dělat. Dva týdny jsem ležela s nohama nahoru a ani se nehnula. Zašili mě dávali kapačky gynipralu a stejně to přišlo. Příroda to asi měla vymyšlené jinak. Jen doufám, že s jedním mimi nebude mít moje děloha takový problém. ☹

Ahoj holky, dneska jsem měla zase jeden z horších dní. Vstala jsem až večer. Zase to na mě nějak padlo. Je to jak na horský dráze... Doufám, že alespoň u vás to bylo lepší!

@ivcah Kočko, drž se, bude líp. Je před námi léto, vše bude jednodušší.

@ivcah ach jo... to je mi líto... já to takto měla ve čtvrtek 😔 drž se, přeju moc síly, i když vím, že je to těžké.. mě zítra čeká rodinná sešlost, některé čelny rodiny jsem ještě po tom neviděla, tak se mi tam vůbec nechce... už vidím zítra zese ty nervy, jestli někdo bude něco říkat, nebo nebude vůbec... sedět tam a poslouchat jak se vesele baví ☹ ... ale s tím smutkem, já to mám stejně jako @klara.k je to taková intenzivní emoce, která mě spojuje s dětma a já jsem za ni i ráda. Nechci na ně zapomenout, chci si to všechno uchovat a pláč a takové to zoufalství k tomu patří ☹

Ještě jak jsi psala, že doufáš, že s jedním mimi nebude mít tvá děloha problém - doufám a skoro se i modlím v to samé. Chci nějak věřit v to, že s jedním případným miminkem budu mít těhotenstvín normální a vše dopadne dobře.. kdybych se o tom nepřesvědčovala, tak bych se asi zbláznila 😒

Holky, tak my jsme objednaní do CARu na konzultaci, sice až na konci dubna, ale aspoň něco... pevně doufám, že v červnu by mohl být KET, tak snad mě nevyvedou z omylu. To už to bude pátý měsíc...

@sue_m Tak držím palce na tu sešlost. Oni někteří příbuzní se svým: "nebreč, bude další" jsou fakt na ránu. Vždycky si říkám, že to myslej dobře jinak bych je musela vážně s těma radama poslat někam. Pro ostatní je to jak říkáš. Děti byly, už nejsou a budou jiná miminka, tečka. Zatím se to snažím přejít a nic na to neříkat.
Já se taky pořád uklidňuju tím, že s jedním mimi to třeba bude normální. Navíc, když mi nikdo nebyl zatím schopen říct, co se stalo. Všichni se odvolávají na počet miminek a že to prostě bylo na moje tělo moc. Ale neříkám, že mě nenapadne, že to s jedním nebude stejný a že třeba nejsem schopná donosit mimi až do konce. Ale snažím se to zahnat protože jak říkáš, to bych se z hoto zbláznila!
Jsem zvědavá jak dopadneš v CARu. Doufám, že už budeš co nevidět těhotná! Další dobrá zpráva na téhle diskusi by nebyla k zahození!!! Konec dubna je za chvílí, vždyť už jsme vlastně v polovině. A aspoň se máš na co těšit!

Dobre rano, holky, drzim vam palecky. Ja se doted pokud mozno rodinnych akci neucastnim. V patek jsem byla na tehu cviceni a cvicitelka se mne ptala, jestli uz jsem nekdy rodila, tak jsem ji rikala, ze dvakrat. A pak kdyz jsem s Honzikem vychazela, tak se mne jedna tehulka ptala, kde mam druhe miminko... 😢 . Ale uz to snasim vsechno mnohem lip. Taky se porad bojim, ale musim verit, ze tentokrat to dobre dopadne... jinak by se mi narodil ustraseny uzlicek. Taky mi z niceho nic praskla voda... a nedalo se nic delat. Ale takove veci se zpravidla neopakuji, porad si to pripominam...