Přišla jsem o miminko v I. trimestru. Co dál?

Ahoj fone, přesně vim, jak Ti je, taky mám dny beznaděje a mám strašnej strach, že to třeba nikdy nevyjde, začala jsem na sebe dávat děsnej pozor, začala jsem se o sebe mnohem víc bát a míň žít, člověka to prostě poznamená a rozhodně přijde o trochu optimismu v životě, taky jsem občas v depce a brečím, strašně mi vadí ta nejistota, kdyby mi někdo řekl, nemůžeš mít děti, tak se s tím nějak srovnám a naplánuju si nějak jinak život, ale když člověk neví a nebude vědět třeba ještě rok, dva, tři, tak asi ztratím jiskru a budu posmutnělá, vyhořelá mladá pani, sice to navenek nikdo nepozná, ale cítím, jak vnitřně rozhodně o pár let v tomto období zestárnu. Je to těžký, strašně těžký, ale tady na fóru se čeká dobře. S IVF nemám žadné zkušenosti, píšeš, že už to potřetí nevydržíš, bolí to teda i fyzicky?

Ahoj Oriorin, tak už jsem zavítala i na diskuzi "začínáme po potratě", díky bohu, že tu ty diskuze jsou, člověku fakt pomáhá, že v tom boji není sám a že mu konečně někdo rozumí. Jdu tam taky něco napsat, díky za pozvání.

Ahoj holky!!!

Tak já zase zavítala k Vám z disk. začínáme po potratě: ☹

Je to děs- běs, proč my všechny tady musíme být šesté???? ☹

Já jsem teď v poho, co je práce, tak nemám čas myslet na to co mě potkalo. Jen si říkám - proč já????
Nekouřím, alkohol příležitostně - jen 2dcl vína,..jím zdravě,...tak proč já!!???
A jak píšeme na začínáme po potratě, kašlu na doktory!!! Na jejich názory!!! Počkám 2 mršky a jdu do toho!!!
Život už sakra musí být spravedlivej!!!!
Holky, já se taky bojím, aby to příště vyšlo...... 😲

Karkulko, tezko to popsat jako klasickou bolest-na injekce, kterych je teda pozehnane, se da jakztakz zvyknout, brisko je pak sice cely rozpichany, ale neumira se na to.Kdyz se ale zacnou zvetsovat vajecniky po stimulaci, tak to zacina docela sila utrpeni-ja je mela oba asi 15 cm, na nich 20 foliku , ktery maji ke konci skoro 2 cm, to se pak v tom brisku pekne macka a tlaci na vsechny organy...Mela jsem sileny bolesti pri kazde navsteve wc, clovek musi ale pit nejmene 3 l vody denne, aby zahnal hyperstimulak...Odber vajicek je taky nic moc, prece jen vpichy po jehle boli.K tomu by bylo po tech vysokych davkach hormonu pekne blbe od zaludku, tocila se mi hlava, taky jsem 8 kg pribrala, zacaly se mi mastit vlasy atd atd...Takze zadna slast...Kdyz si clovek predstavi, cim projde, kolik ho to stoji a stejne je to naprd, tak se musi sakra premlouvat jit do toho znovu...

dnes jsem začala špinit, čtvrtý den po revizi..najednou to bylo tak zjevné..včera jsem to skoro vytěsnila, jakoby nic z toho nebylo..

Ahoj fone, tak to je teda drsný, to je opravdu k breku, čím člověk musí procházet, aby měl miminko, když to nejde klasickou cestou a ještě to pak nevyjde, nemáš to teda vůbec nejdoduchý, drž se, naprosto Ti rozumim.

mocsmutna - nebuď tak moc smutná - jsme na tom tak trošku podobně- ber to tak, že proti většině holek co tu jsou (bohužel - všem jim moc přeju aby se to brzo změnilo) máme jednu obrovskou výhodu, výhru, životní štěstí - říkej tomu jak chceš. Máme doma dítě - a i když ta ztráta hodně bolí - ten brouček co mám doma je ten nejlepší lék na duši, a navíc díky němu vím, že to není beznadějný - že ta šance tu je. Ale i kdyby to nedopadlo (čeká nás bohužel poslední pokus IVF) tak to sluníčko už mi nikdo neveme. A i když manžel nemůže mít děti vůbec, tudíž máme dárce - je to náš poklad a miluje ho jako vlastního. Tak hlavu vzhůru. Oproti mě máš ještě jednu výhodu - tvoje snažení neomezuje nikdo krom tebe samotné - nás bohužel omezují finance... ☹ 😠

Jinak pro trošku optimismu - kamarádka prodělala 2 neúspěšné pokusy IVF v Brně na Obilňáku, pokaždé měla ukázková embrya, jenže taky hrozný hyperstimulák, takže to nakonec neudržela ani do testu. Pak na naši radu přešli na Unicu - je to soukromá klinika v Brně - kde se zhorzili toho jaké předtím dostávala dávky hormonů, dali jí skoro polovinu a výsledek? žádný hyperstimulák a kouzelná dvojčátka kterým je dneska rok a půl... Takže i na potřetí není nic ztraceno... 😉

Ahoj holky,
je tu nekdo se stejnym osudem anebo se vsem dari a jen ja jsem nestastna? Mam po revizi v sestem tydnu a porad se z toho nemuzu vyhrabat... :( Jak dlouho trva nez clovek prestane brecet?

Majdulo, neboj, přebolí to..záleží na tom, jestli máš na co se upnout, na práci, na partnera, cokoliv..já potratila 6 neděl před svatbou, chtěla jsem ji zrušit, odsunout, ale z různých důvodů jsem to neudělala. Svatba byla moc fajn. Svatební cesta byla fajn první čtyři dny, pak jsem dostala první menstruaci, to jsem taky obrečela..teď čekám na druhou, jsem zase nervní jak pes, jak se to vleče..ale celkově je mi prostě líp. Tak hlavu vzhůru, hodně pracuj, dělej si malé radosti a neztrácej naději!!!

ahoj holky - přesunuly jsme se z této smutné diskuse do jedné o malinko veselejší, jestli chcete přijďte za námi - snažíme se to vzít od začátku a tentokrát líp...
https://www.modrykonik.cz/forum/show.php?vThrea...
Sešla se nás tam príma partička co si navzájem dodává kuráž. 😉

ahoj devcata nedavno jsem si jeste psala s tehulkama na uplnem zacatku a bac vše je jinak,dnes jsem prodelala čisteni protoze nas plod se prestal vyvijet,je to pro nas velka ztrata protoze jsme cekali a snazili dva roky.vim ze zivot jde dal ale nejak to moooc boli ☹ jak se s tim poprat.vim ze dr rikal ze lepsi ted nez dyl a bylo by postizeny.vim chapu to chvili a potom zase bulim.vse chce cas.zitra budu jeste radsi lezet po zakroku a asi potom do prace,nevim.a za sest nedel se muzem pokouset o dalsi miminko 🙂 moc vas zdravim

xhanys
á přišla o miminko také v prvním trimestru. bolelo to moc a bolí ještě teď.
Ale věřím,že to tak mělo dopadnout a že by mimi bylo moc slabé, nemocné, proto jej tělíčko vypudilo. Příroda to zařídila dobře.
Bolí to a bude ještě dloho bolet, ale věř, že i to přejde a zase vyjde sluníčko.
Není nás málo které jsme si tímto musely projít.....
moc držím palečky aby to brzy přešlo a vyšlo vám brzy další krásné období 🙂

Ahoj všem. Jelikož mi je také hrozné smutno napíšu i svůj příběh. Před 4 měsíci mi zemřel otec, chodila jsem na ARO, jelikož dostal mozkovou mrtvici. Po skolabování se už neprobral-po třech dnech prodělal mozkovou smrt a druhý den zemřel. Snažili jsme se v tu dobu o mimi a měsíc po úmrtí táty se to stalo. Celá rodina se probrala ze smutku a těšili jsme se. Vše probíhalo podle pana doktora v pořádku. Dostala jsem Utrogestan na udržení - stres z úmrtí atd. Takže jsem měla i naději, že samovolně nepotratím.
Dva dny zpátky - středa 15.5.2013 jsem šla na běžnou kontrolu, pan doktor mi jako vždy NEudělal ULT jelikož je prý brzo, takže já jsem ještě mimi neviděla, jen váček v 5tt. Krevní testy opět na transfuzce provedli špatně. Třikrát udělali jen krevní obraz a ne krevní skupinu a protilátky.
Znáte ten pocit, když Vás něco žere a Vy si říkáte, že Vám se stát nic špatnýho nemůže, ale i tak to cítíte??
S tím pocitem jsem šla domů a v přítel mi volal a já mu řekla, že vše je v pořádku. Druhý den ráno jsem v sedm vstala a šla k jiné paní doktorce - to hlodání mi nedalo spát - řekla jsem jí, že cítím, že je něco špatně a pan doktor tvrdí opak. Vypadala jsem jak blázen, ale pro klid mi řekla, že mi udělá aspoň jeden obrázek, když ještě žádný nemám. A moc nechápala, proč mi ho doktor neudělal.Při vslékání mi řekla, že mám velké břicho, že to snad budou dvojčátka, že v 10tt to není možný. Položila jsem se a ona začala. Viděla jsem jen její slzy a bylo mi vše jasné. ULT ukazoval pár teček a nic víc, žádnou pulzaci, nic. Paní doktorka se mi omlouvala za vtipkování s dvojčátky a vysvětlila mi, že mimi je velikostí na 5tt a 5týdnů se nevyvíjí a jen pomalu rozpadá. Nemělo nikdy srdíčko a vlastně je to jen zárodek. Nemohlo odejít, jelikož beru přášky na udržení, které mi vyvolávají normální stav těhu. Hodinu po návštěvě jsem byla v nemocnici na příjmu a další hodinu už po zákroku. Byla jsem o 3kg lehčí a břicho bylo pryč.. Bez mého šestého smyslu bych šla za tři týdny na normální kontrolu k panu doktorovi a ten by snad řekl, že je jako vždy vše v pořádku. Nejdraději bych mu něco řekla, ale co z toho. Budu už chodit jen paní doktorce a musíme začít znovu.
Nejhorší je ten pocit prázdna. Bude mi 30let a mimi nikde. Včera když jsem byla propuštěná z nemocnice jsem po cestě potkávala samé těhulky a maminy s kočarkama, jak naschvál. Pořád jen bulím a přítel nemluví...

Snad bude líp a brzo začneme.

@illy ahoj Illi-já jsem týden od druhé revize a když jsem včera přišla do práce tak mi moje kolegyně co sedí vedle mě oznámila, že je v 7tt, takže jsem to psychicky nezvládla, pořád brečím a nechci chodit do práce. Není to závist, naopak jí to přeji, ale jak píšeš, je to to představování, že už by to bylo takové a takové. Nevím, jak jít dál, mám strach, že se nám to může stát i na potřetí.

ahoj holky, moc mě mrzí, že se scházíme tady. Můj manžel je strašně smutný, že mu chybí můj úsměv a dobrá nálada, ale nějak se z toho nedokážu dostat. Po první revizi to bylo hrozné, ale, říkala jsem si, že na podruhé to musí vyjít, a přesto, že druhé těhotenství bylo úplně odlišné od toho prvního tak taky nedopadlo, zase v 8tt zamlklý potrat a tudíž následovala druhá revize. V září nás čeká imulobiologick a genetické vyšetření, takže do toho nějak vkládám naději, ale mám hrozn strach, že se nám to stane znovu. Po miminku moc toužíme. Cítím se, že jsem k ničemu a hrozně prázdná.
Moc nám všem přeju, aby již brzy jsme měli v náručí naše malá miminka!

@shyanne Ahoj, je to opravdu moc těžké a člověk se s tím musí srovnat... Byla jsem taky z toho moc smutná a bezmocná. Ale hodně je i o psychice. Po potratu jsem nemohla znovu otěhotnět. Po roce mě dr. vypsala papíry na umělé (měla jsem syndrom PCO) no a když jsem se měla do centra objednat, tak jsem 2 dny předem zjistila, že jsem těhotná. Celé těhu jsem se bála, ale prostě jsem se na to snažila nemyslet. Narodil se nám zdraví kluk. Chtěli jsme vždy 2 děti, taže druhé jsme plánovali, když budou klukovi 3 roky. Nebrala jsem antikoncepci, ale dávali si pozor. A protože jsemměla mozek zaměstnaný klukem, tak prostě se stalo, že jsem po roce a čtvrt nečekaně otěhotněla. Byl to šok, protože jsem zase čekala, že budou problémy a bude to chvilku trvat. Dneska máme 4,5 letého kluka a 2,5 letou holčičku. Na to , co jsem si prožila a jak jsem se cítila dnes už jen vzpomínám.... Přeju vám vše, aby jste se dočkaly všechny takového štěstí, jako já a ono to přijde, chce to jen čas a změnit myšlenky, i když je to hodně těžké...... Držím palce!

@illy Ahoj, já vím, že se s tím musím srovnat, a snažím se o to, ale jde to pomalu. Já vím, že je to hodně o psychice, takže jdeme s manželem tuto středu k psycholožce, aby nám bylo líp a vše šlo snadněji. Tvůj příběh je moc povzbuzující a jsem moc ráda, že máš již dvě krásné děti, ze kterých se raduješ každou vteřinu. Víš, když doma něco dělám tak si říkám, že už bych chtěla být v době, kdy tam kolem mě poleze malej šmudlík a já budu vzpomínat na to co tomu všechno předcházelo, tak jako to máš teď ty. Můj problém, je asi to, že chci aby to moc času nezabralo, ale jinak to nejde tak se s tím musím smířit. Děkuji moc za povzbuzení, a za to, že držíš palce. Měj se hezky a užívej dětiček.

@shyanne naprosto ropzumím.... byla jsem na tom úplně stejně..... člověk by to chtěl všechno hned a každý den je "zničující" a " nemyslet na to" se prostě nedá, přestože je jasné, že to moc pomáhá..... ALe kdo nezažije nepochopí, takže si ostatní můžou plácat játra jak chtějí, ale ty to prost prožíváš....... Neboj, za pár let budeš v obležení 🙂

@illy jo přesně tak, každý radí, ne nesmíš na to myslet a ono to půjde všechno, jak má, ale když to ten daný člověk neprožil tak nemá ani tušení, jak těžké to je, hlavně, když jsou okolo všichni těhotní nebo mají miminka. No to doufám, a doufám, že už to půjde dobře. Děkuju🙂

Je mi teprve 20 ale s přítelem sme de rozhodli pro miminko a když už sem si pak dělala 3 těhotenské testy tak mi vyšli všechny pozitivní měli sme s toho ohromnou radost, ale to štěstí trvalo bohužel krátce šla jsem ke gynekologovi a on mi řekl ze Jsem bohužel potratila.. zitra jdu do nemocnice aby mi udelali potrat, strašně se bojím ze pak nebudu mit možnost mit děti.

Ahoj holky-prisla jsem o miminko zacatkem tohoto roku v 11 tydnu tehotenstvim. V nemocnici mi dali prasky na vyvolani poridnich kontrakci aby ten plod a vse okolo toho vyslo samo :(

Ahoj holky, jsem tady nova ... 😅
Včera jsem se vybrala na ultrazvuk se vsemi příznaky těhotenství .
6 pozitivních testu, píchaní v podbříšku, citlivá a zvětšené prsa, bolení hlavy......
Podle vypočtu poslední menstruace by jsem měla byt v 6tt, jenže pan doktor mi v děloze nenašel nic...
Bylo podezření na mimoděložní, takže mě poslal na lepší UZ jěšte do nemocnice.Na nejaký mega UZ.
Tam mi našli v děloze 3mm dutinku, HCG mam přes 800...bylo mi řečeno že bud jsem přišla brzo, anebo tehotenství skončilo nebo končí...Ze začátku jsem měla čárku na testu slabou pak ale byla identická s testovací čárkou, ještě včera před návštěvou dr jsem si test dělala, ale přišlo mi poslední dva dny že ty příznaky se nejak stráci, dnes mě už skoro vůbec nebolí prsa....Jsem z toho celého dost špatná, nechce se mi nic, jenom brečet a spát.V uterý jdu na další vyšetření, prý naděje umírá poslední....

Dobrý den,na radu moji kamarádky jsem se zde registrovala. 1.4 jsme s přítelem přišli o miminko,nemohla jsem se s tím smířit. Úspěšně mám za sebou šetinedělí a i první menstruaci a bohužel stala se nám nehoda a zjistila jsem dnes že jsem opět těhotná. Mám strach že je to velmi brzy že zase vše dopadne jako před nedávnem. Nehledě na fakt že mi doktor řekl dříve jak za 3-4 měsíce nezkoušet...Poradíte?vím že musím zavolat a objednat se,ale bojím se také doktora a jeho reakce ☹ děkuji za názor či radu

@temp09 ahoj především gratuluji, já mám pár dní po revizi takže momentálně procházím docela bolestmi..bojím se aby revizi udělali v pořádku, mám docela křeče...a neboj se vše bude v pořádku, četla jsem nespočet příběhů žen které otěhotněli hned po šestinedělí a mají zdravé dětátko...a četla jsem že ty doporučované 3-4 měsíce říkají ale není pro to objektivní studie...my se snažíme už 4 roky 😢

@temp09 Já otěhotněla dva měsíce po revizi, taky jsem se bála reakce,ale všecko v pohodě a dnes mám šestiletého kluka, tak se neboj a věř, že bude všecko dobré.

Ahoj děvčata, všude se snažím číst, jak se s tím vyrovnat, jak to zvládám, a je to den o de dne horší a horší.. První den jsem si připadala mimo, teď už nemůžu ani reklamy s miminkem a večer když na mě přijdou bolesti jak se hojím tak jen bulím, je mi furt smutno a chybí mi přítel, který dělá po večerech v hospodě. Snaží se být se mnou ale ani pro něj to není lehké a vysiluje ho mě povzbuzovat, nejsem slepá. Špatně spím, bulím, nemám na nic chuť jen chci stále u sebe mít chlapa, nedokážu to prožívat ani s rodinou, nikoho tu nechci... Ty 3 měsíce čekání, také jsem o nich četla, pan dr říkal, že to je sice takové špatné vysvětlení, ale je to hlavně z důvodu, aby se žena dokázala případně vyrovnat s další ztrátou... Je to smutný, nikdy jsme se za miminkem nehonily a když jsme se začaly těšit, příjdem o něco, co vlastně ani ještě není na světě.

@25jajinka já jsem po revizi pár dní..napřed mě fyzicky nic nebylo ale psychika v pasti..teď se to otočilo a jsem fyzicky na tom blbě..mám bolesti a křeče tak se modlím aby bylo vše v pořádku a prostě se to jen vše stahovalo do původního stavu...ty máš bolesti? no musíme se zkusit zabavit a moc se v tom nepatlat a jít co nejrychleji dál...

Přes den se snažím hýbat, mám stahovací pás a užívám algifen, tchýně mě má pod dohledem je sestřička v nemocnici, ale jak večer lehnu, uvolním se tak cítím každý sval, jak je prázdný močák píchá mě tam, neodvažuju se dole ani zkontrolovat, nevím kdy budu schopna zase normalne s partnerem spát, nemam na to ani pomyšlení. 10 jdu na kontrolu do centra, kde se starají o ženy jako jsme my, čekání je nekonečné, potřebuju porozumění od odborníka který řekne že bude vše ok. Zabavit přes den to jde, ale večery jsou hrozné... Na internetu mě už nic nebaví a tady na koníkovy mě trýzní reklamy a radostné události jiných, které jim přeji, ale mě to ubližuje.

@25jajinka a v kolikátém jsi byla týdnu? možná by neylo od věci za nějakým terapeutem zajít pokud tě to tak moc trápí...zkus si přečíst tady článek, dala jsem ho přečíst i manželovi a moc nám to pomohlo..pro něj to bylo trochu jiné tím, že je to pro něj více vzdálené neměl bříško atd...tak to berou jinak http://www.mrnous.com/potrat/spontanni-potrat-z...
děti mě zle nedělají, dělá me nedobře těhotná a nebo někdo s kočárkem....a jako na potvoru narážím na hodně mladinké slečny s břuchem a jestli ty holčiny měli 20 tak to je moc..ale ta to prostě je.musíme se soustředit na svou cestu...já si dámm do dovči oddech, stejně musím po revizi, a po dovolené jdeme do car na IVF..máme to tam rozjednané a těsne před akcí jsem zjistila že jsem těhotná...