Zemřelo mi dítě

miliharmi
24. bře 2008

Stalo se vám to také? Máte někdy pocit, že to zvládáte a jindy se pod tou bolestí hroutíte? Zkusme si spolu psát, nejlépe rozumí ten, kdo to sám zažil.

Jmenuji se Milena, před rokem mi zemřela dvouletá holčička na herpetickou encefalitidu. Občas se potřebuji z toho vypsat, stále to hodně bolí.

abbey1
13. srp 2011

@tamulik Ak môžem poradiť,určite na stretnutie plamienka choď.My sme boli už mnoho krát a vždy ma to trošičku posunulo.My mse bohužiaľ ešte neboli klientami Plamienka.Vtedy ešte nefungoval.Ale na onko sme vtedy spoznali Dr Jasenkovú.je to úžasná žena a česť jej, i ostatným, za to,čo robia pre tie deti a celé rodinky.

abbey1
13. srp 2011

@katuscakzms To,čo som písala tamulik,platí i ako rada tebe.môj manžel s nami na prvé stretnutie Plamienka neišiel.tada zaviezol nás a čakal vonku.Proste nemal silu.stretol sa s doktorkou a hovoril s ňou,ale nedokázal ísť a sedieť tal s ostatnými.On Filipka strašne miloval a veľmi ťažko to nesie.
Následne na ďalšie stretnutia išiel a časom i čo to povedal.

katuscakzms
13. srp 2011

@tamulik mozno sa tam stretneme a budeme mat moznost sa porozpravat a vyrozpravat aj osobne,tiez poznam mnohe rodiny ktore si nevazia svoje deti a nestaraju sa o ne a neviem ako to ze maju deti ktore su zdrave ked nedbaali na nic ked boli tehotne,kazdemu dietatku prajem len to dobre ale niektore matky ani by nemali nosit tytul matka,tiez to neviem pochopit proste je to vsetko naruby a to zle co sa deje v dnesnej dobe by sa diat nemalo,nieje ziadna spravodlivost na tomto svete,ako sa hovori kazdemu sa raz vsetko vrati ale ja mam pocit ze uz to neplati,aj ked niesom pomstichtiva ale ked niekto pacha zlo nemal by byt odmenovany dobrom ciii?a ten co roby dobre skutky ako to ze sa mu nedari,a tie nase deticky? ved tie nikomu nic neurobyli tak preco tak museli trpiet,citit bolest a strach ako to?som velmi zmetena z tohto chaosu ktory je na tomto svete,z chaosu kde sa ocitaju aj deti...

abbey1
13. srp 2011

@hameeda Prepáč,musela som reagovať.Mne dieťa nedal Boh a teda mi ho ani nikto nemal právo vziať.
Nech už sa to deje pre čokoľvek,ale nikto a nič nemá právo brať deťom právo na život a nechať ich tak neskutočne trpieť.Ak aj Boh existuje,neverím,že by dokázal byť tak krutý.
Prepáč,musela som reagovať.Tým som nechcela sa dotknúť veriacich,či neveriacich.To je každého súkromná vec.

abbey1
13. srp 2011

@katuscakzms Viem ako bezmocne sa cítiš.ja som bola tak strašne na dne prvé mesiace,a to sme už mali maličkú sabi,ale ja som bola úplne zničená.našťastie ma to,že som sa o ňu musela starať,postavilo na nohy.Inak by som s tým asi dlho bojovala a bez nej,ani neviem,či by nám vydržal vťah s manželom.každý sme tú hrôzu prežívali inak.
Ty si bohužiaľ v horšej situácii.Veľmi Vám prajem ďalšie dieťatko.Malého človiečika,ktorého urobíte šťastným a ktorému dáte všetku lásku,ktorú v sebe máte.
Možno sa v tej Podkylave uvidíme.Boli sme tam aj asi pred týždňom na koníkoch.

katuscakzms
13. srp 2011

@abbey1 ja citim ze potrebujem take stretnutie,manzel jednoducho bude musiet ist so mnou pretoze sa tam nemam ako dopravyt ale vravela som mu ze je to nezavezne nemusi tam byt moze kedykolvek odist,nemusi rozpravat atd.ale sam by z vlastnej iniciativy nesiel to len preto ze ja chcem, on sa s tym vysporiaduvava nijako inak boli ho to ale nerad o tom vsetkom hovori,neviem ci by bol spokojny a povedal my po stretnuti ze tam pojdeme aj na buduce tym som si nie ista ale viem ze je citlivy a nesie tu bolest v sebe len to nedava tak navonok ako ja a nepotrebuje to co ja na prekonanie tohto smutku a bolesti

abbey1
13. srp 2011

@katuscakzms Hovoríš presne o mojom mužovi.Tiež potreboval čas,aby tam vôbec išiel a nedokáže o Filipkovi hovoriť doteraz.Vždy začne plakať,keď ho spomenie.keď vidí,alebo číta o nejakom trpiacom dieťatku,tak spomenie aj nášho maličkého.On s ním bol aj dlho v nemocnici,keď som ja otehotnela a nemohla byť oficiálne hospitalizovaná.Tak tam videl všetky tie hrôzy a zomierať aj ďalšie deti.Máme nočné mory obaja dodnes.A to už je to 11rokov.Takže ani čas nie je ku nám veľmi millostivý.

katuscakzms
13. srp 2011

@abbey1 tak to naozaj preziva horsie kedze bol pritom vsetkom a zazil to nemocnicne prostredie atd.moj manzel za namy chodil ale nedokazal tam vydrzat ani pol hodinu,ale znasal to vsetko spolu s nami ked sme chodili po lekaroch a videl tie strasne zle obdobia ktore sme mali a prezival s nami tu bezmocnost,poznacilo ho to vsetko to viem len my je luto ze sa o malej nerozpravame,on my proste povie ,,je to tak uz s tym nic nenarobyme nezmenis to aj keby si sa utrapila k smrti proste sa s tym musime vyrovnaat mame jeden druheho a hototvo,,chapem jeho slova ale potrebujem ten smutok prezit aj s nim,ale snad sa nam podari ist na to stretnutie a dobre to dopadne pre oboch a mozno sa tam stretneme aj my,to by ma velmi potesilo stretnut tam mamky ktore ste my take blizke z tohto fora ze mam pocit ze vas poznam....

katuscakzms
13. srp 2011

@abbey1 je velmi tazke zabudnut na to vsetko co vidime v nemocniciach na kazdy pocit ktory prezivaame spolu s nasimi detmi a aj z nimi ktore vidime trpiet,je to nieco co nevymazeme z nesej mysle len casom to mozno trosku vybledne ale stale sa to niejaky cas vynori napovrch v istich chvilach.... ☹

miliharmi
autor
13. srp 2011

@katuscakzms Buď úplně v klidu, @hameeda měla svůj způsob vyrovnání se se smrtí dítěte, ale podle toho, co ty o sobě píšeš a jak reaguješ, její cesta není podle mě ta tvoje, to co ti radí, by ti vůbec nepomohlo. Podobné rady jsem dostala také a jsem moc moc ráda, že jsem si uvědomila své vlastní potřeby a neposlechla jsem je. Je to sotva pár měsíců, co ti holčička umřela, máš nárok být zhroucená a zničená, to je normální, opak by byl nenormální. Tady třeba je takové desatero pro pozůstalé, je to jen v hrubých rysech, ale myslím, jsou to dobré rady: http://www.dlouhacesta.cz/cz/leve-menu/prvni-po...
Potřebuješ oplakat svou holčičku, potřebuješ se probolet k síle jít dál, ta přijde až teprve po té, co si projdeš cestou truchlení a zármutku a ta se nedá ujít za pár týdnů, obvykle se mluví o minimálně roku než se z toho matka trochu dostane. Nespěchej na sebe. Doporučuji se snažit zachovávat základní režim v péči o sebe a rodinu, ale je naprosto normální, že zatím nezvládáš všechno jako před tím. Vypovídat se a najít pochopení a porozumění od lidí, co prožili, je většinou nejlepší pomoc, aspoň po určitou dobu. Já třeba už nyní až tolik té podpory nepotřebuji, už jsem za tím, ale někdy mám okamžiky, kdy si taky aspoň krátce potřebuji vylít srdíčko.
Čas opravdu tu bolest otupí, ale ty jsi teprve na začátku, tobě ještě nestihl nic otupit. Vzpomínám, jak jsem se v prvních měsících cítila já, @abbey1 to nejspíš taky potvrdí, bolest zaplní celou naši bytost a sama za sebe mohu říct, že kdybych ji tenkrát potlačila a snažila se už tenkrát jít za každou cenu dál, tak dneska jsem nejspíš zhroucená někde v psychiatrické léčebně. Každá se musíme řídit podle svých pocitů, někdo si pomůže vytěsněním a někdo tím, že to probolí a propláče až k úlevě a znovu nalezené síle jít dál. Nedá se říct, že jen jedna cesta je správně.

Ráda bych se ještě stručně vyjádřila k tomu tématu, zda Bůh bere děti. Už jsem tady kdysi o tom napsala fůru příspěvků, je to složité téma, ale já vím, že můj Bůh mi Milenku nevzal, ne ve smyslu, že způsobil její nemoc a smrt. Ano po té, co zemřela, si ji vzal k sobě a ona nyní žije dál v Jeho blízkosti. Díky Bohu za to, že vstupuje do situací způsobených zlou vůlí ať už lidskou nebo duchovní se svou milostí. Dokonalá Boží vůle se děje v nebi a tam už není ani nemoc, ani bolest, ani smrt. Na zemi se děje mnoho vůlí a mnohé z nich jsou zlé, ale Bůh vstupuje do situací způsobených působením zlé vůle a proměňuje ji. Někdy se stane, že zlá vůle se dočasně prosadí, třeba protože je málo těch, kteří volají a prosí o to, aby se děla vůle Boží jako je v nebi, tak i na zemi. Potom třeba umře malé dítě. Ale já věřím, že tím nic nekončí, zemřelo tomuto světu, ale Bůh ve své milosti ho zachránil pro život věčný. Naše děti se neztratily, nejsou někde daleko, jsou s Bohem a je-li Bůh blízko nás, pak i ony jsou blízko. Spolu s Bohem nás utěšují a přimlouvají se za nás, abychom všechno zvládly a došly Tam, kde jsou nyní ony.

abbey1
13. srp 2011

@miliharmi Napísala si to pekne.A som rada,že si pochopila ako som to myslela i ja s Bohom.Mňa rodinné tragédie od Boha odklonili a našla som si svoj spôsob života.Ale proste neverím,že by akýkoľvek "Boh" dokázal cielene ubližovať.

katuscakzms
14. srp 2011

@miliharmi vsetko si to velmi pekne napisala,som nesmierne vdacna za to ze sa tu mozem vyrozpravat a ze som tu pochopena,ze su tu mamky tak uzasne ako ty alebo abbey,tamulik a aj ostatne je ich tu vela a je to len dobre ze my v tomto neznale a neskusene mame u vas tak velku podporu,vsetky tu vieme co prezivame a ake je to tazke a myslim si ze je velmi dolezite a pre mna az potrebne to rozoberat prave tu s vami ktore tomu rozumiete ako som pisala citim sa tu ako doma a nie ako cudzinec ked som doma-niekedy mam pocit ze ma druhy pozoruju ako niejake cudne zjavenie ktore nevie co hovori a roby a je to velmi neprijemne,teraz sa radsej zaoberam tymto forom a strankami ,,dlouha cesta,, a ,,plamienok,, a som taka kludnejsia lebo viem ze v tych strankach som aj ja a patri tam aj kus mojho srdca,kazdy predsa vie co najviac pomoze jeho srdcu a pre mna je to toto aj ked je to este zo slzami ale bez tychto stranok by som bola stratena a mozno este horsie na tom ako som............a co sa tyka boha priznam sa ze bolo obdobie ked som nanho zanevrela ale potom som si uvedomila ze ak chcem verit v to ze moje dievcatko je v nebycku a stal sa z neho maly anjelik musim verit lebo inac by som neprezila a ta viera ma trosku oslobodzuje,myslim na to ze mojej Sofinke je tam nazozaj dobre,a nic ju tam neboli,ze sa tam hra s inymi detickami,uci sa a stara sa o nu druha nebeska matka ktorej som ju zverila do opatery kym sa zo Sofinkou nestretnem...a verim ze ten den raz pride,verim tomu lebo verim v boha...

andrejka1974
14. srp 2011

@abbey1 ahoj ja som takeho isteho nazoru boh nie je a nikdy tu pre mna nebude vzal mi to najvzacnejsie moju Dianku mala len 4 mesiaciky preco to spravil to mi doteraz nik nepovedal teraz by uz mala skoro 15 rokov dnes sme jej boli vsetci zapalit sviecky ja, tatinko bratia Jurko,simonko, matusko aj mala sestricka Sinduska ktora jej dala aj maly kvietok chyba nam vsetkym nasa princeznicka

luznicarka
15. srp 2011

@katuscakzms Ono je to dost těžký někomu poradit jak se má z takový rány dostat já sem měla dobrou kamarádku se kterou sem si o tom všem mohla povídat a taky naše dcera už se mrtvá narodila tudíž sem jakoby vlastně neztratila tolik co ty. A i když to asi vyzní ode mě divně tak mě fkat pomohlo další těhotenství k překonání tý strašný bolesti, ale na prvorozenou dceru nikdy nezapomenu. Je to těžký a chce to najíst si svoje tempo jak se s tím srovnat. Na začátku mi hodně pomohlo, že sem brečela bylo mi jedno co si kdo myslí prostě to ze mě muselo jít ven. Teď už je to 4 roky a sm o její smrti schopná normálně mluvit. Jako věděla sem že chci děti tak prostě sem na nic nečekala a cca 5 měsíců po porodu sem znovu otěhotněla jako rady doktorů za rok nejdřív a podobně mi mohli bejt ukradený. Začala sem se soustředit na další těhotenství a přestala se užírat tím co by kdyby ono to stejně nemělo cenu. P5íčinu její smrti odhalila až diabetoložka náhodou když mě poslala v těhotenství s Yvetkou na testy srážlivosti a tam zjistili že mám nějakou mutaci krve kdy v těhotenství se víc sráží jinak mě neohoržuje a nemusí se léčit jen v těhotenství je třeba píchat injekce na ředění krve. Když o tom vím tak hlavně malý nechám testy udělat aby jednou měla todle v papírech a nestalo se jí to co mě. Prostě se ucpala placenta a Eliška neměla šanci a ještě v kombinaci s blbou sestrou v porodnici , která mi řekla že co chci na konci těhotenství jestli si jako myslím že mi bude malá dělat rodeo v břiše, když sem jí řekla že moc necítím pohyby a dodala že doktorka nemá čas na mě kouknout a pak pronesla něco o histerce, prostě neměla šanci přežít a ve 34 tt by jí bývali zachránili, ale to by museli chtít. Ona to vzdala ve 35 a já to ani nepoznala rodila sem jí ve 36tt.

miliharmi
autor
17. srp 2011

@luznicarka Takové chování od některých zdravotníků je fakt hrozné, sama mám mnoho podobných zážitků, kdy mi nevěřili a posílali nás domů, že to nic není, nebrali v úvahu, co jsem jim říkala a na konci byla smrt malé holčičky. Matka pozná, když se něco děje a podobné jednání od zdravotníků je tak arogantní a působící zlo.
Věřím ti, že ti další těhotenství hodně pomohlo, je pravda, že maminkám, které přijdou o děťátko kolem porodu, bych ho rozhodně doporučila, pomohlo to všem, které znám. 🙂
Ovšem @katuscakzms je v trochu jiné situaci, myslím si, že jí by nové miminko taky pomohlo, ale ze své vlastní zkušenosti radím počkat, dokud se nebude cítit lépe. Sama jsem otěhotněla 3 měsíce po smrti Milenky, protože jsem strašně chtěla vlastně náhradu a nebyla jsem s její smrtí ještě zdaleka srovnaná. Ono kolikrát nejhorší období nepřijde hned po ztrátě, ale až pár měsíců po tom. A já jsem ty nejhorší deprese a největší zoufalství ze ztráty Milenky prožívala právě v průběhu těhotenství. Nebyla jsem moc schopná se soustředit na nové dítě a pořád jsem jen oplakávala to ztracené, do toho mi nepřidali doktoři, kteří teda neuměli zacházet s těhotnou takto postiženou, byli jak neuvěřitelní sloni v porcelánu, kolikrát bez jakýchkoliv ohledů. Jenže s tím se musí počítat, že na takové narazíš a během těhotenství se doktorům těžko vyhneš. Nemohla jsem se ani pořádně psychicky připravit na porod, rodila jsem ve stejné nemocnici, kde byla Milenka léčena, takže jsem za ní plakala i tam. Prostě nyní s odstupem vím, že kdybych s těhotenstvím počkala, až na tom budu lépe, tak by to bylo o hodně lepší pro mě a hlavně pro Tomíka. Jenže u mě to bylo trochu stresem z toho, že už jsem stará a že pokud budu čekat, už to vůbec nemusí vyjít, tak proto jsem se do toho tak hnala. Přesto mohu říct, že mi celkově hodně pomohlo, že Tomíka mám, ale ze začátku jsme si spolu dost užili zlého, co nemuselo být, kdybych počkala, až Milenku pořádně opláču a ono to fakt netrvá pár týdnů. Já jsem se začala cítit lépe a silněji až tak dva roky po její smrti, nebýt mého věku, byla by to pro mě vhodnější doba pro další těhotenství ty 2 roky po.

luznicarka
17. srp 2011

@miliharmi jo já to chápu jen sem psala co pomohlo mě samozřejmě je to těžký a já si tu vaší ztrátu vůbec nedokážu představit mámtu na klíně malou a představa že bych o ní nebo o malýho teď měla přijít je pro mě naprosto nemyslitelná ☹

katuscakzms
18. srp 2011

@miliharmi tiez mam vela zlych skusenosti z lekarmi ktory ma nepocuvali a moja Sofinka zbytocne len trpela a nebola na tom dobre,boli aj taky ktory sa o nu starali dobre a milovali ju najme setsricky,ale to asi vsade sa najdu aj taky aj taky len skoda ze na to doplacaju chori ludia a najme deti,........teraz uz suhlasim s tym ze musim pockat z dalsim babom,potom co Sofinka odysla som chcela hned a zaraz ale nedalo sa koli genetike ktora je u nas dost komplikovana a zdlhava,ale aj manzel my vravel nech sa ukludnim a porozmyslam nad tym z chladnou hlavou a teraz uz viem aj ja ze musim pockat hoc by som velmi chcela ale musim sa prv dostat z tej bolesti a potom snad sa nam podari,vcera my to potvrdil aj psychyater-isla som tam z velkym strachom a nedokazala som povedat nic ohladom Sofinky,slzy my tiekly ako vodopady,ale bol mily a odporucil my liecbu na toto tazke obdobie a samozrejme prv sa z toho dostat a tak rozmyslat na druhym tehotenstvom,zo zaciatku som pocuvala mnoho nazorov z ktorych sa my velmi pacili tie ze hned otehotniet teraz som rada ze som vdaka mojej nerozhodnosti pockala a hlavne som vdacna za nazory od mamiek ako si ty
@miliharmi pretoze tvoje rady a skusenosti su pre mna velmi uzitocne a hlavne vies o com pises,dakujem

gabtcha
24. srp 2011

Děkuji vám za to, že se tu můžeme sdílet a vzájemně se podporovat, když je nám smutno po našich andílkách a ten kdo zažil nejlépe rozumí. Ale chci se tu s vámi podělit i dobrou zprávu a sdílet radost, že naše další mimi se má dobře a snad to tak půjde dále🙂 A chci zároveň povzbudit ostatní, které by rády miminko, ale nejde to, že na vás myslím a každá se jistě dočká krásného děťátka. O to se nám ti naši andílci postarají. Pro mě to bylo velmi těžké každý měsíc čekat, zda jsme v očekávání, či ne a pokaždě to zklamaní, až jednou ... 🙂 A tuto radost chci sdílet i s váma!

miliharmi
autor
24. srp 2011

@gabtcha Úžasné, mám velkou radost. 🙂

gogoska123
25. srp 2011

@gabtcha Mám velikou radost, že se má mimi dobře a držím všechno co jde, aby tomu tak bylo i nadále!!!!! Drž se!!!

luznicarka
25. srp 2011

@gabtcha Tak hezky rostěte a silte todle je vždycky příjemná vzpruha 😀 mám doma dvě takov a ta mladší mi tu teď ječí jen tak pro radost v lehátku . Děti sou velkej zázrak a myslím že my všechny tady si to strašně moc uvědomujem 🙂 a myslím že hodně holkám pomůže vidět že i když se stane taková hrůza že rodiče přežijou dítko tak se z toho dá vzpamatovat a těšit se na ten další malý zázrak 🙂 moc držím palce aŤ je to jako u nás už jen všechno dobré 😵

katuscakzms
25. srp 2011

neviete my prosim poradit ako funguju stretnutia rodin z ,,plamienka,, maju byt toho roku 7-9.10 ale ja neviem ako ich tam najdem v tej podkylavej,je to pre mna neznama oblast a vobec ktory den?-kazdy? a o kolkej,velmi chcem ist na to stretnutie,mam velku potrebu byt tam pri ludoch ktori poznaju to co prezivam tak ako aj tu ale nechcem tam zase ist zbytocne-co ak ich tam nenajdem,neviem sa dopracovat ku konkretnemu miestu,viete niekto ako to funguje?

abbey1
25. srp 2011

@katuscakzms Ahoj.Napíš im mail a udaj i počet osôb,alebo sa kľudne skontaktuj s nimi telefonicky.Oni ti pošlú presné údaje a info.je tam pekný penzión a farma s koníkmi,kravami a pod.Chodíme tam s deťmi.Večer ti napíšem podrobné info do Ip.Teraz mi varujú malú,tak letím do mesta vybavovať. 😉

katuscakzms
28. srp 2011

bola som spokojnejsia ze existuju stretnutia rodin ktore stratili dietatko a bola som v kutiku duse stastna ze na to stretnutie pojdem hoc som mala strach ale odhodlala som sa na to ale.......napisali my z plamienku ze zatial robia len stretnutia rodin ktorym zomrelo dietatko doma v hospicovej starostlivosti pretoze prezivanie bolesti po strate dietatka ktore zomrelo doma a v nemocnici je odlisne,som smutna-mam cakat ci sa my este neozvu ale myslela som si ze na tom kde dietatko zomrelo nezalezi,ze podstatna je ta strata a bolest ktoru prezivame vsetky,bola som statsna ze nieco take existuje a teraz som sklamana ☹

miliharmi
autor
28. srp 2011

@katuscakzms Je to možná trochu odlišné, ale určitě ne snazší. Já nepřestanu litovat, že jsem nebyla blízko Milence, když umírala, že jsem ji nedržela v náručí a to jsem nemohla udělat právě kvůli tomu, že mi umřela v nemocnici.

gabtcha
29. srp 2011

@katuscakzms Souhlasím s Mili. Bylo mi strašně moc líto, že nemocnice mi nezavolala dřív a já nemohla být u Karlíka, když odcházel... Nevím odkud jseš ze Slovenska, ale občas bývají srazy v Brně Prázdné kolébky (www.dlouhacesta.cz) kam se zvou všichni, kteří přišli o malé dítě. Stačí, když napíšeš Lucii (koordinátorce tohoto projektu, mail tam jistě na ni je) a ona si Tě zadá do adresáře a bude Tě informovat o akcích, které by mohly být pro Tebe. Ale asi by bylo lepší něco blíž, že?

katuscakzms
29. srp 2011

@miliharmi
@gabtcha ani ja som nemohla z mojou Sofinkou ostat v nemocnici a trhalo my to srdce a trha doteraz,myslim na to ako tam bola samucka a bolo jej tazko od narodenia som bola s nou kazdu sekundu neodysla som od nej a bez nej a potom v tych najtazsich chvilach som ju nemohla drzat za rucku a vnaruci,posledu chvilku jej zivota ano to som sa s nou mohla aspon rozlucit ale keby ze nepridem do nemocnice skor tak ma ani nezavolaju a dali by my to vediet az potom,uvedomujem si ze toto vsetko je odlisne ako prezivaju rodicia ktorym zomrelo dietatko doma v hospic. starostlivosti ale ta strata a bolest je predsa rovnaka ci sme ine? zdruzenie ,,dlouha cesta,, uz som si studovala ale zial pre mna je to velmi daleko ☹

gabtcha
29. srp 2011

@katuscakzms Myslím, že jekákoli ztráta je těžká ať se děje kdekoli...takže se divím, že je se setkání ještě takto dělí. Snad Ti někdo poradí jiné blíž k Tobě... Mi moc pomáhá mailování s dvěma maminkama z Dlouhé cesty. Píšeme si něco přes rok a jsme stále v kontaktu a navzájem se podporujeme. Všechny jsme přišly o naše první dítě, proto jsme si možná i tak blízké, bo člověk plánuje chystá se po 9 měsíců a nakonec vše uklízí a znovu se řadí do všedního života bezdětné rodiny... Všechny tři jsme během tohoto roku otěhotněly, holky už porodily, teď su na řadě já🙂 a moc nám pomohla vzájemná podpora během těhu, bo obavy jsou přeci jen vyšší, než při prvním, kdy jsem si téměř nic nepřipouštěla... Bydlíme od sebe daleko, proto jsem se ještě všechny tři nesešly, ale přijde mi, že se známe už opravdu moc. Posíláme si fotky a prostě internet je v tomto opravdu bomba🙂 Tak Ti moc přeju bys někoho takového taky našla nebo se objevilo nějaké setkání, které Ti pomůže!

miliharmi
autor
31. srp 2011

Zítra by šla moje Milenka do první třídy, stejně jako Ondrášek Duda a možná další naše dětičky. Tohle bývá nejtěžší, věci, které měly být a už nikdy nebudou. Stejně staré dětičky mých známých jdou do školy a už se těší, rodiče to probírají a nám to srdce trhá na kusy, že ty naše měly být mezi nimi, kdyby...

dada78
31. srp 2011

@miliharmi náš Romanko bude mať zajtra tretie výročie čo nás opustil 😢 už by to bol malý škôlkar 😔

@katuscakzms mne pomáha, že sa venujem niečo užitočnému, spolu s ďalšími troma maminkami u nás sme založili Materské centrum a v nedeľu budeme otvárať, doteraz sme maľovali a renovovali priestory. Práve tie usmiaté detské tváričky sú pre mňa najlepším liekom a dôvodom prečo neostať len v minulosti. Ale zas už sú tri roky odvtedy a nám sa to s pomocou viery a najmä vďaka tomu ,že sme hneď otehotneli s Maťkom "ľahšie" nieslo. Ale veru sú aj dni kedy si ešte poplačem, že mi Romi chýba 😔 😔 😔 😔 a celý život bude 😢 😢 😢 😢