Zemřelo mi dítě

miliharmi
24. bře 2008

Stalo se vám to také? Máte někdy pocit, že to zvládáte a jindy se pod tou bolestí hroutíte? Zkusme si spolu psát, nejlépe rozumí ten, kdo to sám zažil.

Jmenuji se Milena, před rokem mi zemřela dvouletá holčička na herpetickou encefalitidu. Občas se potřebuji z toho vypsat, stále to hodně bolí.

evena
27. led 2010

holky to je velice smutné téma 😔 myslím že je jedno jak se "to" nazývá, ztráta to musí být nepředstavitelná, nedokážu si to představit a ani nechci ☹ držte se všechny

bronia13
28. led 2010

aleachim - aj moja kamoska potratila v dvadcat nieco tyzdni neviem presne v 22? tak normalne porodila - vedeli ze je mrtve a musela rodit a potom jej ho ukazali, odfotili, oblekli a dali pochovat. Vraveli ze je to dievcatko - potom po 2 mesiacoch prisiel rozbor s DNA a bolo to dievcatko - tak to muselo byt dost nevyvynute ked nevedeli rozoznat pohlavie.

oxan
28. led 2010

ani ty uz mas riadne brusko xi xi ...super ozi baby chcela som s avas spytat ci teraz po smrti babik vasich nemate nejake stavy taekj uzkozti je vam na odpadnutie brnia vam ruky ..ja som bola aj na krvi som si mysella ze mam som nejaka chudokrvna alebo co ale mala som vysledky v poriadku ..ci to je len tou psychikou tak som sa aj vas chcela spytat ci nemate podobne skusenosti.....a som aj zvedava co ej s adamkom nepisu ....

lubka.sim
28. led 2010

oxan..mna asi bolí celé telo hlavne brucho...celé dni mi je zle som bledá a nič ma nebaví aj ked ma nútia chodiť von a viac menej do školy...sústrediť sa na skúšky je teraz dosť ťažké...inak stavy na odpadnutie mávam dosť často a ešte aj výbuchy zlosti, alebo naopak tiché ležanie v posteli a plakanie

aninam
28. led 2010

To ja obcas mivam strasne brneni v pateri a vim, ze je to psychicke. Drive jsem to nemela....

Jinak muzu rici, ze prijit o dite v 6tt a prijit o dite v poslednim trimestru, ci porodu jako u me je znacnej rozdil. Reknu vam, ze ted jsem prisla o dvojce maleho v tom 6tt a sice jsem to spatne nesla, ze bych vlastne mela uz 3 deti, ale zase muzu rici, ze jsem se s tim vyrovnala mnohem rychleji nez kdybych je mela oba treba do ted...... Je to rozdilne. Ale musime koukat take na to, ze kazda zena, kazdy clovek mame jinak nastavene hranice. Nekoho treba srazi na zem umrti domaciho mazlicka a nedokaze vstat a jit dal a nekdo musi zazivat takove hruzy jako my a musi jit dal...

dada78
28. led 2010

broni, mne sesternica tiež hovorila, že ona potratila 2 bábätká podotýka v rannej tehotnosti - prvom trimestri, kedy mnoho žien ani o tom nevie 😕 a hovorila, že má svojich anjelikov. Mne to tiež prišlo diametrálne odlišné v porovnaní so stratou polročného synčeka 🙄 ale je fakt, že každy sme iný a aj bolesť, či stratu vnímame rozdielne 😔

barcaa
28. led 2010

Oxan - ruce mě brněli už v těhu a po porodu jsem je měla navíc hrozně oteklé. Odeznělo to až s první menstruací po porodu.

A nemůžu srovnávat, jaké je přijít o mimčo hned zkraje těhu, takže fakt nevím. Jen vím, že je strašný, když vám na porodním sále řeknou: maminko, bohužel, vaše miminko je mrtvé.

oxan
28. led 2010

no mne tieto stavy zacali az teraz niekedy a to je po tomaskovej smrti uz 4 roky a vy ste asi len teraz niekedy stratili babatka aj ze uz neajky infarkt ...ale bola som sama s matusom
a je trochu chory tak mi prislo uplne zle take som mala myslienky ja som taka panikarka predtym mi nikdy nic nebolo..

gogoska123
28. led 2010

broni: víš, ono je to tím, že maminka, která přijde o mimi na začátku v těhotenství a neprožila smrt většího miminka v bříšku (myslím ke konci těhu) nebo dokonce narozeného děťátka, tak je pro ni nejhorší právě to, co prožila a nemá s čím (zaplaťpánbůh pro ni) srovnávat. Bolí to určitě taky, ale musím souhlasit, že i dle mně, to nejde srovnávat. Je to prostě potrat a na mimi ještě není tak vázaná, kdežto u narozných dětí a dětí těsně před porodem je to prostě smrt malého človíčka. Já si kolíkrát říkala, že jsem raději za těch okolností, které byly, měla Marečka potratit hned na začátku a nebolelo by to tolik, na druhou stranu bych nevěděla jak byl krásný a nemohla ho držet a být s ním, i když to bolelo.

oxan: myslím, že je to hodně psychické, mě sice ruce nebrní ani nebrněly, zato mám občas takové "úzkostné" stavy, to když na to hodně myslím, tak se mi úplně stáhne hrudník a nemůžu se skoro nadechnout

josefka
28. led 2010

lubka, uprimnou soustrast ☹ a preju hodne sily to prekonat.

Obcas na vas zabrousim, ale snazim se ne moc, protoze mam pak vzdycky bezesne a probrecene noci ☹. Mam silnou schopnost se vcitit do situaci lidi a tak to pak strasne moc prozivam.
Ted jsem se rozhodla prispet hlavne kvuli tomu, jak jste mluvily o tom potratu v prvnim trimestru vers vasim zkusenostem.
neda se to srovnat, ale jak psala gogoska, kdo nezazil nic horsiho, tak nevi, ze existuje i tragictejsi zkusenost. Take potrat i v tech prvnich mesicich muze byt pro nekoho opravdu traumatizujici, zvlast v kratke dobe po nem. Moje kamaradka se temer zhroutila po potratu v 11tt. V tu dobu to pro ni byl asi nejhorsi zazitek zivota. Ja si po mem potratu pobrecela dve noci a pak jsem dekovala za to, ze se to stalo tehdy a ne nekdy pozdeji, dnes uz si na to ani nevzpomenu.
Je ale pravda, ze nekteri lide trpi tzv. "jajismem" (jak tomu rikame s manzelem), takze pokud vy napr. reknete, ze vam zemrelo dite, oni hned musi rict, ze maji take zlou zkusenost a nebo alespon, ze znaji nekoho, kdo takovou zkusenost ma .... vetsinou tihle lide neumi poslouchat ostatni a malokdy prispeji dobrou radu nebo slovem utechy. Verim, ale ze to nemysli zle, jenom se proste musi porad presentovat. Delame to obcas kazdy, ale nekdo to ma ve velke mire - a pak casto neni schopen rozlisit rozdil prave treba mezi potratem a smrti miminka .... nejlepsi je to pak nekomentovat, oni si to neuvedomuji.

oxan, pokud ti tenhle stav bude dlouho pretrvavat nebo odezni a zase se vrati, tak zajdi znovu k lekari a pozadej o vysetreni na vitaminy a mineraly (nekdy nedostatek vit B tohle muze zpusobit), vysetreni patere (skripnuty nerv) a roztrousenou sklerozu (to je samozrejme nejmene pravdepodobne). Diky stresu muzes byt deficitni na nektere vitaminy a mineraly, take psychika hraje svou roli. Pokud jsi vystresovana, zkus nejakou relaxaci jako je joga nebo obycejne cviceni nebo masaz atd.

lubka.sim
28. led 2010

josefka: súhlasím, že kto nezažil niečo horšie tak je to pre neho to najhoršie.pre mna je najhoršie, že som prišla o tak krásneho synčeka...a že spolu s otázkou ako sa cítim dostávam otázky a čo škola, ako keby to bolo teraz dôležité. pohreb mal 22.1, a nič teraz nexcem riešiť

aninam
28. led 2010

lubka.sim: Dodelej si tu skolu!! Vis, oni chteji, aby si se upla na neco jineho. Ja si take dodelala skolu, tedy obhajila diplomovou praci a nejprve ji dopsala..... Je fakt, ze v prvotni chvili jsem si nechala napsat potvrzeni od primare neonatologie a dala si odklad az do roku 2011, ale to jeste maly zil a cekalo se az to jeho organy vzdaji.... Nicmene jsem rada, ze jsem skolu dodelala a obhajila za vyborne. Trochu me to posunulo dal........ Vim, ze ti to ted neprijde dulezite, ale ty musis zit dal a dodelane vzdelani ti poskytne nejake existencni zazemi.......

juliagregor
28. led 2010

ahojte maminky,
včera boli dva roky čo manželovi zomrela dcéra z prvého manželstva, mala 18 rokov a bola úžasná ...
prajem vám veľa síl

majerka
28. led 2010

Ahojky holky, je to 27 co jsem přišla o Venouška a je to ze dne na den čím dál tím horší a horší. Někdy mám takovou chut vše rozmlátit a někam utéct. Někdy celé dny jen brečím a brečím. Nedokážu stále udělat krok do předu. Každé ráno se probouzím s hrůzou, že mám další den zase před sebou. Hledám si doma vždy nějakou práci, ale i práci mám jinde myšlenky. Už jsme s manželem dali urničku Venouška na hřbitov, jen jsme tam stáli a brečeli. Já mu tam nechala dudlíček a manžel sloníka. Není den abych nebrečela. Holky za jak dlouho si zvyknu na tu bolest a přijmu jí jako součást mého života ? Jak dlouho to trvalo Vám ? Za jak dlouho jste " žít ". Pa Lenka

josefka
28. led 2010

lubka - zazitek to musi byt naprosto otresny a je mi jasne, ze nic jineho pro tebe neni dulezite. Ver ale, ze ti to pomuze dostat se pres to nejhorsi obdobi, pomuze ti to zit a jit dal. Tvuj zivot nekonci ztratou tveho syna, musis byt pripravena na to, abys mohla mit dalsi detatko a aby ses o nej dokazala postarat.

majerka, ja pro tebe radu nemam, ale moc na tebe myslim. Preju ti, abys nasla brzy silu. Je mi to moc lito.

bronia13
29. led 2010

majerka-pre mna to je uz 2,5 roka a stale to boli len menej ako tie prve mesiace a mne asi pomohlo aj to ze mame drobca co ma 1 rok - ale vela krat si za nou poplacem - nikdy na nu nezabudnem, mame jej fotky v obyvacke, na ladnicke - drobec spi s oveckou co mala byt pre nut a tak... pripominame si ju ako mozeme.
tak ste dali urnicku na cinorin, ja ani neviem kde by som ju tu mohla dat - my ju mame doma.

diapozitiv01
29. led 2010

Ahojte mamicky Anjelikov,
dlhsiu dobu som tu nebola,
na buduci tyzden bude tomu 6 mesiacikov co sa Maximko narodil a co odisiel...
Je to taky prelom, v auguste ci septembri som si ani nevedela predstavit ze bude co i len november, dni sa tak tiahli a ja som naozaj pocitala kazdy jeden. Horsie dni sa striedaju s tymi lepsimi, uz neplacem kazdy den, ale na Maximka myslim kazdy den, aj mu davame dobru nocku a ked mi je zle tak sa vyplacem, alebo sa spytam muzika co robi Maximko v nebicku a on mi vzdy nieco krasne povie.
Kontaktovala som mamicku, ktorej zomrel syncek tiez VVCH srdiecka, je tomu mesiac, tak sa jej snazim troska pomoct, viem ake to je,,,
Som velmi rada ze aj toto forum existuje, mne tiez pomohli zienky odtialto
a ked vidim ze Anim uz svieti 33t, vidim fotky Inneskynho Erika, Dadynho Romanka, Broniu 22t, Oxan s Matusikom, tak ma to posuva o dost dalej, viem ze aj mna to raz caka... 🙂
Ale zas mi je luto, ze to neprestava a mamiciek co prisli o svojich mrnouskov neubuda,, ale tie co su uz o krok vpred im mozu byt velkou oporou...

gogoska123
29. led 2010

majerka: bolest je to veliká a, bohužel, bolí to celý život, jen to časem jaksi otupí a člověk si zase dokáže všímat i té veselejší stránky života. Myslím (nebo u mě to tak bylo), že člověku to dojde až o něco později, než se to stane, celá ta hrůza. Nejdřív si to člověk tak nějak odmítá připustit, i když si to určitě uvědomuje. Pro mě bylo asi nejhorší období až tak po měsíci, to jsem myslela, že se zblázním. Za dva měsíce jsem nastoupila zpátky do práce a to mě donutilo myslet i na jiné věci a hodně mi to pomohlo, abych se mohla odrazit. Postupem času se člověk i trochu naučí s tou bolestí zacházet a vyhýbat se věcem, co mu jeho bolest připomínají a zaměří se na něco, co ho posune dál.
Jsi silná a vím, že to zvládneš, majerko. Zkus se třeba zaměřit na nějaký bod, kterého bys chtěla dosáhnout v budoucnu. Vím, že se to lehko řekne, ale věř mi, že se to dá zvládnout. Co třeba ta škola? Neříkám hned, ale za pár měsíců by sis ji mohla dodělat, myslím, že by ti to určitě prospělo.

aninam
29. led 2010

Majerka, ta bolest nikdy neprestane, rana v srdci bude krvacet vzdy...... Zkus se upnout na jine cile, ikdyz na maleho Venouska budes myslet stale, treba tu skolu, planovani dalsiho poceti a pod.

Dia, rada te tu vidim. Je to nepredstavitelne, ale ani ja si nedokazala predstavit, ze se "dockam" dovolene a ze si opravdu privezeme koblizka z ni. Stale me pripadalo, ze je to v nedohlednu a ejhle ja muzu uz pomalu rodit (rada bych vydrzela alespon jeste 3 tydny!!!). V breznatkach mame maminku, co vcera porodila, mela termin o den drive nez ja, tak se mi to nejak dotyka - ma Stepanka 1580 g a dycha sam, snad bude v poradku, vsichni na ni na foru myslime.... Ted budes na rade ty a ja to budu s tebou take prozivat. Bohuzel maminek, kterym umrelo miminko stale pribyva a ja to prozivam nejak hur a rada bych tu jejich bolest nejak z nich dostala, aby mohly jit lehceji dal........ bohuzel s timhle mohu poradit jen slovem, prozit si to musime kazda z nas........

barcaa
29. led 2010

Majerko - musíš, prostě musíš se od toho dna odrazit, nebo se zblázníš. Najdi si cokoliv, co tě před tím bavilo a neměla jsi na to čas. Já se upnula k práci a ke svému velkému koníčku.
A co mě hodně pomohlo - jednak rozloučení s malým a pak jsem si na Nový rok udělala takové soukromé rozloučení. Řekla jsem malému, že na něho nikdy nezapomenu, ale musím jít dál, tak ať mě pustí. Je to možná blbost, ale od té doby je mi líp.
Jasně každý večer si pobulím, ale alespoň nebrečím celý den.
Aninam - já myslím, že tu bolest si musíme každá prožít sama. Bez toho by se fakt nedalo jít dál.

A ještě jak tu rozebíráte co je horší? Ono to bude asi taky vědět. Jestliže třeba 40-letá maminka přijde o vytoužené miminko hned na začátku, je to pro ní strašné. Protože ona ví, že to třeba byla poslední šance na to nějaké dítě vůbec mít.
Já si po porodu malého připadala děsně stará, všichni v porodnici říkali, jste ještě mladá, budete mít barák plný dětí. A já si říkala, co to plácají, budu ráda, když ve svém věku zvládnu ještě jedno dítko.
To už mě přešlo, ale stejně je ta realita taková jaká je. Můj sen o hromadě dětí se definitivně rozplynul. A budu se jen modlit, aby během dalších dvou let si k nám nějaké zdravé miminko našlo cestu.

aninam
29. led 2010

Kazda smutna udalost je strasna, kdy ji prave prozivate... Jak jsem psala, pro nekoho je to umrti domaciho mazlicka, pro nekoho zdrata vytouzeneho ditete na zacatku, pro nekoho to, ze nemuze otehotnet, pro nekoho ztrata pribuznych a pro nekoho ztrata ditete..... Mohla bych pokracovat. Kdyz mi umrel otec, byla jsem mala, ale v puberte jsem si rikala, ze to muselo byt strasne. Kdyz mi umrel bratr a ja videla matku, tak jsem tohle nidky nechtela prozivat a preci jsem musela..... Kazda situace, kterou prave prozivate a neni prijemna, je ta "nejhorsi". Pro me treba pak byly nejhorsi mesice na uradu prace, kdy jsme byli bez koruny jen z manzelovo platu a ja preci mela brat materskou a mit sve dite u sebe!!! I tuhle dobu jsme preklenuli (sice nerikam, ze to bylo nejhorsi obdobi, ale spise existencni).......

Opravdu se musime kazda od toho dna cas od casu odrazit. I ja jsem se v duchu rozloucila s malym a rekla si, ze budu plakat jen a jen u jeho hrobu!! A verte mi, ze to jde. Kdyz je mi nejhur, tak se seberu a jdu proste tam, jsem tam treba hodinu a povidam si s nim, ale prejdu branu hrbitova a tu slzicku v ocku proste "potlacim"....... Chce si to nastavit pravidla a zkusit je dodrzovat. Vim, nekdy je to tezke, take je porusim, ale snazim se........ Ja musim zit!!! Komu bych tim pomohla, kdybych to vzdala??? Chce to cile a kdyz jich dosahnu, tak si stanovit dalsi......

barcaa, ja si taky tak pripadala. Furt jsem pocitala, ze kdyz otehotnim v tolika a tolika, ze musim byt jeste v 50ti fit, abych si tech mych ratolesti uzila....... Dneska uz na to take koukam jinak. Moje mamka me mela ve 42 letech, letos ji bude 72 let. Neni sice uplne zdrava, ale da se s jejimi nemocemi zit a dozila se i me svatby, narozeni meho prvniho syna, snad se dozije i druheho....... Proste si myslim, ze ty moje dve zive (tri deti celkem) proste zvladnu, kdyz budu chtit..... 🙂

lubka.sim
29. led 2010

majerko: je mi to lúto. mne zomrel 4dňový syn. ako dlho to trvá ti neporadím , bohužial, lebo dnes je to týžden čo sme ho pochovali, takže som z toho stále mimo, ale verím, že sú tu ĺudia, ktroí ti poradia..veľa síl do života..

misinn
29. led 2010

aninam, velmi pekne si to vsetko napisala ... 🙂

barcaa
29. led 2010

Aninam - no já už žádná mladice nejsem tak jako tak. Takže u mě to je fakt hodně reálný. A já neříkám, které období pro mě bylo nejhorší - bylo jich hodně, ale všechna jsem přežila a docela i ústála. A tiše doufám, že na hodně dlouhou dobu mám vybráno. Ono se to štěstí taky musí někdy unavit ne? 😉

Lubko - u nás je to 2,5 měsíce a někdy mám pocit, že už se to stalo někdy hrozně dávno a někdy, že teprve včera.

Majerko - ještě jsem ti chtěla napsat. Už jen to, že jsme malého pochovali na hřbitov je podle mě krok dopředu. Však ono to půjde, ale musíš chtít i ty sama.

A ještě jak psala Aninam - ty pravidla a rituály. Já jsem včera uložila už i pitevní protokol a dupačky, které měl mít malý pod stromečkem. Prostě už se chci zase pohnout o kousek dál. Jednak malá potřebuje mámu na 100%, nechci aby mě pořád viděla brečet a jednak i já sama na sobě cítím, že je potřeba začít "normálně" fungovat.

bronia13
29. led 2010

aninam - klobuk dole lebo ja by som to nedokazala, ja placem hocikedy kazdy den a niekedy prejde tyzden co som OK a potom ma to chyti - zalezi.
kzdy to bere inaksie ale nie je to lahke, ale to ze mame Sebastianka tak to urcite pomohlo a je to trosku lahsie pre mna ale hocikedy ked sa nanho pzrem tak si pomyslim ze by tu Emmuska bola s nami a by sa hrali a tak... tak mi pride zase smutno za nou.

aninam
29. led 2010

broni, tak je jasny, ze kazdy to zvlada jinak...... Nekdo se uzavre do sebe. Ja napriklad musela mezi lidi, uz v sestinedli jsem byla tyden na brigade, proste jsem musela vypadnout z domova, abych to tu na vsechny "nehazela" i tak toho prozivali samy se sebou dost!! Proste kazdy clovek je jiny a kazdy to jinak zvlada. Nerikam, ze si nepobulim i doma, hlavne u tchyne, ta jak se rekne Honzulka, tak ma slzy jak hrachy, tak to nejde udrzet, ale snazim se proste.... Pro me je zivot vzdy nejaky pravidlo a nejaky mantinel, kam az muzu nebo naopak nesmim......

majerka
29. led 2010

Ahoj holky, tak jsem se dnes dozvěděla, že v porodnici kde jsem rodila i já, tak zemřeli další dvě miminka. Přece není normální, že během měsíce zemřou 3 miminka. Už si nejsem tak jista, že doktoři nic nezanedbali. Ale pátrat po tom nemám sílu a Venouška mi nic nevrátí. Vím, že bych se měla rozloučit s Venouškem a jít dál. Ale nedokážu to. Já to prostě nedokážu. Vím, že musím jít dál, ale mě to nejde. Přijdu si jak už blázen. Dnes jsme byli zase s manželem na hřbitově a oba jsme tam plakali a jen stáli. Jsem štastná, že mám tak svělého chlapa vedle sebe a už jen pro něj musím jít dál. Ale já zatím stojím na místě a nedokážu se ani pohnout. Chtěla bych jít moc dál. Mám chvilky kdy mi přijde, že mám sílu a pak zase naopak a jen brečím. Lenka

anarida
30. led 2010

Ahojte mamičky Anjelikov, chcela by som Vás v mene celej našej rodiny poprosiť o modlidbičky za moju neter Nelly narodila sa vo štvrtok v 37tt čo by nebolo až tak zlé no u Nellky sa objavil problém zo srdiečkom previezli ju do BA.Ja viac neviem 😔 tak prosím myslite na nás na Nelly aby to všetko zvládla 😔Ďakujeme

lindda
30. led 2010

anarida modlime sa i my a dufame ,ze bude vsetko ok
majerka som rada ze sem chodis aspom vieme ze sa drzis 🙂
prejem ti vsetko len to nej drz sa

majerka
30. led 2010

Anarida- modlím se i já za Nelly, prosím boha at jí dá moc síly a pošle zdraví, které potřebuje.

Lindda- držím se jak můžu, ale je to čím dál horší. Nedokážu se s tím smířit. Ale nějak přežívám ani nevim jak přežívám.

PA Lenka