Zemřelo mi dítě
Stalo se vám to také? Máte někdy pocit, že to zvládáte a jindy se pod tou bolestí hroutíte? Zkusme si spolu psát, nejlépe rozumí ten, kdo to sám zažil.
Jmenuji se Milena, před rokem mi zemřela dvouletá holčička na herpetickou encefalitidu. Občas se potřebuji z toho vypsat, stále to hodně bolí.
@katuscakzms Holky, já si nemyslím, že to takhle je. Podle mě se to tak říká, aby se maminka donutila přestat oplakávat své dítě, aby potlačila svůj smutek, ve skutečnosti jí to jen přidá další trápení, kromě bolesti ze ztráty nese ještě strach a úzkost z toho, že její dítě jejím žalem trpí. Prostě podle mě je to jen fakt "bezva" krutost tvrdit něco takového. 😠
Nevidím žádný důvod, proč by to takto mělo být. Jsem přesvědčená, že andílci i Bůh chápou naše slzy i bolest a jsou těmi, kdo nás naopak utěšují a hladí nám vlasy, když pláčeme, objímají nás. Mnohokrát jsem cítila Milenčinu blízkost v takových chvílích, cítila jsem její doteky a taky jsem si několikrát prožila, že na rozdíl ode mě ona se netrápí, protože už ví, co já ještě jen tuším nebo jen nesu vírou, ale ještě to nemohu vidět naplno. Ona to už prožívá a proto mi přináší útěchu a povzbuzení.
Myslím si, že smutné by mohly být spíš ty děti, pro které nikdo nepláče, po kterých se nikomu nestýská, ale tam Doma je už nic nebolí, Bůh jim setře každou slzu a zjevuje jim krásná tajemství, která pro nás tady jsou zatím skrytá.
@katuscakzms
@miliharmi Konečne múdre slová. Tiež nie som veriaca, a slová o trápení detičiek, aqk rodičia plačú, mi prídu kruté.
@miliharmi kazdy den sa modlim za to aby moja Sofinka bola v nebycku stastna aby neplakala a aby sa tam hrala s ostatnymi detickami a uzivala si nebesky zivot,ze moje slzy musia byt lebo my chyba ale nech sa koli nim netrapi a ze sa na nu nehnevam ze sla do nebicka.........ide o to ze pomyslenie ze by moje dietatko muselo trpeit este aj tam je hrozne ale mas pravdu,nemoze to tak byt,v nebi by nikto nedopustil aby tam bolo utrpenie a bolest ..ved je to raj..suhlasim s tebou ze su to len ,,babske reci,,aby sme nesmutili a neplakali..ale samozrejme nepadne dobre pocut to a aspon mne to potom vrta v hlave
vazne neviem kto by nesmutil a neplakal za dietatkom o ktore prisiel. pochybujem,ze taky clovek by sa vobec zapajal sem do debaty o smutku. a mas Zuzi pravdu aj ked neverim vrtaju mi tiez taketo reci v hlave. chcem to brat a teda verim tomu ze sa potom stretneme vsetci... ako ked to bolo prirovnane k vlaku zivota , v kazdom vozni je jedna rodina a tam stale niekto nastupi a vystupi a tak to ide stale a ti co vystupili sa potom zasa stretnu...
@katuscakzms Aj ja sa so Samkom rozpravam a pomaha to. Prosim ho o pomoc a este nikdy sa nestalo, ze by mi nepomohol 😀 dokonca mam pocit, ze vela veci spravil alebo ovplyvnil. A viem, ze mi nesibe. Clovek to citi. Dusa dokaze ovplyvnovat konanie ludi. V zivote sa mi nestalo tolko zvlastnych veci za poslednych 8 mesiacov.
@katuscakzms fakt neverim ze ten pribeh vymyslel clovek, co prisiel o dieta.
o akom pribehu sa to bavite?
Na druhé straně tento pohled na věc tady nezazněl poprvé a myslím, že i tento příběh se tady objevil a je dost pravděpodobné, že pokud se s ním nesetkáme tady, tak nám ho předhodí někdo jiný na jiném místě, proto je dobře, že se k tomu můžeme vyjádřit i z druhé strany, jak to vidíme třeba jinak. Každá si svůj pohled a svou víru musíme vytvářet sama a proto je dobré znát názory ze všech stran, resp. znát i opačné pohledy. Jsou i maminky, kterým v rodině řekli něco podobného jako v tom příběhu a ony to tak přijaly a dlouhodobě tím trpěly, protože nedokázaly netruchlit a na druhé straně se bály, že tím trpí i jejich dítě. Až když slyšely i jiný pohled na věc, tak se jim částečně ulevilo. Proto bych neřekla, že nevadí sem psát různé pohledy, ale není třeba hned všechny pohledy brát jako něco, co musím přijmout, co musím tak nutně vidět, co musí tak nutně být. Hledejme vlastní cestu.
Viete, dievčatá, čo sa týka VIERY - akejkoľvek a v čokoľvek, tak si myslím , že v našom prípade je priam nevyhnutné ju mať. My musíme z celého srdca VERIŤ, že našim deťom je už lepšie ako tu, že sú spokojné a šťastné. Nech už sú v nebi, v raji, alebo nad dúhou....som na tisíc percent presvedčená, že sú spokojné, pretože "tam" neexistuje čas. Oni nevnímajú tie minúty, hodiny a dni tak ako my...preto to máme ťažké, lebo pre nás je čas merateľný a v bolesti veľmi dlhý....zdá sa nám okamih stretnutia s nimi skoro nekonečný, ale podľa mňa u nich to je len okamih bez mamy....chvíľočka, akoby sme ich uložili na poobedný spánok a keď sa zobudia, budeme pri nich...Len my tu musíme ešte nejaký čas kráčať a byť tu pre tých, ktorí sú našou súčasťou na tomto svete....ale ja verím, že to tu dáme, držte sa a VERTE v dobro a spokojnosť našich detičiek....aspoň ja za seba to vnímam takto, toto je moja viera
ahoj maminky andílků, často vás čtu, ale nemám moc sílu přispívat, nějak nevím jak do toho a pořád to moc bolí. Chtěla jsem se vás zeptat, máte některá také obavy z toho jestli se na vás váš andílek nezlobí? Mně pořád leží na mysli to jestli se na mě Baruška nezlobí, že jsem jí neochránila? Maminka je přeci tady na tom světě kvůli tomu, aby svoje miminko chránila a nenechala mu ubližovat.......a já dopustila, aby Barunce v Motole dělali takové hrůzy - chemoterapie 😢 a nedokázala jsem jí ochránit 😢 😢 Dělala jsem to, ale v dobré víře, kvůli tomu, abych jí zachránila, bez toho všeho neměla nejmenší šanci a tohle byla alespoň naděje...I jenom teď, když tohle píšu tu brečím. 😢 😢 😢 . Každý večer, když usínám vidím znovu a znovu před očima ty hrůzy, kterými si musela projít, to jak jí to bolelo. V nemocnici jsme prožili téměř 7 měsíců a já mám obavy, že za pár týdnů si budu pamatovat jenom to zlé a zapomenu na její úsměv, já mám z toho takový strach, že si nebudu pamatovat jaká byla krásná, jak krásně se usmívala. Máte to některá taky tak, nebo jenom já už ze všeho blázním? Každý den si u hrobečku s Barunkou povídám, věřím tomu, že mě slyší a neví proč já jsem z toho smutná. Tak jí vždycky říkám, že maminka se na ní nezlobí, že odešla, že se mi po ní moc stýská a proto jsem smutná 😢 😢
Možná jsem ještě přecitlivělá z toho, že jsme v prosince přišli o další miminko, byl to teprve 8tt, ale když si uvědomím, že jsem v roce 2011 přišla o dvě děti......K
@miky Tohle znám také, přesně ty představy, pocity, vzpomínky. Miky, je to ještě hodně krátká doba, momentálně procházíš tou největší bolestí. Taky se mi pořád vybavovaly ty hrozné věci, nemohla jsem je potlačit, pořád mi to něco připomínalo, stačila maličkost a už mi to zase běželo hlavou. Ty pocity viny, že jsem ji měla ochránit, že mi přece tolik věřila a tolik na mě spoléhala, jsou asi typické pro maminky, které přišly o takto malé děti, ještě jsme s nimi měly onu vazbu, která se uvolňuje, jak dítě roste, proto jsou rodiče nakonec schopni své děti nechat jít svou cestou, když dospějí, ale naše holčičky ještě byly malé, ještě jsme je měly chránit a opatrovat a pečovat o ně, ještě byly tak bezbranné, tak na nás závislé, proto je pro nás tak těžké nechat je jít a proto jsou bolestné vzpomínky na jejich utrpení spojené z pocity viny. Rozumem víme, že jsme jim nemohly pomoci, že to není naše vina, co se jim stalo, ale ty pocity v nás křičí něco jiného.
Niky, nevím předem, jak to budeš dál prožívat Ty sama, ale mě se nakonec podařilo se s tím vyrovnat v tom smyslu, že postupně přestaly být ty myšlenky a vzpomínky tak nutkavé, tolikrát jsem je v hlavě přehrála, že nakonec ztratily svou nesnesitelnou bolestnost, ani dnes nejsou příjemné, ale naučila jsem se je v případě nutnosti vypnout a pokud vzpomínám i na ty těžké chvíle, už mě to nedostává do takového zoufalého stavu jako dřív. Věřím, že i pro Tebe to časem bude snazší, ale momentálně je to asi to nejhorší období, nejvíc to bolí, nejvíc to trýzní, posílám na dálku velké objetí, je to těžké tuhle bolest zvládnout, někdy se to zdá k nežití.
Ale věřím, že naše holčičky vědí, že jsme dělaly, co jsme mohly v tu chvíli a že ony už se netrápí, že všechna bolest je pryč a hlavně ví dobře, jak je milujeme a láska dokáže všechno zhojit.
Niekedy mam pocit, ze maj je najnestastnejsi mesiac.....
@ursul @gabinap12 také u nás nemáme od loňského roku květen v oblibě 😢
@miliharmi děkuji za útěchu, napsala jsi to moc hezky. Snad máš pravdu, snad čas bude opravdu tak milosrdný a všechno zlé časem odsuně někam do pozadí a mně zbydou jenom ty krásné vzpomínky, Barunka tu nebylas námi moc dlouho, ale i tak jsem neskutečně vděčná a pyšná na to, že jsem mohla být maminkou tak krásné a statečné holčičky!
Mil, jeto těžký se stim vyrovnat.Mně zemřel syn a bylo mu pouhych třiapul měsice po porodu.Pitvou určili že to byl sindrom nahleho umrtí.Je to tragedie jako každa jina ktera potka male děcké andilky.😔
Ja jsem se stim taky špatne vyrovnavala tetby bylo mimu synovi rok asedn měsicu.Sem tam přispomikach v srdíčku to zaboli.Ale život jde dal a tet s jiním přítelem čekam syna kterí se ma nam marodit 27.1 nebo3.2.Syn Jaroušek mi chybi ale řikam si že každý ma jiný osud a to co se ma stat tak se prostě stane je to kruta a bolavá slova. ☹ 😔
Ahojte,tak sa pridavam aj k vam,nemala som silu sem skor napisat,aj ked cez IP si pišem s dvomi mamičkami odtialto.Ja som prišla o dve detičky.V oktobri 22 ho som mala predčasny porod v 25 tyždni,bol to parik chlapček a dievčatko...Patrik a Laurinka,moje vytužene detičky po viac ako desuatich rokoch neplodnosti,mali sme ich po IVF.Patko naš synček žil 5 dni,zakrvacal do hlavičky,opustil nas 27 oktobra,naša malička Laurinka bojovala dlho,ona bola na tom už celkom dobre,dobre sa adaptovala,ale na druhy tyžden jej prasklo črievko a museli ju operovat,mala len 700 gramov a aj napriek tomu operaciu zvladla dobre,moje male dievčatko,čakali sme skoro mesiac kym sa jej črievka rozbehli a aj to zvladla,začala pekne kakat a pekne tolerovala mliečko,taki sme boli štastny,že to sa slovami neda ani vyjadrit,aj s dychanim bola už na tom dobre,snažila sa a bojovala zo všetkych svojich sil.Pekne priberala,bola krasna ako babika.Bohužial nakoniec dostala sepsu,ktoru už nezvladla,bola to jej tretia,pred tym zvladla dve bez väčšich komplikacii,ale tato posledna bola už taka silna na ktoru už nemala viac sil,bola silnejšia ako ona.Mam chvile ked neviem ako dalej,ako to prekonat a ko ist dalej,snažim sa,ale premaha ma vela krat pocit strachu,zufalstva a beznadeje.Laurinka žila 7 tyždnov.Opustila nas 15 decembra,ja viem,že to je ešte velmi čerstve,ale mam pocit,že to nikdy nepreboli a nebudem už nikdy štastna,ta bolest je obrovska,chce sa mi kričat od nej.Tak by som ich chcela naspät moje detičky,boli pre mna všetkym a milujem ich nadovšetko.Stale mam Laurinku pred očami,všetko sa mi premieta,ako sme ju hladkali,prihovarali sa k nej,držali za tu maličku ručičku nadhernu.Najviac ma trapi ten posledny den,ked sme boli pri nej,vtedy už bola na tom velmi zle,mala silne lieky proti bolesti a ešte aj vtedy ked sme od nej odchadzali a lučili s nou otvorila očka ako stale ked sme boli pri nej,ešte aj vtedy citila,že sme tam.v ten posledny den ked sme ju videli som jej videla v očkach,že nam chce nimi povedat,že už dalej nevladze,ach tak tažko sa mi o tom piše,že cez slzy ani nevidim,ide mi vytrhnut srdce z hrude.Našho chlapčeka sme nevideli,lebo ich hned rano po porode transportovali do BBmna pustili z nemocnice v stredu a Patko nam odišiel do nebička vo štvrtok rano,nepočkal nas,nestihli sme ho,my sme prišli do BB poobede,ale jeho sme už nestihli,ani len neviem ako vyzeral moj milovany chlapček 😔 snažim sa byt silna,ale nejak mi to nejde,strašne mi chybaju a neviem mysliet na nič ine,len na moje anjeliky ☹ bojim sa,že ma to položi,lebo sa mi zda,že je to zo dna na den horšie.
@kati777 ahoj kati zazila som to pred 21rokmi a premna je to stale cerstve ani ja som nevidela mojho syna kym som sa kus pozbierala uz som ho nemohla vidiet doteraz nato myslim a stale to sa neda nikdy vymazat ☹ musis vydrzat ,aby sa ti vratili spat plac ked mozes kric ked mozes pomoze ti to len neobvinuj seba a ani nikoho 😒
@miky ...ja som vždy mala máj najradšej zo všetkých mesiacov v roku, všetko sa k životu prebúdza no ten minuloročný to všetko zmenil, ale prečo....
@ursul ...presne cítim sa ako rozdvojená na jednej strane chcem byť veselá pre Sebastiánka a na druhej strane mám výčitky že sa smejem a nesmútim za Sofinkou, ale prečo sme nemohli byť šťastní všetci spolu tu na zemi...neviem a nikdy sa to nedozviem, vlastne áno až keď príde ten čas a budem zase so svojou dcérkou...no teraz tu musím byť pre malého, tiež ma potrebuje....a takto nad tým premýšľam už osem mesiacov....
cas uteka ale bolest je rovnaka,clovek sa snazi ist dalej lebo musi,chce byt stastny a snad chvilku aj je ale stale vie a citi vnutri nieco sklucujuce,citi vycitky, ze ja sa smejem?ja sa na nieco tesim? a co moje malicke to sa nemoze ani smiat ani tesit, nikdy ho uz nebudem vidiet ani pocut a nikdy uz nebude nic ale ak nieco existuje tak sa raz stretneme... len ked sme neni uz same a mame dalsie deticky musime ich robit stastnymi musime byt silne a a zit so svojim nestastim ale snazit sa robit stastnymi ostatne deturence je to tazke a vzdy bude ale pravda je ta nechutna veta,ze zivot ide dalej aj ked ... ale myslim ,ze vy tu chapete co chcem povedat...
posielam Vam vsetkym velke objatie lebo objatie je zázračný dar, jedna veľkosť sedí všetkým.
Podobné diskuze
Přečti si vše, co potřebuješ vědět pro zdárné otěhotnění.
Naše maminky sepsaly skvělé rady, jak otěhotnět.
Důležité je také znát příznaky těhotenství.
Zjisti, kdy má žena plodné dny zde.
Kdy a jak používat těhotenský test?
Zjisti víc o svém těhotenství týden po týdnu.
Neznáš termín porodu? Vypočítej si ho v těhotenské kalkulačce.
Modrý koník vám případně napoví i při neplodnosti.
verit ci neverit...to je otazka....je jedno ci niekto veri alebo nie,ale ked si precitam ze by moje dietatko malo tam hore v nebycku byt same a tahat velky hrniec slz za sebou len koli tomu ze ju oplakavam tak my to pride strasne a krute a vobec ma takato sprava nepotesi...ved kto neoplakava svoje dieta...ved mam srdce,ako by som mohla neplakat,kto vymysla taketo hlupe pribehy.... ☹