Zemřelo mi dítě

miliharmi
24. bře 2008

Stalo se vám to také? Máte někdy pocit, že to zvládáte a jindy se pod tou bolestí hroutíte? Zkusme si spolu psát, nejlépe rozumí ten, kdo to sám zažil.

Jmenuji se Milena, před rokem mi zemřela dvouletá holčička na herpetickou encefalitidu. Občas se potřebuji z toho vypsat, stále to hodně bolí.

cerna1987
10. dub 2016

@babanci myslím že tu sílu najdete až Violku uvidíte, alespoň budete mít ve svém životě radost. Nikdy nikdo Vám nenahradi Vaši dceru, ale miminko je vždy radost. Když máte u sebe Anežku máte i pocity radosti? Je vlastně to jediné co Vám po Vaší Adélce zbylo a mluvíte s ní o mamince? Jestli nechcete odpovídat nemusíte.

cerna1987
10. dub 2016

@iiiv v to doufám také a určitě se nám to podaří.

cerna1987
10. dub 2016

@racerunner je mi to líto, ale určitě se jednou dočkáme a já Vám držím palce aby to bylo co nejdříve. U mě to už není tak že bych se zahrabala jen ve svém smutku, takže teď připravujeme svatbu a těším se z každé maličkosti, už nám pomalu chodí námi objednané věci na svatbu a já mám z každé té věci radost, takže se umím radovat , stejně i tak se teď snažím partnerovi vynahrazovat to peklo jaké se mnou prošel, takže chodíme na večeře, byli jsme teď v Paříži, chodíme hodně ven na procházky nebo na výlety. Občas na mě ale stejně padne strašná depka a mě se nechce vstát z postele. Není dne kdy si na Dý nevzpomenu. Někdy je to hodně těžké, někdy o maličko lehčí.

racerunner
10. dub 2016

@cerna1987 já vím, mě se to stalo v lednu a ta zima byla nekonečná, bolestí jsem nemhla ani vstát z postele, pak to bylo trochu lepší, ale u mně je to horší asi tím, že se nedaří to nové miminko. I tak se snažím jak to jde být pozitivní a užívat i život jaký je. co nám taky zbývá... ale bolest je to příšerná a nikdy nezmizí tak úplně...

cerna1987
10. dub 2016

@racerunner máte naprostou pravdu, vždy to bude bolet snad časem méně. Myslím že nás miminka obě jak se říká nakopnou. Budeme moci tu velikou lásku dát těm maličkým osůbkám a nebudeme tak moc myslet na tu bolest.

babanci
10. dub 2016

S Anežkou někdy o mamince mluvím,zrovna ve čtvrtek mi říkala,že půjde mamince na hrobeček a že jí tam ponese obrázek. Mám vždy co dělat,aby se mi nespustily slzy . Někdy dokážu říct,že tu a tu vlastnost má po mamce,ale drhne mi hlas. Zatím vždy s Any propadám zoufalství,ale poslední dobou se to trochu lepší. Ačkoliv je jediným mým spojením s Adél,je báječná,můj psychický stav se vždy zhorší po její návštěvě. Snad,snad to jednou přejde.

babanci
10. dub 2016

Přitom,když Adélka dostudovávala školu,malou jsem měla prakticky obden,byla jsem s ní srostlá a bylo to nádherné. Dnes jdu ke škole pro ní a bolí mě žaludek strachy. Je strašně mojí dceři podobná,ale opravdu moc. Chce se mi brečet,jak jí vidím.

cerna1987
10. dub 2016

@babanci opravdu Vám přeji aby se to zlepšovalo a abyste cítila i radost a ne jen bolest. Pro Vás je to těžší, neboď vidíte živý obraz své dcery ve své vnučce. To mě zbyli jen fotky na které se prostě nemůžu podívat, museli jsme je všechny sundat.

babanci
10. dub 2016

@cerna1987 Nedivím se. Můj muž mi koupil rámeček na Adélky fotku,vložil jí tam a já jí musela na 4 roky schovat. A i dnes,po 4.5 letech se můžu podívat jen málokdy.

cerna1987
11. dub 2016

@babanci je to opravdu těžké, já si říkám skoro každý den že už to snad konečně dokážu a stejně to nejde.

adrrik
11. dub 2016

Je to strasne vidět umírat vlastní dítě....zároveň tak strašně ji tu chci mít a na druhou stranu bych ráda aby co nejdřív odešla....trha mě to na kusy...šílená bolest...chce mi kricet....tolik to bolí...

iiiv
11. dub 2016

@adrrik je mi to strašně líto☹ ☹

cerna1987
11. dub 2016

@adrrik v duchu jsem s Vámi, moc dobře vím co prožívate a Ty pocity co máte jsou určitě strašné. Na toto se nedá vůbec nic říci. Je mi to strašně moc líto.

babanci
11. dub 2016

My jsme nepochybovali o tom,že se Anda uzdraví. V říjnu jsme se dozvěděli diagnozu a věřili klasické léčbě. Nutili jsme dceru do chemoterapie a dnes si to vyčítáme. Zemřela 17. listopadu.

cerna1987
11. dub 2016

@babanci nám řekli první měsíc že by se mohla uzdravit že máme věřit a druhý měsíc že není naděje, šlo to strašně rychle trvalo to celé tři a půl měsíce. Tři a půl měsíce hrůzy a zoufalství.

babanci
11. dub 2016

@cerna1987 U nás 6 týdnů. Dnes si neumím představit,že by se trápila, ležela po nemocnicích a stejně se neuzdravila,roky. Je strašné si připustit,že muselo-li to tak být,že se netrápila dlouho.

cerna1987
11. dub 2016

@babanci já jsem si až dokonce nepřipustila že by nám Dý odešla i když nám to říkali lékaři. Můj mozek si to prostě odmítl přiznat.

babanci
12. dub 2016

@cerna1987 Já vůbec ne. Věřila jsem,že když nabízí chemoterapii,že řešení existuje. Po druhé bylo Adélce hrozně špatně,myslela jsem,že to k léčbě patří.Nádor,který se po biopsii ohromně zvětšil,se po chemce opravdu zmenšoval. Radovala jsem se,že ho vyndají a šla jsem Adélce nakupovat vánoční dárky. Po cestě domů mi volal Adélky manžel strašlivou zprávu. Že nám umřela. Dodnes nem9hu pochopit. Lékaři pak řekli,že nebyla šance. Proč jí ještě trápili? Strašně se bála doktorů,jehel,špitálů...

cerna1987
15. dub 2016

@babanci to je mi opravdu strašně líto, muselo to být strašné. Nám dávali doktoři naději a potom nám jí zase vzali. Byla to strašná doba.

janinka_b
17. dub 2016

@cerna1987 Neříkám, že je dobré, že umře někomu dítě, ale důvody můžou být někde, kde my to nejsme pochopit.
Znám případ, kdy z nevinného děťátka přes laskavou péči se stal 20ti letý vypočítavý vrah. Zničilo to celou rodinu, která musela žít dá - dítě neodvrhla, ale život jim jaksi skončil. A možná kdyby věděli, co je čeká a měli na výběr, tak by si dítě nepořídili. Tím je myšleno, že někdy je něco takto prostě lepší, i když to nechápeme a strašně to bolí.
Být na kolenou neznamená, že nemůžete být silnější. Pod vlak jste neskočila a máte snahu jít dál, tak nevím.
Prostě někdy mám dojem, že lidé nechtějí opustit sebelítost, protože je to mnohem snazší se upínat na to, co bylo a co jsme ztratili, než na to , co bude, protože to ještě neznáme. Věc názoru, nic proti Vám.

cerna1987
17. dub 2016

@janinka_b u mě to není že bych trpěla sebelítostí, ano ze začátku určitě, myslím si že to tak má asi skoro každý kdo tohle prožije. Teď se snažím koukat dopředu, momentálně se upínám na svatbu a potom na miminko které chceme. Jen prostě dost často na mě padne smutek a pro mě je lepší se z toho vypsat než to držet v sobě. Určitě Vám Váš názor neberu to ani omylem. S něčím s Vámi nesouhlasím, ale s něčím určitě ano. Toť přirozené 🙂 🙂 .

janinka_b
17. dub 2016

@cerna1987 Já to právě myslela tak, že když to na Vás padne, zkusit se na to podívat z té jiné stránky, kterou třeba nedokážeme pochopit "možná je to takhle lepší, možná to tak mělo být..", vždyť zkusit se má všechno. A já moc dobře vím, že to není snadné, když si uvědomím, jaké pocity cloumají se mnou jenom když mi odejde nějaké to zvířátko. :( Přeju Vám, ať to dopadne se svatbou a miminkem, aby to přestalo padat a nakonec zbyla jen milá vzpomínka 🙂

babanci
17. dub 2016

@janinka_b Tohle si máma,které zemřelo dítě nikdy neřekne. Moje zesnulá dcera tu má dítě -dceru.Rozhodně není lepší,že tu nemá svojí hodnou,milující mámu. Celý život jí bude chybět a to,že musí být samostatná díky tomu... to mi jako útěcha nestačí. Píši si asi s dvaceti maminkama,kterým také zemřely děti a ač je to řada let,některé jsou v zoufalém stavu dodnes,rozpadla se jim rodina, sourozenci se pokusili o sebevraždu,jsou nemocné,jedna dokonce zemřela. Protože psychika může za všechny nemoci. Maminka-63 let,zemřela jí dcera na meningokoka,zanechala tu 3 letou dceru o kterou se babička starala. Brala antidepresiva,plakala denně,hrozně se trápila,že dítě vzhledem k věku nevychová. Onemocněla a zemřela. Kde skončila holčička nevím. Těžko si říct,mělo to tak být.

cerna1987
17. dub 2016

@babanci souhlasím úplně se vším, tohle si nikdy říci nemůžu a nikdy neřeknu. Adélka tady měla být s námi a vyrůst v úžasnou osůbku. ☹

babanci
17. dub 2016

@cerna1987 Tak... a naše Adél taky. Byla skvělou mámou,nikdo nejsme schopen jí nahradit a že se snažíme. Jako rodina jsme to neustáli,přestali jsme se stýkat,bez Adélky to nešlo udržet,strašně scházela a my to nemohli snést. Sestry dochází k psychologům,mají úzkostné stavy,nespí,mladší dcera zhubla 30 kg,užívá antidepresiva. Můj muž vážně onemocněl.

cerna1987
17. dub 2016

@babanci myslím si že kdo tuto bolest nezažil, nikdy pochopit nemůže. To je můj názor. Také jsem onemocněla se srdcem, podle mě z té obrovské bolesti a utrpení co jsem zažila. Kvůli tomu se také ještě nemůžeme pokoušet o miminko.

janinka_b
17. dub 2016

@cerna1987
@babanci
Obě vás chápu, ale já v okolí zažila i jiné případy. Maminka se 2 dětmi 4 a rok, během 3 dnů z ničeho nic přišla o manžela. Sama s hypotékou a rozestavěným domem. Nesnaží si ubližovat tím, že si připomíná, že tu není a jaká je to nespravedlnost. O manželovi mluví hezky, i když je její hodně smutno, hlavně večer, protože jí chybí, věří že to potřebuje čas. Má teda kolem sebe skvělé sousedy a jejich maximální podporu.

babanci
17. dub 2016

@cerna1987 To Ti věřím. Já se zuby nehty snažím fungovat,protože toho na mě leží moc,to můžu zvládnout jenom zdravá,takže se o své zdraví starám hodně. To je jediné,co z té tragedie vzešlo. Že jsme se začali starat o své zdraví. Proto nám muselo zemřít dítě?

cerna1987
17. dub 2016

@babanci já se o své zdraví tak nějak starala vždy, ale smrt Dý mě natolik zasáhla že to bohužel odneslo srdce. Ze smrti mé Adélky tedy rozhodně nevzešlo vůbec nic dobrého, naopak jenom spousta zlého. Věřím že to máte úplně stejně.

cerna1987
20. dub 2016

Dnes poprvé po tom co nám odešla Adélka jsem byla schopná se podívat, ale opravdu podívat na pár jejích fotek. Opravdu jsem v tu chvílku byla šťastná, vidět její nádhernou tvářičku, tu jiskřičku v jejich nádherných očičkách. Panebože byla tak nádherná a tak šťastná. Tak strašně mooooc mi chybí. Tak strašně moc jí potřebuji. Tak strašně moc jí miluji.