Zemřelo mi dítě

mili: Bydlím ve Frant.Lázních, natrvalo a ve svém dva roky, jinak jsem celý život střídala Frantovky a Prahu...

vladuska, veru čo by sme mi dali za to keby naši drobci začali stvárať nezbedy ...

pre všetkých, ktorí môžu zdieľať bežné veci so svojími detičkami ...

dada och krasny chlapcek Romanko 😔

ani, to si pekne napísala v predošlom príspevku - verím v to, že všetko zlé čo niekomu urobíme sa nám vráti...ale aj s úrokami. Tiež myslím, že sa tá baba, čo bezhlavo jazdila z toho poučí a začne sa konečne správať zodpovedne. Ale trest ju skôr, či neskôr neminie.
Mili a ako pokračuje vyšetrovanie pochybenia dr. ? Dávaš to aj na súd ? Alebo len na úrad pre dohľad nad zdrav. starostlivosťou ?
Ozaj tiež som mala pri 2. pôrode sekundárnu dr., bola z toho ďalšia akútna sekcia, lebo mali podozrenie z ruptúry maternice, ktoré sa aj potvrdilo pri cis. reze ☹ Ale neustále ju kontroloval starší dr. a na sekciu dobehol aj primár, takže som bola pod neustálym dohľadom 3 doktorov. Čomu som rada, lebo ako mi povedali, keby som prišla do nemocky o pol hodinku neskôr, rupne mi maternica na ceste a zomrela by som aj ja, aj malá 😢
ja som mala šťastie, pôrodnica, kde som rodila má len samých vynikajúcich dr., je to v BA asi najvyťaženejšie pôrodnica, ale cez to všetko neberú mamičky jak na bežiacom páse...
Nedávno sa stal v SR prípad, že tiež bol sekundárny dr. pri pôrode (sám, nekonzultoval to so skúsenejšími kolegami) a neurobil mamičke cisársky rez, pričom mala úzku panvu (podľa neho nebola indikovaná), vytrhol mamičke mimi z brucha kliešťami, síce mimi prežilo, ale mamička vzápätí začala silno krvácať a prišla o maternicu v dôsledku pôrodu. Bolo to jej prvé aj posledné mimi, tej idiot jej zmaril šance na ďalšie bábätká ☹

mili, chápem, aj som chápala predtým, že máš všetky svoje detičky rovnako rada...keď sú synovia zdraví, v poriadku, nemáš s nimi nejaké problémy, nemáš potrebu o nich písať. Veď aj túto tému si založila, aby si písala o Miluške, aby si sa vyrozprávala o nej, ono to skutočne trošku pomáha, keď to v sebe človek nedusí a vyrozpráva sa. Ja si tiež píšem tu na fóre hlavne v témach týkajúcich sa mladšej dcérky - ke´d má nejakú chorobu, trápia ju zúbky, alebo keď papá všetky smietky a minule sa mi dusila...tá staršia 7 ročná je bezproblémová, všetko je ako má byť...tak nepotrebujem o nej písať 😉 Ale milujem ich rovnako, aj keď o tej staršej píšem omnoho menej...

mili sorry, preklep - to vyšetrenie pochybenia dr. patrilo aminam. Ospravedlňujem sa.

Pridávam sa, pretože aj ja mám anjelika. Pred dvomi mesiacmi som stratila svoju jedinú dcérku. Bola veľmi maličká a musela byť v inkubátore napojená na dýchací prístroj, lebo nevedela ešte sama dýchať. Keď sme od nej odchádzali
každý deň sme s manželom dúfali, že to nie je naposledy, čo ju vidíme, mysleli sme si, že za ňou ešte na druhý deň pôjdeme znova. Keď však okolo ôsmej ráno zazvonil telefón, tušila som, že sa niečo deje, ale zároveň som dúfala, že to nie je ono. Bohužiaľ som sa zmýlila, ockov plač ma tak veľmi bolel, pretože som vedela, že už nie je medzi nami. Chcelo sa mi vtedy kričať, nenávidela som celý svet, za to, že ju nemôžem mať pri sebe, že som ju nemohla vziať na ruky, nepočula ju plakať ... vôbec nič. Len som sa mohla pozerať na to, ako jej život vyhasína a ja som jej nemohla nijako pomôcť. Sú to už dva mesiace, čo nám odišla. Veľmi nás to všetkých moc bolí, veľmi nám chýba. Bola naše slniečko, naša nádej, nový život, prvé dieťatko ... naše všetko. Veľmi sme sa na ňu tešili a dali by sme všetko na svete za to, keby sa dal vrátiť čas. Chce sa mi veriť tomu, že sa mi znova narodí, chcem ju znova do bruška, ísť do inej pôrodnice ...
Je to hrozný pocit vychádzať z pôrodnice s prázdnymi rukami, prísť domov, kde som mala nachystané vecičky a postieľku a teraz všetko si to spratať - je to doslova krížová cesta, po ktorej sme si museli prejsť. Utešuje ma pocit, že netrpela a "zaspinkala". Museli sme sa zmieriť s tým, že si sama vybrala takúto ťažkú cestu a my sme ju s manželom podporovali, kým tu s nami bola. Sranda, jej duši tu z pozemského času stačilo byť iba osem dní (pretože vnímanie času si vymysleli iba ľudia), zatiaľ, čo my sa tu na svete v tomto bahne boríme toľké roky. Som hrdá na to, že som jej mohla byť mamou a že si ma vybrala, pretože ma veľa naučila. Naučila ma byť pokornejšou, láskavejšou, vnímavejšou. Táto krutá skúška mi otvorila oči a ukázala, čo je v živote podstatné. S manželom to náš vzťah posilnilo a vieme, že o naše druhé dieťatko bojujeme už od tejto chvíle. Ešte som chcela spomenúť, že keď som tak nad nad inkubátorom stála po prvýkrát dala som jej dušičke slobodnú vôľu, nech sa sama rozhodne, čo je pre ňu najlepšie (pretože v tej chvíli to vedela iba ona) a ja to budem akceptovať. A teraz tomu rozumiem, že naše detičky tu určite neprišli na to, aby nás ich maminky rozosmutneli a plakali sme, ale aby sme sa tešili, že sme ich mali a je to jedno, či tu boli s nami týždeň, mesiac alebo 50 rokov. Ich duše si odrobili na tomto svete, čo mali a išli ďalej ... takto to vidím ja. 🙂 🙂 🙂
Verím v nebo a to, že ma tam môj anjelik čaká. Ja však musím ešte žiť ďalej, no keď sa stretneme chytíme sa spolu za rúčky a už nikdy sa nepustíme. 😵

Aky: Dala jsem to "jen" na ceskou lekarskou komoru, ale i tak maji vsude docela vitr 🙂.

Kacko: Vim, co je to stat u inkubatoru a koukat na dite s dychacakem. Vim, co je dat mu svobodnou vuli, aby rozhodnul a vim, co je premlouvani, aby odesel.....zil 46 dni a mel hypoxicko-ischemickou encefalopatii 3.stupne. Ver, ze vim jake je odchazet zase ve dvou z porodnice....... Mam od porodu 4 mesice a od smrti maleho skoro 3 mesice. Ver, ze nikdy nezapomeneme!!! Vse co udelas je jedine spravne a to ze chces jit dal, je velice dobre. Me se take posililo manzelstvi a svym zpusobem mi dala tahle "situace", "katastrofa" ci jak to jinak nazvat, jiny rozhled a posunula me o kousek dal.
My se zaciname snazit o dalsi nasi lasku v srdicku o dovolene, tj. od zitra za 3 mesice. Utece to a budeme mit zase usmev nejen na tvari, ale i v srdicku!
Opatrujte se vsichno!

Kacenka24, možno by stálo za zváženie poprosiť kamarátku, aby veci pre bábätko spratala v Tvojej neprítomnosti... Aspoň troška by Ti to uľahčilo situáciu.

Aninam, som rada, že ďalej statočne bojuješ so smútkom a neutápaš sa v žiali. 😕

Držte sa, dievčatá.

Kačenka, tiež viem o čom píšeš ... dať slobodnú vôľu dušičke ... náš Rominko skončil posledných 10 dní na ARO, dýchač, 13 hadičiek a samé ventily, 2 kavaly - tj voperovaná hadička na srdcovú tepnu - jednu mal na pravej strane pod prsíčkom a druhú v tepne pri pravej nožičke. Neskôr mu robili aj drenáž - taký kolík do brušnej dutiny - slúžilo to na dialýzu .... no aj keď som vedela, že bude na prístrojoch, ten prvýkrát som bola z toho v šoku a nedali sa udržať slzy, potom som sa už snažila neplakať pri ňom, rozprávala som mu jeho obľúbené rozpávky, aké je vonku počasie, ako moc ho ľúbime a chceme aby bojoval, dokonca som mu do uška zaspievala jeho obľúbené pesničky, vždy sa veľmi tešil,keď keď som mu ich spievala a hojdala ho na kolenách....
Ale tiež prišiel deň D - 1.9.08 ráno o 8.30 sme ako vždy volali o prvé výsledky. Vedeli sme, že situácia je stále kritická ale verili sme na zázrak až do tohto telefonátu, keď nám doktorka povedala: "viete, už je to nezvratné a definitívne, dávame mu pol hodinku hodinu,ak chcete môžete prísť za ním..... " túto vetu často si prehrávam v hlave ... to predsa nie je možné,mal sa stať zázrak .... pochopili sme to neskôr. Jeho telíčko bolo moc zhumplované, nedokázali orgány fungovať,chemoterapia urobila zo stien krvných ciev úplné sito, krvné deriváty unikali mimo .... keď sme ho videli v posledný deň, bolo to ozaj isté, mal krvácanie do mozgu, na hlavičku mu dali čapičku, vtedy sme aj my pochopili, že musíme ho nechať odísť do nebíčka. Rominkovi sa ale nechcelo od nás hneď odísť, zostal s nami ešte do 15.33 a to sme mu hovorili, nech sa už netrápi a ide do nebíčka, že ho tam anjelici čakajú ... v takej situácii pochopíš, že to je pre dieťatko to najlepšie. Ostal do 15.33 aby mi uznali rodičovskú dovolenku, pretože to bolo 1.9. a keby bol umrel pred 15.00 tak nemám na vyplatenie nárok ... drsné ? áno, ja som tiež kukala ako blbec a potom sme si to dali do súvislosti s jeho odchodom. Po dvoch týždňoch som ostala tehotná a teraz čakám jeho darček pre nás, prosili sme ho keď odchádzal, nech sa vráti a on nám to splnil. Nezabudneme nikdy ale musíme mu dopriať nebíčko - zaslúžiš si ho, zlatko moje.

Kvetko, ja jsem kolem detskych veci a plen, postylky atd. chodila do nedavna. Je to asi mesic, co jsem dosla k tomu, ze by to melo zmizet, alespon do detskeho pokoje, ktery ted slouzi jako skladiste. A ted jsem rozhodnuta, ze pripravim jen to nejdulezitejsi az budu zas tehotna, ostatni udelaji po odchodu do porodnice a musi to stihnout nez se vratime 🙂. Mou starosti bude jen opecovavat sebe a to male, stejne jako jsem to delala v prvnim tehu, ale zadne velke pripravy nechystam - radeji!

Mili, přestože jsem nepřečetla všechny příspěvky až do konce, vím přesně, co cítíš a souhlasím s tebou, že ztratit nenarozené dítě či těsně po porodu je sice bolestivé, ale není to totéž. Vyhledala jsem si tuto stránku, protože potřebuji mluvit s člověkem, kterého postihl stejný osud jako mne. Nechodím k žádnému psychologovi. Téměř nevycházím z domu. Funguji jako robot. Před pár dny mně bylo 40 let. Další děti už mít nemohu a ani nechci. Prosím předem - nechci žádnou lítost, účast ani soucit, protože to vůbec nepomáhá. Tu vyrvanou díru uprostřed hrudi totiž nedokáže zaplnit ani láska k mým ostatním dětem (20, 14 a 12 let).
Napíšu to rychle, jinak bych asi nenašla odvahu to odeslat.
Na to tragické datum 8.8.2008 nikdy nezapomenu a doufám, že to "nikdy" nebude trvat moc dlouho. Ten den okolo desáté hodiny dopoledne mne naposledy objala a políbila moje milovaná Kateřinka. Asi o 15 minut později, při resuscitaci, se pokusila nadechnout, ale nešlo to. Plíce měla plné vody. Naposledy otevřela svoje očička. A já, jako bych v nich četla - "Nech mě, maminko, odejít". Přesto jsem s ní nepřestávala dýchat a masírovat její srdíčko a ani lékař, který za chvíli přijel, nechtěl svůj boj vzdát. Po čtyřiceti minutách marné snahy na moji žádost oživování ukončil. Cítila jsem, nebyl to hlas, možná myšlenka, Kačenka mně dávala najevo, že už chce konec, že chce svůj klid. Vypadala jako když spí. Jen její sametové tělíčko bylo nepřirozeně studené. Něco přes dvě hodiny, do příjezdu pohřební služby, jsme si ji střídavě chovali. Můj muž si ji zabalil do teplé deky (venku bylo skoro 30°C) a snažil se ji zahřívat. Pořád opakoval: "Probuď se, Kači, probuď se...". Když jsem ji po téměř třech hodinách od té hrozné tragédie ukládala do rakve, pořád ještě měla mokré tričko i vlásky. Mojí holčičce byly teprve 2 roky. Dál nemůžu psát, strašně to bolí. Snad někdy příště. Omlouvám se.
Kateřina

Nurmy 😔 😔 😔 😔

Nurmy.......je mi 34 a 12.10.2008 jsem přišla o svého 3,5letého Ondráška-zhoubný nádor....Taky jsem držela jeho mrtvé tělíčko v náručí-umřel nám doma-,taky jsem cítila ,jak chladne-než umřel,měl horečku....taky jsem brečela a volala:Ne,né,ještě né Ondrášku.......Bolí to,strašně to bolí....
Mám ještě dvě dcery-17 a 16 let z prvního manželství,le s mým nynějším manželem to bylo jediné dítě.A ted jsem po operaci,brali mi celý spodek...
nevím,co tvé holčičce bylo,ale pokud bys chtěla,můžeš přijít mezi nás-uzavřená diskuza maminek,které přišly o své děti.Založila ji Mili,určitě by ti dala přístup,kdybys chtěla.Dovolím si napsat,že vím,jak ti je.ta bolest je neskutečná,neuvěřitelná....Drž se....Myslím na tebe....Petra

nurmy pozri IP ..

Kacko,
prijd mezi nas na http://diskuse.dama.cz/diskuse.php?d=11672. Mili ti urcite da pristup.

dada78-Romanko je krásný chlapeček-nemůžu napsat byl-taky jsme se léčili na onkologii,tvoje fotky mi úplně připomněly tu atmosféru....moc držím pěsti¨,až máš už štěstí a at těhotenství dobře skončí....

bože môj,ja čítam,revem a nemám slov ☹ ☹ ☹
všetky maminky,ktoré prežili takéto trápenie,hlboko sa pred vami skláňam,vy ste celebrity,nie tie pipinky na obrazovke,nedokážem a nechcem si predstaviť tú bolesť,keď človek stratí to najdrahšie na svete...dieťatko ☹ ☹ ☹ ☹
veľmi vás všetky obdivujem,aké ste statočné,mili,dala si mi lekciu...ja pochybujem o Bohu a jeho láske každú chvíľu,pre blbosti...hanbím sa ako pes ☹ ☹ ☹
držte sa,ste obdivuhodné...prajem vám v živote už len samú radosť
my sme mali v rodine úmrtie,manželov bratranec zomrel ako 9-mesačné bábätko,doteraz nevedia,prečo...bolo to strašné,majú ešte dvoch starších synov,dokopy pochovali 3 deti... ☹ ☹ ☹

petatesarova, verím, že anjelik na nás dá pozor a bude všetko zhora riadiť.

Nurmy, ak Ti môžem poradiť, nenechávaj si smútok a bolesť pre seba, píš, plač, krič ... treba to dosť von. Napíš o tom, ako si mala Kačenku rada, ako Ti moc chýba ... my sme na tom rovnako, tiež si poplačeme,nech je odvtedy rôzne dlhá doba, rozprávame sa s fotkami a priznám sa, že je mi ľahšie, keď sa môžem podeliť s ostatnými maminkami. Tá jazva - diera v srdci v nás navždy zostane, ale musíme veriť, že ich dušičky sú šťastné a teraz na nás dávajú pozor z nebíčka, sú naši anjelikovia strážní, stále po našom boku.

Kačko, Nurmy a Dado, ještě jednou adresa http://diskuse.dama.cz/diskuse.php?d=11672, stačí mi napsat vzkaz a já vám dám přístup. Dada, ty ho už máš, ještě jsi mi nenapsala, jestli ses tam dostala a zorientovala. 😉

Nurmy, ještě se ti to stane mnohokrát, že budeš zoufale překvapená, jak podobné naše pocity, bolesti, zoufalství i naděje jsou. Jako bych tam byla, vím, jak ti bylo a jak ti je nyní, když si to znovu a znovu vybavuješ. Pokud by ti pomohlo nám o tom povídat, dostat to ze sebe, určitě přijď.

mili, robili sme prerábku bytu tak som nakuklaen sem do koníka, ale určite sa ozvem 😵

Holčiny, musím vám znovu napsat, jak strašně moc Vás obdivuji, dáváte mi sílu jít dál, i když je malej občas pekelnej, vzpomenu si na Vás a na to, čím jste si musely nechtěně projít a děkuji pánu Bohu za to, že malýho mám a vážím si díky Vám každého dne, kdy můžu malého pochovat a tisknout to jeho malé tělíčko k sobě 😢 Moc Vám všem držím palečky, aby čas - lékař, zahojil rány na dušičce 😔

Ahoj holky,
dosala jsem se na tyto stránky...Moc vás také obdivuji...Já osobně si nedovedu představit, jaké to je, když člověk přijde o své dítě...Jsem maminka 5ti měsíčního Jonáška...snažili jsme se o něj 3 roky, po 5ti těhotenských ztrátách v různém stádiu těhotenství k nám nakonec přišel...Nicméně to, co jsem si prožila já se vůbec nedá srovnat s tím, co zažíváte vy...
Hodně štěstí a sil...

Ahoj Mili, mozna jsem trochu casove "mimo" kdyz reaguji na Tvuj prispevek z roku 2008....ale presto.....Precetla jsem si Tvuj V mych 30 letech to bylo me prvni dite. Rodila jsem cisarskym rezem....byly tam nejake komplikace....Tedicka museli odvest do jine nemocnice, nez jsem byla ja.....musel jeste na chvili do inkubatoru.....muj muz jezdil stridave za mnou(byla jsem na JIPu) a stridave za nasim synem, byla jsem tech par dni tak strasne stastna......asi po ctyrech dnech, kdy mi uz doktori rikali, ze muj syn je v poradku, ze uz ani neni v inkubatoru a ze uz budu moci i ja odejit z nemocnice. Neuveritelne jsem se tesila.....nasledujici den mi naprosto bez varovani volal ubreceny manzel, ze Tedicka museli operovat, ze tomu vubec nerozumi a ze mi bude volat doktor. Tedicka operovali, byla tam nejaka infekce......hned ten den jsem jela za nim......doktor rikal ze je stabilizovany....lezel tam prcek a ja ho mohla alespon pohladit. Za dalsi dva dny zemrel. Dalsi pul rok ani nevim co se delo.....obrovska prazdnota a nechut zit....kdyz jsem se trochu vzpamatovala, uvedomila jsem si ze nas vztah s manzelem je mrtvi......nasel si milenku a to nas rozdelilo uplne.....dalsi rok rozvod......Semlelo me to natolik, ze uz jsem prestala verit, ze bude nejaka budoucnost, natoz stastna....bylo mi v te dobe 33let.......Nyni jsem tehotna a nejak se bojim a vubec si to nedokazu uzivat. Pocity uzkosti se nekdy spusti samy ode sebe. Mozna oproti Tvemu pribehu, ten muj vypada jako banalita, ale prestoze je to uz vice nez 4roky.....tak nejsem schopna se radovat tak jako driv, porad se bojim nejake rany z cisteho nebe.

ahoj boninka je to velmi tazke.ale je jedno ci matka pride o dieta poacas tehotenstva ale po porode alebo po rokoch podla mna je bolest rovnaka.spolu s dietatom zomrie nieco aj z matky ☹ aj ja som prisla o male a do teraz to boli.aj mne sa vtedy skoro rozpadlo manzelstvo.stale som hladala priciny co sa stalo a nevedela som sa na nic koncentrovat.uzivaj si to tehotenstvo a tes sa z babetka zasluzis si to

viem ze to pre teba neni lahke ale verim ze budes statsna a drzim ti palce

Ahojte. je tomu pol roka, co od nas Lilianka odisla, no citim, ze este len teraz si vsetko zacinam uvedomovat. Cele noci preplacem, cez den nejem, ledva chodim von - do obchodu a taaak.
"robi mi zle" ked chodim na cintorin, nemozem vidiet jej krizik a na nom napisane jej meno... nemozem vidiet detske vecicky, kocik som predala zo slzami v ociach.
Momentalne mi meska menstruacia uz vyse tyzna a ja sa neuveritelne bojim dalsieho tehotenstva. dietatko planujeme, ale az neskor, mozno o rok... nie som vysporiadana z lilinou stratou.nechcem teraz druhe dieta... Nechcem, nechcem, nechcem!!!! Tehotensky test mam stale negativny, uz som si ich robila 4 a robim ich kazdy druhy den. vzdy dufam, ze tam uvidim iba jednu palicku...
Uzatvaram sa do seba. ked sa chcem z niekym vyrozpravat, tak ma jemne odbiju tym, ze aby som nato nemyslela a netrapila sa. a moj priatel...??? Bohuzial, je to to iste... vzdy mi iba povie.. netrap sa, nepozeraj fotky... neplac... Ale ja citim, ze sa potrebujem vyrozpravat a vyplakat. citim, ze ked to budem dusit v sebe este par dni, tak nedopadnem dobre... mozno mi mrcha meska aj z tychto stresov, lebo 4 tehu testy som mala nastastie negativne... ja neviem...
Bojim sa toho, co bude....

kotenko...urcite sa neuzatvaraj do seba....kric,ked potrebujes kricat,plac ked musis....raz som ti pisala o tom,co som citala v knihe Hovory s anjelmi...neviem ci si pamatas....existuje miestnost kde nenarodene deticky cakaju na svoj cas....zial deticky ktore su netrpezlive a predbehnu sa,su vratene spat....ci uz z bruska,alebo narodene....su opat vratene do tejto miestnosti a maju ponaucenie....musia sa znova postavit do rady a cakat.....cakat....kym pride ICH cas....aj keby si bola tehotna, NIKDY nehovor,ze nechces....a vies preco?....pretoze sa nevracia Liliankin surodenec, ale tvoja, vasa LILIANKA...doteraz cakala v rade,prisiel jej cas...nikoho nepredbiehala a vracia sa vam zdravucka....tak ju pekne privitaj,nech vie,ze sa na nu tesis....PROSIM

Ahoj, ty este nespis?... jasne ze sa pamatam nato, co si mi pisala. a vela krat si tvoje riadky a aj riadky Mili a este alionusky citam a citam... no citim, ze nie som pripravena na druhe dieta.... som na liekoch, aj ked zatial si ich davam iba na "dobry spanok", bojim sa, ze zas by sa nam narodilo chore dietatko. bola som aj nachladnuta... stale sa natahujem v robote... proste je mi hrozne, nemam v srdci miesto pre druhe dietatko.... mala som teraz ju objimat a hladkat a nie plakat nad jej hrobom dakujem ti, ze si tu. dlho sme si nepisali

diddi ..nádherně napsaný 😔