Zemřelo mi dítě

@luznicarka Stále někdo důležitý chybí a stále se snažíme vypadat a tvářit, že to tak ani není, ale to nepomáhá, vždycky bude chybět. Také někdy přemýšlím, že i když se všichni sejdeme, jsme pohromadě celá naše rodina, manžel, já a naši kluci, stejně nemohu říct, že mám dnes všechny děti doma, že jsme se sešli všichni. Často se modlím, abych to jednou mohla říct, abychom spolu s manželem jednou mohli říct, tak nyní už máme všechny své děti Doma, už nám nikdo nechybí, jsme všichni spolu. A to se nemůže stát jinak, než že jednou všichni dojdeme tam, kde je moje Milenka, doufám, že dojdeme všichni.

Ahojte, doporučuju včerejší díl Pološera: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10318730018-... s názvem Přežil jsem svou smrt

Aj keď uplynulo veľa času stále na teba myslím.Hoci som mladá a život mám ešte pred sebou , ale nikdy sa nedá zabudnúť.Slovíčko zmierenie nepoznám :( . Zabudla som čo je to radosť , smiech šťastie ...Jediný najhorší deň môjho života (PANI....... Vášmu dieťatku nebije srdiečko) NA TOTO sa nikdy nedá zabudnúť :(Nikto a nikdy mi ťa nenahradí .A aj keď sa pozeráš na mňa zhora, pocit že ťa nemôžem objať a chrániť je neznesiteľný :( anjelik môj milujem ťa navždy .

@anjelik121212 ☹ 😢

@vilkinka Mamicky ktore prisli o dietatko tu uz nie raz prosili aby sme my ostatne nepisali nevhodne a zranujuce prispevky, ze ich to boli a poburuje. Ale vidim, ze ludia su zial nepoucitelni. Mozeme vyjadrit sustrast, to je vsetko.
Neviem, co Ta viedlo k tvojmu prispevku. Nemame ziadne pravo tu mudrovat. A prepac mi, ale nemozno porovnavat stratu dietata v prvom semestri (sama mam 2 anjelikov po spontannych potratoch, to vsak neznamena ze chapem,co tieto mamicky anjelikov zazili) a stratu dietata pred porodom, pri porode ci dokonca pocas zivota.
Dajme im uz konecne pokoj, ak nerozumieme, radsej mlcme...

Opravujem trimestri som samozrejme chcela napisat

ja si nemyslim, ze vikinka napisala nieco zle, alebo by nebodaj chcela niekomu ublizit. a jej slova su pravdive podla mna. ona pisala ako matka, ktora sa s bolestou uz naucila zit. a suhlasim s tym, ze ked sa to clovek nauci, uz ho nieco len tak v zivote nezlomi. len to naozaj chce cas.
kati777 mas pravdu jedine v tom, ze strata nenarodeneho a narodeneho dietata je NEPOROVNATELNA. ale jedine z toho dovodu, ze pre kazdu mamu je prave jej strata ta najhorsia, ci uz je babo donosene, alebo nie. uvedom si, ze prave tou vetou si asi ublizila tym mamam, ktorym babo zomrelo skor, ako po 40tt.
strata dietata je to najhorsie, co moze cloveka stretnut, ale suhlasim s vikinkou, ze vzdy moze byt /nedaj boh/este horsie.

@baryana asi si si poriadne neprečitala čo vilkinka pisala,že to bola pre nas ta spravna cesta a že sa mohlo stat aj niečo horšie....ja som pisala,že boli aj strata nenarodeneho,ale som tam pisala aj o niečom inom,že ked sa pozeraš ako ti vlastne dieta umiera pred očami a trapi sa a ty mu nevieš pomoct 😔 ona si to neprežila a asi ani ty...tak si najprv poriadne prečitaj prispevky a potom piiiš...

najlepšie je ani nereagovat na prispevky,ktore sem poniektore napišu....človeka to len rozhadze....to mam najradšej,ked chcu radit ženy ktore ani nevedia čo sme si prežili....mam sama so sebou čo robit aby som sa nejak pozbierala a nie riešit tu neriešitelne... ☹

@kati777 ....ja viem,že boli aj strata nenarodeneho dietatka,ako to bolo v tvojom pripade,ale podla mna sa to neda porovnat so stratou už narodeneho dietatka,ktore si už videla,bola s nim a starala sa on ...................toto su tvoje slova a zopakujem, ze si tym mnohym, koho sa to tyka, ublizila, aj ked urcite nechtiac. ty asi vyberas z prispevkov len to, co chces. vikinka prisla o babätko v 13tt, takze tiez si svoju bolest prezila a ty nemozes sudit, ci je jej bolest mensia, alebo nie. ona nikoho neodsudzovala, ani nesudila, ani nikomu nevnucovala svoj nazor, len napisala, co si mysli. a na tom nie je nic zle.
a co z mojho prispevku ta presvedcilo, ze ja som nic podobne neprezila? ja som so svojim 14mesacnym, krasnym a zdravym dievcatkom sedela v jednej chvily na terase a spievala tap tap tapusky a o dve hodiny som sa uz musela rozhodnut, ci darujem jej organy na transplantaciu. a to len preto, ze sa nam stalo tragicke nestastie. bola som zdrvena, v soku, ale aj tak som presvedcena, ze moja bolest nebola horsia, ako tej mamicky, ktora svoje babo nevidela, neprebalovala a nespievala mu. pretoze kazda strata dietata je ta najhorsia pre kazdu jednu mamu. to, ze vikinka napisala, co napisala, s tym sa stotoznujem. niekto sa po takej strate upne na vieru, z niekoho sa stane vorkoholik, aby zabudol na svoju bolest a niekto sa utapa v smutku a v sebalutosti. preco si myslis, ze je zle hladat v smrti dietatka to dobre, je nemozne? ja som o svoje dievcatko prisla, ale ine deti dostali sancu zit. myslis, ze vtedy som to tak vnimala? bolo mi jedno, ze niekto potrebuje srdce, alebo nieco ine. ja som chcela spät svoje dievcatko!!! myslis, ze ked som lezala pri jej posteli a lucila som sa s nou, ze som to brala takto? s odstupom casu myslim, ze vsetko musi mat svoj zmysel. ale to kazdy pochopi neskor. chce to cas. neviem, kedy si ty stratila dietatko, necitala som tych dvesto stran, ale asi je este skoro, aby si pochopila nazor, aky mam ja, alebo vikinka. vratim sa ja na inu stranku, kde si vzajomne pomahame a podporujeme sa. kde sa neosocujeme a nedsudzujeme len kvoli inemu nazoru. bud sa s nim stotoznime, alebo ho prejdeme mlcanim. ja ta nebudem sudit, ale po tvojom predposlednom a poslednom prispevku uz nemam chut byt na tejto stranke.

mojmu dievcatku................Stále ťa vidím, ako ležíš na tej veľkej posteli, okolo teba všetky tie prístroje, ktoré dýchajú namiesto teba. Bolo skoro desať hodín večer a ty si vyzerala, akoby si len spinkala. Pozerala som na teba, a plakala. Stála som nad tebou tak, ako som veľa krát stála nad tvojou postieľkou doma. Ale teraz mi slzy tiekli po tvári a zúfalo som dúfala, že sa preberieš. Že otvoríš očká. Aj keď som už vedela od lekárov, že sa tak nestane. Držala som ťa za rúčku, rozprávala som ti všetko, čo som ešte nestihla a presviedčala som samu seba, že ma počuješ. Možno si ma aj počula, ale očká ti nežiarili, mala si ich zatvorené. A ani ústočká sa ti nesmiali. Bola si už veľmi ďaleko..........

ahojte maminky, prajem vsetkym vela sil a vieru, ze vase deti su v nebi a usmievaju sa na vas. pomodlim sa za vsetky deti aj nenarodene.

@baryana je mi velmi luto ,že si prišla o dietatko ☹ mne zomreli 2 deti,mala som dvojičky,chlapček žil 5 dni,dievčatko 7 tyždnov 😔 a je to ešte dost čerstve,ale aj tak si nemyslim,že by som v tom niekedy našla zmysel,nema ti žiadny zmysel a nie je vtom nič dobre.....vilkinka pisala,že nebola to jej najväčšia bolest,ked prišla o dietatko,prave preto som na to tak reagovala a pisala že sa mohlo stat aj niečo horšie...podla teba sa mohlo stat niečo horšie ako to,že sme prišli o deti???možno to tak nemyslela a viem,že aj strata nenarodeneho dietatka boli strašne,ja som sa tym nechcela dotknut mamičky ktore prišli o dietatka skor....pozri si ako reagovali na to aj ine mamičky,aj ich sa vilkinkin prispevok dotkol...a tymto tuto debatu uzatvaram,viac sa o tom nemienim bavit.....každa z nes,ktore sme tu mame svoju obrovsku bolest,ktora nikdy neprejde 😔

@kati777 Posielam Ti objatie, neviem, co ine napisat. Snad ze dufam, ze budes mat vytuzene babetko ci babetka. Jednej kamaratke mamicke anjelika sa narodil pred 3 tyzdnami vytuzeny chlapcek. Bolest vzdy zostane, ale zaziva konecne aj stastie, nielen smutok a ich zivot dostal zmysel.

@mircalla dakujem 🙂 pevne verim,že aj my budeme raz štastni,lebo inak si neviem predstavit ako by som mala dalej žit s touto bolestou ☹

@baryana to že by chcela ubližit si myslim nemysli ani jedna,ale ja a zrejme aj ostatne ženy nemaju rady tieto reči tohto typu ..mne to vadi a čo mi vadi poviem..každy sme iny ...a svoju stratu nenazvala tou najvačšou takže zrejme nemože rozumiet napr. mne .. a čo je horšie????? než prist o dieta deti???
@kati777 ma pravdu a stojim za nou

@ursul dakujem 🙂

@ursul kazdy ma svoju pravdu, za ktorou si stoji a preto nemozete na niekoho utocit, len podla prispevkov. ak napisala, ze to nebola pre nu to najhorsie, mozno sa jej stalo nieco este horsie, nemyslis? stratila dietatko v 13tt, mozno zazila este väcsiu stratu a nemusela sa tykat dietatka. napadlo vas to? a co sa tyka mna. pre mna to bola najhorsia strata. väcsiu bolest si ani nepredstavujem, ale ja som uz dalej, kedze sa mi to stalo pred dvoma rokmi a este horsie pre mna by bolo, keby som prisla o dve deticky...napriklad.to jej zmysel vety...vzdy moze byt este horsie.... alebo keby som prisla o celu rodinu. ja tym chcem povedat, opakujem sa, ze strata dietatka je to najhorsie, viem, co je to chodit za dcerkou na cintorin, ale zivot ma aj prave kvoli tomu naucil, ze vzdy moze byt este horsie, ako je. to myslim vseobecne, tak ma zase neukamenujte a nevyberte z toho len niektore slova. s tou bolestou sa neda zmierit, ale da sa s nou naucit zit, lebo inu moznost nemas. a vilkinka napisala aj pekne posledne vety, ze treba zit pre najblizsich a neutapat sa v sebalutosti. ale aj toto asi pochopite casom. ak vas poburuju taketo prispevky, tak ich nekomentujte. ved ani neboli adresovane vam. miliharmy je uz dalej, takze to aj inak brala. nemusite hned na nas utocit. skuste byt trochu empaticke. nenapisala nic poburujuce, tak ked ste sa v tom nenasli, nevsimajte si to. kazdy, kto taku bolest zazil, prechadza roznymi fazami, kedy ako a co citi.

Prosim o respektovani tohoto mista,
ktere slouzi k pomodleni, pohlazeni a uvolneni slzicek...mluvim ve jmenu nasich deticek.. ☹
dekuji🙂

@baryana na nikoho neutočim a myslim,že prispevok bol adresovany vam? nebudem sa svami o tom bavit ..a za to že Mily je strašne mila a krasne piše nemam pocit,že by uuplne suhlasila,..nuž ale to sa ma netyka...a mne laska odišla pred 15 rokmi a stale so neni za vodu a ani nikdy nebudem...ja to tu nemienim s vami rozoberat lebo očivididne ste nepochopili pointu.. dost žien malo ten isty nazor...a neviem mam pocit že prave vy tu utočite..pekny den a neadresujte mi v tejto teme nič je to o inom nez rozvijani debaty o rozličnych nazoroch na jednu vec....

@ursul ved vy ste oslovila mna....len som odpovedala.

K polemizovani slouzi Ip...a k cistote nasich umyslu "nase svedomi"... 😉

i psane slovo je posvatne, beda jakmile ho nekdo podceni..
Buh vidi a Buh cini ...doporucuji zvazit slova na posvatnych mistech..😉

@baryana uplne suhlasim s @ursul a @irriss, na presadzovanie nazorov su tu ine temy. tato sluzi na podporu mamiciek, ktore prisli o to najcennejsie, o svoje dieta. hladaju tu pomoc a utiekaju sa do tejto temy, ked im je najhorsie v nadeji, ze tu najdu povzbudzujuce slova a tiez solidaritu, ze nie su same s podobnym osudom a ze sa maju kde vyrozpravat... prosim, majte trochu ohladuplnosti a respektu voci tymto matkam ☹
co sa tyka Vasho pribehu, je neuveritelne, co ste si museli prezit 😢 uprimne to lutujem a nepriala by som to ani najvacsiemu nepriatelovi. mate moj obdiv za to, ako ste sa s tym dokazali vyrovnat

Zdravím, ráda bych všechny poprosila, abychom každá vyjadřovala svůj názor a postoj a brala ohled na ostatní, že to nejen mohou mít jinak, ale že některá tvrzení mohou zraňovat. Sama jsem k tomu, co psala Vilkinka, připojila svůj názor, který je v některých ohledech odlišný. Myslím, že nemá cenu si vzájemně vyčítat, stačí napsat, že já to vidím a cítím odlišně a nebo stejně. Problémy nadělají hlavně příliš kategorické výroky na obě strany a především pokud jsou adresované jiné osobě. Mluvme a sdílejme se o svém vlastním prožívání, nikoliv o tom, jak by to podle nás měla nejlépe prožívat a cítit ta druhá.
Ono mnohdy je pravda vlastně obojí, dá se s tím někdy i trochu smířit a přijmout to, ale nikdy to nepřestane bolet a trápit. Zdá se to jako protimluv, ale já prožívám taky obojí, někdy se cítím silná a smířená a někdy zase bolavá a toužící po třeba jediném doteku mojí maličké. Mnohdy je to i o momentálním psychickém stavu. Ale právě proto bych napsala, že kdo si myslí, že už stojí, ať si dá pozor, aby znovu nepadl a pokud padne, ať si nevyčítá žádnou slabost, protože tahle bolest opravdu nikdy úplně nezmizí a má tendence se vracet a znovu se nás zmocnit.

Přála bych si, aby všechnny maminky andílků našly naději, která by jim pomohla jít dál i přes bolest v srdci, dál životem a i směrem k setkání s dítětem, které ztratily pro tento svět, přála bych si umět naplnit jejich srdce vírou, že ony a jejich děti mají stále naději na setkání, na společný život tam Doma, na vzájemnou lásku. Ale nemám tu moc, tak se jen snažím psát o svojí naději a víře a doufám, že může být aspoň pro někoho inspirující, nechci nikomu vnucovat svou cestu, jen inspirovat k naději. Taky se stane, že ne všichni přijmou, co se snažím předat a já se nemám právo nějak zlobit nebo vnucovat, ani vyčítat.
Mohu vám napsat jeden krásný citát, prý z úst Nelsona Mandely, který se zpívá v jedné písni:
"Být svobodný je víc, než být volný, než setřást pouta svých okovů. Být svobodný je brát druhé s úctou a přát každému svobodu." Nemusím s druhým souhlasit, ale přát každému svobodu názoru, postoje, rozhodnutí, prožívání. 🙂

@miliharmi kdyby to šlo dám tvému příspěvku třeba 10 palců

Sleduju to tu, ale spíš nepřispívám, s některými názory nesouhlasím, ale nikomu jeho názor neberu, každá to máme jinak.... vím, že je hodně důležité bojovat a mít sílu jít dál, zbytek je na každé z nás jak se s tím popere
Jsem z těch, která se se ztrátou mého chlapečka nesmířila a nikdy nesmíří, ale naučila jsem se s tím za ty roky žít, i tak se mi někdy natolik stýská, že se z toho musím vybrečet.... a jediná má útěcha je, že jednou se setkáme

@mirfa mozem poprosit vas a vsetky ostatne maminky, ktore nezdielaju moj nazor, aby uz nepisali prispevok k mojmu menu a brali na vedomie prispevky irriss? po tom jej poslednom sa citim dost mizerne. su to prilis tvrde slova, ktore som si snad ani nezasluzila. ja som vobec nemala v umysle vam ublizit, len som reagovala na odpovede konkretne tych, co ma oslovili. tak vas prosim, nepridavajte mi.

@miliharmi
@radusv
súhlasím s vami baby....tiež skôr čítam ako prispievam a je mi veľmi ľúto, že v téme kde žena prispeje preto lebo potrebuje pomoc alebo sa chce vyrozprávať a nájsť možno nejakú podporu v tak ťažkej životnej situácii... nájde urážky a podobné veci....predbiehajú sa kto zažil väčšiu bolesť a koho to viac zobralo....je to smutné...mali by ste si pomáhať....každý má právo na vlastný názor......nesúďte!!!!.....

Je to už pár rokov, čo nám 5. decembra odletel anjelik. Bolo to skoro... Nevidela som ani očká, nepohladila som ani vlásky môjho anjelika a predsa ho milujem. Druhý krát som otehotnela veľmi rýchlo, aj keď nám to lekári moc neodporúčali, ale narodila sa nám zdravá dcérka Mária. A možno práve ona mi najviac pripomína nášho anjelika. Bola som raz v parku a Mária 6r. Si vypočula, ako som sa s kamarátkou rozprávala o tom, že sme prišli o bábätko ... Prišli sme domov a hneď som spozorovala, že sa niečo deje, ale neuvedomovala som si to, že ona počula môj rozhovor a pochopila to, že sme čakali pre ňou bábätko. Posadila som si ju na kolená a začali sme sa rozprávať a samozrejme netrvalo dlho a povedala mi, aby som jej to vysvetlila, kde má naše bábätko hrob a kde ho máme na fotke ... Nevedela som, ako začať. Pozreli sme sa s manželom na seba a prikývol hlavou, aby som jej povedala o tom. Tak som tak veľmi opatrne aby to jej maličká hlavička pochopila a nezaťažila som ju niečim pre ňu nepochopiteľným. Povedala som jej na začiatok, že sme čakali bábätko, ale Ježiško potreboval anjelika. Ona potrebovala ešte viac vysvetlenia tak som je tak začala rozprávať ale veľmi opatrne. Od toho dňa vždy keď ju vyhreším, tak mi povie, že "keby som mala Marcelku" ako voláme nášho anjelika " tá by ma ochránila" a často povie, ak sa niekto opýta, koľko má súrodencov, tak povie, že máme ešte anjelika v nebíčku. Bolo obdobie, kedy sme sa museli o Marcelke rozprávať, čo asi robí, koľko by mala rokov a či jej je v nebíčku dobre. Bolo mi veľmi ľúto, lebo som si začala viac a viac uvedomovať, že mi chýba. A predstavovala som si, ako by to bolo, keby všetko dobre dopadlo. V tom som sa zamyslela a povedala som si, že to by vlastne nemohlo byť, nemala by som Máriu. A v tedy som si povedala, že tak ako to je, to má asi byť ... Mária ma prekvapila, a priniesla mi sošku anjelika sediace dievčatko. Povedala mi:"Mami toto je naša Marcelka náš anjelik" a od vtedy sa jej prihovára ako k sestre. Aj keď je to len soška, ale pre nás tak vzácna. Po Márií máme ešte chlapčeka a dievčatká dvojíčky. Som nesmierne šťastná, že ich mám a dúfam, že sa s Marcelku sa raz všetci stretneme a verím aj v to, že nás ochraňuje.