Zemřelo mi dítě

ahojte maminky nikdy by som si nepomyslela ze sa aj ja ku vam pridam,ale 7.6 mi zomrel moj anjelik,v postielke som ho rano nasla bez zivota,mal len 9rockov i ked nevyzeral,bol chudacik od narodenia vazne postihnuty,nerozpraval,nechodil,aj tak ma jeho strata velmi boli,je to uz tyzden ale som znicena,velmi mi chgyba,mam este 3deticky,viem musim pre ne zit,ale je to tazke,nezmierim sa stym nikdy

@havedka ahoj je my to velmi luto ze si musela taketo nieco zazit,,uprimnu sustrast,, je to smutne a nikdy sa z toho nedostaneme ci uz to dietatko bolo zdrave alebo malo niejaky postih na tom nezalezi ide iba o to ze sme ich mali a teraz tu niesu a chybaju,aj ked to bude hrozne ale nikdy sa s takym niecim nevyrovname a tu svoju bolest zo straty budeme niest az do konca svojho zivota,pochopila som to pri mojej svokre ktora este stale so slzami v ociach spomina na svoje prvonarodene dievcatko ktore jej zomrelo v 8,mesiacoch a az pri nej som pochopila ze ziadna matka sa s takymto zialom a bolestou nikdy nevyrovna,ale aj napriek tomu musime ist dalej a zit aby sme sme nezabudli dychat a milovat,kedykolvek sem zajdi sa vyrospravat alebo aj osobne cez IP,podla seba viem ze je velmi dolezite sa podelit so svojou bolestou a vyrozpravat sa ....

@miky je velmi smutne ze taketo nieco sa musi robyt pri malickych detickach aj ked u nas to tak nebolo,mame tu asi ine zakony ale nemuseli sme taketo nieco riesit,no viem si predstavit ake to muselo byt tazke sa zaoberat este takym niecim ale ako pisala fiallinka podla zakona to asi musia taakto robyt ☹

@havedka dětičky by neměly maminkám odcházet. Je mi moc líto, že vás doma tohle potkalo. Tvému chlapečkovi je teď už určitě dobře, nic ho netrápí a hraje si tam v nebíčku s ostatními andílky.
Ta bolest, kterou prožíváš je strašná, kdo si tímhle neprošel, tak nemůže pochopit..... 😢

Přes slzy ani nevidím, ale napsat musím. Přeju Vám všem, koho potkalo snad to nejhorší na světě, už jen štěstí a žádné trápení. Člověk až když něco takového čte, tak si uvědomí, jak má být šťastný a vděčný za zdravé a živé dítko a ne řešit, co a kde provedlo, rozbilo, ušpinilo,... Ať Vás už čeká jen a jen příjemný život.

dnes sme urobyli posledne upravy ako by mal vyzerat pomnicek nasej Sofinky,dufam ze uz coskoro bude mat svoju novu postielku upravenu s krasnou prikrivkou,verim ze sa jej bude pacit co mamka s tatikom vytvorili......,len ma mrzi ze uz nebudem mat co riesit,nieco co sa tyka mojej bambulky nieco co co je iba pre nu...

@katuscakzms my tiež máme pre Romiho urobený hrobček - vlastne máme spoločný aj pre nás, aspoň po smrti budeme vedľa seba ležať a verím,že raz aj navždy spolu tráviť večnosť. U mňa neplatí, že by som mala pocit,že mu už nemôžem nič dať, vždy rozmýšľam, ako mu to tam upraviť, aké kvetinky, aby som doma mala zásobu sviečok a kahancov ... dennodenne je v mojej mysli a stále so mnou v srdiečku, aj keď radšej by som ho mala pri sebe. 😔 😔 😔
@havedka je mi veľmi ľúto, že si prišla o synčeka ☹ 😢 😢 😢 😔 😔 😔

@dada78 to mate dobre ze budete potom spolu ,my sme to chceli tiez takto riesit,ale nas rodicia odhovorili aby sme si uz teraz nechystali miesto posledneho odpocinku ☹ a v tej chvili ked sme vybavovali miesto som nemala sil a ani mysel na to aby som ja nieco take riesila,teda aby som niejako protestovala,mrzi ma to ze nebudeme spolu ale aj tak sa raz stretneme,a mas pravdu o tom ze jej budem stale nieco davat- ano stale jej tam chodim poupratovat ,zapalit sviecku-kazdy den,ale myslela som ze uz pre nu neurobim nic take..... ja to neviem vysvetlit ale toto su pre mna samozrejme veci ist za nou a dat jej tam kvietocky a sviecku ale ine veci ako ten pomnicek uz nepridu a to viem ze ak sa doriesi kamen uz my ostane len ta sviecka a dat jej tam niejakeho anjelika atd.ano aj ked nemozem povedat ze ,,len,, ale bude to tak,mozno to teraz znie ako by som si to nevazila,to nie to tym nechcem povedat,pretoze rada za nou chodim a dava my to vela,ale uz nic ine okrem toho nebude,ale ako hovoris neprejde sekunda aby som na moju Sofinku nemyslela a nepocitovala k nej velku lasku,navzdy bude mojou milovanou dscerkou a bude sucastou mojho zivota kym tu budem

Náš Filipko je pri mojom bratčekovi,a dúfam,že po mnohých šťastných rokoch na zemi k nemu pôjdeme i my s manželom.

@havedka Je mi veľmi ľúto tvojho synčeka.neviem ani čo povedať.

@katuscakzms u nás sme to riešili aj preto tak,že detský cintorín u nás mi nepríde vôbec dôstojne upravený, niektoré hrobčeky akoby sú zabudnuté ☹ ☹ ☹ ja som prvý rok tiež chodila každý deň, dodávalo mi to silu aj keď som hneď ostala tehotná s Maťkom a tehuľky by nemali vraj na cintorín chodiť, mne to prišlo, že tam musím a aj Maťka tam sem tam teraz brávam ... len on tam dlho nevydrží, teraz je v období,že ho zaujímajú kamienky a sviečky, tak skôr vymýšľa. 😒

@dada78 hmmm je to velmi smutne ze na tie najmensie hrobceky sa zabuda ale je pravdou ze aj u nas sa zopar najde ale my to mame take pomiesane s tymi detskymi su z kazdej strany a kedze ich nebolo tak vela tak isli dalej dospelacke ale Sofinka je pri detickach a vybrali sme jej krasne miesto,......suhlasim s tebou aj mne dodava velku silu chodenie za malou.uz ked idem na cintorin tak citim ako ma tam srdce taha velkou rychlostou a tuzbou po nej,a ked som tam je to taky zvlastny pocit citim sa tak bezpecne a spokojne ked som tak blizko nej,stalo sa my ze uz som za nou sla aj o 23.00 a vobec som nepocitila strach kedze je cintorin na odlahlom mieste vedela som ze sa my nic nemoze stat lebo idem za svojim dievcatkom aspon tak som to citila ale ked som prisla domov tak som mala uz celkom iny nazor 🙂 ,je pekne ze tam beries aj Matka,ja pri druhom by som to robyla podobne aj ked tie deticky tam nevydrzia dlho ale treba ich ucit ze tam maju anjelika o ktoreho postielku sa treba postarat 😵

My jsme Barunku uložili do rodiného hrobu - je to hrobeček ve kterém už leží manželova babička s dědou. Nejdřív se mi to nelíbilo, protože jsem si říkala, že tam Barunka bude s lidmi, které nezná, ale na druhou stranu, alespoň tam není sama a až jednou přijde náš čas, tak půjdeme vedle ní. Kolikrát si vzpomenu na scénu z Gladiátora, kdy se ti dva hlavní hrdinové baví o tom, že Maximova rodina už na něj čeká na druhém břehu, tak Baruška tam teď čeká na nás, abychom se jednou střetli. Já jsem moc ráda, že na hřbitůvek to mám 2min. chůze, takže tam můžu zacházet několikrát během dne. Svíček mám doma nakoupenou také zásobu, aby jí tam pořád alespoň jedno světýlko hořelo. Doma u krbu mám také její fotečku, kde jsme všichni tři spolu a tady jí svíčička také pořád hoří.

@dada78 , @katuscakzms u vás nemůžou být malé dětičky pochované v hrobě,kde jsou i dospěláci? Nebo jste chtěli mít zvlášť hrobeček, aby tam nebyl nikdo ostatní? Já vím, že na starých hřbitovech byli hrobečky s malými dětmi hned u vstupu, ale tady u nás nic takového není.

@miky niejako sme nad tym neuvazovali ze by sme Sofinku pochovali do hrobu k inym,muselo by to byt ku prastarym rodicom,ale tie hroby su vo velmi zlom stave a u nas je to tak ako pises hned pri vstupe su detske hrobceky a tam sme jej nasli miestecko,je ho pekne vidiet uz z dialky a zaroven ma okolo seba inych malych anjelikov,aj ked ma dost mrzelo ze tam bude samka a nie z niekym ale je to uz tak,ja to mam asi 5 min z domu takze tiez kedykolvek mam potrebu idem ale urcite je to minimalne raz za den,zatial mam taku potrebu tam byt kazducky jeden den a zapalit sviecku aby tam mala niejake svetileko,doma mam tiez jej obrazy skoro po celej izbe nech ju mam aspon takto aj doma 🙂

@miky u nás je detský cintorín a za ním pokračuje pre dospelých. My sme však nechceli Romiho nechať niekde samého, aspoň keď aj náš čas príde, tak budeme s ním spolu. My máme spoločný hrob, hoc máme len 32rokov, ale mám istotu,že raz budeme s ním. Ja to mám tak na polhodinky chôdze, lebo sme sa presťahovali, ale aspoň máme vychádzku. Včera keď sme tam boli, tak ma dojal Maťko, zakýval mu pápá a poslal pusinku a povedal: bábo buvá . Určite bude brášku ľúbiť aj keď ho nikdy nespozná na tomto svete 😔 😔 😔

holky, po jaké době od úmrtí děťátka jste začalí cítit, že byste chtěli další miminko? Za měsíc jdeme do Motola na výsledky genetických testů, která nám dělali hned po tom co Barunka onemocněla (on to byl tedy pouze dotazník, kde zkoumali rodiné dispozice k nádorovým onemocněním). No a mě teď manžel řekl, že jestli budou v pořádku, tak se hned potom začneme snažit o další miminko. Na jednu stranu bych si děťátko moc přála, protože ta prázdnota je strašně veliká, nemám se o koho starat, proč se snažit, ale zároveň vím, že už to nikdy nebude Baruška a já bych jí chtěla až tak moc zpátky. Nedovedu si ani představit, že bych měla být znovu těhotná, vždyť se budu být každého píchnutí jestli to není něco špatného. Přijde prostě někdy čas, kdy se člověk bude cítit líp a řekne si, že teď už je ten správny čas?

Miky, já včera četla Tvůj příběh a pořád na to myslím. Víš, já "jen" potratila, nebo byl mi udělán potrat, protože miminko bylo nemocné. A nechtěla jsem se pak smát, jíst, bý´t šťastná, protože mi to přišlo nefér vůči tomu, kdo už není. Ale muž mě přemluvil, ať jdeme hned na další umělko. Já už vážně neměla sílu,ale šla jsem. A vyšlo to, sice jsem hned neryčela štěstím, že jsem těhu. Bála jsem se , že to nevyjde, ale nakonec vše dobře dopadlo.
Je jasné, že budeš vykulená z každého píchnutí, možná budeš na to další dítě i hodně opatrná, ale myslím, že by bylo dobré mít hned další miminko. Nejde o to zacelit díru po Barunce(tu už nikdy nezacelíš), ale jde o to, že budeš mít pro co žít, o koho se starat, na co myslet.
Já měla v těhu takový sen.Pletla jsem svetr(růžový-to jsem ještě nevěděla, že čekám holčičku).Najdenou mi něco neviditelného začalo tahat vlnu a párat ten svetr. Říkala jsem "Matyášku, jestli jsi to Ty, dej mamince znamení. Maminka se takhle bojí, co se to děje."(Matyášek se měl jmenovat náš nenarozený chlapeček).To klubíčko se vzneslo a páralo mi dál tu pleteninu. Zavolala jsem všechny, aby viděli jak se vznáší to klubíčko vysoko nad mojí hlavou. Zvedla jsem ruce a ze zbytků vlny se mi v dlaních vytvořilo růžové nadýchané srdíčko. A já najednou věděla, že mi Matyášek říká "Neboj, mámo, všechno bude v pořádku, já na ségru budu dávat pozor!"
Od té doby věřím, že Matyášek je strážný andělíček naší Terezky. Nikdy mi ho Terinka nenahradila, prostě já nemám 3 děti,ale 4.
Věř, že i Barunka bude hlídat všechny svoje další sourozence. A přesně jak říkáš, čeká až se všichni jednou sejdete. Držím Ti moc palce, ať vše zvládneš.

@miky citim to rovnako ako ty velmi by som chcela dalsie babo,mat sa o koho starat a mat znovu ten krasny pocit ale zaroven by som chcela aby tim dalsim babom bola moja Sofinka,hmmm ale viem ze to nieje mozne a ze druhe babetko sa na nu podobat nebude a preto sa toho dost obavam,teda trosku toho sklamania ze ozaj to nebude ona,ale zaroven sa aj bojim ze by sa dalsiemu babetku nieco stalo,ale rozhodla som sa ze cakat nebudem hned ako budeme mat doriesenu genetiku pojdeme na to pretoze zo strachu by som sa k tomu asi nedostala ale viem ze aj ked to nebude moja Sofinka bude to niekto iny kto bude blizky nam a aj Sofke a hlavne ze tu bude niejaky maly drobcek ktoremu budem rozpravat o starsej setricke,takze urcite cakat nebudem,lebo keby som mala cakat ze kedy sa budem na to citit tak popravde neviem ci by to bolo tak skoro,ved aj pred prvim otehotnenim som si nebola ista ci som pripraavena a prislo a ja som bola nielenze pripravena ale najstastnejsia......a verim ze pri dalsom to bude rovnako ci uz by tu bolo hned teraz alebo az neskor

@katuscakzms můžu se zeptat co se Sofince stalo, když také řešíte stránku genetiky?

@miky Sofinka mala metabolicku poruchu bielkovin,takze sme boli na nizkobielkovinovej strave,ale popri tom sa zviezli aj ine dg,ale to preco tu uz nieje je tazky zapal pluc ktory bol pre nu nebezpecny a bohuzial aj napriek proseniu lekarov aby nas nenechali cakat v cakarni pri chorich detickach,(kedze mala slabu imunitu a infekty ju mohli ohrozit ) a aby ma pocuvali ze sa s nou nieco deje-kedze matka to viciti a pozna svoje dieta-boli taky dr ze na to kaslali,ale nie vsetci mam velmi dobru skusenost z mnohymi ale niekedy staci jeden ,,jeden lekar ,, ......ach uz mam zase taku zlost ☹ ,skoda len ze sa aj taky najdu.......Sofinke velmi komplikovali stav rozne infekty,co dr vedia velmi dobre pri rizikovych detoch a mala patrila do skupiny rizikovy pacienti ale preco niektori na to kaslu....

@katuscakzms problémy a rizika oslabené iminity také známe - baruška měla po chemoterapiích stav bílých krvinek na 0, takže obrany schopnost neměla vůbec žádnou a jakákoliv infekce byla pro ní život ohrožující.....a nakonec to tak i dopadlo, že její tělíčko nedokázalo s infekcí, kterou lékaři bohužel nedokázali identifikovat, bojovat

@miky som na fore ,,mame chybne geny,, moj cely pribeh tam sice nieje,pretoze sa na to este necitim a jedna stranka by bolo malo vsetko popisat ale spovedam sa aspon z toho co je teraz pre nas dolezite ,,genetika,,

@katuscakzms kéž by genetika na tyhle všechny otázky dokázala odpovědět, ale v našem případě to nejspíš bohužel nepůjde, podle krve prý není možné určit dispozice k nádorovým onemocněním........a ta diskuse je asi na slovenském kníkovi, co?

@katuscakzms upřímnou soustrast. Neumím si sice ani náhodou představit, co prožíváš ty i manžel, ale musí to být hrozné! Jen jsem ti chtěla napsat, že si myslím, že další miminko Sofince podobné být může (naše děcka jsou skoro taky jako přes kopírák) a věřím, že bude.

@miky ano je tu na sk,......je skoda ze nase deticky postretlo nie jednoduche a velmi vazne ochorenie a pritom ich tak velmi ohrozovali infekty kt.druhym neublizia,moja Sofinka bola velmi nachylan na moc. a dych. cesty,takze vecsinou sme museli ist na liecbu do nemocnice co bolo casto,ale bohuzial tam vzdy chytila nemocnicneho bacila,ktory to vsetko vedel skomplikovat,a tak aj naposledy popri infektu dych.ciest sa pridruzil aj ten nemoc.bacil,a potom to uz slo ale ani jeden dr jej nestanovil zapal pluc,stanovili to az potom co my prestala dychat a odyslo jej srdiecko,vtedy robyli potrebne vysetrenia ale bolo uz neskoro,podarilo sa im ju ozivit ale po dvoch dnoch....... ☹ ,nerozumiem kazdy my povie ze zapal pluc sa da pocut,tak ako to ze ho oni nepoculi ked to dychanie nebolo dobre,nebolo dobre uz 2 tyzden co sme boli v nemocnici, ja ako laik som pocula ze dycha tazko chraplavo a dr s tym nic nerobyli.....len pocuvali a pocuvali a vzdy len skostatovali ze dychanie nieje dobre........skoda reci

@romana29 dakujem,ano mas pravdu moze byt podobne alebo mat urcite crty rovnake ale nebude to ona,ta moja krasna bambulka,ale viem ze uplne rovnake byt ani nemoze a z tej druhej stranky to bude aj dobre

@miky to je my fakt luto ze sa nadorove ochorenia nedaju takto vopred urcit,ked sa smiem opitat stalo sa to iba pri Baruske alebo to mal aj niekto z rodiny ,a co vam povedali na genetike-ze je tam riziko aj pri dalsom babetku? je to niejaky taky typ nadoroveho ochorenia ktory moze byt dedicny? nemohla to byt len nahoda?

Ahojte, nerada, ale musim a zaroven chcem sa sem pridat..Mne tiez zomrelo dietatko, normalne sa mi to tazko pise, lebo ked o tom clovek hovori, alebo pise, alebo len na to mysli, uedomuje si este viac, ze to nie je sen, ale realita. Vy urcite viete o com hovorim. Ach jaj, tak strasne mi je tazko, ja neviem ako mam zit dalej. Je to hrozne, tazko sa mi hladaju slova, aby vyjadrili aspon z casti, co citim, a aka som nestastna. Pisem sem, lebo aj mne 5.5. 2011 zomrel moj nadherny milovany Samko, na ktoreho myslim vo dne, v noci, som z toho uz ,,chora". Bojoval skoro 2 mesiace. Narodill sa predcasne, v 26.tt, mal nec -proste problemy s crievkami, velmi obavany stav u nedonosenych deti. Do toho kopec inych problemov spojenych s predcasnym narodenim. Najhorsie pre mna je, spomenut si na jeho tvaricku, na jeho stisky prstekmi mojej ruky, jeho krasny usmev, jeho milovany pohlad....kontakt s nim bol pre mna kratky a pritom velmi velmi dlhy, pretoze vtedy to bolo krasne, ale teraz je to skor take tyranie, spomienky nanho, lebo teraz uz nie je - teda je, anjelickom mojim, ale uz nie je tu so mnou, fyzicky...nikdy mi nepovie mama, nikdy neuvidim ako rastie, veci, ktore boli nachystane su schovane tak, aby som na ne ani nevidela. Je mi velmi smutno, ja viem, ze je to este cerstve, ale ja mam normalne pocit, akoby moja bolest rastla. Je to normalne? Ved ja niekedy mam celkom take znessitelne dni, nazvime to tak a niekedy normalne kade chodim, tade depkujem a placem...Je tazke byt silna a ,,nelutovat" sa, alebo resp. nezialit tak velmi.... Laska, ktoru sme k nasim detom citili a stale citime je tak obrovska, a ten zial tak velky a neznesitelny, ze mne sa normalne ani nechce zit, nemam jednoducho silu, motivaciu, nic ma nebavi...a je to stale horsie, aspon mam ten dojem..Vemi ma mrzi, ked tu citam vase prispevky, ze co prezvate tiez. Ja nechapem, preco sa tieto veci deju?? !!!! Ja som veriaca, a snazim sa velmi nehnevat na Boha, neklast mu otazky, rozuzlenie nechodi a nechodi, ja uz nic nebudem vediet, proste stalo sa a teraz zi s tym, ja to nedokazem, jednoducho to neviem.... Ja sa s tym proste nezmierim, moj samko krasny, velmi mi chyba, aj svoj zivot by som zanho dala a divala sa zhora, ako rastie.
Materska laska je nieco, co by som nikdy nepovedala, ze je AZ taketo!!!! Az teraz to fakt zitujem. Chceme dalsie dieta, ale bojim sa, ze zas to bude tak dlho trvat, ako prvy krat (14mesiacov) a mate pravdu, dalsie dieta nikdy nenahradime druhym, to sa neda, anjelickovia su nasi navzdy a ja sa obavam ze to druhe dieta nebudem az tak lubit ako som lubila Samka.. velmi sa bojim dalsieho zivota.