Zemřelo mi dítě

Ahoj Janim,moc mě mrzí,že jste přišli o chlapečka,posílám hodně síly

Janim aj mne je to veľmi ľúto 😢 , tiež posielam veľa sily do života, nech čím skor zaplní tvoj život nové dieťatko 🙂

ja sa tiez neuveritelne bojim druheho tehotenstva...
janim, je mi neuveritelne velmi luto, ze si prisla o synceka... neboj sa, cim skor opat otehotnies a uz sa na vas konecne usmeje stastie...

Děkuji Vám moc, Davídek byl můj třetí synek. Každý mi říkal, abych opět otěhotněla. Připadalo mi to, jako že mi chtějí snad ublížit. Nedovedla jsem si představit, že by Davídka mohl někdo nahradit. A stalo se. Po Davídkovi se narodil Kubíček. Dnes mu jsou 2 roky. Je to sluníčko. Kotenko, neboj se těhotenství. Já se tedy také bála, hlavně když se Kubík narodil. Skoro jsem nespala a pořád jsem ho hlídala. Do dnes chodím koukat na všechny syny jestli je vše v pořádku. O všechny se moc bojím. Už bych asi nepřežila další smrt dítěte.
Jsem máma, která své děti miluje, tak se pořád ptám.. proč zrovna já.. ☹ moc nám chybí zlatíčko naše. ☹

Dadka IP 🙂

fiallinka, ja mám teraz tesne pred pôrodom a priznávam, že mám dosť zmiešané pocity. Tehotenstva som sa až tak nebála, skôr neviem ako to psychicky unesiem,ten strach, aby bábo bolo v poriadku, aby nedostal žiadnu chorobu, aby lekári niečo nezanedbali atď ... ale to sa bojí asi každá maminka .... Bojím sa aj prvého pohľadu na bábinko,lebo mi určite pripomenie Romanka a už len keď si na to spomeniem sa mi tlačia slzy do očí ... vôbec to ani po 9 mesiacoch menej nebolí, skôr bych povedala, že tehotenstvo a všetkými tými hormónami sa to nesie ešte ťažšie. Každý večer sa modlím, za zdravie detičiek a aby neumierali ... Keď vidím v správach,ako niektoré si nevážia zdravé detičky, trhá mi to srdce ....
Ale život nám nachystal takýto scénar, musíme ísť ďalej, nemôžeme sa iba trápiť .... naši anjelici sú stále v naších srdiečkách

janim, moc ma mrzí stráta Davidka 😔 verím, že Ti pošle darček z nebíčka, však je tam toľko anjelikov ....

renatka-je mi strašně líto,co se ti stalo s tvým synáčkem....
já přišla taky v říjnu o chlapečka Ondráška,měl 3,5roku,jenže narozdíl od tvéh Filípka byl nemocný,měl zhoubný nádor v bříšku...hrozně to bolí a tak si neumím představit,jaké to musí být,když někdo má vinu na smrti milovaného dětátka....moc ti držím pěsti at to zvládáš,já jsem pořád jako na houpačce,moc mi chybí...

Petatesarova - mám to přesně jako Ty popisuješ, houpačkově... Chvilku mám pocit, že to nějak, i když těžko, jde, jindy si zase myslím, že takhle to přece nemůže zůstat, odmítám tu definitivu. Strašně mi chybí, ta komunikace s ním, jeho klid a rozvaha, jeho úsměv a objetí a ten "velkej kluk" v náruči.

Ahojte nikdy som sem nepísala no dosť často Vás čítam.Tiež som prišla o bábätko.Viem aké to je ☹ to prázdno 😢

Dekuji svemu synkovi Honzulkovi, ze dnes pri me stal a ze diky tomu mohu napsat jednu z prvnich zprav do tak smutneho tematu..... Jsem MaGoR a mam na to diplom.....

aminam blahopřeju!!! Naši andílci stojí při nás.

aninka, Honzík dal zase najavo, že Ťa ľúbi a preto Ti pomohol, gratulujem k zisku Mgr. 😉

holky, já se tu dívám na fotky vašich miminek a řvu jak kráva a cítím, že proti vám se mi vlastně nestalo "skoro" nic...i když to hodně bolelo...

fialinka: To nerikej, kazda "spatnost", kterou prozivas je strasna, kdyz ji prozivas..... No tohle neni veta hodna na novopecenou vysokoskolacku, ale doufam, ze si me pochopila. Proste napr. rozchod po mnoha letech, rozvod, smrt je hrozna, kdyz se to prave tyka tebe..... Vsichni mame jinak nastaveny osud a dokazeme nest jine breme.....

Vsem dekuji za gratulace!!! Ano, nasi andilci budou navzdy s nami....

renatka..je mi moc ľúto, že si prišla o synčeka 😔 ...aj ja som prišla o toho svojho 😔 a tiež máme výročie každého 7...ale môj synček je anjelikom o jeden mesiac dlhšie...odišiel nám 7.8....
a bolí to o to viac, že sa aj jemu sa mohlo pomôcť a mohol žiť..len nikto mu na chybu na srdiečku neprišiel...a dalo sa na to prísť(už aj počas tehotenstva)...nieje to priamo niekoho konkrétneho chyba, ako to bolo v tvojom prípade...a o to je to horšie, že naše detičky tu mohli byť a oni niesú...
ale teraz máš krásnu dcérku, ktorá ti robí veliku radosť...pomohlo ti to, ked sa ti karolínka narodila?? viem, že určite to nezmiernilo bolesť v srdiečku, ale celkovo...asi je potom potreba sa venovať druhému bábätku, tak nie je čas tolko rozmýšlať..aspoň ja si to tak myslím, že to tak bude...

izka..dakujeme za priania za zdravé detičky 😉

fialinka...ach jaj, aj tvojho anjelika mi je luto, ani sa nedočkal tohto sveta 😢 ale ostalo ti jedno slniečko, ktoré ti robí radosť...a že máš zmiečané pocity...to by som mala aj ja..a je fajn, že chceš hned dalšie, a chápem ťa, že tým určite nechceš nahradiť ondráška, lebo ani jedno dieťatko sa nedá nahradiť...tak ako je to aj u mňa, čakám druhé bábätko, nie náhradu za paťka..on bude vždy môj prvorodený synček...
ja som po odchode paťka chcela hned druhé bábätko, podarilo sa po 6 týždňoch...z tehotenstva som mala trochu strach, ale túžba bola väčšia...ja sa skôr budem báť, aby po pôrode bolo všetko v poriadku a bol riadne vyšetrený, aby sa nič nezanedbalo...
ale ak chceš ísť do druhého tehotenstva, tak chod..určite ti to dodá velkú nádej a odvahu do dalšieho života 😉

janim...môj synček zomrel, ked mal 78 dní...teda o 1 dník viac ako ten tvoj...moc mi to je lúto 😢 a čo sa vlastne stalo?? SIDS? pôjdem pozrieť na tvoju stránku...

barboretka...sledovala som ťa, viem, že si prišla o synčeka(tvoj maximko sa narodil v deň, ked môj paťko odišiel do nebíčka)...a moc ti gratulujem k tehotenstvu, prajem ti to a určte sa moc tešíš...

ani ..tiež ti moc gratulujem k diplomu, honzulko na teba dohliadal 😉

Inneska - Karolínka měla už 11 měsíců, když Filípek zemřel. Teprve u nás začínala doba sourozeneckých her, teprve dorůstala k tomu, aby byla Filípkovi parťákem. Jsem strašně ráda, že ji máme, bez ní si to vůbec nedovedu představit. Taky jsme měli obrovský štěstí v tom, že jsme narazili na výborného psychologa a kněze, oba nám dodnes pomáhají.

renatka...aha, prepáč...som si zle pozrela 😔 nám ked paťko odišiel, tak ostalo veliké prázdno...bol prvý...všetko sme potom spratali, tak po týždni ani nebolo vidieť, že v našom dome bolo niekedy dieťatko...bolo to asi ešte horšie, ako ked som všetky tie vecičky videla...

Inneska, my jsme to udělali stejně, do pohřbu jsme všechno uklidili... Myslím, že to bylo dobře, později už bych to nedokázala vůbec. A trvalo to hoooodně dlouho, než jsem se k těm věcem mohla vrátit.

aninam: já vím, každý prožívá to svoje trápení hrozně silně, ale prostě pořád vidím, že to nebylo to nejhorší, co se může stát...na druhou stranu mne moc mrzí, že jsem ho neviděla, ale kdybych ho viděla, znala ho, byl se mnou dýl, tak ta ztráta je ještě horší...asi...

a připojuju se ke gratulaci...no řeknu ti, já jsem jeden titul taky vybojovala před 4 měsíci a přestože jsem se učit moc nemusela, byl to děs, neměla jsem náladu na nic...

já už jsem si kolikrát říkala, že já vlastně brečím spíš nad tou budoucností, kterou už jsem měla vysněnou a o kterou jsem přišla...člověk uvažoval o všem dvakrát, už viděl kluky ve svých představách pomalu i v tanečních, prostě jsem sama sebe viděla jako dvojčatovou maminu, měla o tom všechno načtené, bavila se tady s ostatními dvojtěhulemi...a najednou bác a realita...a do toho malý rarášek Jurášek, který mne držel nad vodou a zároveń mi každý pohled na něj připomínal toho druhého...

inneska: víš, já bych ráda otěhotněla hned, ale u nás to bude složitější...kluci byli po ivf, čili po delší době čekání, kdy problém se našel nakonec u manžela... navíc po císaři mám čekat nejméně rok a hlavně na další ivf můžu až nějakou dobu po skončení kojení... a taky jsem naposled neměla dobré výsledky cytologie a pokud se nezlepší, budu muset na konizaci a pak zas čekat... chtěla bych mimčo brzo, co nejdřív, ale asi je přede mnou ještě dlouhá cesta ☹

a taky jsem si uvědomila asi ještě víc než předtím, jak moc jsou pro mne děti důležité... manžel mi prý hned po probuzení z narkózy sliboval ještě pět dalších dětí 🙂, ale to si nepamatuju, to říkala jen sestřička 🙂

fialinka...viem, že tvoja cesta za dalším bábätkom bude zložitá, ale zatial máš juráška, o ktorého sa musíš starať a je robí ti radosť...keby si ho nemala, bolo by to o to horšie..to prázdno...takto ti to prázdno vyplňa on a robí ti svet krajším 😉

renatka...ja som asi po 8 mesiacoch sa vrátila k vecičkám, ked som ich začala chystať pre druhého chlapčeka, ktorého čakám...a poplakala som si pri nich, všetky mi pripomínali paťka, som si predstavovala, ako to mal oblečené a stále som ho cítila...a našla som aj perinku, v ktorej mi zomrel...nebola vôbec praná, tak voňala po ňom...riadne som sa do nej vyplakala 😢

Barboreta, určitě budeš opět šťastná. Já si myslela že už nikdy nebudu.. Ale narodil se Kubík a já to vzala jako druhou šanci. Když se Kubík narodil, brečela jsem.. Byl jako dvojčátko Davídka.. Třeba se mi vrátil zpět, kdo ví..

Innesko, ano byl to SIDS. Já, máma 2 synů jsem o Sids nic nevěděla. A nebo jsem si nepřipouštěla, že by Mě, milující mámě, že se něco takového může stát. Klečela jsem u Davídka a nechápala jsem co se děje. Jen z očí lékaře jsem pochopila že je pozdě. ☹

janim...my sme boli s paťkom na pohotovosti, ked posledný krát zaplakal..držala som ho v náručí...potom nasledovali 2 hodiny oživovania, bezvýsledne...ja som si stále neuvedomovala, že je to až tak zlé...potom v nemocnici sme čakali a ja som stále dúfala, že to bude dobré...ale už nebolo...ked nám doktorka vravela, že sa nedalo nič robiť, že sa im ho nepodarilo oživiť...stále som myslela, že je len v bezvedomí, že neskôr sa preberie..až ked povedala, že po pitve sa zistí príčina smrti, tak mi to došlo, že žiadne neskôr nebude...že už nikdy nebude...
a po akej dobe sa ti narodil Kubík?? a moc som zvedavá, či sa môj druhý chlapček bude podobať na paťka, ako to budem vnímať...píšeš, že sa tvoji chlapci podobali..možno sa nám naši anjelikovia vrátia v podobe ich súrodencov...

prepacte ze som vam tu tak vtrhla ale ten nazov temy mi nedal nekuknut. vdaka bohu mam zdrave dieta ale stale sa bojim ze sa mu nieco stane. jasne ze kazdy sa boji ale mne sa o tom aj sniva.
prajem vela sily tym co stratili dieta. aby opat nasli stastie.
renatka z hor: akoto ze filipek bol pod totalnou narkozou pri obriezke? nejde mi to do hlavy.

snezienocka - taky jsem nechápala, proč to bylo nutný, jeho, coby alergika, vystavovat celkové narkóze, ale bylo mi řečeno, že u malých dětí se to tak prostě dělá a hotovo. Nakonec nebyl problém s alergií ale s anestezioložkou...

Ach jo Renatko, ta snad byla opilá, či co. Taky mi to nejde z hlavy, to snad není možné.
Jinak já jsem taky uklízela Milenčiny věci a celý pokojíček brzy po pohřbu, nějak jsem měla pocit, že když to uklidím, něco se změní, že přestanu čekat, že se vrátí, ale nezměnilo se to, pořád jsem měla pocit, že zazvoní telefon a řeknou mi, přijeďte si pro svojí holčičku. Nyní už teda nečekám, spíš nějak obracím svou naději k budoucímu setkání.
Člověku zůstane prázdno, i když má další děti, jakoby přišel o kus srdce a tu díru stejně nikdo a nic nezalepí.

Já jsem otěhotněla za 3 měsíce od Milenčiny smrti, taky jsem totiž myslela, že to snažení bude delší vzhledem k mému věku, ale podařilo se hned. Ale já teda jsem to uspěchala, u mě by bylo lepší počkat aspoň rok s tím snažením. Ty nejtěžší chvíle, které přicházejí během truchlení, jsem prožívala právě v těhotenství a ani pomyšlení na Tomíka v bříšku mi nepomáhalo, nedokázala jsem to potlačit, byla jsem několikrát během těhu v opravdu hlubokých depresích a strašně jsem plakala po Milence, nedokázala jsem myslet na nikoho jiného. Tak nevím, jsetli by to přeci jen nebylo lepší otěhotnět až o něco později, kdy už ty nejhorší zoufalé chvíle člověk neprožívá nebo prožívá méně.

Innesko, otěhotněla jsem po 3 měsících. Prožívala jsem to podobně jako Miliharmi.
Davídek umřel doma. Oživovala jsem ho 20 min, než přijela záchranka. Ležela jsem pak vedle něj, hladila ho, pusinkovala a vůbec si neuvědomovala že už tady není.. Ani jsem nebrečela. Nedocházelo mi to. Když mi ho odvezli, tak pak přišla ta rána. Když jsem ho neviděla, neslyšela, viděla práznou postýlku, kočárek. Sestra moje si přijela pro mé syny a já se sesypala. Asi týden jsem se do bytu nemohla vrátit. Když jsme přijeli domů, pořád jsem tu (doma) něco zvláštního cítila. Hrozně dlouhou dobu. Všechny věci jsem dala pryč, nechala jsem si jen svtřík a bačkůrky. Na památku. Jinak bych pořád seděla u jeho věcí a snažila bych se ho cítit.
☹ bylo to a je to stále hrozně bolestivé. Dala bych svůj život za Davídkův. Asi jako každá maminka tady..
Maminky, držte se. Mě hodně pomohlo povídat o tom. Přeji Vám všem lepší život, zdravé miminka..
Jana

janim, to je šílené, je mi to strašně líto...a tys ho prostě našla ráno v postýlce...?

janim, mne Romanko zomrel v nemocnici a možno aj preto som mala potrebu stále si ho pripomínať, v každej izbe máme jeho fotečky a zakaždým keď idem okolo,pošlem mu pusinku do nebíčka. Zo začiatku som si prezerala jeho fotečky čo mám v PC ale v poslednej dobe keď vidím tie posledné z nemocnice, kde už mal 5 mesiacov, rozplačem sa pri ních, tie mi pripomínajú moc bolestivé obdobie. Aj môj manžel reaguje podobne, tiež sa mu vždy vtlačia slzy do očí a musí zatvoriť album.
My sme sa mesiac po jeho odchode presťahovali do väčšieho bytu a robili dosť prerábok, bolo to určite veľké plus pre našu psychiku. Keď som vykladala z krabíc jeho vecičky tiež som si poplakala a hoc už teraz sú prichystané pre druhé bábo,vždy poviem,že je to v Romankovej skrini ....