Zemřelo mi dítě

ahojte, dlouho jsem tu nebyla....pribyly mi dve srdicka a jsem si skoro jista, ze to byl nekdo z teto skupinky, tak mooooc dekuji za ne a za vzpominku na naseho Karlika. Je to uz skoro sest let... a je to tak, jak mi Mili kdysi psala, ze casem se bolest otupi... pravda, rada bych ho mela u sebe, chtela videt, jak by si rozumel se svymi mladsimi dalsimi sourozenci (a dalsim na ceste), jak s bratrankem o 2mes mladsim by asi vymenovali traktory atd. nastesti pomahaji mi me dalsi deti a vira, ze jednou se spolu uvidime, navzdy.. A za velkou pomoc taky vdecim teto skupince, ktera me hlavne na zacatku, kdy ta bolest bodala kazdou minutu, mi byla velkou oporou spolu se zakladatelkou Mili. MOC DEKUJI!

Zdravím vás všechny. Dlouho jsem přemýšlela zda sem mám napsat, ale nakonec jsem si řekla proč ne. Už je to rok a půl a pro mě je to jako včera. Adélku jsem sice neporodila, ale od jejího narození jsem jí vychovávala a nikdy bych jí nemohla milovat více i kdybych jí porodila. Byla pro mě vším, neměla jsem žádnou rodinu jen svou úžasnou a krásnou Adélku.

Byla to má neteřinka, měla jsem ji ve své péči. Našli jsme si po čase úžasného přítele, který Adélku miloval jako svou. Po nějaké době se to ovšem začalo hroutit. Malá začala být nemocná a paní doktorka začala mít podezření na něco vážnějšího. Bohužel se to vše potvrdilo. Ten den kdy nám řekli že jde o akutní leukémii už nikdy v životě nezapomenu. Zhroutila jsem se a nebýt přítele nezvládla bych to. Ty dny potom byly strašné a bylo to horší a horší. Nebudu to tady rozepisovat to bych asi ještě opravdu nedala. Adélka nám navždy odešla 12.10.2015 dva dny před mými narozeninami. Ta bolest nad ztrátou byla strašná. Myslela jsem si že to nezvládnu, přítel to se mnou měl v té době strašně těžké, byla jsem na něj zlá. Vyčítala jsem to sobě, vyčítala jsem to sobě. Byla to strašně těžká doba. Teď už je to o něco lepší, ale občas to na mě ještě hodně dolehne a já se cítím strašně. Před přítelem se snažím nedávat nic najevo, zažil si se mnou opravdu hodně a já ho obdivuji že zůstal se mnou, ale zná mě natolik dobře že to před ním neutajím. Teď chystáme svatbu tak jsem se s vervou vrhla na přípravy a snažím se být veselá, ale někdy to na mě padne a já se cítím naprosto ztracená. Dodnes se nemůžu podívat na její fotky, museli jsme je sundat, vím že je tam jednou vrátím, ale zatím toho nejsem schopná. Nemám si s kým o tom všem promluvit, protože mé kamarádky to nezajímá a má opravdu blízká kamarádka žije opravdu daleko a blízkou rodinu nemám.

Omlouvám se napsala jsem špatně rok, nestalo se to v roce 2015 ale o rok dřív tedy 2014. Pro mě je to někdy ale stejně jako včera.

obdivuju vas zeny.... jsem slaby clovek. Ja si myslim ze stejne i kdyz napisu co chci, tak nic nepomuze a stejne si reknete, ze nevim jake to je. Ale ty slzy co mi tu tecou jsou az moc prave. RESPEKT

Moc te obdivuji, musí to byt hrozne tezke, ja bych skončila na psychiatrii

@cerna1987 Je to krátká doba, nebyl čas na to, aby tu bolest aspoň malinko otupil. Adélka by měla radost, kdyby si přečetla, co o ní píšete a jak moc jste ji milovala.I ti, kdo už tu nejsou, jsou s námi.Nevadí, když je zrovna nevidíme. Hodně síly a štěstí, ať je Váš život už jen lepší a lepší, zasloužíte si to. 🙂 🙂 🙂 😵

@kika_21 máte pravdu, je to krátká doba na to aby to bylo lepší. Adélka byla moje maličkatá žabička strašně moc jsem jí milovala a stále miluji. Měla jsem to štěstí že jsem mohla být(i když tak strašně krátce) její maminka.

Někdy člověk neví, proč to těžké muselo potkat zrovna jeho, ale jistě to bylo pro nějaký důvod, který teď a možná nikdy nedokážeme pochopit. Každá slova útěchy jsou asi zbytečná. Ale právě pro to si člověk dokáže víc vážit toho, co mu zbylo a co má.

@lili66

Ahoj Lili, je mi moc lito co se Vám stalo. Tyhle řádky se čtou velmi těžko a velmi těžko se na ně hledá odpověd... Buď silná a věř, že nic horšího už se nemůže stát. Postupem času to bude bolet méně a zůstanou ti jen ty krásné vzpomínky. Přečti si knížku Mars a Venuše začínají znovu, je tam spoustu zajímavých rad jak se vyrovnat s odchodem milované osoby. Vím o čem mluvím.

Stalo se mi něco hodně podobného co Tobě =( před 4 měsíci mi zemřel syn. Měl necelé 3 měsíce když nás navždy opustil. Diagnoza - zhoubný nádor na mozku. Nebudu popisovat jakým peklem jsme si prošli, protože na to už vzpomínat nechci. Chci se zaměřit na ty krásné chvilky co jsme spolu mohli být. Pokud bys chtěla klidně mi napiš do zprávy. Třeba nám to oboum pomůže se posunout zase o krůček dál a osvobodit se od toho smutku.

Posilám hodně síly a radosti do života a hlavně aby jste našli zpátky cestu k sobě s manželem. To je to nejdůležitější v těhle situacích. Aspon mě ze všeho nejvíc pomohlo to že se mám o koho opřít a pro co žít dál.

Míša

@cerna1987
Zkuste se na to podívat z té druh stránky. Smrt patří k životu a my jsme už takoví, že ze nás ztráta bolí, protože myslíme sobecky na sebe a na to jak nám někdo druhý chybí. Nezáleží na tom, jak dlouho tu jsme, ale jak skvěle svůj čas prožijeme. A vaše neteř měla ohromné štěstí, že byla milována a měla za mámu právě Vás, někteří takové štěstí nemívají. Když vám bude ouzko vzpomeňte si, že jste někomu dopřála skvělý čas tady na zemi a zřejmě ještě dopřejete ;)..ať už vlastním dětem nebo osvojeným.

Zdravím holky život si snama nehezky pohrál naše malinká je nevyléčitelně nemocná nevíme kolik času ji zbývá ale budeme se snažit ji udělat krásný život ...je to ohromná bolest..

@adrrik to si vůbec neumím představit, náš syn zemřel hodinu po porodu a teď máme v životě takový prázdno, že vůbec nevím co bude dál ☹

To jsou fakt strašně smutné příběhy a kolik jich je :(
@iiiv ty si můžeš říkat, že v tom neštěští jsi měla štěstí, že sis nestihla vytvořit silné pouto ve smyslu vzpomínek, zážitků jako @adrrik . Přeju hodně síly.

@janinka_b
@iiiv je to hrůza co zažíváme...jednou naše malá odejde a zůstane hrozná bolest...i teď mám pocit že mě to roztrhne...

@adrrik Já vím, že bude znít hloupě, když řeknu nemysli na to. To asi nelze, ale upni se na ty všechny aktivity, které chceš s malou ještě prožít.

@janinka_b snažím se o to a pak když nani koukam placu .....bojím se co bude....

@adrrik vím přesně čím procházíte, na tohle není žádná ráda dá se to jen přežít. Užívejte si své holčičky co to jen jde,já to také tak dělala. Držím palce a v duchu jsem s Vámi.

@cerna1987 snažím se sní užívat si života...nejhorší pohled je na mého muže který plakal a potajnu pláče a oba víme že dcera nikdy nebude mít děti nikdy nebude mít svůj život...Polozila bych život za její uzdravení...teď ji můžeme být průvodci jejím životem a udělat jej hezčí...

@adrrik veřte mi že vím co prožíváte, já měla to samé. Usmívala jsem se na Adélku a vevnitř neskutečně moc trpěla. My se snoubencem jsme se strašně semkli takže on pomáhal mě a já jemu. Já prosila v duchu všechny abych si to s ní mohla vyměnit, aby má holčička netrpěla. Je to strašné. Kdybyste se potřebovala vypovídat kdykoliv napište.

Mě také zemřela dcera,bylo jí 24 let,byla už maminkou,skvělou maminkou a moc nám schází.Zítra by oslavila 29 narozeniny. Život se nám tím definitivně zničil,neustáli jsme to,naše dvě další dcery se také moc trápí a vnučce maminka moc chybí. V listopadu to budoe 5 let a není den,kdy bych pro ní nebrečela.Někdy se mi nechce ani vstát a žít,ale musím pro ty,které tu mám a další ztráta by je zničila úplně.Každý den se děsím,co by se zase mohlo stát,každý telefonát mě rozruší. Psychologů jsem už oběhala a není to k ničemu.

@babanci je mi to líto. Já se snažím žít ze dne na den. Říkám si kdy to bude lepší. K psycholožce jsem šla jednou a musela jsem od ní utéct to co mi řekla bylo strašné. Držte se nic jiného dělat nemůžeme ☹ .

@cerna1987 Ano,musíme,ale je to šílené. Od rána se těším,až budu moci zavřít oči a spát,s pomocí bylin se mi to už trochu daří.Nestýkám se s lidmi,jen do práce a běžím domů,kde to je trochu lepší. Rady,co jsem dostávala,typu... tak na to nemysli,svíčky bys neměla zapalovat,to už bys měla zpracovat,my už pěkně lezou na nervy. Každý,kde je říká,by se z toho zhroutil,kdyby se to týkalo jeho. Nejhorší je,že se uzavírám i v rámci rodiny. Někdy mám i hrozné myšlenky vůči manželovi,že si říkám,nemám dítě,tak co už vztah,k čemu?

@babanci mluvíte mi z duše o tom okolí co Vám říká, z těch řečí už jsem někdy úplně šílená. Kamarádky mi nerozumí a poslouchat jejich starosti už opravdu nemůžu, rodinu žádnou nemám takže vlastně mám jen snoubence a za to že vydržel se mnou i po tom pekle co jsem mu ze života dělala je zázrak. Nechci už ho zatěžovat a tak to vše držím v sobě.

@cerna1987 Dobrý večer, Markétko, je mi moc líto, co se Vám stalo, tak nádherná holčička!!
Jako obrázek, Čtu si tuto diskuzi a pláču. Mě na leukémii umřela maminka. V létě to budou už
3 roky, ale pořád to strašně bolí. Večer, když děti spinkaj a já jsem sama, protože přítel je přes týden
pryč, často si prohlížím fotky a pláču. Vím, co jste si musely prožít, ty dlouhé měsíce v nemocnici,
jak se člověk mění, jak trpí bolestí, jak pomaličku odchází a vy nemůžete udělat vůbec nic. Je mi strašně líto,
že už nikdy neuvidí ty moje dva andílky, tolik milovala děti. O to horší musí být, když přijdeme
o to nejcenější, co v životě máme. Nevím, co mám říct, slova jsou zbytečná.. Vaše Adélka byla
nádherná usměvavá holčička a byla šťastná, protože byla tolik milovaná. Protože jste byla její
maminka právě Vy. Děti by neměly umírat a trpět. Měly by být milovány, být naší radostí,
smát se a skotačit a hrát si. Nechápu, jak někdo může takovým malým drobečkům ubližovat.
Koukám se na své dva spící andílky a jsem strašně vděčná, že je mám. Vím, že to není samozřejmost. Markétko, přeji Vám hodně síly, i když to nikdy nepřebolí. Já si se svou maminkou
v noci před usnutím povídám, tak, jako kdyby byla vedle mě. Říkám si, že je někde tam nahoře
a že mě třaba slyší...Kéž Vám osud nadělí brzy další děťátko, které by Vás potřebovalo a kterému
byste mohla dát svou lásku a péči i když Adélka už zůstane navždy ve Vašem srdíčku..

@konstantina děkuji za Vaši velmi milou zprávičku. Je mi líto Vaší maminky a vím jak to pro Vás muselo být těžké. Naše Adélka byla krásná holčička a já nemůžu stále pochopit že tu již není. U nás to šlo strašně rychle, byla jsem šílená hrůzou a bolestí. Já ještě stále nemůžu koukat na fotky, tyto fotky co tu jsou sem přidávál přítel. Pro mě je to ještě strašně bolestivé. Miminko plánujeme co nejdříve, zatím to ještě mám zakázané, ale po svatbě už nám nebude nic stát v cestě. Potřebuji se zase o někoho maličkého starat a dát mu všechnu svou lásku. Adélku mi to nenahradí, ale snad to trochu otupí tu strašnou bolest.

@adrrik Je mi to moc líto, co prožíváte. A dokážu si to trošku představit, když i přes to,
že moje maminka podstoupila transplantaci kostní dřeně, se jí leukémie vrátila, měla
i metastázy na játrech, ledvinách a v kostech..Když doktor řekl, že jí zbývá posledních pár
měsíců života...Pak už to šlo strašně rychle..Přestala chodit, rychle hubla, neudržela moč
ani stolici, měla neskutečné bolesti..Po 2 měsících doktor na kontrole řekl, že jí zbývá posledních
pár týdnů. Za měsíc na to zemřela tatínkovi v náručí, když jsme ji převlékali noční košilku..
Nedovedu si přestavit, co se jí asi muselo honit hlavou, když celé dny jen ležela, nemohla
nic dělat ani chodit , to vědomí, že vám zbývá tak málo času a že s tím neuděáte vůbec nic..
Slova útěchy jsou zbytečná, nefungují..Jediné, co můžete udělat je být Vaší holčičce nablízku,
zahrnout ji láskou a udělat jí život krásný a taky doufat..Já vím, že to zní asi hloupě, ale zázraky
se někdy taky dějí..To jsem se ptala i pana doktora mojí maminky, jestli je nějaká naděje?
Řekl mi: "ano, i zázraky se někdy dějí". Pokud máte svou milovanou holčičku stále vedle sebe,
máte pro koho žít, koho milovat, ona Vás potřebuje, Vaši lásku, péči, obětí..Přeji Vám hodně síly,
jsem v duchu s Vámi.

Cítila jsem ůplně to samé, kdybych neměla svěho syna Danečka, tak bych to nezvládla.
On mi dal sílu jít dál, musela jsem se o něho postarat, musela jsem fungovat...V červenci
maminka umřela a já jsem v září zjistila, že jsem těhtoná. Bylo to jak se říká, že jeden odejde
a další se narodí. Věřím, že u V8s to bude také tak, a vy se budete brzy radovat z miminka..
Nejste náhodou z Prahy, Markétko?

@konstantina já jsem přežívala ze dne na den a vlastně to dělám doteď. Myslím na svou žabičku den co den a vzpomínám na vše krásné co jsem s ní prožila, to je jediné co mi zůstalo a nikdo mi to nevezme. Ano jsem z Prahy.