Zemřelo mi dítě

@kveronika To nic, dej si čas, nakonec všechno má svůj čas a nedá se to uspěchat ani přeskočit.

@kveronika když jsem se moc trápila okolo druhého potratu, tak jsem to řešila i s naším knězem, že se pro to všechno na Boha zlobím. A on mi řekl, že to je v pořádku, že Bůh tohle vždycky chápe, protože nám vidí do srdce snad i lépe, než to dokážeme my sami. A že pokud potřebuju boxovací pytel nebo viníka, Bůh to všechno zastane, protože je Bůh. A že mě kvůli tomu zoufalství nikdy neopustí a jednou, i třeba za hodně dlouho, to budu vidět taky, a do té doby si s tím nemám dělat starosti.

myslim, ze uz viem aky je problem ludi v mojom okoli: chcu mi pomoct a nevedia pochopit a prijat, ze nemozu. Chcu ma utesit, cim skor ma vidiet stastnu a usmiatu, chcu aby som si ''zamestnala hlavu'', aby som nastupila do prace a vsetky tie bezne veci lebo nevedia akceptovat, ze sa trapim. Nevedia pochopit, ze ''nutenim'' do zivota mi len ublizuju. Potrebuju odo mna odist s dobrym pocitom, ze mi pomohli, povzbudili ma aby mohli v noci dobre spat.
A ja len cakam, ze budu respektovat, ze k tomu zivotu musim prist vlastnym tempom. Mozno sa im zda, ze mi to trva dlho, ze marnim dni, ze mi uteka zivot a mesiace. A ja len potrebujem, aby boli so mnou trpezlivi, aby sa o mna zaujimali, aby neriesili co nemozu. Lebo pre mna aj tento cas je velmi dolezity a ma vyznam.
Mate aj vy podobny pocit, ci si to ja vysvetlujem zle?

@leeenka26 Ja presne chápem, čo si napísala.
Ja som nesmierne po Filipkovi túžila a strašne sme si ho užívali, bola som neskonale šťastná, že mám vytúžené dieťatko. lenže on si život mohol užívať len kratučkých 20 mesiacov. To čo zažíval ďalších 13 mwsiacov bolo peklo do slova a písmena. Myšlienky na to strašné utrpenie sa mi vracajú deň, čo deň. A naozaj často si poviem, že sa radšej ani nemal narodiť. Je strašné prísť o dieťa a je to ešte horšie, ak to dieťa tak neskutočne psychicky a fyzicky trpelo. ja mnoho tých zlých spomienok v sebe potláčam, lebo by som sa asi zbláznila. Práve včera som si tak živo spomenula na pár strašných okamihov a des som mala celú noc.
Náš Filipko bol hneď na začiatku liečby v hroznom stave po zbabranej operácii ýdní na ARO a vtedy som si vravela, že ak má zomrieť, nech sa to stane. Ale on saz toho dostal a nečakalo ho nič dobré, len ďalšie peklo. Preto i mne často príde na um, že mať tú moc, tak si možno želám, aby sa radšej chúďa nenarodil, alebo by som volila inú liečbu, či iné možnosti.
Neviem, či píšem zrozumiteľne, ale snáď pochopíte správne, čo som chcela napísať.

Nechcem sa dotknúť otázky viery, či Boha. Pre mňa však ak aj existuje život po smrti, u Filipka bol vykúpený príliš kruto. Preto ma tá myšlienka nedokáže upokojiť. Lebo môj syn si tu prežil peklo a ja som sa len nemohúcky prizerala.

@kveronika Cítila jsem to úplně stejně. Dost mě trápilo, že se nedokážu chovat, jak ode mě očekávají, ale cítila jsem, že by to nebylo k dobrému, že by to ve mně ten smutek jen konzervovalo. Cítila jsem jasně, že jdu správnou cestou, i když si to můj manžel a další blízcí nemysleli. Později mi manžel řekl, že jsem se rozhodla správně a konečně začal respektovat můj způsob truchlení. Nemohla jsem ovšem s nimi tento způsob sdílet, měli jiný a tak jsem založila tuhle diskusi, potřebovala jsem se sdílet a psát, vypsat všechen svůj žal a bolest a pomáhalo mi to.

@abbey1 Myslím, že to utrpení Filipkovi nezpůsobila jen ta nemoc ale taky lidé, bohužel taky lidé, oni to snad mysleli dobře, ale jak se někdy říká, cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly. Možná nebýt některých lidí a jejich snahy za každou cenu prosadit svou představu o tom, co je pro naše děti nejlepší a čemu je musíme vystavit, naše děti tu mohly ještě být a nic z toho nemusely zažít, možná... přesně se to zjistit nedá, ale ty víš, o čem mluvím.

@abbey1 Velmi mi je luto co vsetko si prezila a prezivas, poznam tu bolest, ten pohlad na utrapene dieta. Neviem, do akej miery si to moje male babetko uvedomovalo a ani sa nad tym radsej nezamyslam, tiez sa snazim to odsuvat, lebo ako pises, pride des a je to tazke. Ja napriklad nenavidim dazdive pocasie a najviac ked fuka silny vietor, takisto inadrano, ked cvrlikaju vtaci a sama neviem preco, pritom ani o takom case Samko nezomrel. Proste vtedy pride na mna bol a neviem si pomoct. Niekedy to viem odsunut, niekedy zial nie, striedaju sa u mna obdobia. Teraz momentalne mi je lepsie, asi preto, ze konecne ma Samko hrobcek a akosi som na seba hrda, ze som tak pekne vybrala a ze to tam ma take dostojne, takisto mi trosku pomohol fakt, ze je tam dievcatko Laurinka a Samko nie je tak sam. Ked vsak pride to zle obdobie, vsetko sa mi vracia presne ako tebe. Niekde v skrytu duse som dufala a tajne dufam, ze raz to bude znesitelnejsie. Stale vsak nie je a ja viem, ze nikdy nebude. Som rada, ze niektore obrazy sa stratili, dlho som si premietala ako zly film vsetko od toho osudneho pondelka, kedy sa narodil, ako som si vsetko vycitala...vies co je zvlastne? Uz si nepametam zivot pred tym a to ma desi, ale snazim sa zit, aj ked uz to nie je to, co to bolo, ani neviem, ci by som to chcela vratit, jedine ak to, ze by som ja osobne radsej nemala Samka. Tento druhy syncek by bol moj prvy a vsetko by bolo krasne. Ale to sa uz neda.

Presne pred 3 rokmi zomrel náš vnúčik Timko, celý deň sa mi vynárajú spomienky, bol s nami len 5 týždňov, mal byť s nami, zdravý a šťastný ale vinou zdravotníckeho personálu je všetko ináč..... odpustiť neviem zdravotníkom, ktorí za to môžu, myslíte, že oni môžu kľudne spávať? asi áno, doktor sa mi s úsmevom zdraví, ja ho nenávidím, je ten úsmev výrazom jeho blbosti, alebo istoty, že je neohroziteľný, alebo je to len maskovanie strachu?
@ abbey ani ja nemôžem veriť, že toto by chcel boh... prežili sme si za tých 5 týždňov podobné pocity, najskôr šok namiesto veľkej radosti, strach, bezmocnosť, hnev, nádeje a verili sme na zázrak ale ten sa nekonal, a potom, keď už sme vedeli, ako veľmi Timkovi zničili zdravie v levickej nemocnici, želali sme si to najstrašnejšie, aby sa netrápil, nech sa to trápenie už skončí čo najskôr...

@kveronika ja viem ze nie proti mne, ale ze mate v sebe tak ukrutnu bolest a hnev, na ktoru mate pravo. nepisem lebo nemam co napisat a rozhodne som sa nechcela chvalit, len som tym chcela povedat, ze viem sa vciti do toho ked niekto straca dieta ale nie strati. Zelam vam aby ste este nikedy v zivote dokazali najst v silu, nadej, a pokoj.

@abbey1 @leeenka26 @babi1 je mi to tak luto 😢 😢 😢 keby som vas mohla objat. Aj ked viem, ze nemozem pomoct. Toto je naozaj nespravodlive, toto az krici do neba k Bohu, preco to dopustil???? 😠 😠 😠 Uz len z tych riadkov citit neskutocnu bolest. Nechapem co sa to deje, toto neviem akceptovat. To je neskutocne nespravodlive.

@babi1 budem dnes na teba a celu tvoju rodinu mysliet, na tvoju dceru a jej manzela, na Timka. My sme este vyrocie nemali, za chvilu sa blizi iba prvy polrok ale zacinam citit ake pretazke budu vyrocia. Posielam objatie

@abbey1 nadherne napisane 🙂 velmi mi to je luto ☹

Ahoj holky, tak dnes je to pul roku, co mi umřela malá, rozhodli jsme se že jdem do boje o miminko, snad to dám....

ještě zítřek bude katastrofa protože to byl ten hroznej porod, celej den jsem v prdeli, je tu někdo kdo se už snaží o dálší mimčo?? Potřebovala bych spřízněnou duši...moc

@pentagras Držím palce a budu na Vás myslet moc moc přeju aby to brzo vyšlo a vše bylo tentokrát už se šťastným koncem 🙂

@luznicarka moc děkuju, už mám doma i recepty na léky, jen to dostat, tak snad to vyjde ale nějak to nedávám, začla jsem mít strašný nervy

@pentagras neměj bude to v pořádku to špatný už se stalo a teď už bude jen a jen dobře i když strach tě neopustí až do porodu teda pokud nenarazíš na skvělýho doktora jako sem potkala hned na začátku druhýho těhu já. díky jeho podpoře a úžasnýmu přístupu sem to zvládla jen s minimem strachu s nervů 😉 bude dobře uvidíš a brzo budeš taky šťastná maminka určitě vím to 🙂

Ahoj pentagras...velmi dobre ta chapem... mne zomrel chlapcek pred 7 rokmi... bolo to nieco hrozne.Zomrel mi v naruci,ked sa narodil. Ja som potrebovala 6 rokov ,aby som sa odhodlala mat dalsie dieta.Sest dlhych rokov! Nakoniec som sa rozhodla,ze sa dam nato! Kedze som uz mala 35 rokov. Po dvoch mesiacoch som otehotnela. Nevedela som,ci sa mam tesit ,alebo plakat,ze co zase bude ako to bude vsetko prebiehat a co,KED ZASE sa stane nieco zle!!! To su proste myslienky,ktore ta napadaju .... Snazila som sa mysliet pozityvne a stale si hovorit,tentokrat to musi byt ine! Rodina,kolegovia v praci ma podporovali. Chodila som na caste kontroly noa nejako som to dotiahla do 36tt! Praskla mi plodova voda.Narodila sa nam krasna dcerka.Dnes ma uz 4 mesiace! 🙂 neboj sa mysli na pekne veci... tes sa na dalsie tehotenstvo a nakoniec vsetko bude dobre!

holky dík za podporu, od rána je mi blbě, připadám si jak blázen, chci otěhotnět a zároven jsem ztoho v nervu

@pentagras vasa Valentinka je len o 5 dni starsia ako moj Ondrik, s rovnakym osudom ☹ 26.4 kruta sprava na prijme v porodnici, 27. kruty porod 😢 tiez sme uz rozmyslali teraz zacat so snazenim, asi aj vam radili cakat pol roka, vsak. Len ja neviem, ci sa do toho naozaj pustit. Jednak este stale som v stave, ze chcem odist za Ondrikom a neviem si predstavit ako mam zit 😔 A druha vec, pol roka som bola doma a teraz ma zobrali do prace. Budem v strasnom strese, uz teraz som, tak neviem ci je mudre zacat sa snazit. Nechcem ublizit druhemu babatku. A tiez nechcem tesne po nastupe oznamit, ze idem na matersku kedze toto je zastup za matersku 😖 Fakt neviem co mam robit. Mam pocit akoby som bola v pasti.. 😝

@pentagras a este som chcela povedat, ze mi je strasne smutno, ze ste zazili to iste 😢 😢 😢

pentagras- sustred sa na ine veci,rob nieco pekne,uzivaj si zivota... nemysli tak intenzivne na tehotenstvo,lebo aj to ta moze po psychickej stranke zablokovat a neotehotnies.... nechaj tomu cas. Ak to ma prist tak to pride! uvidis 🙂 ja som bola s toho tak na nervy,ze pre mna otehotniet bola nocna mora! Ja som sa bala otehotniet! ved preto som potrebovala taky dlhy cas,aby sa mi to v tej mojej hlave nejako dalo do poriadku 🙂 ! ty niesi blazon,len mas strach¨!

@kveronika to je hrozný, já nastoupila do práce po skončení mateřský ale ted už nevím kolik to bylo týdnu, ale myslím že ke konci června, tedka jsem už doma, marodím, snažím se jít dál ale moc to nejde ale vím jsem přesvedčená že jak otěhotním začne mít život opšt smysl, sice mám hruzu z toho všeho ale doufám že to tak bude že to bude mít vše smysl, doufám

@micha7 já jdu na KET, není to přirozeně, je to moje jediná možnost

@kveronika Tohle by se nemělo dít, tohle fakt ne nikomu!!!!! Bylo to strašný, umřela 21 dubna jí přestalo tlouct srdíčko a 22 jsem porodila, tak všude máme že umřela 22 i na náhrobní desce, na ty dny hruzy nezapomenu do konce života, mám užasnýho chlapa co mi strašně pomáhá, bez něj bych si to šla hodit, tak právě i kvuli němu jdu dál, rvu se jak blázen i za VAlentýnku aby ten život ještě za něco stál, věřím že bude líp jednou že budeme zase štastní

babenky moje! je velmi dolezite,aby ste si nechali cas sa s tou smutnou zalezitostou "nejako vyrovnat" ! ja sice nenavidim toto slovo vyrovnat sa,lebo to sa neda! Ale myslim to trosku inak... v dobrom pre vas pre vasu psychiku! @kveronika- u teba to je super,ze mas nove zamestnanie.,to je velmi dobre nato,aby si zase isla"do toho" s uplne inym nadhladom.. 🙂 Cas je velmi dolezity...

@micha7 som rada, ze si prekonala strach. To je asi najvacsi zradca v nasej situacii, vsak. My sme mali uzasne bezproblemove tehu, az na konci, uplne bez varovania sa ''nieco'' pokazilo. 😢 Takze si neviem predstavit hlavne koniec, tie nervy, porod.... vzdy ma strasie ked mm povie, ze by chcel babatko, lebo viem, ze na konci je porod ☹

@pentagras < @kveronika! nebojte dievcata budete stastne ., vsetko bude dobre ,budete mat deticky a na nasich anjielikov NIKDY nezabudneme!