Zemřelo mi dítě
Stalo se vám to také? Máte někdy pocit, že to zvládáte a jindy se pod tou bolestí hroutíte? Zkusme si spolu psát, nejlépe rozumí ten, kdo to sám zažil.
Jmenuji se Milena, před rokem mi zemřela dvouletá holčička na herpetickou encefalitidu. Občas se potřebuji z toho vypsat, stále to hodně bolí.
@inkinka ano, já to tak vnímám, stejně jako Vy.
Ja obdobné názory z duše nenávidím. Človek by si mal veľmi dobre rozmyslieť, čo povedať. 😠
Osoben sa snažím nájsť dobro vo všetko, ale sú veci, ktoré zmysel nikdy nedávajú a nedajú. iste, že ma smrť nášho syna, i ďalších blízkych osôb, zmenila, ale NIKDY to nedáva zmysel tej krutosti, ktoré môj syn a moji blízky vytrpeli.
Nás do zrazilo k zemi a strašný kríž si ponesieme do smrti, k tomu nočné mory a neskutočný a nikdy nekončiaci strach o mojich najmilších.Avšak najviac ma neskutočne hnevá a je neskutočne ľúto, že Filipko, moja mama, sestra a tisíce ďalších zomierajú zbytočne, krutou smrťou a sú im navždy odporené radosti bežného života. teraz už je to lepšie, ale často som potajme plakala v kine, cirkuse, na kolotočoch, pretože mi prišlo strašne ľúto,, že Filipko to nemal šancu zažiť a tešiť sa zo života. Nemal šancu, ktorú má dostať každý!!!
Žiadna smrť, a tobôž nie smrť dieťatka nemá zmysel.
A ak by ma aj mala zmeniť z totálneho blbca na neviem čo, tak na to zvysoka kašlem a zostanem radšej doživotným blbom!
@bazalka4 A k čemu jim je ten duchovní posun, když jim každý den a noc schází jejich nejbližší a nejmilovanější človíček a už třeba nemůžou být nikdy šťastné??!!! Nemají žádnou útěchu, jen bolest a trápení!!! A jestli to tak muselo být, tak třeba jen proto, že tomu doktoři dneska prostě ještě neuměli zabránit.
zienky len som nahliadla a nemam vas precitane a bohuzial patrim medzi vas ☹ pridem nahliadnut inokedy ale neda mi nevyjadrit sa napriek tomu ze som necitala vsetko a dokonca neviem najst ani @bazalka4 prispevok ale je to evidentne vyripavac!ved nema ani ziadne prispevky pomaly v profile ani ziadne info 😒
je smutne ze ma niekto potrebu vrtat do uz aj tak bolavej temy!!!
Maminky já už na určité příspěvky v tomto tématu nereaguju, už tady bylo x krát, že si tu i některé vymýšlely smrt dítěte!!!
Čtu to tu pravidelně, protože i když mám doma krásnou zdravou holčičku, která mi díru v srdci opravdu hodně "zahojila", tak i přesto se mě toto téma týká do konce života.
Ale reaguji jen občas a jen na něco. I tak všem maminkám andílků posílám hodně sil a myslím na všechny andílky.
@zdeniii No, mně právě ta přítomnost 1,5 letého chlapečka strašně vadila 😔 . Pořád se ptal na miminko, chytal mi na břicho a nebyla jsem schopná mu vysvětlit, že umřelo a už není. Nenechal mě plakat, smál se mi, když jsem brečela, protože mu to přišlo legrační... a od každého jsem slyšela, že je v podstatě dobře, že Jakoubek umřel, protože bych pak na staršího chlapečka neměla tolik času... měla jsem pak na něj skoro averzi. Musela jsem ho dát aspoň na jeden den v týdnu do soukromé školky a vrátit se na kratičký úvazek do práce, protože jinak bych se snad zbláznila 😔
@veruska007 děkuji. Hlavně žes to zvládnula, v srdíčku pořád bude to je dobře, ale zvládla jsi to! Opradu děkuji za zkušenosti, moc si toho vážím.
@veruska007 pre boha to ti ako moze niekto povedat nieco tak ohavne???ze dObre ze zomrel lebo by si nemala cas na starsie dieta???ludia su naozaj hlupy :( az som prehltala ked som teraz citala tvoje riadky ;( ako to zvladas teraz?a ako tvoj vztah zo starsim syncekom?muselo to byt velmi tazke.mna sa po smrti dcery neterka vzdy pytala kde mam babatko a preco nespinka vo svojej postielke a pod.mala dva roky a tazko sa mi hovorilo s nou o tom.potom sme sadlho nevideli lebo sme odisli do cudziny a raz na navsteve ma zaklincovala(uz mala 6) vies vtedy ked ti zomrelo babatko plakala si?ja som plakala ale do dnes neviem preco...
Neviem si predsavit co to muselo byt denno denne odolavat naletom maleho dietata a este sa tvarit ze si v pohode ;( vela sil zelam xxx
Moc vás maminky všechny zdravím.
Vím že se to nedá srovnat to co jste prožily vy. Ale chtěla bych říct svou zkušenost. Za pár týdnů to bude rok co jsem vletěla do pekla. Do strašnýho pekla které zatím upně neskončilo. V dubnu 2011 jsem šla ze synkem ( 2) na odběry krve protože od ledna měl neustále teploty. Po dvou dnech jsem volala kvůli výsledkům a první co jsem se dozvěděla od mudry bylo ahoj já to chtěla akorát volat co nejdřív přijed s Jirkou pro doporučení. VYděsilo mě to a když jsem dorazila tak jsem se dozvěděla že dle výsledků testů je obrovské podezření na smrtelný typ svalové dystrofie. Když jsme dorazily do Motola k odborníkovy tak jsme se dozvěděli že se musí udělat genetické vyšetření protože dostupná vyšetření prozatím podezření potvrzují ale že to muže být v pořádku. Doma mám ještě jednoho velkého kluka, který hodně věcí chápal a byl super. Jenže obe dvě sestry meli v té dobe malý mimca. celých týdnů čekání jsem se hroutila a přitom hledala síly na to co bude dál. Když jsem usnula tak mě sny přesouvali až do doby zak za 20 let a zdávalo se mi o tom jak o něj příjdu. Nejhorší pro mě bylo když známí nechtěli pochopit že nemám náladu vidět jejich zdravé děti. Jediný s kým jsem byla schopná mluvit byly sestry ale jen po telefonu. Nechtěla jsem vidět ani jedno mimčo a ani synovce o rok straršího. Naštěstí to chápali a stáli při mě. Jen díky podpoře rodiny jsem se nezbláznila a lidem kterým se nelíbilo že je vidět nechci jsem řekla že je mi to jedno. V tý době jsem kolem sebe nesnesla žádný jiný dítě než svoje. Po 6 týdnech mi naštěstí doktorka volala že genetika to vyloučila a že nohy sice nedělaj co maj ale žije a žít bude. Sice peklo neskončilo protože Jirka má problémy pořád a zatím se nezjistila příčina ale to mě ted tolik neznepokojuje. Dívám se na svět nějak jinak než předtím. Moc obdivuju jak jste to zvládly a držím všem palce. A děkuju za možnost se vypovídat
Mějte se Jiřina
@zdeniii Taky sem z těch co přišli před porodem o miminko a nebyla sem schopná dlouho vidět těhotnou a ani žádný mimčo . Hodně sem se uzavřela, ale jen díky tomu že sme vyjeli na 10 dní na dovolenou k moři a pak sem hned šla do práce sem se z toho vyškrábala musela sem jít prostě ven a obrousila sem hrany. Co se týká porodu protože i to sem si musela projít tak to byl očistec den před sem se zvládla s každým bavit normálně, ale potom jak se hormony zblázní sem nebyla schopná jíst spát nic prostě sem chtěla umřít. Vyfásla sem prášky na spaní abych se aspoň vyspala a když už sem se z toho trošku dostala tak sem začla malovat byt, ale vidět sem nikoho nechtěla a ani slyšet navíc moje matka se ukázala jako opravdu neempatická bytost ( nebo alespoň ke mě se tak už dlouho chová bohužel ) a řeklami tak to prostě přejdi 🙄 🙄 . Když sem se na to začla cejtit tak sem si nejdřív našla diskuzi kde sem si o tom mohla pokecat a až pak sem zvládla vidět se s některýma kamarádka, ale ty s dětma sem nechtěla dlouho vidět. Jinak mi hned vyprávěli jak smím otěhotnět až po roce můj Dr. řek 6 měsíců ale prostě když už bylo tělo i duše v pořádku tak sem znovu otěhotněla bez problémů po 5ti měsících od porodu a zvládla sem to v poho jinak klidně kamarádce řekni ať sem klidně přijde hodně to pomáhá sdílet bolest s dalšíma co ví o čem mluví a rozumí jejím pocitům 😉
@luznicarka děkuji za tvoji zkušenost. Určitě jí odkážu i na vás... ZAtím je dá se říct v "pořádku" uvidíme až přijde domů kde má 2 letou dcerku...
Naštěstí tuto zkušenost nemám. Pro maminky, které to potkalo, vkládám odkaz... Neznám to sdružení, ale stránky, na kterých odkaz je, jsou úžasné a "prověřené" a jsou mi "garantem kvality" obsahu.
Snad vám to pomůže. Držím vám pěsti a objímám vás...
http://www.tetakaterina.cz/261-dlouha-cesta/
@liave Ted uz mame vztah v pohode, ale chvilku to trvalo. Pomohla mi ta soukroma skolka, i kdyz byla jen na dva dny v tydnu. Nastesti se mu tam libilo. A ja se vrhla do prace a dodelala jsem doktorat, primo v rekordnim cas. Jsem rikala, ze to byla moje psychoterapie 😅 . Ale to vis, smutno je mi dodnes 😔
@veruska007 Šla jsem po jedné velké ztrátě stejnou cestou... Koncentrovala jsem sílu na téma doktorátu, abych nemyslela na nic jiného, posunovala jsem se od bodu k bodu. Jen přemýšlím, jak moc silné jsou otisky blízkých v nás, je to už tolik let a není dne , abych nevzpomněla. Je to už tolik let, a přesto mám pořád občas noční můry.
@leiladelly Keď čítam podobné príspevky, ako tento váš posledný, hneď mi je o trošku lepšie na duši. Často totiž uvažujem, či je úplne normálne, že i po 12 rokoch cítim strašnú bolesť a nočné mory mávam veľmi často, o stracu o najbližších už ani nehovorím.
@abbey1 Já nevím. Duše je složitá. Srovnává se s bolestí různými mechanismy. Mám dobrý život, teď už, ale nesu ten kříž pořád,někdy na zádech, někdy v náručí. Vynoří se hlavně při větší zátěži. Sny, kdy něco hledám a nemůžu najít. Ani nevím, co hledám, v tom snu to nevím , je to hodně frustrující. Hledám ve snu to , co jsem ztratila ve skutečnosti. Od jedné ztráty je to devět a půl roku, od druhé sedm a čtvrt, čas to utlumil, ale nemám pocit, že by to někdy vymizelo úplně, jsou situace, dny, momenty, které vše zase oživí.
@leiladelly Presne si to popísala. My máme teraz nešťastné spomienkové obdobie, presne v tomto čase sme sa dozvedeli diagnózu a začali bezúspešne bojovať. Tak sú spomienky živšie a mučivejšie.
@abbey1 Ano, je to tak, některá období jsou složitější, připomínají se bolestněji. ☹ Snad jen, každý mechanismus, který vede k úlevě, je dobrý mechanismus, bez ohledu na to, co ci řekne okolí.... Pokud potřebuješ plakat, plakej. Ti blízcí to pochopí, těm ostatním do toho nic.
prepacte ze sa tu miesam, uz som tu dlho nebola ale tym maminkam co im zomreli deticky tak uprimnu sustrast, viem ako sa citit, pre mna je to 4,5 roka a stale je to ako by to bolo cerstve, stale placem za nou....
@abbey1 myslim si,že je to uplne normalne...len u mna funguje akoby sebatyranie...a najhoršie su obdobia vyroči,udalosti,vratenie nejakej určitej situacie zažitku,predstava krasneho usmevu,objatia...stale sa mi vracia ako malinky strašne plakal ked bol raz v nemocnici a ako som ho pritisla si tak s velkou ulavou prestal lebo sme boli spolu...............strašne mi je..........
@leiladelly Já v životě zažila dvě velké ztráty, přesně deset let po sobě. Jen jsem čekala, že to přebolí dřív. Vždycky je mi chvíli dobře, a pak se to vrátí. Z první ztráty jsem se vzpamatovávala dlouho, měla jsem pak i velké zdravotní problémy... tak doufám, že tentokrát to překonám líp. I když vlastně nevím, co je to líp.
Jen mě mrzí, že o tom nemám s kým mluvit, nikdo to nechce poslouchat... i když včera jsem udělala velký krok. Požádala jsem nemocnici o vydání kopie posledního ultrazvukového snímku Jakoubka. Já si žádný nenechala a z právní poradny mi psali, že to není žádný problém. Už se těším, chybí mi ve fotoalbu.
@veruska007 Napiš to tady vždy tu někdo je kdo Ti odpoví . Gratuluju ti k tomu velkému kroku určitě je to správný krok 😉 . Já taky o ztrátě nemám s kým mluvit a když vidím svou pomalu roční dcerku tak si říkám jestli by byla naše Eliška stejná jako je Yvetka nebo jestli by byla jiná. Hlavou se toho honí hodně a není s kým to probrat. Občas zajdu sem a někdy stačí přečíst si to tu někdy sem písnu a hned je zase trochu líp.
@luznicarka Díky... já vídám dcerku mé kamarádky, měly jsme stejný termín. Seznámily jsme se na cvičení s dětmi, máme stejně starší kluky, ona Jakuba, já Honzíka. Když jsme ve sterný termín čekaly miminko, ona chtěla Honzíka (ale nakonec je to holka 😉 ) a já Jakuba... teď koukám na její dcerku (kvůli starším klukům se vídáme často) a mám ji tak zvláštně ráda... vidím ji a říkám si, takový už by byl můj syn... kamarádku mám ráda, ale skoro po každé návštěvě je mi znovu smutno 😔
@veruska007 To znám taky mám kamarádku ona teda měla termín v únoru já až v srpnu ale když vidím jejího kluka tak ej mi pak hodně smutno a taky se nějak poslední dobou nevídám je mi to trochu líto ale aspoň se tim netrápím ještě víc stačí že pokaždé když vidím malou tak si tak říkám jestlipak Eliška by byla stejná . Ani sem jí neviděla manžel mě nakonec přesvědčil že to bude lepší ale já toho strašně lituju 😔 😔
Podobné diskuze
Přečti si vše, co potřebuješ vědět pro zdárné otěhotnění.
Naše maminky sepsaly skvělé rady, jak otěhotnět.
Důležité je také znát příznaky těhotenství.
Zjisti, kdy má žena plodné dny zde.
Kdy a jak používat těhotenský test?
Zjisti víc o svém těhotenství týden po týdnu.
Neznáš termín porodu? Vypočítej si ho v těhotenské kalkulačce.
Modrý koník vám případně napoví i při neplodnosti.
@leiladelly
@ursul
suhlasim s vami, pred 3 dnami v nasej blizkej rodine umrelo male babätko, prvorodene, nevidim v tom ziadny zmysel, len neskutocnu krutost ☹