Zemřelo mi dítě

vecer si to pozriem, kacenka vdaka uz vopred

kačenka...zatial som sa dostala po 17minútu, musela som to vypnúť...ale dopozerám..

My jsme včera byli s Tomíkem v Motole na očkování, je to takové strašně divné tam být a všechno jede dál, spousta lidí všude a že tam před 2 roky umřelo malé děvčátko, to už dnes nikdo neví, nakonec umírají tam i mnohé další děti. Dnes tak nějak koukám na ty lidi, co je tam potkávám jinak než dřív, říkám si, jdou tam kvůli nějaké maličkosti nebo téhle mamince zrovna někde na ARO nebo na onkologii umírá dítě? Když jsem tam byla já, asi na mě taky nebyla na první pohled vidět ta hrůza, co tam prožívám. Zase jsem si vzpomněla, jak mě odtamtud odvážel manžel, když Milenku dali na ARO a to jsem si myslela, že se tam ještě vrátím, ale sotva jsme ujeli pár kiloetrů po dálnici, cítila jsem najednou hroznou úzkost, sevřela mi srdce, nějak mi asi došlo, že je konec, že už svojí holčičku neuvidím živou. Je to fakt tak hrozný, tyhle věci bolí pořád stejně, člověk na ně nemyslí pořád, to už ne, ale když se to vybaví, bolí to pořád stejně i po těch dvou letech, jsem zvědavá, jestli to někdy po letech bude bolet míň, ale spíš ne.

milli, my máme s manželom rovnaký pocit, keď vidíme v telke Kramáre, môj muž dokonca povedal, že by si želal, aby tam nikdy viac nemusel ísť.
My sme boli na Onkológii mesiac a za po Romankovej smrti za týždeň umrel jeden dlhodobo chorý chlapček a po mesiaci ďalší ... takže je to fakt, že tam deti umierajú a takto to bežnému človeku ani nepríde. Nám povedali, že šanca na vyliečenie z leukémie je 75-80%, u malého sa to nízkym vekom znižovalo ešte na menej percent, ale po rozhovoroch s maminkami som mala pocit, že tie percentá sú veľmi skreslené, hlavne sa neberie do úvahy, koľkým sa vráti táto choroba a potom už pomôže len transplantácia

Dnes sme boli na Sone a doktor nám potvrdil na 100%, že čakáme chlapca, ja verím, že Rominková dušička preskočila do zdravého telíčka, pretože aj dátum pôrodu mi vychádza tak, akoby som prvý deň poslednej menzes mala v deň keď umrel, už len nech veľký bráško anjelik dá pozor na drobca v brušku.

Mili: I ja citim uzkost stejnou jako v tu dobu, co jsem si uvedomila, ze neni sance.... Stale vzpominam na to, jak jsem sestre na JIRPu rekla, ze oni musi vylecit maleho a ja si s nim pak poradim, ze nejsem lekar, ale pedagog..... a dneska mi i reditelka potvrdila, ze jsem VYBORNY pedagog (vim, ze samochvala smrdi, ale tohle rekla ona po hospitaci v me hodine).

Dado, neboj malej ti uz vsechny jeho sourozence pohlida! Poprosim dnes v noci i Honzulku, aby se pridal.... Ja musim jeste chvili na otehotneni pockat - ta nase dovolena! Snad to vyjde a kdyz ne, tak se take nic nedeje, mam slibeno, ze 25.8 mohu nastoupit a prodlouzi mi smlouvu....

Ani tvoj pribeh som citala od zacitaku.. honzik bol krasny.. si velmi silná zena, a obdivujem ta...
Prajem ti, aj ostany,m maminam anjelikov, zdrave, krasne deticky...
Pisala si ze si pridala pribeh na anjeliky sk.. hladala som ale nejako som nenasla...

nikollette poslala jsem ho adminum, ale jeste mi neprisla odpoved a nic, tak asi udelam nekde na hostingu zdarma. Stranky jsou vytvoreny, jen je "nekde" umistit.......

holky všechny vás obdivuju co jste si prožily....a taky vám přeji moooc štěstí 😵 😵

Tak dneska urcite vyrazili maminky s kocarkama na podskali a ja vyrazila smerem na hrbitov....i tam bylo dost lidi.

Ani 😔 😢
Chceš dslase babatko ,na ubolenu dusu?? Aj ked viem ze to Honzika nenahradí... 😔

anni, my ideme dneska po hroboch, Rominkovi sme dali urobiť ikebanu jarných kvietkov, kvetinárka nám to krásne naviazala, boli sme obe v rovnakom čase tehotné, tak si vždy dá záležať.
Tiež som sa zamýšľala minule nad tým, že maminky chodia von s kočíkom a ja smerom ku hrobčeku 😢

babulky moje, aj ja som bola včera na hrobčeku..zasadila som Paťulkovi nejaké kvietočky, natrhala zo záhradky kytičku jarných kvetov a dala mu to tam...
nikdy by mi nenapadlo, že sa takto budem starať o hrob...zvlášť nie takáto mladá...nikdy som po cintorínoch moc nechodila(len na dušičky), cítila som sa tam zvláštne a teraz....teraz som tam ako doma...smutné 😢 tak moc by som chcela vrátiť čas, aby tu opäť naši anjelikovia boli s nami, tak moc by som chcela...ale nejde to 😢

Ja som takisto bola svojej Marínke zaniesť na hrobček vajíčka so žltými kuriatkami a kohútikom. Tiež je mi veľmi, veľmi ťažko, keď je vonku slniečko a namiesto kočíkovania idem na cintorín za dcérkou. Sedím pri hrobe a rozmýšľam ako ďalej... Dúfam, že aj ja raz pocítim niekedy v duši ešte jar a teplé hrejivé lúče. 😢

kačenka, neboj, ešte aj ty sa dočkáš...budeš ešte šťastná, to tvoje šťastíčko na teba niekde určite čaká,kedy sa s tebou stretne...
je to velmi smutné stáť nad hrobčekom vlastného dieťaťka...ale musíme sa naučiť s tým žiť a veriť, že ešte niekedy bude dobre..aj ked už nikdy to nebude 100% radosť, lebo k tej radosti nám budú chýbať naši anjelikovia, ale tešiť sa ešte budeme..musíme veriť, že to tak bude...skôr či neskôr...

ahoj holcicky,vcera jsem si vas tady procitala a bylo my hrozne smutno.ja vas vsechny moc obdivuju jak jste statecne.je to hruza takove krasne deticky a museli odejit.e my to strasne moc lito. 😔 holky strasne moc vam drzim pesti at je vam lepe a trochu slunicka nad vamy.drzte se.jsem si za ty vase krasne andilky zapalila svicky.

Nikol, to vis, ze chceme, ale chce to svuj cas. Dovolena se blizi, snad prijedeme ve trech....

svokor kúpil pre Rominka aj korbáčik, už by veru chodil, však by mal 14 mesiacov a on bol taký popredu vo všetkom, ja mu tam ešte prihodím čokoládovú kačičku a vajíčka, aj keď viem,že sa to potom vyhodí, ale patrí mu to. Dnes keď sme mu tam doniesli tú ikebanu a uvedomila som si,že už mohol cupitať s tatinkom a tešiť sa zo šibačky, bolo mi do plaču ... cestou späť som si všimla ešte hrobček malého bábatka, čo žilo jeden deň ... hrozne mi stislo srdce, možno aj preto,že som teraz tehotná ale hneď ma napadlo, že ďalšia maminka anjelika

Miláčikovia naši, moc Vás ľúbime a chýbate nám 😢

anni, moc Ti prajem, aby Ste prišli traja a viac 😉

Ani, drzim palce 😉

ahojte maminky..len Vas chcem pozdravit, a popriat nech v zivote Vas streta uz len stasticko...neviem preco zabludim obcas medzi Vas....si uvedomujem ako moc ste silne.. vzdy ked sa zacitam, tak ma prepadne uzkost a padaju mi slzy...nemam slov akoby som vyjadrila spolupatricnost a lutost nad odchodom Vasich nadhernych deticiek... 😢 😢 😢

nechcem aby to boli len prazdne slova...ach boze, preco sa take veci stavaju?? ...drzte sa mamulky

Dado, me staci ve trech....Nebranim se dvojcatum, ale byl by to dalsi extrem a navic, pro to nemame predpoklady, ikdyz jednou je to vzdy poprve....

aninka, moja kamarátka nemajú v rodine vôbec dvojčatá a ona má dvoch chalanov - dvojvaječné dvojčatá, takí sú podarení 😵 hlavne nech sú detičky zdravučké a môžu nám robiť radosť, vždy prosím Rominka, nech dáva pozor na svojho brášku a na všetky detičky.

baby keď si to čítam, tak ma bolí srdiečko ☹
je sto strašné ale je to život držím palce

Zdravím všechny maminky, omlouvám se, že s tím jdu až dnes a ne včera, měla jsem toho včera nějak moc.

Všem přeju krásné Velikonoce, kéž do našeho života přinesou naději.

Všem křesťankám zvěstuji velikou radost, Kristus vstal z mrtvých, hrob je prázdný, neboť Ježíš přemohl smrt. Tak jako On vstal z mrtvých, vstaly v Něm i naše děti a jednou i my vstaneme k životu s Ním a s nimi.

List Římanům, 6. kapitola
"Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života.
Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání.
Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít. Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje."

Ahojte vsetci. My mame tiez svojho anjelika. Maxo nas opustil tesne pred Vianocami v 32tt. Pricina sa nezistila, vraj sa to obcas stava, aj ked je babo uplne v poriadku. Snad to raz preboli. Drzte sa a prajem prijemny zvysok tychto sviatocnych dni.

ahoj tyta...je mi ľúto, že ste prišli o vášho chlapčeka...život je stále krutý a nespravodlivý, že sa toto deje...prajem ti aby táto strata časom bolela menej(ale bolieť bude stále) a vy sa opäť mohli tešiť z bábätka, mať čo najskôr dalšie bábätko je na to dobrý liek, mne to moc pomohlo(otehotnela som 6 týždňov po strate našeho anjelika)...moc ti to prajem a posielam veliké objatie a vela vela síl do dalšieho života

inneska: Vsechno chce svuj cas, u nas snad nastane za 2 mesice na dovolene. Bude to skoro 6 mesicu po odchodu Honzulky a 9,5 mesice po porodu....

ani...je to o tom, ako sa kto a na čo cíti...pre mňa po strate paťka bolo jediné, čo najskôr otehotnieť..to ma držalo pri živote, že budem mať druhé bábätko...a našťastie sa podarilo a to mi dodalo viacej odvahy a chute do života...kvoli bruhému bábätku som sa aj snažila moc nesmútiť, aby to nemalo vplyv na maličkého...tak som sa cez to skrz tehotenstvo akosi preniesla, aj ked je samozrejmé, že mi paťko moc moc chýba a jeho strata ma velmi bolí...ale druhý synček mi dodáva chuť bojovať a žiť dalej...a vďaka tomu verím, že ešte bude dobre..
niekto sa necíti na to, mať hned dalšie bábo, potrebuje čas na to, aby to prebolelo...takže ked sa ty na to cítiš o 2 mesiace, tak ti budem držať pästičky, aby sa vám to podarilo a boli opäť šťastní(aj ked k dokonalému šťastiu nám vždy bude chýbať jeden kúsok skladačky)
ja budem rodiť 13 mesiacov potom , ako som porodila paťka...a 11,5 mesiaca po jeho strate ...

Noo, ja sa napr na otehotnenie vobec necitim. Neviem si to teraz predstavit... bolo by to odo mna nezodpovedne priviest dieta na svet len preto, ze mi chyba Lili a takto si ju chcem druhym dietatkom "nahradit".... A navyse tato financna kriza a podobne.. no otras, co sa to deje...
Inneska, uz toho nemas vela pred sebou, tak sa drz a nestresuj sa, tesim sa s tebou, ked budes konecne synceka drzat v naruci. a neboj sa, vsetko dobre dopadne

kotenko...dakujem, už sa aj ja moc na neho teším...ja som chcela hned druhé, ale nie preto, aby mi ho nahradilo, paťko je nenahraditelný, ako každé jedno dieťatko...ale proste chcela som sa opäť tešiť, chcela som zaplniť svoju náruč, ktorá mi tak náhle ostala prázdna...