Zemřelo mi dítě

@stana80 chcela by som ti pomoct ale neviem ako. ☹ poznam ten stav, je to velmi tazke. Skus nieco co ti aspon trosku ulavi. Ja som plakala, vzlykala, pomaly sa skrabala po stene ☹ Dostan aspon kusok bolesti von. Pis tu, ak ti to pomoze. Ak chces, dam ti moje cislo a mozes pisat mne na mobil lebo tu nejaky cas nebudem. Alebo daj svoje pocity na papier. A dychaj. Hlavne dychaj aj ked je to velmi tazke. Objimam ta.

@kveronika Dakujem pekne neviem ako dalej myslim ze sa vratim tam mozem ist na cintorin ku malej.............ja neviem co je najhorsie ze ja nemozem pri rodine plakat lebo to mi nepomoze atd..............proste oni to nechcu,ja uz nemam vobec chut zit ja chcem zomriet........

@stana80 keby si vedela ako dobre to poznam ☹ Rodina nas nechce vidiet plakat a to boli. Ja som v najhorsich chvilach na vsetkycn nadavala, lebo mi nevedeli pomoct. Bola som apaticka, bez zivota, bez energie, bez zaujmu o okolie a zivot. Rob prosim to co citis. Ak si myslis, ze je lepsie vratit sa do Svajc, tak chod. Ak nie si schopna rozpravat, tak nerozpravaj. Ak mas chut byt sama, tak sa zavri. Mysli iba na seba, bud sebecka a kasli na ostatnych. Nie si povinna niekomu nieco vysvetlovat.

@monika15 nehnevaj sa na mna, ale ako si dovolujes takymto tonom sem pisat?? Kto si, aby si nas tu takto napadala? Normalne mam jed. Ako mozes pisat za kamaratku? Co ty vidis do jej duse?? Poviem ti to takto: Moja mama, otec, svokor, svokra, brat, rodina, nikto nic nevie...nikto nevidi, ako trpim, ze ako mi je zle, kazdy vidi iba to, ze sa uz smejem, ze uz mam dieta, ze ,,uz je akoze dobre" alebo aka som silna...moja mama na mojej svadbe tohto roku povedala, pri pripitku, ako som to zvladla, ako som silna, ja som ju pohladila, lebo sa rozplakala, ja nie..ale mala som co robit, ale moja omyl, nie preto, zeby mala pravdu, ale preto ze som ju chcela utesit. Myslis si, ze dokazes vidiet do ludi? Omyl!! Nedokazes!! Nikto nevidi, ako placem, ako sa trapim, nikto nevidi moje pocity, moje volania do neznama, plac, po ktorom nepride ulava... nikto nevie o vynarajucich spomienkach, bolesti, nadeji, na ktoru neprichadza nic, nic, nic!! Netusis, nevies, ako sa citime. Nikomu o tom uz nehovorim, pretoze akakolvek snaha opisat moje myslienky aj mame, ktora je proste mama a mala by chapat, ani ona nechape...oni si vsetci myslia, ze ta bolest uticha!! Omyl.

@monika15 s tebou uz nemam o com. viacere ti tu vyjadrili nesuhlas s tym, co si napisala. namiesto ospravedlnenia utocis a zrejme ti to robi dobre, pretoze utocis na to najslabsie miesto. Myslim si, ze nikomu tvoja rada nepomoze. Ja nemam v umysle si s tebou viac pisat, takze nemaj obavy, pretoze cim viac prispevkov, to dalsia perla. Uz to ako si nazvala moje obrovske nestastie, traumou a ze si ju vybijam na tebe, uz to o tebe svedci. Maj sa krasne a v zivote ti zelam le jedno, aby si nikdy nemusela zazit, to, co tieto mamicky, co ja....potom by si svoje slova obratila v rychlosti blesku, to si mozes byt ista a kazdu jednu vetu by si opravila.

Holky, ani nevím, proč jsem sem zavítala. Chci vám všem jen vyjádřit soustrast a říct vám, jak moc je mi líto, že někteří rodiče musí zažívat to co vy. Setkala jsem se se spoustou těžce nemocných dětí a je opravdu neuvěřitelné, jak jsou děti odvážné a jací jsou to bojovníci. Přeju vám, aby jste bojovaly v rámci možností i vy a aby se vám neštěstí obloukem vyhýbalo....

dakujem za vymazanie prispevku, je fajn, ze uz to nastastie nemusim citat 😖

najhlbšie sa skláňam pred každou matkou, každým otcom, ktorý si museli prejsť takouto tragédiou.
Boh (alebo hoci aj vesmír) nech Vám dá silu kráčať ďalej...
Držím palce každej jednej z Vás, aby sa vo Vašich životoch napriek všetkej tej bolesti, ktorá nikdy nezmizne z Vašich sŕdc, objavilo ešte niečo, prečo budete mať dôvod žiť...

@leeenka26 Co napisala? Ja neverim, ze sa este ozvala 😒

@kveronika ze som mala traumu a vybijam si to na nej a tak...nerie, ja uz som na to zabudla.

@nalla pekne napisane
@1pipa som rada ze existuju aj mili ludia, co napriek neprezitej udalosti dokazu mierit slova s tolkou empatiou a srdecnostou

@monika15 ja sem chodim len citat ale toto mi neda... to hadam nemyslis vazne co si tu napisala??? to si ako dovolujes???? ako mozes radit zenam, ktore prezili to najhorsie a najbolestnejsie v zivote, aby si nasli hobby, aby svoj nepredstavitelny zial a zufalstvo riesili dovolenkou???? to snad nie.... ty vies ake je to stratit dieta? vies ake je vidiet svoje dieta mrtve??? ja viem ake to je niekolkokrat potratit, ale nedovolim si sem ani prispiet medzi zeny, ktore uz mali dieta a stratili ho po case, alebo sa im narodilo mrtve.
jedine, co ti mozem poradit je, aby si sa vyjadrovala k veciam, ktorym rozumies a ries veci, na ktore mas. rozhodne nemas na to, aby si tu iniciativne radila maminkam anjelikov.

Babule tiez sa velmi divim, ze taketo citlive tema tu mate ako verejnu diskusiu. Zmente to, vzdy sa najde niekto, kto vam ublizi a vy si to nezasluzite...

drahe maminky, hlboko s vami vsetkymi spolusucitim - po tieto dni som chodila po cintorinoch za svojimi blizkymi a moja dusa oplakavala vsetkych milujucich rodicov, ktori stratili svoje deticky lebo verim ze to je ta najvacsia bolest 😔 kazdy den si zelam, aby ziadny rodic neprisiel o svoje dietatko, aby ziadna matka nemusela trpiet tak ako vy. Neviem snat z vasich pliec vasu bolest, neviem vam ulavit vo vasej bolesti, ale snad aspon myslienkami som s vami a vasimi anjelikmi. Velmi, velmi vam drzim palce a aspon takto som s vami.

@leeenka26 otras 😠 😠 😠 😠

Hmmm, je tazke tu nieco napisat, aby som sa niekoho nedotkla, pretoze kazdy sme ini a myslim si, ze Monika15 ma pravo napisat svoj nazor, akykolvek je.
Mne tiez zozmrelo babatko, 24.12. (Vianoce) to bude 7 rokov a stale si poplacem, najma ked sa mi vybavi to "foto" ako mi ju manzel 3-mesacnu rano o 4-tej priniesol ... ani mi nenapadlo, ze je mrtva, chapete? Zomrela na nasledky svojej choroby, ale necakali sme to a ani lekari nas nevarovali ... :( Zlatinko moje si vytrpelo ... Okrem manzela a deti o Natalke nerozpravame, manzel nemoze a ja som si vsimla, ze ludia to NECHCU pocuvat, mam dojem, ze nevedia, ako reagovat - myslim, ze vtedy netreba hovorit nic, staci silne objatie alebo stisk. Apropo, kazdy tu spomina maminky, ale ockovia to mozno neraz prezivaju ooovela tazsie, aspon u nas to tak bolo, ja som vnutorne silnejsia. Moj manzel sa obvinoval hadam zo vsetkeho ... myslela som, ze asi zosalie. Napriek vsetkym varovaniam lekarov a rodiny ( rodila som SC) som si zaumienila otehotniet a do roka, mesiaca a dna od Natalkinho narodenia k nam prisla Ninka - ockove dievcatko, strazil ju ako oko v hlave, monitor dychu, 6 krat v noci doslova vyskakoval zo spania, aby videl ze dycha ... (teraz sa uz z toho smejeme). Cele tehotenstvo som bola PN a sledovali ma ( dodnes nevieme, co sa vlastne Natalke stalo), takze som bola doma a len rozmyslala a pozerala fotky a videa a trapila samu seba a stale dookola sa pytala PRECO. Pri Ninke som mala casu ovela menej na rozmyslanie a teraz, ked uz mame aj Nelku si spomeniem na Natali kazdy den a modlim sa k nej aby ochranovala svoje sestry, ale uz neplacem (len obcas). Tak toto je v skratke moj pribeh, mozno trosku nesuvisly, ale pisem, ako mi idu myslienky a jedine, co chcem tymto povedat je, ze cas je najlepsi liek a ano NIKDY to nepreboli a nnezabudneme ale casom si zvykneme :(
P.S. Ja som neznasla lutost a reci myslim na Vas a drzte sa ... toto je pre mna klise, jediny, kto so mnou bol a citil podobne ako ja bol moj manzel, Natalkin ocino, NIKTO iny k svojim detom nema tak blizko, ako rodicia.

Maminky, občas sem zabloudím, poprvé když tetě utonul tříletý chlapeček, podruhé, když sestřenici zemřela holčička při autonehodě, potřetí po mém samovolném potratu a od té doby občas přijdu, pláču s každou novou maminkou andílka a s každým novým smutným příběhem... 😢
Nikdy jsem si nedovolila přispět, tak nějak jsem měla pocit, že by to ode mě bylo nepatřičné.... možná, že je i dnes, ale po tom co jsem si přečetla od uživatelky moniky15, musím.... 😠
Nikdo, ale opravdu nikdo Vám nemůže radit, jak se "vyrovnat" s tou obrovskou ztrátou... Na každou z Vás působí různé podněty jinak. Každá z Vás je individuální osoba.... Pro mě je každá z Vás obrovskou hrdinkou, už jen proto, že žijete, že jste tady jedna pro druhou, že si pomáháte....
Nemohu a ani nechci radit, protože si myslím, že my "ostatní" můžeme jen říct Vám všem - upřímnou soustrast Mámy s velkým "M".... 😔

ahoj

čtu si tuhle diskusi často.....ale nikdy, nikdy by mě nenapadlo sem něco psát !!!!
A omlouvám se, že dnes píšu,ale už mi to opravdu nedá......proč na tuto diskusi píšou maminky, které mají zdravé děti a nic podobného, jako těmhle maminkám, se jim nestalo ! Už tu jedna maminka psala, že si to maminky andílků nepřejí,aby sem psali maminky zdravých dětí a stejně to nikdo nerespektuje.
Takže holky, trochu soudnosti a nechte tuhle diskusi být, co se týká příspěvků, že byste to nepřežili atd. To fakt nikomu nepomůže
Ještě jednou se nezlobte, že jsem tu dnes něco napsala, už se to nestane

dnes tu mam toho uz dost 😒 ja potrebujem tuto temu aby som sa nezblaznila a naozaj mi nerobi dobre, ked tu pisu ''rady'' tie, co tu nepatria. Prosim, uz dost. Nechcem a ani nemozem nikomu zakazat aby tu prispieval ale prosim vas o to. Je mi aj cudne, ze si to tu ludia chodia citat, ale nech...aj ja zajdem do inych tem. snazim sa to chapat. Skuste nam dat trosku sukromia, aj takym sposobom nam mozete pomoct. Dakujem.

@andy1985 přijmi mou upřímnou soustrast a soucítění. Pamatuji si, jak jsem také stále slyšela z vypnuté chůvičky Milenčin hlásek, jak mě volá a pořád jsem čekala, že se přeci musí nějak znovu objevit, rozumem jsem věděla, že je to nemožné, ale stejně jsem byla pořád ve střehu, kdy už zazvoní ten telefon, aby mi v něm oznámili, že si mám pro ni přijet a odvést si ji domů. Tahle připravenost nějakou dobu trvá, je to poslední obrana ztrápené duše, než si připustí, že se už nikdy nevrátí. Bude to ještě těžké, ale na tvou otázku mohu říct, že později opravdu bude líp, aspoň o něco, jenže pro tebe je to nejspíš ještě dost daleko, nebraň se truchlení, až svou holčičku dostatečně opláčeš a u každého je ten dostatečný čas jiný, začne se to lepšit, naučíš se s tím žít. Nyní posílám velké objetí, vím, jak je tvá bolest obrovská, jak těžce se to nese. Všechno co prožíváš, co popisuješ, je v naší situaci normální, ale to tu bolest nad ztrátou nezmění, jen to snad pomůže, abys neměla pocit, že ses už úplně zbláznila. Já ho občas měla, než jsem poznala, že podobné pocity zažívají mnohé pozůstalé maminky.

@miliharmi mas neskutocny dar poovzbudit. 😵 asi vsetky ti tu mozme dakovat za trpezlivost a ucast, ktoru kazdej prejavujes. dufam, ze aj tebe sa jej dostane.

neviem ci tu este niekto je, ale chcem vas o nieco poprosit zienky moje: prosim, myslite na mna, zajtra zacinam v praci. Bojim sa, ze to psych. nezvladnem. Nezvladam normalny zivot a neviem si predstavit ako mam zvladnut pracovny. Nefungujem, nemysli mi to, nic si nepamatam. Bojim sa byt s ludmi, tvarit sa ze som OK aj ked najradsej by som sa schulila do klbka a plakala. Prosim, pomozte mi ☹

@kveronika teraz som si docitala poslednodnovu diskusiu, ako sa tieto dni citis a chcem poslat jedno velke objatie.
A tiez som si precitala prispevok, ktory vsetkych (musim priznat, ze aj mna) rozrusil a rozzuril. Dufam, ze to napisem citlivo, ale na takychto prispevkoch mne sa zda dobra jedna vec. Vzdy vyvolaju ten potlaceny pocit hnevu, ktory v nas drieme a asi navzdy bude, ze sa to stalo prave nam. A toto je prave velmi dobra prilezitost ten hnev zo seba dostat. On raz tak ci tak sa pretlaci na povrch a je potreba ho vyventilovat. Na Monikinin prispevok mnoho z vas, aj z tych, ktore tu uz prispievaju len sporadicky a inak nemaju potrebu prispiet, zareagovalo takymi podla mna precitenymi prispevkami, ze naozaj stalo za to si to precitat. Pre mna to malo cenu a naozaj mi pomohlo, ze nie som sama, kto sa takto citi, kolko nas stale je. Ze tie, co prestali prispievat, ze to nie je tym, ze je im uz dobre (aj ked by som im to priala), ale ze maju mensiu potrebu zdielania a ze nie som ja jedina divna, ktorej je stale aj po case velmi zle.
A dalsia vec k takymto rusivym prispevkom...ja vacsinou podla stylu, akym je napisany, usudim, co asi za cloveka to pisalo, preto ma niektore nedokazu az tak rozrusit. Horsie by bolo, keby niekto uvazene vyberal slova, aby schvalne ranil na tom najzranitelnejsom mieste.
Myslim na teba velmi, aj na ostatne mamicky a ich anjelikov v tieto dni, cintorin pripomina trznicu a ja nejak neviem najst ticho a pokoj 😔

@kveronika Budu na tebe myslet, zkus, jak to půjde a pokud by to nešlo, zajdi za lékařem a nech si napsat neschopenku, tohle opravdu potřebuje víc času. Někomu práce pomůže, ale někomu přitíží, zvlášť pokud pracuješ někde, kde musíš stále komunikovat s lidmi.

@stana80 vim že to asi není to co by si potřebovala ale jás i na měsíc nechala napsat prášky na spaní abych to vůbec zvládla a aspoň někdy se vyspala a odpočala. Vím je to krajní řešení, ale prostě kdybych nespala tak se asi doma zblázním a i tak to bylo šílený ven sem vůbec nechodila a až asi po měsíci sem začla doma něco dělat a to mi paradoxně hodně pomohlo, ale jak už sem psala každá sme jiná. Mě práce pomohla jiný může ublížit . Prostě co šlověk to jiná nátura, ale tak minimálně jednou měsíčně mám chuť se tu na všechno vyprdnou a jít tam za Eliškou, jenže nemůžu nedovolí mi to sourozenci Elišky a ani ona by mi to neodpustila kdybych je tu nechala samotný . Je to strašn ě těžký a každá se s tím vším nějak potřebujem popasovat. Moc na tebe myslím a posílám hodně síly aby si to zvládla.

@zuzanaj54 Vystihlas to dokonale, měla jsem na mysli totéž, jen mi to nešlo dát do nějakých vhodných slov. Díky. 😉

@miliharmi dakujem. Budem s ludmi az prilis casto. najprv som chcela miesto kdesi pri papieroch, zasita v kute a dostala som presny opak. ale to je moja chyba, ja som sa tam hlasila ☹ aj ked, rodina chcela aby som uz ''zacala nieco robit'' 😖
PN-ka mi nepomoze, idem do novej prace, zastup tam neexistuje. urcite nie dlhodoby. ako som pisala na predoslej strane, fakt sa citim ako v pasci 😔

@zuzanaj54 vystihla si to s tymi prispevkami! a aj s tym cintorinom - kopec ludi, hluku, aut a ticho nikde 😒
Dakujem za objatie, potrebujem to, citim sa bezmocne, bez sily, bez buducnosti a v strese.