Co jsi o mateřství netušila? V čem jsi se změnila?

to je dobrá otázka 😀

změnila jsem se: přibrala 25kg,o vrchním dílu plavek radši nemluvím 😀 😝
začala jsem být paronoidní,šílenej strach o děti..to je ta hlavní věc co jsem opravdu netušila jak silná láska a strach souvisí s dítětem.
Myslím že je to přirozené ale někdy si řikám že to opravdu nezvladám po psychické stránce.Ale zvládli to jiné ,zvládnu to taky..
Mo je druhé dítě je nemocné takže strach se ještě znasobil...

😢 😢

Jinak jsme netušila že se nenajím,nezajdu v klidu na WC atd 😀 😀 takové ty normalní věci ktere bezdětní považují za normalní věc..pro maminky na mateřské je to chvilka v ráji 😀

Na druhou stranu všechno to kompenzuje ta obrovská,neuvěřitelná,nekončící láska kterou mě děti projevují každý den.A za to opravdu stojí!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! 🙂 😵 🙂

Souhlasím - hlavně strašný strach o děti a plánování všeho a vždy 🙂

Teprve teď jsem si uvědomila, jak se museli rodiče cítit plní strachu, když jsem někde šla na diskotéku a jak to muselo být těžké, když jsem z domova odcházela - no a to si já na tohle ještě docela počkám 🙂, ale i tak to bude určitě děsný přelom a upřímně, nejraději bych, aby moje děti nevyrostly, ale bohužel už teď už staršího vidím, jak ten čas rychle utíká a než se naděju, bude chodit do školy, ani nebudu vědět jak.

Netušila jsem jakou mám v sobě sílu a co dokážu pro své dítě vše udělat 🙂
Netušila jsem jakou úžasnou bytost mohu vychovat 🙂

Dokazu se prekonat, jak jsem nikdy nedokazala. Kdyz mam pocit, ze jsem na pokraji sil, vzdycky se energie najde, abych se postarala o sve dite 🙂 Jinak, jak pisou ostatni, ten strach. A taky bych rekla, ze jsem daleko tolerantnejsi.

Muzes mi pak ten clanek nebo odkaz na nej hodit do Ip? Jsem zvedava. Dik.

Myslím, že jsem se změnila po všech stránkách..Každý den si uvědomuju tu velikou odpovědnost, kterou mateřství přináší - nejen aby se holkám něco nestalo, ale abych je dokázala dobře vychovat, aby pořád cítily, jak jsou milované..Když jsem ještě neměla děti, měla jsem spoustu naivních představ, když jsem např. viděla vztekající se dítko v obchodě, první mě napadlo, jak je nevychované 😀 Takž už VÍM, takže jak píše mmmk, jsem tolerantější. Na druhou stranu jsem velmi citlivá a intenzivněji prožívám jakékoli příkoří, které se děje dětem (teď třeba celé dny myslím na ztracenou Aničku a je mi strašně když si uvědomím, jakou bolest musí cítít její rodiče).
Díky holčičkám se dokážu mnohem víc radovat z maličkostí - užívám si každý den s nima a jsem šťastná za každou chvíli, kdy jsou zdravé a spokojené a těší mě každých jejich pokrok 🙂
Neřeším zbytečnosti - věci,které mě dřív rozčilovaly dokážu hodit za hlavu, ujasnila jsem si priority
Občas mi hrozně chybí soukromí a mám chuť se sbalit a odjet aspoň na chvíli někam daleko a pořádně si odpočinout, ale pak jsem hodinu bez holek a už se na ně strašně těším 🙂
Mateřství změnilo i náš vztah s manželem, náš vztah má mnohem hlubší smysl, než když jsme byli jen dva.
Prostě je to změna po všech stránkách, holky už jsou navždycky mojí součástí
😵

obrovská láska a obrovský strach 🙂

Více sleduju, předvídám a bohužel z mého povolání i více jančím, když se něco stane.... 😖
zjistila sjem že nepotřebuju měsíčně uvalit x penez za kabelky, botičky, kravinky
naučila jsme se hospodařit..momentálně ze svých výplat táhnu vše sama, sice někdy počítám dny do výplaty, ale komu se to nestalo...že....
obrovské emoce...Gojgy něco poprvé udělá , nebo řekne mamino ty moje miačenko a bulim.....
mé dítě je na 1.místě....kdyby hořelo jdu pro ni pak až manža zvířata majetek.....

netušila jsme že se vyspím až v roce a půl dítěte....
netušila jsme že mi budou stačit tenisky žabky a pár triček
malování o tom ani nemluvim...už jsme i líná se denně malovat ale čas na péči o sebe si udělám večer

Ahoj, obrovský strach, obrovská láska.
Netušila jsem, že dokážu vydržet měsíce nespat a i přes to přes den fungovat.
Člověk musí umět plánovat. Taky jsem neušila, že když si jdu koupit něco na sebe...tak nesu plné tašky, ale pro mě tam nic není a já se raduju, když vidím toho mého fešáka 😀 .
Prostě se změní všechno, člověk by chtěl den pro sebe, ale po hodině bez dítěte jsem jako vyměněná...
Stala se ze mne taková slepice, co chce mit při sobě svoje malé kuřátko 🙂.
Večer se nikam nedostanu, obyčejného kadeřníka musím zvládnout jen s hlídáním někoho dalšího...
Taky jsem netušila, jaký to bude stereotyp...ale tři roky na mateřské byly ty nejhezčí roky 😵 . A dokážu bezmezně milovat to stvoření, které teď volá z postele, že se vypalo....a jeho hlásek je ten nejhezčí zvuk 🙂

zjistila jsem, jak velké mám rezervy..kdybych takhle kmitala před dítkem, měla bych byteček jako klícku, vystudovala bych určo večerně vysokou školu a naučila se nejmíň jeden světový jazyk a hře na kytaru.. 😀 😀 😀
teď kmitám, v bytě binec, jeden blbý kurz byl nářez...
a k tomu ten nekonečný strach a spousta lásky k tý vopici A SCHOPNOST MÁVNOUT RUKOU NAD MNOHÝMI STAROSTMI , které mi před tím připadaly tak strašné...

ahoj Hanko 🙂

kdybych měla odpovědět na Tvoji otázku jedním slovem, tak bych odpověděla, že o mateřství jsem netušila, jak obrovská je to ZODPOVĚDNOST, zodpovědnost za zdraví dítě, za jeho výchovu, v rukou máme život člověka, je z velké části na nás jak jej utvoříme, aby byl v dětství i v dalším životě šťastným a "hezkým" člověkem 🙂 to mi přijde nejtěžší, neudělat nějakou zásadní chybu, která by mohlo ovlivnit celý život dítěte v negativním slova smyslu...

jinak ten neustálý strach o dítě a změnu vztahu s partenerm musím samozřejmě zmínit taky...

těším se na článek 😉

Cely tehu jsem cekala na ten slastnej okamzik, az to nase princatko uvidim a zaplavi me neuveritelny mnozstvi lasky a citu. Bohuzel u me se nic takoveho nekonalo....syn se mi narodil v 33. tydnu za ctyri hodiny od odtoku plodove vody, takze abych byla uprimna vubec jsem si ani nestacila uvedomit, ze uzh jsem mama. Pro me bylo obrovske zklamani, ze jsem necitila tu obrovskou lasku a nesmirny stesti. Dnes ma syn necelych devet mesicu a ja jsem konecne ta stastna máma 🙂 i kdyz me okoli rikalo a porad rika, ze jsem na mimco mlada, me to neprijde. Materstvi me neskutecne naplnuje vse se snazim brat s naprostym klidem a prirozene. Zadne probdele noci se u nas nekonaly, zadnej stres, unava....proste nadhera....takze me urco prekvapilo to, ze pro me to vlastne ani zadna velka zmena nekonala. Asi mam ale stesti v tom, ze mam neskutecne hodny a hlavne zdravy dite.

já o sobě zjistila že jsem absolutmně šťastná a hrdá, absolutně vysmátá a následovalo, absolutně neschopná, absolutně nešťastná, nevím jak mu pomoct s prdíky, stále mi řve, ve společnosti nevydrží, s jídlem caviky se spaním děsný, od ostatních mimo režim atd.. pak se to zas otočilo.. mám vysmáté mimčo a strašné šikovné, jak jde čas a že to hrozně teda letí tak ale vím, že jsem netrpělivá a nedočkavá, nechápu proč mě dítě neposlouchá když říkám ne ne ne 😀 takže mazec ale jo jen kecy dítě mám zlatý a jsem hrdá jen některý dny hrůza a člověk neměl tušení že před ním nikam neuteče aniž když vyrazím do společnosti tak si myšlenkama neodpočinu a že ta psychická zátěž je horší než fyzická už taky vím, někdy bych raději chodila do rpáce, lidi mi chybí a mozek mi blbne akorát 😖 .. 😀 ale štěstí to je...

Moc zajímavé téma!!

Když se malá narodila,tak jsem čekala nějaké absolutní pocity,ale nepřišlo nic..jen jsem v nemocnici na ní pořád koukala,ale nějak mi nedocházelo,že jsem máma.....teď jí miluju tolik,že si víc nedokážu představit.
Všechno je nové,takže pocity bezradnosti střídá objevování nového.
Nečekala jsem ,že mateřství,hlavně na začátku je takový hormonální masakr.
Taky jsem nečekala,že se najde člověk,který mi řekne proč se s ní pořád tak chlubím...ale jsem máma a jsem na ní moc pyšná,takže fotky na Koníkovi a na FB mi přijdou přirozené.Za svou holčičku bych dejchala,takže jsem takové pseudopřátelství raději ukončila.
Nečekala jsem,že dění okolo dětí mezi ženami vzbuzuje tolik,bohužel negativních,emocí.A některé nejsou schopné přijmout názor,nikoli vnucování názoru,od někoho jiného.
Být mámou je někdy záhul,ale je to úžasné!!!!

Me prekvapilo, ze me to bavi 😉 Zkratka je to tak uzasny a silny cit, ze prekona i nevyspani, silenou unavu a jine utrapy s materstvim spojene. Jak uz tu nekdy nekdo psal, chlapa opustis hned, dite nikdy 😉
Doufam, ze jsem se prilis nezmenila, ale myslim, ze se mi trochu rozsirily obzory, uz nevidim veci tak cerno-bile (napr. viz marinka o prikori detem, driv by me to tolik nebralo...).
A zacatky taky byly takovy nijaky, az tak po tydnu nebo dvou se vyvinul mezi nami vztah, predtim jsem to brala ryze prakticky (tak to je moje mimino, jo? hm 😉 k tomu sileny problemy s kojenim, tak jsem se nak zbrzdila). Cekala jsem dojeti hned na sale, jako ve filmu 🤐
Ale je to fakt fajn a to, ze nemuzu hned tak vecer do hospody nebo cely den proflakat, je najednou uplna malichernost. A zrovna toho jsem se docela bala 😉

Netušila jsem, co znamená význam "Absolutní štěstí"
Netušila jsem, že 20 minut jen pro mě v koupelně po narození dítěte bude větší zážitek než svatební cesta ve Francii
Netušila jsem, kolik lásky jsem schopna dát, nakolik jsem schopná obětovat, milovat, strachovat se, nespat...
Netušila jsem, o co všechno jsem přicházela, než jsem si dítě pořídila......jsem moc šťastná. A moc si přeju být šťastná i nadále. Stačí mi daleko méně věcí než před dítětem.....
Netušila jsem, jak důležité je pro mě slovo "Zdraví". Zdraví mého dítěte, mého muže, mých a mužových rodičů a sourozenců. Samozřejmě i svého zdraví. ...

JÁ jen ve Zkratce, protože to co píši holky je uplně vystížné, prostě nikdy bych nevěřila že mužu být na někom tak zavislá a tak někoho strašně milovat a po večerním uložení se těšit opět na to krásné ráno kdy hned po probuzení my syn pošle ten nejkrásnější a hlavně nejupřímnější usměv na světe.prostě miluji ho,je to snad nepopsatelné štěstí hned od sekundy kdy malého za mě vytáhly(císař) .
a jak tu už někdo psal je stereotip ale pro mě krásný stereotip a neměnila bych.
a už během těhotensví a samozřejmně po narození jsou pro mě moc duležitá slova máte zdravehé syna 😀

Že to může být něco ,tak nádherného 😵 ,ale zároveň ten pocit strachu ,zodpovědnosti ,aby z malého vyrostl slušný muž 😵
Ale někdy potřebuji pořádný kýbl nervů a trpělivosti 😀 🙂
Neměnila bych 😵 😵 😵 😵 😵

že sa dokážem pre niekoho tak obetovat.že vydržím 2roky vstávat 5-6-7x za noc k jednej aj druhej dcére,že prechodím hnisavu anginu,že budem niekoho tak strašne milovat,že by som život položila.
nevedela som,že byt mamou je niečo tak krásne ale aj náročné...
materinská láska je najčistejšia a najsilnejšia.

Netušila jsem, že jsem schopná stíhat tolik věcí najednou. Hlavně jsem vůbec nevěděla, co to je mateřská láska, že je to tak silný a že to člověku mnohdy dodá odvahu zvládnout všechno. V létě jsem byla na operaci, u které nebylo jasné, zda se po ní ještě probudím a já jsem nemyslela na to, že za chvíli možná umřu, ale že prostě nemůžu umřít, protože nemůžu dopustit, aby Adélka přišla o svou maminku.....Věděla jsem, že to zvládnu, ale ne kvůli sobě, ale kvůli ní. Strašně špatně jsem se srovnávala s stále ještě srovnávám s pocitem, že tu mohla být jen s tatínkem....

Mě překvapilo, jak je všechno intenzivní. Dřív jsem se taky dokázala bavit, smát, být pod nulou a pobulit si, bát se. Teď ale stačí tak málo, a lítám v oblacích. I po dvou letech od porodu jsem schopná uronit slzu v nějakém emotivním okamžiku, v souvislosti s prckem. Stejně tak jsem se dřív bála nemocí, zubaře....ale ted mám o zdraví synů občas nezdravě panický strach. Prostě - všechno se tak nějak znásobilo🙂.
Rozhodně jsem získala nadhled. Neřeším nesmysly, trochu jsem přeházela hodnoty a ulevilo se mi. Pochopila jsem, díky miminku, že život není zas taková samozřejmost.

Myslím, že to je v knížce Kramerová versus Kramer, jak na konci hodnotí táta v x větách to, co se změnilo. Končí slovy: díky dítěti🙂)

Jejda... no, popravdě, dá se říct, že nic 🙂 stokrát si můžeš představovat, jaký to asi bude, mít teoreticky nastudováno, ale pak najednou v tý situaci jsi rovnýma nohama a zjistíš, že jsi to vůbec studovat nemusela, protože realita je úplně jiná. Ale zrovna včera jsem si tak říkala, kdyby si mě někdo pozval na pohovor před třema lety a řekl mi: Mám pro tebe úkol. Zažiješ při něm radost, štěstí až na dřeň, hrdost, pýchu. Ale taky poznáš co je to opravddový strach, bezmoc, a několik předlouhých let se pořádně nevyspíš. Už nikdy v životě nebudeš na prvním místě, a každé tvé rozhodnutí bude přizpůsobeno tomuto úkolu. Jdeš do toho? zvažuj dobře, máš na odpověď jen jeden pokus a rozhodnutí nelze vrátit....

Kdybych zkrátka věděla, co všechno mateřství obnáší, zda bych do toho šla, ptala jsem se sama sebe. A došla k názoru, že je dobře, že některé věci se dopředu vědět nedají 😀

A další věc, kterou jsem netušila je, kolik "chytrých a poradit ochotných" lidí mám ve svém okolí, přestože jim dávám leckdy dost nevybíravě najevo že o jejich rady nestojím 🙂

Netušila jsem, že těhotenství bude tak krásné a já si jako těhotná s rostoucím bříškem krásná budu vůbec připadat, že porod bude tak dlouhý a bolavý, že budu rodit akutním císařským řezem, že budu mít tak vlasatou, pohodovou a usměvavou holčičku, že ji budu mít tak ráda, že mě čas s ní strávený bude tak naplňovat štěstím, že mi její úsměv bude dávat energii, že dojdu k tomu, že početí, těhotenství, porod, zdravé dítě a mateřství není samozřejmost, že to je vlastně velký zázrak a štěstí. Děkuju za to! A ještě že spokojené miminko se u mě rovná usměvavé miminko, a netušila jsem, že si někdo spokojenost spojuje pouze s fyzickými věcmi jako např. váha, počet zoubků, kvalita pleti miminka nebo sezení (resp.posazování rodiči) už ve 4.měsíci...že mám hodnoty úplně, ale úplně jinde než takový člověk a že o rady a názory takového člověka nestojím a stát nikdy nebudu.

mě překvapilo jak moc to všecko změnilo... byl to mnohem větší náraz než jsem čekala - a to jsem se pečlivě připravovala 😀 ale ono to nejde se připravit, miminko bylo jiný než jsem čekala, mužovy reakce taky...
řekla bych, že až s druhým dítětem jsme zajetý v rolích rodičů a prarodiče v rolích prarodičů... takže mladší má míň pozornosti, ale přišla do skutečný rodiny 😵

každopádně jak píše Pepibubu - je dobře že člověk neví všechno 🤐 😅 !

ale zase musím říct, že je to intenzivní z obou konců - byla jsem vyčerpaná, připadala jsem si izolovaná, někdy bezradná... s druhým mimčem si připadám jo dost víc omezená, nestíhající....
ale když je chvíle klidu tak ji mnohem víc ocením... a když se děti chytnou za ruce a přitulej se a rozzářejí se jim obličeje, tak vím stoprocentně že to za to stojí 😵
prostě víc dětí - víc starostí ale taky víc radostí 😵

Překvapilo mě, že mi vůbec nevadí, že nemůžu třeba do kina, všude sebou musím tahat kočárek atd. Jsem šťastná, když se mimčo dobře nají, když se ráno po probuzení na tebe usmívá a mě vůbec nevadí, že kvůli ní musím brzo vstávat. Sice kvůli těhotenství to tělo není jak bývalo, ale ten prcek stojí za to.

netušila som, aká silná je materská láska 😵 , aké je to všetko úžasné, prvé kroky, prvé slová, vety ...
ale tiež som netušila, ako si budem užívať samotu, keď sa raz za čas dostanem sama na nákup do sámošky 😉, ku kaderníčke ...
tiež som si už kládla otázku, či by bolo moje rozhodnutie iné, ak by som vedela, že sa moj život materstvom úplne zmení, ale vždy som si odpovedala že by som nemenila nič. Život má byť intenzívny 🙂

Ahojky, tak já si před porodem myslela, že tuším všechno a že vím co mě čeká...opak byl pravdou, všechno bylo jinak, než jsem čekala. Tušila jsem, že bude všechno jinak, ale netušila, že až tak moc. A přiznávám, že mě to zaskočilo. Z počátku jsem se s tím srovnávala dost špatně a vztah k miminku si budovala pomalu, ale zato intenzivněji. Po porodu jsem na tom byla psychicky doscela blbě... Nejvíc mě "děsilo", když jsem si postupně uvědomovala, že miminko je na mě totálně a uplně odkázané a závislé. Že beze mě by nedokázalo nic. Ale to byly začátky. Pak se všechno srovnalo 😉 A co jsem ještě netušila - že dokážu fungovat i po 4h trhaného spánku, že dokážu mít neskutečnou radost i z maličkostí - jako jsou pokroky našeho Toníčka, že si dokážu hodit nohy nahoru, i když je kolem mě stopadesát hraček a kusy rohlíku na zemi, že dokážu spoustu věcí dělat v polospánku, že u čištění zubů stihnu umýt umyvadlo a vyleštit zrcadlo (i v tom polospánku), že když chci jít na wc, musím poaždé vymyslet, jak to udělat, aby mi dítě nesedělo na klíně....a hlavně jsem sice věděla, ale netušila jak MOC skělého manžela jsem si vzala 😵 Díky němu mám volného času sama pro sebe a svoje koníčky dostatek a jsem mu za to neskonale vděčná. A hlavně netuším, co bychom bez Toníčka dělali - protože je to to nejlepší, co nás mohlo v životě potkat 😵

Netusila jsem, ze dite muze natolik ovlivnit vztah mezi partnery. To byl pro me nejvetsi udiv, co se to s nama stalo...
Nekoho dite semkne, nekoho rozdeli, kazdopadne zmena je obrovska.

netušila jsem toho hodně, ale možná je to lepší 🙂. co mě překvapilo je, že:
- dokážu tak málo spát a přitom normálně fungovat
- mě přestane bavit nakupování a stane se noční můrou
- mám zásoby trpělivosti o nichž jsem neměla potuchy
- mi bude nejdůležitější připadat zdraví
- je to super se vším všudy 😉

Co mě překvapilo?
- neskutečná bolest při porodu
- že se nedostavil příval citu a štěstí po narození dcery, vše přišlo až za dva dny, 🙂
- že jsem zvládla péči o novorozeně úplně přirozeně
- šok, když jsem si uvědomila, že se bez ní nikam nehnu
-šok, když jsem si uvědomila, že se bez ní nikam nechci hnout 😀
- to, že můžeš někoho tak bezmezně milovat, i když tě nenechá vyspat
- to, že nechci přijít o jedinou minutu jejího života,
- to,že mi přijde úžasné, když se můžu v klidu vykadit, aniž by mi dítě házelo cokoli do mísy nebo štětkou umývalo podlahu
- to, jak mi i po roce přijde jako nejkrásnější, nejúžasnější a nejgeniálněší dítě na této planetě.
- to, že když jdu nakupovat, sobě nic nekoupím, zato Verče vždycky něco pěkného.
- že partnerský vztah dostane jiný rozměr a projde si zkouškou trpělivosti na obou stranách.