Co neříkat ženě po porodu?
Zdravím všechny maminky. Včera jsem četla zajímavý článek na téma, jaké věty se nemají říkat těhotným. Zaujalo mě, že něco takového nepíšou i o ženách v šestinedělí, protože zatímco před porodem mě maximálně sem tam někdo naštval necitlivou hláškou ve stylu "ty máš ale velké břicho," po porodu se s takovými prudícími větami přímo roztrhl pytel. S trochou nadsázky bych řekla, že zatímco těhotná žena přestává být okolím vnímána jako žena, žena po porodu přestává být vnímána i jako člověk s nárokem na svůj život, své zájmy, své názory, své pocity nebo své chyby. Možná to bylo jen mým okolím nebo mnou samotnou, těžko říct. Vypíšu tady hlášky, za které bych dotyčné nejradši prohodila oknem, kdybychom nebydleli v přízemí🙂. A vy se můžete přidat se svými perlami, nebo se inspirovat, co hlavně neříkat svým kamarádkám a příbuzným těsně po porodu.
- "A cvičíš?", "A stahuješ si to břicho?" (= "Vypadáš strašně, děláš s tím aspoň něco?" Ano, po porodu má člověk, který je rád, že se hýbe, určitě jedinou starost - cvičit sedy, lehy a nosit stahovací kalhotky, aby okolí nepobuřoval čímkoli, co nevypadá jako přistávací dráha.)
- "Tohle sundej, to je ti malé," "V tomhle jsou ti vidět špeky," "Tohle je vel. 38, co bys s tím prosím tě dělala?" (Pokud vám po porodu zbylo pár kilo nebo pár centimetrů navíc, okolí to neodpustí a velmi necitlivě komentuje. Ještě větší prohřešek ale je, pokud máte brzy po porodu svoji původní váhu a své míry. Myslím si, že kdybych přibrala 30 kilo, slyšela bych míň těhle keců, než když jsem všechna kila nechala v porodnici a mohla rovnou nosit své původní oblečení.)
- "Tohle teď nebudeš potřebovat." (U mě se to týkalo elegantní části mého šatníku, ale dosaďte si klidně třeba make-up, tenisové rakety nebo abonentku do divadla. Zkrátka "Teď budeš jen přebalovat a kojit a na cokoli jiného můžeš rovnou zapomenout.")
- "A co sis jako myslela? Že se s dítětem vyspíš?" (Kdyby si člověk postěžoval, že se nevyspal kvůli propařené noci, učení se na zkoušku, cestě letadlem nebo hlučným sousedům, každý ho polituje, jaký je chudák, že se nevyspal. Když si na totéž postěžuje šestinedělka, která nespala kvůli kojení, je najednou oheň na střeše. Co si to vůbec dovoluje mít potřebu spánku, když má dítě? Ještě větší prohřešek ale je, pokud se pochlubíte, jak jste se krásně vyspaly. To snad ani nezkoušejte, pokud si nechcete vyslechnout další kázání na téma, jaké jste krkavčí matky. Jisté je, že váš spánek si nenárokuje zdaleka jen ten malý tvoreček.)
- "Ten je celý do našeho rodu, tobě není vůbec podobnej!" "Po mně má přece vlasy a oči" "Ne, ne, ty nemá po tobě. Ty má po svém prastrýci z desátého kolene, ten míval taky takové." (Jasně, a ten ho nejspíš taky devět měsíců nosil v břiše a porodil, zatímco matka je ten poslední, kdo by měl mít se svým dítětem něco společného.)
- "Vašíku, konečně se ti někdo věnuje, viď?" (Aneb celé dny sedím s nohama na stole, zatímco mi dítě řve, a návštěva, která přišla na hodinu, to spasila.)
- "Jak kojíš? / Ukaž, jak kojíš. Určitě to děláš blbě. Takhle to nedělej, dělej to takhle." (Aneb každý je odborníkem na kojení vašeho dítěte, jen vy ne.)
- "Nestresuj se, nebo přijdeš o mléko." (Jasně, tahle věta mě dokonale uklidnila, po ní už se vůbec nestresuju.)
- "To je málo. On vůbec nepije. To nestačí." (Odborník s rentgenovým paprskem ví, kolik toho dítě právě vysálo, ví, že je to málo - a pravděpodobně je to matčinou neschopností, čím jiným taky.....)
- "Nechceš si dávat tohle sem, abys tady neměla takový bordel?" (Aneb "Máš tady děsný bordel." Člověk je v šestinedělí rád, že je rád, a řeší i důležitější věci, než jestli dávat tohle sem nebo tam).
- "Dítě musí být 4 hodiny denně venku, jinak umře." (Aneb "když s ním jsi denně venku 3 hodiny (nedej bože jen dvě nebo jednu), zabíjíš ho". Jasně, že je to blbost, a autorka věty nejspíš pozapomněla, že je mi 31 let a na pohádky už nevěřím. Jenže když vám někdo natvrdo říká, že své dítě zabíjíte, zatímco vy jedete na maximum, zamrzí to, to je jasné).
- "Jakto, že nevíš.......? To přece musíš vědět, to psali v knížce Naše dítě." (Jo, jenže knížka Naše dítě pochází z dob hlubokého socialismu a psali tam taky plno tak přežitých věcí, že jsem si dovolila ji nečíst.)
- "Když už máš dítě, ostříhej se." (= "Už jsi ulovila chlapa, máš s ním dítě, víc od života nemáš právo chtít. Na co bys chtěla být hezká? Teďka jsi jen mlíkárna a s krátkými vlasy se ti bude kojit líp.")
- "Ty s námi na oslavu nepůjdeš, co kdybys tam něco chytla?" (Aneb "máš domácí vězení a je to pro tvé dobro").
- "Právě jsem skončila v práci, mám přijet?" "Ne, děkuju, nic nepotebuju." "Vážně nechceš? Můžu tam být za půl hodiny." "Ne, děkuju, opravdu nejezdi." "Ale já mám čas a můžu přijet, jestli chceš." "Ne, nejezdi, udělej si volné odpoledne." (Po půl hodině) "Tak stojím přede dveřma, pojď mi otevřít."
Všechny věty jsou autentické, opravdu jsem si je přesně v této podobě vyslechla..... A všichni autoři je určitě mysleli strašně dobře, ale nedomysleli je.... a zraňovali jimi, stresovali nebo se přinejmenším ztrapňovali. Jakými větami prudilo okolí po porodu vás?
Tak ono jlavne docela boli, kdyz Ti nekdo predhazuje Tve chyby a jaak je nekdo lepsi. Protoze vzdycky to skonci u srovnavani.
Nekdo se na neco zepta, prakticky jo ta odpoved vlastne ani nezajima a uz se rozpovida, jak to mela ona.
To je jagjo kdyz se nekdo ctyricatnice zepta, jestli planuje deti. Vzdyt uz je na to nejvyssi cas, ne li pozde. No a pokud je tam nejaky zdravotni problem, tak je ta poznamka rez zivym masem.
Aaaaale , ted nekdo neco veseleho!!! Sup sem s tim 😉
@anelamates tak já myslím že kdyby lidi měli soudnost, tak se na cokoli ohledně bradavek, váhy, kojení atd prostě neptají.
@karlajasmine jj taky jsem někomu tady psala, ze trocha empatie a rozumu a nemusím mít "strach" 🙂 se zeptat nicméně dotyčná už nereagovala 🙂
No tak ohledně kojení se klidně zeptám taky, to mi nepřijde nic divného. Už jen proto, že vím, že je to pro matku podstatně pohodlnější a já jí to pohodlí přeju. Jinak mám oči a vidím, jestli je matka nějaká pomordovaná, a většinou spíš čekám, co nahodí za téma. A pak chválím, protože tím člověk nikomu neublíží.
@journals mne prijde,ze spis nez o obsahu sdeleni ci dotazu je to o tonu reci a celkovem kontextu situace,no a pak taky o tom,kdo to rika. Kazdy mame fakt citlive nejake jine misto a obecne nejbezpecnejsi mi prijde proste se se zajmem zeptat,jak se mas,pochvalit miminko,ze je krasne,a vyckat,kam stoci rec mamina 🙂
Moc se mi líbí tvůj přístup. A když jsme u toho (a jistě se neurazíš), ty jsi kojila?
Nic tím nesleduji, já první kojila 17 měsíců, u druhé se nedaří, vypadá to, že to po dvou měsících neskutečné dřiny vzdám, včera jsem nakoupila lahvičky a nový sunar... Ptám se proto, že tě v diskuzích potkávám, trochu tě znám a vím, že jsi věku mých rodičů. Mě matka nekojila /teda jo, asi měsíc/, manžela matka taky nekojila, sousedka, co má 4 děti a je jí kolem 60 má taky rekord asi dva měsíce kojení, jinak kojila tak 3-4 týdny. Takže sice nejsi "po porodu" (aneb co neříkat ženě po porodu), ale přesto se ptám čistě ze zvědavosti. A štvalo něco třeba tebe? Bylo to dřív výrazně jiné?
A babička manžela (70 let) říkala, že dřív byla mateřská jen 3 měsíce a pak hurá do práce, takže tam o kojení asi ani moc nemohla být řeč, pravda? Říkala, že děcka dávala ráno do "školky" (jesle nebo co) a v 5 večer pro ně šla, pak doma vařila, prala plíny /vařila je v hrnci/, nějaký úklid a tak...Nebyla to moc doba příhodná na kojení, co?
@dzungala vydrž a nevzdávej to když už jsi to zvládla tak dlouho. Pokud ti miminko nepláče hlady tak sunar nekupuj. Já jsem měla mlíko cca 6 týdnů a pak se mě úplně ztratilo. Hrozně jsem to obrečela. A příkrmy už od porodnice (prej co bych chtěla po císaři).
První byla akutním císařem. Kojení jsem doslova vydřela a asi po měsíci jsem odložila příkrmy a sunar. Druhá je přirozeně a od třetího týdne bojkotuje prso. Neskutečný stres. Řvala hlady, dostávala příkrmy když řvala hlady. Když klidně usla tak nic, jen jsem kojila. Na kontrole ve dvou měsících lékařka konstatovala podvýživu, malá má ve dvou měsících jen 4 kila (porodní váha 3 700), stolici má jen hleny (dle doktorky znamení že hladoví), takže budit co dvě hodiny, kojit, pak dokrmit, pak odsávat...Ale kojit neznamená kojit, ale bojovat s tím, že prso neche a řve vzteky, dokrmovat neznamená dokrmit a mít klid, ale další dvě hodiny se snažit do ní dostat aspoň 90ml sunaru (neumí pít z těch lahviček a to je střídám a hledám, co by jí vyhovovalo), na odsávání pak už ani není čas, je třeba znovu "kojit" pak hned zase "dokrmit"a to mám ještě dvouletou dceru, která má taky hlad.
Musím končit, malá se vzbudila...
odložit příkrmy a odsávačku bylo myšleno
@dzungala ježiši to teda nemáš jednoduchý. A co dudlík? Přijala? Jestli jo je naděje že vezme i podobně tvarovanou savičku..třeba by to bylo lepší řešení vždycky odstříkat do lahvičky a nakrmit z ní ale pokud dokrmování trvá tak dlouho je každá rada drahá. Nevím jak to sestry dělali u mě v porodnici ale ze skleněný flašky dokázali malýho donutit pít i když já jsem to zkoušela půl hodiny a to jenom cumlal. Co zeptat se tam? Myslím jako u vás. Nebo laktační poradkyně? Tuším že tady na MK taky jedna je. U nás nakonec pomohlo přejít na velký savičky, z těch malých se mu špatně pilo ale každý miminko je jiný no..Nebo mě ještě napadlo co přes lžičku nebo stříkačku?
@dzungala mrzi me, co prozivas, zazila jsem to same, bojkot je neskutecny zaber na psychiku. Ja jsem kojit neprestala, bo maly ignoroval u i UM a hlavne jsme meli podezreni na alergii na bilkovinu kravskeho mleka (coz by mohlo byt i u vas, ty hleny tomu nasvedcuji -- zkousela jsi dietu?), ale bylo to uplne sileny☹️😥 Drz se!
Už první dceru jsem řešila s laktační, a to i tady na MK (emin). U druhé jsem na radu laktační (a i podle doporučení porodnice) nepoužívala prvních šest týdnů dudlík, aby se nepokazilo kojení. Přes stříkačku jsem krmila zpočátku jak první, tak druhou dceru. Ale naloká se u toho děsně vzduchu, pak má koliky a nalít do ní cca 170 ml (co by dle tabulky na sunaru měla mít) přes stříkačku a prst je spíše nemožné. Je možní krmit i přes cévku na prsu, ale já jsem došla už k poznání, že jsem udělala vše, co jsem mohla a že tentokrát to prostě nevybojuju, ten svůj kojicí "kampf".
Doufám, že když se naučí aspoň z lahve a že teda bud "jen" na UM, ale už jen to, že bych mohla jen obyčejně nakrmit z lahve by mi moc ulehčilo.
A zpět k tématu - Co neříkat ženě po porodu?
"Nevzdávej to kojení ještě, víš že jsou třeba laktační poradkyně? Zkoušela jsi se s někým poradit?"
A to vůbec nijak nenarážím na tebe ( a za tvou reakci ti upřímně děkuji), sama jsem si po první vyhrané bitvě s prvorozenou myslela, že když jsem to s takovým těžkostmi zvládla já, že i ostatní mohou kontaktovat LP a přece není možné, aby se to nepovedlo. Dnes už vím, že se povést opravdu vždy nemusí, a i když tomu člověk dává vše. A přirozený porod není zárukou kojení, stejně jako císař neznamená nekojení.
No ale asi to obrečím.
Jsem 2 měsíce po porodu, tak se mě nikdo k.va neptejte na kojení a neradťe mi laktační poradkyně!😇
@dzungala nemyslela jsem to zle jenom vím co to je nemoct kojit a jak moc to dokáže zabolet když tě neznámý člověk vidí s flaškou a čučí jak kdybys to dítě právě trávila
@dzungala Jo, kojila, každého asi půl roku, pak už mi řičeli hladem, ale sunar mi doktorka napsala, až když začali padat s váhou dolů - toliko k tomu přikrmování. Užila jsem si, protože ti pazdráti oba se budili cca po dvou hodinách, byla jsem jak zámora.
A co bylo jinak? Ani ti nevím, my jsme návštěvy v porodnici samozřejmě nesměli mít, takže taky žádné otázky, ale třeba snažit se ukázat dítě ze třetího patra přes sklo, taky dobrý.
A doma, normálka. Moje děti byly nejmladší vnoučata, nebyla to žádná raritka, takže porod nebo něco takovýho nikoho nebralo. Jo, kamarádky, ty třeba jo, ale nějak moc se to neprobíralo. Spíš jsme řešili takové ty běžné záležitosti jako kde co sehnat, a podobně.
Jo a s dcerou jsem bydlela ještě u rodičů, manžel byl ten rok po VŠ na vojně, takže jsem prostě poslouchala, neb to bylo dáno - bydlím u nich, jejich dům, jejich pravidla. Se synem jsme už byli v bytě. A byla jsem s ním doma dlouho, myslím do dvou let. Chtěla jsem původně dřív do práce, jenže pak dostal febrilní křeče a bylo vymalováno. Šel až do školy, ve dvou a půl letech, jezdil se sestrou svojí, takže pohoda.
Jo a práci mi normálně drželi, takže netuším.
A ještě dodám - já se snažím vycházet, protože jednoduše - moje maminka u nás bydlela 20 let, až do své smrti, takže já jsem v podstatě ještě v těch 55 byla za malého smrada - kam jdeš, kdy přijdeš - a hádat jsem se vážně nechtěla. Takže děti nechávám žít, jak se dá. Požádají, pomůžu, nabídnu pomoc, poradím když se ptají, ale jinak se snažím. No a za druhé - jak snachu, tak zetě beru jako vlastní, protože jsou bezva, protože věřím dětem, že si vybrali dobře - a protože já jsem tohle neznala. Protože manželovi rodiče nám nebyli na svatbě s tím, že mne odmítli, nepřijeli se podívat ani na jedno vnouče, když se narodily děti a tchán mne do rodiny uvítal po nějakých snad 12 letech slovy - no my jsme tě teda nechtěli, ale není to s tebou špatný. Asi tak. takže já jsem se prostě zařekla a je to.
A ještě dodám - když jsem byla mladší než ted, tak jsem byla taky dost radikální - a ted vidím, že i to bylo moc. Člověk si tím jenom kazí den. A jak říkám to co mám za sebou mne naučilo dost se krotit. Jo a k tchánovcům jsme přesto jezdili, a většinou na můj popud, protože chlap o nich rád mluvil, ale vypravit se, to jsem musela navelet. A tchyně byla takový dobráček. Jenom se halt tchána bála, že by jí třeba nějakou švihnul, kdyby trvala na tom, že k nám pojede. A ji by ani nenapadlo se mu postavit, vlastně. Neb co otec dělá, dobře dělá, že jo. Zabít. Takové chlapy.
Ono je nejhorší, že plno lidí nezná souvislosti. Já jsem po porodu začala trpět nočníma můrama, nemožností se vzbudit jinak, než když se mnou manžel silně třásl, do toho poporodní splín a nezvladatelný pláč. Prostě se mnou ty hormony házely...a do toho silná zánětlivá angína, kde jsem měla týden snad 40 horečky a do toho ještě se starat o dítě, protože manžel nedostal dovolenou...A pak někdo řekne, že jsem nezodpovědná matka a že jsem se nesnažila.
Hlavně že to pak neodvolala zpátky "ta dotyčná", když jsem po 4.měsíci se zázračně rozkojila.
To jen k tomu kojení...
Zdravím 🙂 dneska jsem se pobavila 🙂 sice je to opak k tomuto tématu, ale .. dnes jsem ukazovala našim břicho, že roste nějak šíleně rychle (oproti prvnímu těhu) a chytla jsem se za špíčky na bocích břicha, že tohle ale mimčo není.. a taťka mi na to říká: Nedělej to! Chudáček miminko, teď jsi ho tak škaredě chytila za nožičky :D
Tak ono se muzou zeptat na jine veci,ze jo, kdyz jsem nebyla tehotna,tak jsme resili taky neco jineho. Po porodu se kazdy zajima jen o hraz a bradavky. A nikomu to neprijde divne,ale zkus se zeptat ty jich 😂