Co neříkat ženě po porodu?

mysicka_lb
6. črc 2014

Zdravím všechny maminky. Včera jsem četla zajímavý článek na téma, jaké věty se nemají říkat těhotným. Zaujalo mě, že něco takového nepíšou i o ženách v šestinedělí, protože zatímco před porodem mě maximálně sem tam někdo naštval necitlivou hláškou ve stylu "ty máš ale velké břicho," po porodu se s takovými prudícími větami přímo roztrhl pytel. S trochou nadsázky bych řekla, že zatímco těhotná žena přestává být okolím vnímána jako žena, žena po porodu přestává být vnímána i jako člověk s nárokem na svůj život, své zájmy, své názory, své pocity nebo své chyby. Možná to bylo jen mým okolím nebo mnou samotnou, těžko říct. Vypíšu tady hlášky, za které bych dotyčné nejradši prohodila oknem, kdybychom nebydleli v přízemí🙂. A vy se můžete přidat se svými perlami, nebo se inspirovat, co hlavně neříkat svým kamarádkám a příbuzným těsně po porodu.

- "A cvičíš?", "A stahuješ si to břicho?" (= "Vypadáš strašně, děláš s tím aspoň něco?" Ano, po porodu má člověk, který je rád, že se hýbe, určitě jedinou starost - cvičit sedy, lehy a nosit stahovací kalhotky, aby okolí nepobuřoval čímkoli, co nevypadá jako přistávací dráha.)

- "Tohle sundej, to je ti malé," "V tomhle jsou ti vidět špeky," "Tohle je vel. 38, co bys s tím prosím tě dělala?" (Pokud vám po porodu zbylo pár kilo nebo pár centimetrů navíc, okolí to neodpustí a velmi necitlivě komentuje. Ještě větší prohřešek ale je, pokud máte brzy po porodu svoji původní váhu a své míry. Myslím si, že kdybych přibrala 30 kilo, slyšela bych míň těhle keců, než když jsem všechna kila nechala v porodnici a mohla rovnou nosit své původní oblečení.)

- "Tohle teď nebudeš potřebovat." (U mě se to týkalo elegantní části mého šatníku, ale dosaďte si klidně třeba make-up, tenisové rakety nebo abonentku do divadla. Zkrátka "Teď budeš jen přebalovat a kojit a na cokoli jiného můžeš rovnou zapomenout.")

- "A co sis jako myslela? Že se s dítětem vyspíš?" (Kdyby si člověk postěžoval, že se nevyspal kvůli propařené noci, učení se na zkoušku, cestě letadlem nebo hlučným sousedům, každý ho polituje, jaký je chudák, že se nevyspal. Když si na totéž postěžuje šestinedělka, která nespala kvůli kojení, je najednou oheň na střeše. Co si to vůbec dovoluje mít potřebu spánku, když má dítě? Ještě větší prohřešek ale je, pokud se pochlubíte, jak jste se krásně vyspaly. To snad ani nezkoušejte, pokud si nechcete vyslechnout další kázání na téma, jaké jste krkavčí matky. Jisté je, že váš spánek si nenárokuje zdaleka jen ten malý tvoreček.)

- "Ten je celý do našeho rodu, tobě není vůbec podobnej!" "Po mně má přece vlasy a oči" "Ne, ne, ty nemá po tobě. Ty má po svém prastrýci z desátého kolene, ten míval taky takové." (Jasně, a ten ho nejspíš taky devět měsíců nosil v břiše a porodil, zatímco matka je ten poslední, kdo by měl mít se svým dítětem něco společného.)

- "Vašíku, konečně se ti někdo věnuje, viď?" (Aneb celé dny sedím s nohama na stole, zatímco mi dítě řve, a návštěva, která přišla na hodinu, to spasila.)

- "Jak kojíš? / Ukaž, jak kojíš. Určitě to děláš blbě. Takhle to nedělej, dělej to takhle." (Aneb každý je odborníkem na kojení vašeho dítěte, jen vy ne.)

- "Nestresuj se, nebo přijdeš o mléko." (Jasně, tahle věta mě dokonale uklidnila, po ní už se vůbec nestresuju.)

- "To je málo. On vůbec nepije. To nestačí." (Odborník s rentgenovým paprskem ví, kolik toho dítě právě vysálo, ví, že je to málo - a pravděpodobně je to matčinou neschopností, čím jiným taky.....)

- "Nechceš si dávat tohle sem, abys tady neměla takový bordel?" (Aneb "Máš tady děsný bordel." Člověk je v šestinedělí rád, že je rád, a řeší i důležitější věci, než jestli dávat tohle sem nebo tam).

- "Dítě musí být 4 hodiny denně venku, jinak umře." (Aneb "když s ním jsi denně venku 3 hodiny (nedej bože jen dvě nebo jednu), zabíjíš ho". Jasně, že je to blbost, a autorka věty nejspíš pozapomněla, že je mi 31 let a na pohádky už nevěřím. Jenže když vám někdo natvrdo říká, že své dítě zabíjíte, zatímco vy jedete na maximum, zamrzí to, to je jasné).

- "Jakto, že nevíš.......? To přece musíš vědět, to psali v knížce Naše dítě." (Jo, jenže knížka Naše dítě pochází z dob hlubokého socialismu a psali tam taky plno tak přežitých věcí, že jsem si dovolila ji nečíst.)

- "Když už máš dítě, ostříhej se." (= "Už jsi ulovila chlapa, máš s ním dítě, víc od života nemáš právo chtít. Na co bys chtěla být hezká? Teďka jsi jen mlíkárna a s krátkými vlasy se ti bude kojit líp.")

- "Ty s námi na oslavu nepůjdeš, co kdybys tam něco chytla?" (Aneb "máš domácí vězení a je to pro tvé dobro").

- "Právě jsem skončila v práci, mám přijet?" "Ne, děkuju, nic nepotebuju." "Vážně nechceš? Můžu tam být za půl hodiny." "Ne, děkuju, opravdu nejezdi." "Ale já mám čas a můžu přijet, jestli chceš." "Ne, nejezdi, udělej si volné odpoledne." (Po půl hodině) "Tak stojím přede dveřma, pojď mi otevřít."

Všechny věty jsou autentické, opravdu jsem si je přesně v této podobě vyslechla..... A všichni autoři je určitě mysleli strašně dobře, ale nedomysleli je.... a zraňovali jimi, stresovali nebo se přinejmenším ztrapňovali. Jakými větami prudilo okolí po porodu vás?

tarra27
10. zář 2014

@eva118 to je brutal...

partyzanka91
10. zář 2014

Mě tam chybí: ty seš srašně hubená, bledá vysílená a proč omdlíváš?
Tomuhle se manžel strašně divil když mě propustili domů po císaři. A já mu marně vysvětlovala že tejden po operaci asi těžko budu vypadat jako po návratu z odravného pobytu. Já jsem od přírody věčně hubená a pak jsem byla dost chudokrevná a tak to bylo znát do 14 dní se to srovnalo. Manžel uznal že mi je v šestinedělí blbě až po tom co mu to potvrdili i doktoři že je to normální (on mě totiž nejdřív hnal k praktikovi na odběry, ten plašil taky tak mě hnal na internu a tam též plašili tak jsem šla k apolináři na gyndu a až tam se ukázalo že plašili všichni jen já měla pravdu). Jenže manžel to myslel dobře on mě má rád a šileně se bál, je trochu citlivka na tyhle věci a navíc ho hodně sebrala smrt jeho dědy a tak už radši nechce nic podceňovat. Najednu stranu potěší že vás má na tolik rád a tolik se bojí ale mohl to projevit jinak než takovejhlema řečma. Já byla rád a že mám své vysněné mimi konečně na světě snažila jsem se s ním sžít a nepotřebovala jsem celé dny slyšet jak strašně vypadám.
@jika10: co jako byla brnkačka? To že doma zatím zvládl v poho uklízet? 😀 😀. P.S. můj manžel říká: U Apolináře nám porodili dítě (NÁM PORODILI) a ne že já porodila, nojo holt mě operovali a je to jejich zásluha

tímto ale nechci vrhat špatné světlo na manžela, on je moc hodnej stará se, je pracovitej a má nás rád. Jenže jako chlap hold asi nedovede pochopit ženské cítění

diamanta
10. zář 2014

Jsem 12 měsíců po porodu, a stále mám břicho. Jedna paní zmátla mýho skoro-školáka, když mu řekla: a ty čekáš zase sourozence, viď, už víš co to bude?? A pár dní na to mi prodavačka (myslela to dobře) přiletěla ukázat jaký fajn těhu kalhoty jim přišly... Vím, že mám pořád pupek, no, nemám proč se urážet, chápu to čím dál víc, ještě tak pět měsíců po porodu mě otázky zda znova nečekáme štvaly, ale teď už je to prostě standart a můžu si za to sama 🙂

partyzanka91
10. zář 2014

jo vzhledem k tomu mě napadla ještě jedna vtipná historka co s tím tématem nesouvisí ale o kterou se prostě musím podělit. Jednou manžel z práce volal že se zranil, že si zedřel na ruce kůži a má ji zafáčovanou. Tak já už se bála že bůhví co dělal a příjde domů s ovázanou rukou a pak přišel s malou náplastí na ruce a pod ní byla asi půlcentimetrová oděrka (kůže sedřená byla ale dost mělce). Tak jsem mu právě říkala (to bylo krátce před porodem) co kdyby musel rodit co by dělal a on prej že je chlap a nemusí. A já říkám a tím je to jako vyřešený? A on na to: jo!

me79
10. zář 2014

Koukam, ze je to všude hodne podobne. Nam všichni tez jen radi jak delat věci jinak, ale aby nas jako cerstve rodiče někdo pochválil, jak zvladame 5. Tyden vse bez cizi pomoci a cca 2 hodin spánku noc co noc .. To nikoho nenapadne. Ja se potýkala 3 dny po porodu s pravda milou hlaskou, ale za to opakovaně, az mi to začalo vadit. 'A ty jsi jako rodila? A kdy? Pred rokem?'( měla jsem to stesti jako jedna z mala, ze jsem tehotenska kila i bříško nechala v porodnici). A pak snad jedna věc, která me jako čerstvou maminku pyšnou na své dite mrzi ,je neustále do kola:'Mala je cely tata, Tebe v ni nevidim' ☹ ( Ja jsem blond se svetlou pleti a manzel tmavé vlasy a sneda plet- mala je tez vlasata a tmavá )

partyzanka91
10. zář 2014

me79: skoro všechny děti mají po narození vlásky tmavé a pleť je tmavší třeba kvůli žloutence (Míša taky byla žluta). Jinak Míša po otci je ale já jsem na to hrdá a líbí se mi když vidím jakou z oho má radost

me79
11. zář 2014

@partyzanka91 me jen zamrzi, kdyz mi nekdo rekne, ze mala neni jak moje, je Cely tatinek 🙂 Manzel je Ital takze mala ma tmavou pleť opravdu v genech. Za to ja jsem bila jak stěna . Kontrast :D

kajovaevicka
11. zář 2014

@me79 Malé budou za tři měsíce dva roky a slyším to do teď... Občas někdo uzná, že teda očí má ASI moje, ale jinak ceeeeeelá táta. Já vím, že je to pravda, že si jsou vážně moc podobní, ale moje nemá jen oči, má můj nos, moje řasy, barvu vlásků... ne, já byla asi jen chodící inkubátor a muž to dítě zplodil sám se sebou... nebo jako nevím no. 😝

osicenka
11. zář 2014

Já už jsem to asi všechno vypustila z hlavy, ale co mi utkvělo v hlavě vyloženě po porodu, když přišla ještě do porodnice moje babička a řekla mi, jaký mám stehniska 😀 Jooo, to jsem přesně potřebovala slyšet 😀

letadlo13
11. zář 2014

@osicenka Jo, tahle hláška potěší ženu za každých okolností 🙂

osicenka
11. zář 2014

@letadlo13 To fakt jo 😀 Tak bříško bylo pryč, tak nebyl důvod se ptát, jestli čekám dvojčata, babička asi hledala něco novýho, čím by mě potěšila 😀

hhhanicka
15. zář 2014

To jsem se pobavila, tak teď přidám nějaké své bonmoty. Předesílám, že všechny ty hláškující lidi mám ráda a jelikož jsem od přírody cinický kliďas, tak mě ty hlášky spíše pobavily, než cokoliv jiného.

Tchýně do telefonu pár hodin po porodu, mezi blahopřáním k miminku a poděkováním za vnouče ( 14tihodinový vyvolávaný porod, který se pořád zastavoval, takže mi pořád přidávali oxitocin, z toho na 4 hodiny jsem měla i epidural, nakonec se malá šprajcla a začala se dusit, tahali jí kleštěma, oživovali a hned odváželi rychlou do jiné nemocnice na speciální přístroje na výplachy plic): Vy se v dnešní době máte, vy máte ty epiduraly, takže ani nic necítíte, to za nás jsme si to museli celé odtrpět naživo

Moje sestra, když jsem se jí z porodnice do telefonu hroutila, že jsem malou viděla všehovšudy půl minuty a hned mi ji odvezli a já musím trčet v porodnici bez ní a ani nevim jak vypadá, nebo jak se má: Neboj, to nic nebude, ono je teď každé druhé miminko v nemocnici na JIPce, sousedky bratrance žena měla taky miminko v nemocnici

Manželova teta, když jsme se s ní asi 2 měsíce po porodu popvé viděli: Tak vidíš, už vypadáš skoro normálně, na těch fotkách, co nám posílala Kája (tchýně) mailem jsi vypadala strašně vyřízeně a opuchle - a já si myslela, jaké neposílám hezké fotky a jak nám to tam všem sluší 🙂

Bezdětný kamarád, když se přišel na malou poprvé podívat: Ukaž TO, kdy TO chodí spát?

Ten samý bezdětný kamarád na druhé návštěvě: Minule jsi mi přišla, že jsi tím miminem strašně zaujatá - přišel o hodinu a půl později, než měl, takže jsem zrovna kojila, odgrgávala, přebalovala a dávala spát, nenapadá mě způsob, jak se u toho dítěti nevěnovat 🙂 Ale asi jsem měla nechat dítě dítětem a jít dělat mexické vlny od radosti, že konečně dorazil 🙂

Tchán kdykoliv: kdyby malá chodila víc ven, tak by byla určitě mnohem otužilejší - žije v představě, že musí jednou za měsíc přijet aby malá spatřila denní světlo, protože já s ní asi trávím celé dny zavřená doma a vyhýbáme se slunečnímu svitu jako upíři 🙂

partyzanka91
17. zář 2014

@hhhanicka: no přiznám se že kdyby někdo mojí dceru nazval slovem TO tak by mě to sakra urazilo na tohle jsem háklivá. Beru když se někdo zeptá tak co? už se vám to narodilo? To je ještě takové obecné a říká se to. Ale když už miminko přímo vidíš a muvíš o něm jako o nějaké věci tak to je fakt urážející
Taky ten porod ti vůbec nezávidím musela jsi mít šílené nervy.
Ale ano ostatní věci by se dali přejít s úsměvem hlavně ty těhotenstké fotky a to s tím chozením ven jak říká tchán 🙂

ia.
17. zář 2014

mě nejvíc "potěšil" můj tehdy ještě bezdětný bratr, když přišel občíhnout prvního synovce asi 5 hodin po porodu...kouknul na moje břicho a povídá: "ty vole ségra nemáš tam ještě jedno?"

orangis
17. zář 2014

Ahoj holky, tahle diskuze je vážně nejlepší na MK. Někdy úsměvná, někdy docela smutná, když si člověk uvědomí, jak netaktní umí být ti nejbližší... Ale musím se zastat některých s jejich pro vás iritujícími dotazy. Jakožto bezdětná a netěhotná občas kladu matkám a budoucím matkám některé podobné dotazy a nemyslím si, že je na nich něco špatného. Když se ptám, jak to někdo zvládá, nemyslím to nějak zle, ale prostě jen chci dát najevo, že chápu, že to pro ni není legrace a že ji obdivuju, že to zvládá. Nebo když se ptám, kdy to čeká, jestli to bude holka nebo kluk a jak se bude jmenovat, tak ne proto, že bych ji chtěla nějak naštvat, ale proto, že chápu, že dítě je momentálně středobod jejího vesmíru a že mě to upřímně zajímá. A dokonce se někdy ptám, jestli holky ještě kojí. A rozhodně to nechci ani soudit, ani být osobní, ale spíš mě prostě zajímá, jak to s miminky chodí, abych si udělala sama obrázek, co mě čeká. Tak jen se snažte někdy pochopit ty své blízké. Chtěji si s vámi povídat o tom, co je vám nejdražší a nejspíš to většinou nemyslí zle... 🙂

mysicka_lb
autor
29. zář 2014

Všem moc děkuju za reakce! Musím se přiznat, že jsem tuto diskuzi vůbec nezamýšlela jako vtipnou a nechtěla s ní pobavit. Ty hlášky mě trápily a štvaly. Jsem moc ráda, že jste mi ukázaly jiný způsob, jak to brát, a že se z toho nakonec udělala velká sranda....
Přidávám pár dalších perel, na které jsem si předtím nevzpomněla, a tentokrát už mám na tváři při psaní úsměv🙂

a) Kategorie "ty jsi ale tlustá" (60 kg na 170 cm a to samé i před otěhotněním, prakticky hned jsem byla na svém a zoufale potřebovala slyšet, jak mi to sluší)
- Pár týdnů po porodu jsem vyrazila bez malého do města. V kostýmku, s novým účesem, pyšná na to, že nejsem žádná obtloustlá mamina v teplácích. Potkala jsem bývalou spolužačku a chtěla jsem jí zalichotit, tak říkám "tobě to ale sluší." Ona na to: "Ale ty nám nějak rosteš". Buď někde slyšela, že jsem těhotná, a nedoklaplo jí, že už nejsem, nebo je to jednoduše kráva.
- V bazárku jsem obhlížela oblečení pro malého. Paní: "Mikiny máme tady, kalhoty tady, bodýčka tady... A pro ty úplně nejmenší to máme tady." Já: "Já už ale pro ty nejmenší nepotřebuju, už ho mám staršího." Paní: "Už jste porodila, jo?"
- Mamka mi přivezla z dovolené čokoládu, předává mi ji a babička na to (přímo přede mnou): "To jí nedávej, aby se nespravila."
- Hodná kamarádka: "Neboj, zhubneš, já jsem taky zhubla." (Jo, jenže zapomněla, že i po tom zhubnutí je o dost silnější než já a já hubnout nechci. )
- Další hodná kamarádka: Chtěla jsem zalichotit (už to radši nikdy nebudu dělat) a říkám: "Ty jsi nějaká štíhlounká." Ona: "Neboj, za pár měsíců budeš taky normální." (Takže teď nejsem normální? No díky....)

b) Kategorie "ty jsi ale neschopná"
- "A už vaříš? Teď už budeš muset vařit" (Přiznám se, že jestli něco z domácích prací nesnáším, tak je to vaření. Nikdy jsem k tomu neměla žádný vztah, neuměla to a nelákalo mě to. Naštěstí mám manžela, který nejen, že po mně nevyžaduje teplé večeře, ale je schopný mi uvařit sám. Těsně po porodu měly ale všechny návštěvy z neznámého důvodu pocit, že teď je přesně ta pravá chvíle na to, abych se naučila vařit sama a vyvářela každý den nejmíň svíčkovou. Tyhle otázky nebraly konce, a já přitom byla kolikrát ráda, když jsem během denní honičky stihla slupnout suchý rohlík. Na víc opravdu nebyl čas, kromě malého řvouna a těch neustálých návštěv jsem měla na krku ještě stěhování.
- "Dělej/ nedělej XY. Tady Pavel (manžel) na tebe dohlédne."
- "Vašíčku (syn), ty chudáčku. Ta tvoje máma dělá/ nedělá XY."
-"Je zítra Pavel v práci? Ne? Tak to chodit nemusím, to on se postará/ malého vyvenčí...." (Tatínek si s ním možná tak na 10 minut pohraje a asi třikrát za ten půlrok s ním byl venku. Čas doma tráví u PC a kolem malého kmitám nonstop, ve dne v noci já. Nicméně když je doma, je o malého postaráno. Když není doma, já pravděpodobně jen sedím s nohama na stole, zatímco malý řve nudou a hlady. Tyto hlášky se objevujou od obou babiček. Třeba 14 dní tu nebyly (to to nějak záhadně šlapalo), pak si vzpomenou, že mají vnouče, jdou se na něj podívat a napadne je, jak to bude ten další den. Jak by to bylo - stejně jako ty předchozí dny.... Budu se starat já, já a zase já....)

c) "Ty se ale máš, že máš tak dlouhou mateřskou. To za nás jsem musela po XY měsících do práce, jinak bychom se neuživili." (Ano, ale během doby, co jsi byla v práci, ti hlídala babička. Tak mi taky pohlídej a já půjdu s radostí do práce. Mám sice rodičák, ale to opravdu neznamená, že jsem za vodou a že se bez problémů uživím).

osicenka
29. zář 2014

@hhhanicka Hlavně ta tchýně mě dostala 😀

hhhanicka
29. zář 2014

@osicenka tak na jeji obhajobu musim rict, ze o narozeni male ji volal manzel, takze nevim kolik toho v te chvili o tom porodu vedela, ale nepotesilo to, no 🙂

hhhanicka
29. zář 2014

@partyzanka91 ted jsem tady mela na vikend kamosku, ktera taky nema zadny vztah k detem a taky o male mluvila jako o tom a myslela to jako to dite, toz nekomu to asi prijde normalni 🙂

ninive211
29. zář 2014

@mysicka_lb To je teda síla...řeknu ti, že máš fakt "skvělou" rodinu/kamarádky 😖

lenka5731
30. zář 2014

@mysicka_lb "Vašíčku (syn), ty chudáčku. Ta tvoje máma dělá/ nedělá XY."

moje matka to ještě vyšperkovala, opakovaně přede mnou a mými dětmi vypustila z pusy věty adresované dětem "ty máš ale mámu" (výrazně lítostivý podtón)

No po mnoha letech jsem konečně pochopila, že se od ní opravdu musím držet dál a nevídat se s ní, a to bez vyjímek. Člověka, který mi neustále dává - dával najevo, že já jsem nejhorší člověk, můžu za všechno špatné na světě, nic neumím, nic nezvládám, co u ostatních rodinných příslušníků s úsměvem přehlédne, za to já dostanu sodu atd., ve svém životě opravdu nepotřebuji .. 😝

mysicka_lb
autor
30. zář 2014

@lenka5731 Bohužel nějaké matky jsou takové. Jako by s tou dcerou pořád potřebovaly soupeřit a dokazovat si, že jsou "lepší". Čímž pádem dcera logicky musí být ta nejhorší a nejméně schopná a je potřeba to neustále opakovat a dokazovat. U nás to začalo skřípat někdy v pubertě a na prahu dospělosti jsem byla zločinec snad i kvůli tomu, že vůbec dýchám (např. že jsem si napustila vanu, připojila se na internet nebo nedej bože šla v jednadvaceti na rande s klukem). Hned po škole jsem se odstěhovala a na přechodnou dobu se to zlepšilo. Svatbou a narozením mého syna to ale začalo nanovo. Jako by si mamka uvědomila, že už jsem definitivně dospělá a ona definitivně stará a snažila se to nějak zvrátit. Místo radosti a gratulací, že se vdávám, jsem pořád musela poslouchat hlášky ve stylu "jestli si vezmeš tyhle boty, nepůjdu ti na svatbu" a "ty jsi úplně blbá, stydím se za tebe, musí to bý takhle a ne takhle". A narozením syna jsem byla posunuta někam na jeho mentální úroveň, všechno, co jsem udělala nebo neudělala, bylo blbě, a já byla ten nejhnusnější a nejméně schopný člověk na světě. Ona je moje mamka jinak strašně hodná, ale tohle je nějaká psychická porucha, či co. Prostě zoufalá potřeba mě pořád shazovat, vysvětlovat mi, jak jsem hrozná, a diktovat mi, jak mám žít. Nevím, jestli to není u tvé matky něco podobného, jestli není spíš něšťastná než zlá. Tys to vyřešila docela radikálně. Chápu, že se ti ulevilo, ale přece jen, máma je máma....

lenka5731
30. zář 2014

@mysicka_lb nešťastná není určitě 🙂 Mám dvě sestry, které jsou její nejlepší kamarádky a má s nimi krásný vztah, takový vztah má i s mou švagrovou. 🙂 Např. matka uvaří svíčkovou, všechny 4 ji odmítneme (dejme tomu kvůli linii a preferenci jiných jídel), u všech se usměje a respektuje to, ale já jsem kvůli tomu odmítnutí blbá a rozcapená 😝 Ke mně se celý život, od dětství, chová jako k méněcenému h.ovnu, takže jsem ráda, že jsem si to "vyřešila", už kvůli tomu, že podobné vzorce chování nechci vůbec ukazovat svým dcerám. Beztak náš vztah velmi negativně poznamenal celý můj život a mezilidské vztahy. A svatba - kdyby měla jít na mou svatbu, tak se radši vůbec nevdám. Na mé svatbě rodina nebyla a jsem za to ráda. Víc to takhle veřejně nechci rozebírat. Ať se ti daří a pevné nervy do budoucna. 🙂 😉

letadlo13
22. říj 2014

Mám nejnovější (já tedy zatím těhotenské) připomínky, to zase okolí perlilo. Jsem v 7. měsíci, ale bříško stále docela malé, některé oblečení ho schová úplně.

Hláška kolegy na večírku, před tím mě půl roku neviděl: "Ty jsi těhotná?", "Jo, jsem", " Já jsem si říkal... Vidět to na tobě není, ale udivilo mě to obrovské poprsí! Tak jsem nevěděl, jestli jsi byla na plastice, nebo jsi v tom. Moje žena taky vypadala jako pornohvězda." 😀

Jiný kolega v práci. "Kde to dítě máš. Snacha má termín týden po tobě a je jako koule." 😀

partyzanka91
22. říj 2014

@letadlo13: já taky měla malé bříško, právě až vsedmém měsíci to začali lidi venku znát a pouštět mě v tramvaji sednout a tak. Ale každý říkal že na sedmý je malé že někdo už má takové ve třetím. Prej dítě bude mít dvě kila a budu ráda a kolega z práce se mě ptal jestli budu rodit myši. No holčičky porodní váha necelé tři a půl kila 😝 ona hold se držela celá narvaná vevnitř a pak jsem se mohla divit že mě vše tlačí že?

nonacek
22. říj 2014

Ahoj holky tak me mazel po porodu z niceho nic řekl větu.... je krásný nás chlapeček neboj miláčku to zhubnes😈😈💪💪💪

letadlo13
23. říj 2014

@partyzanka91 Já právě vypadám skoro stejně od 2 měsíce... jen ta tvrdá koule vevnitř 😀 je větší, jinak na pohled není rozdíl... 😀

sim007
27. lis 2014

No tak uz to zacina i u nas....vety typu: "no to bude jasna holka, ty jsi se tak rozjela v bocich" me zacinaji stvat......nikdy jsem nebyla extra hubena a nevim co si jako mysleli ze v těhotenství budu šlang 🙂
A dalsi: "neboj, po porodu budes kmitat a zhubnes raz dva" oni jsou asi jasnovidci 🙂
A nejlepsi jsou ty rady a nazory ktere jsou 25 let stare...."zavinovacku? No to ses zblaznila ne, chudak dite ho budes svazovat"
A o tom jak jsou vsechny kocarky male budu poslouchat asi jeste dloooouho. (a to se snazim najit co nejdelsi)

partyzanka91
29. lis 2014

@sim007: no já ani nevím kdo to má horší jestli tzv. těhulky XXL a nebo zombie těhulky ke kterým jsem patřila já. A nejhorší na tom je že vůči silným lidem má společnost takt - jen tak někdo si nedovolí řict "ty jsi ale vážně tlustá" kdežto u hubených ten takt není, tam se to jako urážka nebere takže větu "ty jsi ale fakt strašně hubená" slýchám poměrně často. Dokonce se mě někdy lidi i ptají jestli nejsem vegetariánka, nedržím diety a nebo nemám dokonce problémy s příjmem potravy. Po porodu mě manžel hodin po doktorech protože prý vypadám strašně vyzáble a dokonce i praktik mě hnal do nemocnice, že se mu to nelíbí. A tam na příjmu asi 3 doktoři že to není normální, že tak ženská po porodu vypadat nemá. Nakonec jsem skončila opět na ambulanci u Apolináře a tam teprve mě podpořili v mém tvrzení, že hold 14 dní po císaři nemůžu vypadat jako bych přijela z ozdravného pobytu a že šestinedělí tu je od toho aby se žena dala do pořádku. dnes se už cítím mnohem lépe i když stále nejsem žádný tlusťoch a asi ani nebudu, protože v rodině jsme všichni hubení. Jím úplně normálně a hýbu se taky tak normálně. Jsem raději pokud se lidi k mé váze nevyjadřují

nininka23
29. lis 2014

Už jsem to psala na jiné diskuzi, ale podělím se i tady. Dcera se "pomamila" a manžel říká před tchýní, že je celá já..načež tchyně odpovídá: "To nevadí, hlavně, že je zdravá." (podotýkám, že vypadám vcelku normálně, sudý počet končetin, 32 zubů atd.) 😀