Co neříkat ženě po porodu?
Zdravím všechny maminky. Včera jsem četla zajímavý článek na téma, jaké věty se nemají říkat těhotným. Zaujalo mě, že něco takového nepíšou i o ženách v šestinedělí, protože zatímco před porodem mě maximálně sem tam někdo naštval necitlivou hláškou ve stylu "ty máš ale velké břicho," po porodu se s takovými prudícími větami přímo roztrhl pytel. S trochou nadsázky bych řekla, že zatímco těhotná žena přestává být okolím vnímána jako žena, žena po porodu přestává být vnímána i jako člověk s nárokem na svůj život, své zájmy, své názory, své pocity nebo své chyby. Možná to bylo jen mým okolím nebo mnou samotnou, těžko říct. Vypíšu tady hlášky, za které bych dotyčné nejradši prohodila oknem, kdybychom nebydleli v přízemí🙂. A vy se můžete přidat se svými perlami, nebo se inspirovat, co hlavně neříkat svým kamarádkám a příbuzným těsně po porodu.
- "A cvičíš?", "A stahuješ si to břicho?" (= "Vypadáš strašně, děláš s tím aspoň něco?" Ano, po porodu má člověk, který je rád, že se hýbe, určitě jedinou starost - cvičit sedy, lehy a nosit stahovací kalhotky, aby okolí nepobuřoval čímkoli, co nevypadá jako přistávací dráha.)
- "Tohle sundej, to je ti malé," "V tomhle jsou ti vidět špeky," "Tohle je vel. 38, co bys s tím prosím tě dělala?" (Pokud vám po porodu zbylo pár kilo nebo pár centimetrů navíc, okolí to neodpustí a velmi necitlivě komentuje. Ještě větší prohřešek ale je, pokud máte brzy po porodu svoji původní váhu a své míry. Myslím si, že kdybych přibrala 30 kilo, slyšela bych míň těhle keců, než když jsem všechna kila nechala v porodnici a mohla rovnou nosit své původní oblečení.)
- "Tohle teď nebudeš potřebovat." (U mě se to týkalo elegantní části mého šatníku, ale dosaďte si klidně třeba make-up, tenisové rakety nebo abonentku do divadla. Zkrátka "Teď budeš jen přebalovat a kojit a na cokoli jiného můžeš rovnou zapomenout.")
- "A co sis jako myslela? Že se s dítětem vyspíš?" (Kdyby si člověk postěžoval, že se nevyspal kvůli propařené noci, učení se na zkoušku, cestě letadlem nebo hlučným sousedům, každý ho polituje, jaký je chudák, že se nevyspal. Když si na totéž postěžuje šestinedělka, která nespala kvůli kojení, je najednou oheň na střeše. Co si to vůbec dovoluje mít potřebu spánku, když má dítě? Ještě větší prohřešek ale je, pokud se pochlubíte, jak jste se krásně vyspaly. To snad ani nezkoušejte, pokud si nechcete vyslechnout další kázání na téma, jaké jste krkavčí matky. Jisté je, že váš spánek si nenárokuje zdaleka jen ten malý tvoreček.)
- "Ten je celý do našeho rodu, tobě není vůbec podobnej!" "Po mně má přece vlasy a oči" "Ne, ne, ty nemá po tobě. Ty má po svém prastrýci z desátého kolene, ten míval taky takové." (Jasně, a ten ho nejspíš taky devět měsíců nosil v břiše a porodil, zatímco matka je ten poslední, kdo by měl mít se svým dítětem něco společného.)
- "Vašíku, konečně se ti někdo věnuje, viď?" (Aneb celé dny sedím s nohama na stole, zatímco mi dítě řve, a návštěva, která přišla na hodinu, to spasila.)
- "Jak kojíš? / Ukaž, jak kojíš. Určitě to děláš blbě. Takhle to nedělej, dělej to takhle." (Aneb každý je odborníkem na kojení vašeho dítěte, jen vy ne.)
- "Nestresuj se, nebo přijdeš o mléko." (Jasně, tahle věta mě dokonale uklidnila, po ní už se vůbec nestresuju.)
- "To je málo. On vůbec nepije. To nestačí." (Odborník s rentgenovým paprskem ví, kolik toho dítě právě vysálo, ví, že je to málo - a pravděpodobně je to matčinou neschopností, čím jiným taky.....)
- "Nechceš si dávat tohle sem, abys tady neměla takový bordel?" (Aneb "Máš tady děsný bordel." Člověk je v šestinedělí rád, že je rád, a řeší i důležitější věci, než jestli dávat tohle sem nebo tam).
- "Dítě musí být 4 hodiny denně venku, jinak umře." (Aneb "když s ním jsi denně venku 3 hodiny (nedej bože jen dvě nebo jednu), zabíjíš ho". Jasně, že je to blbost, a autorka věty nejspíš pozapomněla, že je mi 31 let a na pohádky už nevěřím. Jenže když vám někdo natvrdo říká, že své dítě zabíjíte, zatímco vy jedete na maximum, zamrzí to, to je jasné).
- "Jakto, že nevíš.......? To přece musíš vědět, to psali v knížce Naše dítě." (Jo, jenže knížka Naše dítě pochází z dob hlubokého socialismu a psali tam taky plno tak přežitých věcí, že jsem si dovolila ji nečíst.)
- "Když už máš dítě, ostříhej se." (= "Už jsi ulovila chlapa, máš s ním dítě, víc od života nemáš právo chtít. Na co bys chtěla být hezká? Teďka jsi jen mlíkárna a s krátkými vlasy se ti bude kojit líp.")
- "Ty s námi na oslavu nepůjdeš, co kdybys tam něco chytla?" (Aneb "máš domácí vězení a je to pro tvé dobro").
- "Právě jsem skončila v práci, mám přijet?" "Ne, děkuju, nic nepotebuju." "Vážně nechceš? Můžu tam být za půl hodiny." "Ne, děkuju, opravdu nejezdi." "Ale já mám čas a můžu přijet, jestli chceš." "Ne, nejezdi, udělej si volné odpoledne." (Po půl hodině) "Tak stojím přede dveřma, pojď mi otevřít."
Všechny věty jsou autentické, opravdu jsem si je přesně v této podobě vyslechla..... A všichni autoři je určitě mysleli strašně dobře, ale nedomysleli je.... a zraňovali jimi, stresovali nebo se přinejmenším ztrapňovali. Jakými větami prudilo okolí po porodu vás?
@olusenka uááá, krupice, jo... máme tady skoro devadesátiletou sousedku a co se týče jejích komentářů k našim dětem, tak krupice je nejpoužívanější slovo...Krupice do polívky, krupice do kaše, krupice do mlíka na pití.. 😀
a jinak co se vejšplechtů týče, asi jsem je radši všechny zapomněla...Až na:
Můj muž na mě kouká v koupelně jak se oblíkám, to už byl tak rok po porodu, léto, venku vedro, beru si tílko a říkám si, na dvorečku to přežiju bez podprdy..No a přijde muž a povídá "miláčku, neměla by sis tu podprsenku radši vzít..Dřív to bylo nějaký lepší..." 😅 🙄
Jedna ze zivota - a to nejsem ja ta tehotna - kamosku komentovali - najek ti ty kila zustaly co? (asi 3 tydny po porodu). No ja na to (za ni) - no ona to sunda, tobe uz to nikdo neodpare (ta co ji komentovala neni moc tlusta, ale proste nesnazila se vubec). Proste ja ty naniky nechapu....kazdopadne dnes uz je kamoska jak proutek a ta druha co ji komentovala porad jak rozkysla buchta 🙂
I ja se přidávám 🙂 Moje tchyně s tchanem: strašně se na vnučku těší, ale nekonečné věty tipu: a jste na díte připraveni? Nevíte, do čeho jdete! (Ja 34 let, pracuji jiz 10 let s detmi, manžel 38). S dítětem vse konci! Male deti-malé starosti. Velké deti- velké starosti. Mate se nač těšit. Tchyně: to jsi přibrala uz 7kg?( končím 8. Mesic a začínala jsem na 42kg). Deti necítí zimu. Nekupuj nic tepleho( videla jsem fotky manžela, když byl maly a hrál si venku s dětmi, které měli tričko a kratasy a on byl chudák oblečen do bundy a čepice). Koupím vam domu ohradku. Syn (muj manžel) byl nejšťastnější v ohradce. Vydržel si tam hrát od rana do vecera a jak byl hodny! (Ohradku nechci, chci se dítěti věnovat, ne ho odložit do ohradky). Pokud dite neco provede, je to chyba rodicu, ze mu to nevysvetlili. Nebo :Musíš kojit co nejdéle. U me doma se ji maso!( Ja jsem vegetarianka, ale nejsem blázen, nedávat dítěti maso, az po vyroste a bude na to čas)... Atd. Každopádně bude to pro me jeste boj. Jelikoz az mala bude mít 6. Měsíců, nastupuji na pul úvazku do prace a v tu dobu mi ji bude hlídat prave tchyně :D Maminky hodne zdaru, všude je to asi stejne. A mne držte palce ! 🙂
Mě dostala švagrová, která se ptala na onu oblíbenou větu "Kojíš?" a já řekla, že ne, že jsem v prckových dvou týdnech měla mastitidu a pak se dva měsíce snažila rozkojit (gravimilk, kojící čaje, vážení před a po, dokrmování, homeopatika, oxitocin...) a nic nepomohlo, tak jsem to po dvou probdělých měsících z pudu sebezáchovy vzdala. No a odpověď "Asi jsi to nezkoušela dost dlouho. Rozkojit se může každá." Musím říct, že to byla jedna z největších zkoušek mého předsevzetí, že vražda je špatná, kterou jsem zažila.
Tak k tomuto tématu najdeme spoustu záseků asi každá 😅 Pro mě je nazapomenutelná hláška mého jednoduššího exšvagra "teda ty máš báchor!" asi tři týdny před porodem 😅
Jinak ale skutečný pech jsem si užila s extchýní, která měla a stále má nutkavou potřebu vyjádřit se naprosto ke VŠEMU, co se mého mateřství a výchovy týká 😝
Mě to teda řečeno nebylo, ale když jsem se bavila se známým o porodu jeho ženy ( měli rychlý porod, málem to ani nestihly do porodnice). Tak jí prý řekl že když to bylo tak rychlý tak by si to mohli zopakovat. No nezabily by jste ho kdyby vám to řekl ještě na porodním boxu? 😀
Jinak mě se naštěstí tyto hlášky nějak obešli.
tak já jsem měla asi štěstí, žádné narážky na své tělo jsem si naštěstí nevyslechla a pokud jo, tak se mě nějak nedotkly (a to 7 měsíců po porodu mám pořád ještě 5 kg nahoře) 😉
Ale co se mě dotklo, byla poznámka tchýně: "jé, malý má takové klapaté ušička. To je po někom z vaší rodiny, že?" Strašně to zabolelo, protože já sama jsem se tím dlouhou dobu trápila, že má moje dítě prostě klapaté ouška a nemohla jsem se s tím smířit. A poslední co jsem potřebovala, bylo poslouchat na to téma tchýniny komentáře. Teď už jsem s tím smířená, ale první měsíce po porodu to bylo těžké 🙂
Super diskuze 🙂 Nechala jsem v porodnici ještě o pár kilo víc než jsem nabrala v tehotenstvi a během šestinedělí váha šla ještě dolů, ze musím kupovat menší velikost než před otěhotněním 🙂 a věty typu: "Zase jsi shodila vid." "Teda, ja tě nepoznal, jsi hodně shodila, to se nestává, ženský po porodu furt mají kila navíc." Nejvíc mě dostala otázka mé mámy: "Tak co, jsi hodně sešita?" "Už zase řve?" venku teplo, sama dotyčná byla pouze v košili a spodním prádle a bylo jí vedro a malý nemůže ani plakat, když mu je vedro. "Mas hubený mléko, nestačí mu, proto brečí."Je super takové slova slychat.
@ajka198 tak to chápu, že to zabolí, tchýňstvo má zase nutkavou potřebu komentovat, že moje dítě je plešatý, zatímco stejně starý dítě švagryně má krásný dlouhý vlásky. Chcela sem odpovědět, že naše dítě sice plešaté je, ale aspoň nemá syslí xicht, nicméně pro klid v rodině držim hubu a krok 😎
mě potěšil manžel hned na porodní sále, snažili se mě porodit bez nástřihu a když už to malá nedávala nastřihli mě a byla hned venku, při tom řekli, nastřihnout ona už to nezvládne (mysleli tím dítě, řekli to po prilozeni monitotru), ale můj manžel to pochopil tak že to nezvládnu já a ještě na porodním sále mi dal přednašku o tom jak mám aspon jednou v životě aspon ty doktory poslouchat když mi říkají co mám dělat a že jsem ten porod odflákla...měl šílený štěstí že jsem byla vysílená a nedosáhla na nic ostrého
@mon_88017 mi vůbec tady všechny ty komentáře připadají, že je vypustí z pusy převážně tchýně. Fakt se nechci nikoho dotknout nebo někomu křivdit, ale je to prostě můj dojem 😀 Ty si prostě do pusy nevidí. A přesně jak říkáš, pro klid v rodině raději zavřu pusu a nic neřeknu a ve mně vřou sračky 😀
Ještě bych dodala otázku "není moc/málo oblečenej?" a "za nás jsme denně praly a žehlily hadrový plínky, za to vy máte teď pohodu!"...a poznámka naší sousedky proč jedu rodit mimo region "no za nás jsme si takhle vymýšlet nemohly kde chceme rodit a jak chceme rodit" takže ještě poděkovaly, že z nich dítě vyrvaly kleštěma, nebo jim skákali po břiše a pak jim dítě odnesly co nejdál z dohledu...
@ajka198 musíme se nad to povznést, ale někdy se povznáším jen velice těžko. Ale abych tchýni nějak někřivdila, onehdá měl chválila, jaká sem vzorná hospodyňka, jak mám navaříno a napečíno....ono taky co tady dělat, aby mi nejeblo, že jo 😀
A už se těšim a nočníkový komentáře, to je prej skoro tak vděčný téma jako kojení a vzhled dítěte 😀
@denyzuza06 já věděla, proč manžela u porodu nechci, by mi do toho taky blbě kecal 😀 😀 😀 😀
jo a ještě "on má určitě hlad, strká si ručičky do pusy, nenech ho trpět a nakoj ho!"
u mě se tchán 5 dní po porodu divil, že jsem ještě neshodila těhotenská kila a to mi v těhotentsví pomalu vyhrožoval ať pořádně jím, abych mu nezabila vnouče. A před těhotenstvím lamentoval že jsem moc hubená že umřu a když jsem měla své tlustčí období, tak jsem byla zas moc tlustá. Sám je samozřejmě manekýn 😀
Tedy já jako maminka nedonošence, vzteklouna, extrémního nejedlíka, jsem s místo podpory užila ze všech stran.
Jakto, že nekojím...zkoušeli jsme to do půl roku, mléka jsem měla dost, ale malá se nechtěla přisát. Odpískala to primářka v nemocnici. Že je to sice hezká snaha, ale s takovou se z toho zblázním.
Proč nejí...no,to nevím doted...nechtěla ani mléko jako mimino, příkrmy, začala trochu jíst až teď skoro v roce a půl, proč to všude rozhazuje, proč to tak řeším, já bych ji nechala hlady,...
Proč jí dáváme občas kupované....v době, kdy domácí naprosto odmítala...naše děti už jedly kousky.
Proč uspáváte v kočáře, proč chodíte málo ven...jsme venku 7 hodin denně, proč jí furt to samé...no maminky nejedlíků pochopí, proč do ní cpeš chemii - měla předepsané železo a trpěla na prdy, tak měla probiotika.
Podívej se na sebe, jak vypadáš..od tchyně, jsem padlá na hlavu - dítě jim spadlo z gauče a já trvala na rentgenu.
Já v té době měla už dvě děti a zvládala jsem navařit, uklidit, všechno...
Všude samé proč....jsem zralá na antidepresiva.
Před porodem - máš tam to miminko opravdu jen jedno? Ano, měla jsem velké břicho, syn měl 4690 g. Ty seš ještě celá? Budeš rodit ještě letos?
Po porodu - moje babička čtyři dny po porodu: ty tam máš ještě jedno, ne? Moje mamka dva týdny po porodu do telefonu: ale břicho už nemáš, že ne? Tchýně: musíte ho mít pořád jen v zavinovačce a musíte ho pořád přikrývat! (i když je 30 stupňů, musí být v zavinovačce a zakrytý peřinou) Při koupání mu nesmí natéct voda do oušek!
U starší dcerky to bylo - musíš ji dávat na nočník už od šesti měsíců, to nevadí, že nebude ještě ani umět sama sedět! Ty pořád ještě kojíš? (kojila jsem 26 měsíců)
Bavím se tu 😀
U nás momentálně aktuální: "Zase holka? A já myslela, že už KONEČNĚ budeš mít kluka" / "Chudák taťka, můžu ho politovat?" / "Ať se J. zeptá bratrance, jak se dělají kluci!" / "Myslím, že J. určitě bude chtít ještě čtvrté dítě, když mají teď zase holku."
Ano, máme děti jenom kvůli tomu, abychom měli syna, a tak budu rodit další a další, než se to povede 🙄 🙄 🙄 🙄 🙄
taky se bavím a zároveň trnu,co se sama dozvím až se nám zadaří 😀 😅
Čím jste tyhle necitlivé nebo vlezlé dotazy utly? Přecijen říct rodičům/tchánovcům na extrémně vlezlý dotaz " a co vy, souloužíte?" není asi úplně ideální 😀 😀 😀
A ještě vzpomínám na ty extra dobře míněné rady ... Nemám ti koupit stahovací kalhotky?? 😅
Ahoj holky, to je parádní diskuse 🙂. Pobavila jsem se a zároveň mám obavy co mě to ještě čeká 😀.
Ještě přidám: Když se snažíte kojit+dokrmovat+odsavat,pak vše umýt, vyvarit a za dvě hodiny to samé znovu, tak otázka od partnera "Cos vařila, mamko?",fakt potěší ☺ a když vás trápí kila navíc, že se nevejdete do původních kalhot, tak poznámka, že "Poslední dobou chodis oblikana jak hastros" vám taky nepřida ☺
Ještě jsem si vzpomněla, že když jsme čekali první dcerku, tak tchyně říkala, že je jí mého manžela líto, že mu přála kluka! A teď nám každý říká, že se nám to povedlo, že máme páreček. Jako kdyby to nebylo jedno, jestli je to kluk nebo holčička, hlavně, že je miminko zdravé, ne?
- defakto od narozeni - dej mu cajik, z toho mlika se prece nemuze napit 🙂
- ted pri zavadeni prikrmu... kdyz ti to nechce jist, dej mu tam lzicku medu 😕
- nedavej mu prso pokazde jak zamrnci, my kojily az po 3 hodinach (sakra, ja mivam taky hlad treba po dvou hodinach, po trech uz bych umirala hlady 😀 )
Jo, ještě jsem zapoměla na věty: "Musíš mu to trochu osladit, vždyť to má chudák úplně bez chuti" - týká se čaje, vody, mrkve, ovoce, UM...Tchýně je nezmar, myslím, že se bude ještě za 15 let divit, proč mu nesladím brambory a guláš;)
Můj drahý manžel: "Bylas pěkně hnusná na toho doktora u porodu, křičet jsi na něho fakt nemusela"
Rozuměj - v kontrakci ohulené oxytocinem jsem mu zoufale v křeči vydechla, ať mi konečně dopíchne další dávku epiduralu, nebo umřu.
@sarunatko No vidíš, vám se to ale povedlo, máte páreček, ale co my chudáci? 😀 😀
Vychova: Nase holcicka ma velke problemy s usnutim, kazdou chvili slysime: dejte ji na balkon s dudlikem
Rada se nosi: vycvici si vas a budete jeji otroci
To jo, ze vam nespi? Jste malo tvrdi
Kojeni: nema hlad?
Kdy bude jist? (Kojim na pozadani)
To bys mela/nemela jist
Copak ze se pri tom kojeni tak vzteka, mas malo mlika?
Malo ti to tece?
Telo: tos teda pribrala dost (12kg...)
Tohle ti ted nebude
Je toho dost, ale nejvic me stve pristup, ze maji patent na rozum a ze jejich postup je jediny spravny. Rozhodne nejsem cvicitelka sve dcery a nehci ji byt.