Co neříkat ženě po porodu?
Zdravím všechny maminky. Včera jsem četla zajímavý článek na téma, jaké věty se nemají říkat těhotným. Zaujalo mě, že něco takového nepíšou i o ženách v šestinedělí, protože zatímco před porodem mě maximálně sem tam někdo naštval necitlivou hláškou ve stylu "ty máš ale velké břicho," po porodu se s takovými prudícími větami přímo roztrhl pytel. S trochou nadsázky bych řekla, že zatímco těhotná žena přestává být okolím vnímána jako žena, žena po porodu přestává být vnímána i jako člověk s nárokem na svůj život, své zájmy, své názory, své pocity nebo své chyby. Možná to bylo jen mým okolím nebo mnou samotnou, těžko říct. Vypíšu tady hlášky, za které bych dotyčné nejradši prohodila oknem, kdybychom nebydleli v přízemí🙂. A vy se můžete přidat se svými perlami, nebo se inspirovat, co hlavně neříkat svým kamarádkám a příbuzným těsně po porodu.
- "A cvičíš?", "A stahuješ si to břicho?" (= "Vypadáš strašně, děláš s tím aspoň něco?" Ano, po porodu má člověk, který je rád, že se hýbe, určitě jedinou starost - cvičit sedy, lehy a nosit stahovací kalhotky, aby okolí nepobuřoval čímkoli, co nevypadá jako přistávací dráha.)
- "Tohle sundej, to je ti malé," "V tomhle jsou ti vidět špeky," "Tohle je vel. 38, co bys s tím prosím tě dělala?" (Pokud vám po porodu zbylo pár kilo nebo pár centimetrů navíc, okolí to neodpustí a velmi necitlivě komentuje. Ještě větší prohřešek ale je, pokud máte brzy po porodu svoji původní váhu a své míry. Myslím si, že kdybych přibrala 30 kilo, slyšela bych míň těhle keců, než když jsem všechna kila nechala v porodnici a mohla rovnou nosit své původní oblečení.)
- "Tohle teď nebudeš potřebovat." (U mě se to týkalo elegantní části mého šatníku, ale dosaďte si klidně třeba make-up, tenisové rakety nebo abonentku do divadla. Zkrátka "Teď budeš jen přebalovat a kojit a na cokoli jiného můžeš rovnou zapomenout.")
- "A co sis jako myslela? Že se s dítětem vyspíš?" (Kdyby si člověk postěžoval, že se nevyspal kvůli propařené noci, učení se na zkoušku, cestě letadlem nebo hlučným sousedům, každý ho polituje, jaký je chudák, že se nevyspal. Když si na totéž postěžuje šestinedělka, která nespala kvůli kojení, je najednou oheň na střeše. Co si to vůbec dovoluje mít potřebu spánku, když má dítě? Ještě větší prohřešek ale je, pokud se pochlubíte, jak jste se krásně vyspaly. To snad ani nezkoušejte, pokud si nechcete vyslechnout další kázání na téma, jaké jste krkavčí matky. Jisté je, že váš spánek si nenárokuje zdaleka jen ten malý tvoreček.)
- "Ten je celý do našeho rodu, tobě není vůbec podobnej!" "Po mně má přece vlasy a oči" "Ne, ne, ty nemá po tobě. Ty má po svém prastrýci z desátého kolene, ten míval taky takové." (Jasně, a ten ho nejspíš taky devět měsíců nosil v břiše a porodil, zatímco matka je ten poslední, kdo by měl mít se svým dítětem něco společného.)
- "Vašíku, konečně se ti někdo věnuje, viď?" (Aneb celé dny sedím s nohama na stole, zatímco mi dítě řve, a návštěva, která přišla na hodinu, to spasila.)
- "Jak kojíš? / Ukaž, jak kojíš. Určitě to děláš blbě. Takhle to nedělej, dělej to takhle." (Aneb každý je odborníkem na kojení vašeho dítěte, jen vy ne.)
- "Nestresuj se, nebo přijdeš o mléko." (Jasně, tahle věta mě dokonale uklidnila, po ní už se vůbec nestresuju.)
- "To je málo. On vůbec nepije. To nestačí." (Odborník s rentgenovým paprskem ví, kolik toho dítě právě vysálo, ví, že je to málo - a pravděpodobně je to matčinou neschopností, čím jiným taky.....)
- "Nechceš si dávat tohle sem, abys tady neměla takový bordel?" (Aneb "Máš tady děsný bordel." Člověk je v šestinedělí rád, že je rád, a řeší i důležitější věci, než jestli dávat tohle sem nebo tam).
- "Dítě musí být 4 hodiny denně venku, jinak umře." (Aneb "když s ním jsi denně venku 3 hodiny (nedej bože jen dvě nebo jednu), zabíjíš ho". Jasně, že je to blbost, a autorka věty nejspíš pozapomněla, že je mi 31 let a na pohádky už nevěřím. Jenže když vám někdo natvrdo říká, že své dítě zabíjíte, zatímco vy jedete na maximum, zamrzí to, to je jasné).
- "Jakto, že nevíš.......? To přece musíš vědět, to psali v knížce Naše dítě." (Jo, jenže knížka Naše dítě pochází z dob hlubokého socialismu a psali tam taky plno tak přežitých věcí, že jsem si dovolila ji nečíst.)
- "Když už máš dítě, ostříhej se." (= "Už jsi ulovila chlapa, máš s ním dítě, víc od života nemáš právo chtít. Na co bys chtěla být hezká? Teďka jsi jen mlíkárna a s krátkými vlasy se ti bude kojit líp.")
- "Ty s námi na oslavu nepůjdeš, co kdybys tam něco chytla?" (Aneb "máš domácí vězení a je to pro tvé dobro").
- "Právě jsem skončila v práci, mám přijet?" "Ne, děkuju, nic nepotebuju." "Vážně nechceš? Můžu tam být za půl hodiny." "Ne, děkuju, opravdu nejezdi." "Ale já mám čas a můžu přijet, jestli chceš." "Ne, nejezdi, udělej si volné odpoledne." (Po půl hodině) "Tak stojím přede dveřma, pojď mi otevřít."
Všechny věty jsou autentické, opravdu jsem si je přesně v této podobě vyslechla..... A všichni autoři je určitě mysleli strašně dobře, ale nedomysleli je.... a zraňovali jimi, stresovali nebo se přinejmenším ztrapňovali. Jakými větami prudilo okolí po porodu vás?
Mám jednu pěknou hlášku v těhotenství, od mé velmi rázné babičky.
Na chvilku jsem se zastavila u ní v bytě, zrovna telefonovala s tetou. Podívala se na mě a do telefonu povídá:
"No, zrovna přišla Alenka, včera mi ukazovala, jak jí začíná růst břicho. Ještě ho má takové malé a pěkné, to víš. Za pár měsíců už bude mít velký buben a bude to vypadat strašně."
Babička je upřímná, no 😀
@anelamates Já teda doufám, že se budu ke sve dceři či snaše chovat tak, jak jsem si to sama přála od svého okolí, tj. opravdu (i kdyby me to stokrát zajímalo) se ji nebudu ptát, zda ji nastrihli, zda kojí, proc ještě kojí, proc už nekojí anebo davat rady, co má a nema s ditetem delat. Nevyzadane rady jsou vzdy na facku. Stejne tak netaktní dotazy. Mne se zeptala tchyně před celou rodinou, zda kojim. Sakra, co je komu furt do toho? Já se ji taky neptám, jestli používá inkontinencni vložky. Proste nechte ty matky dýchat. Už tak jsou v nove a obtížné situaci. Nemusejí vydychavat ještě nějaké řeči. A to ať již to tazatel či raditel mysli v dobrem či jinak.
@brokovich Ale jo, taky si to říkám a snažím se, ale klidně tu přiznám, že se občas utrhnu a položím třeba dotaz, za který bych se praštila. Jenže je to fakt těžké. Heled, a nebylo by třeba jednodušší tchyni říci - abyste se furt nemusela ptát, tak budu kojit jak dlouho to půjde. O porodu nezlobte se, ale o tom já nerada mluvím, nakonec sama víte, že to není nic, co by člověk chtěl mít třikrát do týdne, a jak to probíhalo, víte, to už raděj zapomínám. Hlavní je, že máme to zlato, ne?
A rady? Víš, někdy třeba taky něco řeknu, ale proto, že mne to prostě překvapí - styl ty to děláš takhle? To neznám, my to dělali takhle. Je to rada? Není, je to prostě řeč. Být tchyní a babičkou taky není dvakrát snadné, i když se člověk snaží seč je. Ale prostě někdy mi to ujede, třeba takové to - se mi zdá, že má studená zádíčka, nemám mu dát svetýrek? Naštěstí u nás není hned ohen na střeše, prostě bud řekne snacha ne, anebo řekne klidně, tady máš. A je to. Já tu prostě vyzývám trošku k vzájemné toleranci, nakonec všichni jsme jen lidé a každý z nás občas něco pleskne. Když se budeme navzájem chovat jako slušní lidé s tím, že pochopíme, že občas máme právo udělat tu chybu, bude na světě líp. A říkejte si co chcete o sluníčkových názorech, ale u nás, v naší rodině, se to vyplácí.
@anelamates zlaty slova... nekdy si rikam ze tchyne jsou v nekterych pripadech fakt chudaci.. nejedna mamina tu nadava ze se tchyne nezajima jestli je male vporadku, jak roste a co na UTZ ale zase kdyz se pta tak je vlezla a furt otravuje. po porodu ma tu drzost prijit do porodnice kdyz chteji soukromi a pak se prece v sestinedeli szivaji tak co se furt vnucuje na navstevu, ale pak je hrozna protoze dite ma 6 tydnu a tchyne ho jeste nevidela, no co je to za babicku. co si to ta jezibaba dovoluje chtit vozit dite v kocarku a vynucovat si to a kdyz to nedela tak je to sobecka mrcha co ani nenabidne pomoc.
obcas mi prijde ze tchyne ma drzet hubu a sypat darky, ale zase ne moc aby si dite nekupovala a jenom takove jake si preje snacha. obycejna lidska slusnost a respekt by stacil aby vztahy byly v norme. ale prijde mi ze dost casto jsou snachy prehnane vztahovacne a resi zbytecnosti. Ja treba na dotazu jestli kojim nevidim nic divneho, co je na tom tak tezkyho odpovedet ano-ne, v jejich dobe to nebylo caste ze by se dlouho kojilo tak nevidim nic spatneho na tom ze se o to zajima. Prijde mi ze dost casto jde o to ze dotycna ma s tchyni spatny vztah a tak uz hleda ve vsem duvod se nastvat a brat to jako ze nekdo dela neco proti me a chce me otravovat nebo do neceho kecat.
@tulikiss Děkuji. Možná se tu někdo rozzlobí, ale já si někdy říkám, že tato témata zakládají děvčata, která mají dost velké komunikační potíže. Protože si myslím, že minimálně 2/3 maminek se na tyto otázky prostě usmějí a odpoví - a já mám kliku, že taková je moje snacha i dcera. Protože mi třeba přijde divné, když sem napíše třeba někdo dotaz - odkdy dávat to a to anebo jak udělat to a to. U nás první, na koho tyto otázky jdou a vždycky šly, byla máma nebo tchyně. Protože jsou to ženy se zkušenostmi, a věřte, že ta péče se zase tolik nemění. Jak sleduji, už se těším, až se to kolo zase otočí a místní odpůrkyně posazování, nácviku na nočník, přehnaného oblékání atd. budou za šílené, protože se bude hlásat zase opak. Ono stačí se podívat na potíže s lepkem - kolik je to roků, kdy se říkalo lepek co nejpozději? a najednou zase co nejdřív nasazovat alergeny? Takže si myslím, že právě ten problém ve vztazích pak vede k těm nesmyslným bitvám o ty jakože třeba mamánky ( jak bývá označován třeba manžel, který pomáhá ovdovělé mámě), o to, kdo je a kdo není rodina. A je mi z toho smutno, protože ve svých letech jsem si už vědoma toho, že to nejlepší, čeho jsme za celý život dosáhli, jsou spokojené rodiny naše a našich dětí a krásná pravnoučata. Věřte mi, celá kariéra není nic, proti tomuto úspěchu. Je to to nejlepší, co po nás na světě zůstane.
@anelamates Jenže někdy se zase můžete přetrhnout a přesto máte doma mamánka a tchýni se kterou nehne nic, jen ona má pravdu, vše musí být podle ní a ať uděláte cokoliv, vždy budete ta špatná, protože jste si před několika lety dovolila udělat jednu chybu.
Mamánka v jakém smyslu?
@anelamates do 30 ti u maminky, kdykoliv maminka řekne musí jí samozřejmě pomoct, ačkoliv má ona vedle sebe manžela, který to zvládá též. A když někam nedejbože chceme jet a tchýně si usmyslí, že něco potřebuje, naše plány se odsouvají, protože přece ona ho teď potřebuje.
@domca89 samozrejme ze existujou i takove co jsou na ranu, ale tech bude asi tak stejne jako tech snach co jsou na ranu...nedavnu tu jedna psala ze dite nepujcuje ani manzelovi..to sem jako fakt cumela... u tebe co sem cetla o tve tchyni to uz je extrem, ale ve vetsine pripadu by stacila trochu snaha zlepsit komunikaci a slo by to... me taky nekdy tchyne vytaci a vduchu si rikam ze s vytvorme jeji vychovy jsem uz pres 10 let a porad je co napravovat, ale nahlas se usmeju, reknu ze treba ja to chci delat tak a to proto a proto a je klid. davam tim i priklad detem ze i kdyz s nekym nemusim souhlasit tak se to da resit slusne a vecne. ale to samozrejme jde jen za predpokladu ze na obou stranach jsou normalni lidi 😀
@tulikiss Jj tu alergii mám asi poslední 3měsíce, nechodím s nimi ven, nekomunikuju s nimi pokud bezpodmínečně nemusím a pokud nechci udělat příteli radost, tak jim ani syna nepůjčuju a už se vyloženě těším až se konečně odstěhujeme, už jen předělat nejnutnější a rychle pryč. Pak je nechci u sebe, nebudu jezdit ani já k nim a dokud nepadne omluva tak nebudou ani naše děti k nim jezdit.
@domca89 Ale to je dost děsné. Předpokládám, že bydlíte v jedné domácnosti nebo jednom domě. Pokud to tak je, pak není divu těm vyostřeným vztahům. Ale až se odstěhujete, tak si to sedne.
A pod pojmem mamánk jsem si vždycky představovala chlapa, který se naopak nechá od maminky opečovávat, je jenom a jenom maminka a všichni ostatní jsou až někde kilometry za ní. Typický představitel - Bobo z filmu Léto s kovbojem .
Ne člověk, který pomáhá rodičům, nakonec to ber tak, že to bude jednou příklad pro tvé děti, jak se chovat k tobě a tvému muži. A každá z nás se jednou dožije toho, že tu pomoc potřebovat bude.
A myslíš, že tvoje děti si zaslouží přijít o prarodiče jenom proto, že ty jim nemůžeš přijít na jméno? Ale je fakt, že neznám pozadí vašich vztahů.
@tulikiss Máš pravdu, zhruba 30% snach a 30% tchyní spolu nevychází, jedno z jakých důvodů. A že jsou tchyně megery, a snachy taky, některé, to je taky fakt. A že by někdy stačilo trochu víc snahy a pochopení a ty vztahy by měly být vždy a za všech okolností slušné, to je taky pravda.
@anelamates No tady opravdu dokud z jejich strany nepadne omluva, tak o prarodiče přijdou. Padla z jejich strany bezdůvodně slova, která by si člověk neměl k rodině dovolit ani v tom největším vzteku.
To je smutné, ovšem zároven s nimi trestáš své děti. Proč by tam nemohli alespon s manželem? Ovšem za předpokladu, že nebudou mluvit o tobě, nějak pejorativně?
@anelamates Děti jsou malý natolik, že o nich ani vědět nebudou a o čem nevíš, tím netrpíš, takže pro děti žádný trest a potom, když já můžu mluvit před malým o babičce a dědovi a mile, nevidím důvod, proč s nimi o mě absolutně nepromluví a dělají, že nejsem. Nebo věty typu, ona tě maminka nikam nevezme, nehraje si s tebou a podobně bolej.
Nezlob se, ale to mi trošku přijde jako když trucuje malé děvče a ne máma od dětí. Když jsem u toho, tak jim řeknu - ale vy víte, děti, že si dělá babička legraci, že? Však jsme byli tuhle a támhle, ona to ani babička neví. A že o tobě jinak nemluví? pořád lepší, než kdyby před nimi vykládali, že jsi kdovíjaká špína a coura, ne?
@anelamates ne, klidně budu jako malé dítě, ale dokud se neomluví, nebude nic.
Je to tvoje právo. A jak se k tomu staví manžel?
@anelamates po všem co tu padlo to bere a čeká omluvu taktéž.
Nesouhlasím s Tebou, ale respektuji tvé právo, nebudu tě přesvědčovat.
Tchán pár dní před porodem: Vždyť ty nemáš žádný prsa, jak budeš kojit?!
Tchán první den po porodu (dost udiveně): Tobě ještě zůstalo bříško?? (podotýkám, měla jsem volnou erární noční košili, asi bych si měla začít dělat starosti :D)
Tchýně ještě v porodnici: Vždyť on je celý po tobě, máš to vůbec s Karlem??
Tchýně poté, co se dozvěděla, že jsem rodila s epidurálem (nesouhlasně): To za nás nebylo!
Jak jsem si přečetla, že ti tchyně první dva měsíce po porodu nosila aspoň jednou týdně kilo citrusů a čerstvé pečivo, tak jsem se s prominutím málem zechcala smíchy!
Já mívám v těhotenství někdy nepochopitelné záchvaty vyvolané nepatrnou příčinou (asi jako v pubertě), ale představa tvé tchyně se síťovkou pomerančů a slaných rohlíků, jak je vybaluje na stůl mě bude živit aspoň týden!
dovětek - je to asi tím, že nekojily. Po porodu nám na týden přijela pomáhat babička manžela a první co mi nachystala na svačinku byl nakrájený pomeranč. Ono když už člověk dostane něco předem nakrájeného a oloupaného je to podezřelé, protože to dělá, když z toho odkrajuje plísně a shnilé části, ale to je zase tím, že zažila válku.
Bylo mi to blbé, tak jsem ho snědla, druhý den malá osypaná jak prase, zrovna u nás byla i dětská, tak říkala, malá chudák, koupejte ji v černém čaji. A babička se furt divila z čeho to jako může být, Když jsem řekla, že z pomeranče, tak prý "co??? ále.. že by se někdo tak osypal z pomeranče?! Dyť ho nejedla!"
Snad je tvá tchyně taky tak dobrá duše jako naše babička. Je zlatá
@dzungala no..jeji snazivost a pece uz byla tak strasne moc otravna (to je na dlouhy povidani), ze k nam chodi jednou za mesic. Nicmene to pecivo mi nosi stale-i pres to, ze ji tri roky rikam, ze pecivo proste nejim 🙄 No a pro Elisku nosi Ovo ovocny tvaroh a ovocnou aktivii, i presto, ze sem ji rikala, ze tvaroh ji zatim davat nebudu (to ze to je nejaka ochucena s*acka, k tomu se ani nebudu vyjadrovat).. Myslim, ze tvoje babicka je dobrosrdecna, tahle pani je jen krava.
Tak se taky musim pridat. Vcera jsem koncila v praci a jelikoz mi konci i smlouva musela jsem vyridit cely vystup a pani na IT oddeleni me uplne dostala, kdyz mi pri louceni poprala zabavny porod 🙂 no snad se teda u toho nasmejeme. 😀