Co neříkat ženě po porodu?
Zdravím všechny maminky. Včera jsem četla zajímavý článek na téma, jaké věty se nemají říkat těhotným. Zaujalo mě, že něco takového nepíšou i o ženách v šestinedělí, protože zatímco před porodem mě maximálně sem tam někdo naštval necitlivou hláškou ve stylu "ty máš ale velké břicho," po porodu se s takovými prudícími větami přímo roztrhl pytel. S trochou nadsázky bych řekla, že zatímco těhotná žena přestává být okolím vnímána jako žena, žena po porodu přestává být vnímána i jako člověk s nárokem na svůj život, své zájmy, své názory, své pocity nebo své chyby. Možná to bylo jen mým okolím nebo mnou samotnou, těžko říct. Vypíšu tady hlášky, za které bych dotyčné nejradši prohodila oknem, kdybychom nebydleli v přízemí🙂. A vy se můžete přidat se svými perlami, nebo se inspirovat, co hlavně neříkat svým kamarádkám a příbuzným těsně po porodu.
- "A cvičíš?", "A stahuješ si to břicho?" (= "Vypadáš strašně, děláš s tím aspoň něco?" Ano, po porodu má člověk, který je rád, že se hýbe, určitě jedinou starost - cvičit sedy, lehy a nosit stahovací kalhotky, aby okolí nepobuřoval čímkoli, co nevypadá jako přistávací dráha.)
- "Tohle sundej, to je ti malé," "V tomhle jsou ti vidět špeky," "Tohle je vel. 38, co bys s tím prosím tě dělala?" (Pokud vám po porodu zbylo pár kilo nebo pár centimetrů navíc, okolí to neodpustí a velmi necitlivě komentuje. Ještě větší prohřešek ale je, pokud máte brzy po porodu svoji původní váhu a své míry. Myslím si, že kdybych přibrala 30 kilo, slyšela bych míň těhle keců, než když jsem všechna kila nechala v porodnici a mohla rovnou nosit své původní oblečení.)
- "Tohle teď nebudeš potřebovat." (U mě se to týkalo elegantní části mého šatníku, ale dosaďte si klidně třeba make-up, tenisové rakety nebo abonentku do divadla. Zkrátka "Teď budeš jen přebalovat a kojit a na cokoli jiného můžeš rovnou zapomenout.")
- "A co sis jako myslela? Že se s dítětem vyspíš?" (Kdyby si člověk postěžoval, že se nevyspal kvůli propařené noci, učení se na zkoušku, cestě letadlem nebo hlučným sousedům, každý ho polituje, jaký je chudák, že se nevyspal. Když si na totéž postěžuje šestinedělka, která nespala kvůli kojení, je najednou oheň na střeše. Co si to vůbec dovoluje mít potřebu spánku, když má dítě? Ještě větší prohřešek ale je, pokud se pochlubíte, jak jste se krásně vyspaly. To snad ani nezkoušejte, pokud si nechcete vyslechnout další kázání na téma, jaké jste krkavčí matky. Jisté je, že váš spánek si nenárokuje zdaleka jen ten malý tvoreček.)
- "Ten je celý do našeho rodu, tobě není vůbec podobnej!" "Po mně má přece vlasy a oči" "Ne, ne, ty nemá po tobě. Ty má po svém prastrýci z desátého kolene, ten míval taky takové." (Jasně, a ten ho nejspíš taky devět měsíců nosil v břiše a porodil, zatímco matka je ten poslední, kdo by měl mít se svým dítětem něco společného.)
- "Vašíku, konečně se ti někdo věnuje, viď?" (Aneb celé dny sedím s nohama na stole, zatímco mi dítě řve, a návštěva, která přišla na hodinu, to spasila.)
- "Jak kojíš? / Ukaž, jak kojíš. Určitě to děláš blbě. Takhle to nedělej, dělej to takhle." (Aneb každý je odborníkem na kojení vašeho dítěte, jen vy ne.)
- "Nestresuj se, nebo přijdeš o mléko." (Jasně, tahle věta mě dokonale uklidnila, po ní už se vůbec nestresuju.)
- "To je málo. On vůbec nepije. To nestačí." (Odborník s rentgenovým paprskem ví, kolik toho dítě právě vysálo, ví, že je to málo - a pravděpodobně je to matčinou neschopností, čím jiným taky.....)
- "Nechceš si dávat tohle sem, abys tady neměla takový bordel?" (Aneb "Máš tady děsný bordel." Člověk je v šestinedělí rád, že je rád, a řeší i důležitější věci, než jestli dávat tohle sem nebo tam).
- "Dítě musí být 4 hodiny denně venku, jinak umře." (Aneb "když s ním jsi denně venku 3 hodiny (nedej bože jen dvě nebo jednu), zabíjíš ho". Jasně, že je to blbost, a autorka věty nejspíš pozapomněla, že je mi 31 let a na pohádky už nevěřím. Jenže když vám někdo natvrdo říká, že své dítě zabíjíte, zatímco vy jedete na maximum, zamrzí to, to je jasné).
- "Jakto, že nevíš.......? To přece musíš vědět, to psali v knížce Naše dítě." (Jo, jenže knížka Naše dítě pochází z dob hlubokého socialismu a psali tam taky plno tak přežitých věcí, že jsem si dovolila ji nečíst.)
- "Když už máš dítě, ostříhej se." (= "Už jsi ulovila chlapa, máš s ním dítě, víc od života nemáš právo chtít. Na co bys chtěla být hezká? Teďka jsi jen mlíkárna a s krátkými vlasy se ti bude kojit líp.")
- "Ty s námi na oslavu nepůjdeš, co kdybys tam něco chytla?" (Aneb "máš domácí vězení a je to pro tvé dobro").
- "Právě jsem skončila v práci, mám přijet?" "Ne, děkuju, nic nepotebuju." "Vážně nechceš? Můžu tam být za půl hodiny." "Ne, děkuju, opravdu nejezdi." "Ale já mám čas a můžu přijet, jestli chceš." "Ne, nejezdi, udělej si volné odpoledne." (Po půl hodině) "Tak stojím přede dveřma, pojď mi otevřít."
Všechny věty jsou autentické, opravdu jsem si je přesně v této podobě vyslechla..... A všichni autoři je určitě mysleli strašně dobře, ale nedomysleli je.... a zraňovali jimi, stresovali nebo se přinejmenším ztrapňovali. Jakými větami prudilo okolí po porodu vás?
@janeyzelvicka No jo, je mi vás líto 🙂 🙂 🙂
Holky, mě to až tak nepobavilo, ale spíš mám depku z toho už teď... 🙂
Spíš by mě zajímalo "JAK NA TYHLE BLBÉ OTÁZKY ODPOVÍDAT" Jak ty druhé uzemnit, aby byl pokoj. U cizích budiž, ale u blízké rodiny (a u té to očekávám ve velkém - stačí mi blbé připomínky už teď (např. v 7 měsíci - tchán "ty si nějaká břichatá" apod.))
Bojí se toho, že vyštěknu nebo nějak blbě odpovím, a pak se ještě budu já cítit blbě. ☹ A hlavně já budu za tu špatnou, že oni to myslí přece dobře a já jsem na ně taková!
tak myslim ze by se to melo tady vse sepsat a udelat takoveho pruvodce co povinne dostanou vsichni v okoli...
ale zacala bych uz zakazem dotazu typu...
uz mas chlapa
kdy bude svatba
kdy bude dite
uz te kope
uz rodis
kojis
uz sedi
uz chodi
kdy bude druhy(nejlepe se ptat uz v den porodu prvniho)
a oblibene moji tchyne nepotrebuje prebalit(pta se co 10 minut)
ještě ke kojení.. kojila jsem rok, pak jsem to skončila pomalu, malá už moc nechtěla, někdy jo, někdy ne a mě se přiznám proč ne, už to "obtěžovalo" mlíko se tvořilo, ona někdy chtěla, pak zas ne, takže já to musela odsát. Sunar v poho pila. Mamka se mě ptala, už nekojíš? Říkám ne a ona proč ne? To máte tolik peněz na sunar 😀 Vždyť to je tak drahé... dle ní bych asi měla kojit minimálně do puberty 😀vždyť dnes je vše tak drahé...
A ještě jsem si vzpomněla na další prudící otázky:
Kdy jí necháte píchnout náušničky? (všechny holčičky totiž MUSÍ mít už nejlépe od narození náušnice. protože pokud je nemá, jste divná (=špatná) matka 😀 )
To je holčička nebo chlapeček? (dítě je třeba navléklé od hlavy k patě v růžové a fialové, všude vyšité kytičky a motýlci, ale stejně se pořád někdo ptá 😀 začala jsem z toho mít pocit, že uši se mají propichovat hlavně z toho důvodu, aby cizí lidé poznali, jakého pohlaví je vaše dítě 😀 )
@wildy hele tak s timhle mam zkusensot u obou jsme mela fakt extremni bricho, vse mi slo jenom do bricha a tak i doktrka vzdy kroutila hlavou ze neni mozny ze tam nejsou dve....a kdyz mel nekdo kecy ze mam velky bricho tak sem rikala....faaaakt ty jo, jestli to nebude tim ze jsem tehotna..vetsinou to pomohlo
Jedna perla od mé tchýně několik týdnů po porodu: Ještě krvácíš ???????????????
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Super souhrn. 😀
Malý pil odstříkané mléko - prostě se to semlelo tak, že prso nechtěl, tak jsem odstříkavala - prostě práce navíc, ale stála jsem o to, aby měl mateřské mléko...
"A nechceš mu raději dát sunar?" - a co s těma nalitýma prsama...
"to není možný - paní nováčková je jako prst a mléka měla jak pro regiment a ty jsi baba jak hora a mléko nemáš..." - mléka jsem měla pro půl okresu, jen ho malý pil z láhve - jaká hrůza...
" proč mu nedáváš čajíky, on má žíženku" - tříměsíční plně kojený syn měl ohromnou žízeň a já, krkavčí matka, jsem si mu dovolila dávat jen mléko...
" dej mu rozvařené ovesné vločky..." "proč?" "aby ti přibíral" "on ale přibírá nadtabulkově i tak" "tak aby ti lépe spal" "on spí na svůj věk dobře i tak..." 😝
" To mléko mu přislaď, vipije ho víc"
"oslaď mu ten čaj /v pozdějším věku/, nesladké ti to pít nebude..." - mmch pije neslazený čaj dodnes, stejně jako já. 😀
"namoč mu ten cumel do medu, bude líp usínat"
A z poslední doby..."nechávají ho spát v autě a pak se diví, že je pořád nemocný" - nechali jsme ho tam jen než jsme odnesli tašky domů, bylo to v březnu, kdy nepeče a že by byl nemocný pořád o tom taky nic nevím. A nechápu, proč to tchýně řeší, když jí případná nemoc malýho nijak neomezuje ani neobtěžuje. 😀
Ještě bych přidala Otázku typu "Kolik vážíte, měříte..." - "No já mám 82 kg a malá 5 kg," je dost překvapivá. Říkám tomu mateřský plurál, který teda osobně opravdu nesnáším.
Moje kamarádky, co mají jen jedno dítě: jak se DVĚMA dětmi zvládáš ještě vařit/péct/lakovat si nehty?
A cizí babky na ulici, mimino řve v kočárku: maminko, není mu teplo/zima/nemá hlad?
@barinkas Růžová rozhodně nezabírá, to už mám opakovaně vyzkoušené 😀 Ano, souhlasím, buď dát náušnice a nebo napsat černou fixou na čelo "JSEM HOLČIČKA" 😀 Hrozně otravné jsem i následující dotazy, proč proboha naše holčička nemá náušnice (pro spoustu lidí úplně nepochopitelná záležitost 😠 ).
Ahoj, musím říct, že super téma 🙂
Mám jednovaječná dvojčata, měli jsme ze začátku problém je rozeznat, myslím já a můj manžel. Ale za to okolí . "jo, je každá jiná, je to viděť, jedna je po Kubovi a druhá po tobě " - Má odpověď - "jo, jasně.."
Jelikož jsou dvě, tak v obchodech jsme občas středem pozornosti.. Holky oblečené do růžova, nášušnice v uších. Kolemjdoucí . "jsou to holky nebo kluci "
Také jsem byla alergická na otázku : " A jak dlouho je chceš ještě kojit ? Do toho roka, to je potřeba, ale pak jim to už nic nedá, měla bys je pomalu odstavit ... " GRRRRR, ale už jsem vůči tomu imunní a jedu si podle sebe.
Nejvíc jsem nesnášela, když všichni z příbuzenstva chtěli vidět jak kojím obě najednou. Šla jsem kojit a najednou se zaplnil pokoj - hrůza. Je to nepříjemné, když čučí na vaše prsa. ...
@mon_88017 Já už odpovídám "Protože jsem sobec!" Lidi si to stejně budou myslet, tak jim to aspoň potvrdím 😕 🙂