Co neříkat ženě po porodu?

mysicka_lb
6. črc 2014

Zdravím všechny maminky. Včera jsem četla zajímavý článek na téma, jaké věty se nemají říkat těhotným. Zaujalo mě, že něco takového nepíšou i o ženách v šestinedělí, protože zatímco před porodem mě maximálně sem tam někdo naštval necitlivou hláškou ve stylu "ty máš ale velké břicho," po porodu se s takovými prudícími větami přímo roztrhl pytel. S trochou nadsázky bych řekla, že zatímco těhotná žena přestává být okolím vnímána jako žena, žena po porodu přestává být vnímána i jako člověk s nárokem na svůj život, své zájmy, své názory, své pocity nebo své chyby. Možná to bylo jen mým okolím nebo mnou samotnou, těžko říct. Vypíšu tady hlášky, za které bych dotyčné nejradši prohodila oknem, kdybychom nebydleli v přízemí🙂. A vy se můžete přidat se svými perlami, nebo se inspirovat, co hlavně neříkat svým kamarádkám a příbuzným těsně po porodu.

- "A cvičíš?", "A stahuješ si to břicho?" (= "Vypadáš strašně, děláš s tím aspoň něco?" Ano, po porodu má člověk, který je rád, že se hýbe, určitě jedinou starost - cvičit sedy, lehy a nosit stahovací kalhotky, aby okolí nepobuřoval čímkoli, co nevypadá jako přistávací dráha.)

- "Tohle sundej, to je ti malé," "V tomhle jsou ti vidět špeky," "Tohle je vel. 38, co bys s tím prosím tě dělala?" (Pokud vám po porodu zbylo pár kilo nebo pár centimetrů navíc, okolí to neodpustí a velmi necitlivě komentuje. Ještě větší prohřešek ale je, pokud máte brzy po porodu svoji původní váhu a své míry. Myslím si, že kdybych přibrala 30 kilo, slyšela bych míň těhle keců, než když jsem všechna kila nechala v porodnici a mohla rovnou nosit své původní oblečení.)

- "Tohle teď nebudeš potřebovat." (U mě se to týkalo elegantní části mého šatníku, ale dosaďte si klidně třeba make-up, tenisové rakety nebo abonentku do divadla. Zkrátka "Teď budeš jen přebalovat a kojit a na cokoli jiného můžeš rovnou zapomenout.")

- "A co sis jako myslela? Že se s dítětem vyspíš?" (Kdyby si člověk postěžoval, že se nevyspal kvůli propařené noci, učení se na zkoušku, cestě letadlem nebo hlučným sousedům, každý ho polituje, jaký je chudák, že se nevyspal. Když si na totéž postěžuje šestinedělka, která nespala kvůli kojení, je najednou oheň na střeše. Co si to vůbec dovoluje mít potřebu spánku, když má dítě? Ještě větší prohřešek ale je, pokud se pochlubíte, jak jste se krásně vyspaly. To snad ani nezkoušejte, pokud si nechcete vyslechnout další kázání na téma, jaké jste krkavčí matky. Jisté je, že váš spánek si nenárokuje zdaleka jen ten malý tvoreček.)

- "Ten je celý do našeho rodu, tobě není vůbec podobnej!" "Po mně má přece vlasy a oči" "Ne, ne, ty nemá po tobě. Ty má po svém prastrýci z desátého kolene, ten míval taky takové." (Jasně, a ten ho nejspíš taky devět měsíců nosil v břiše a porodil, zatímco matka je ten poslední, kdo by měl mít se svým dítětem něco společného.)

- "Vašíku, konečně se ti někdo věnuje, viď?" (Aneb celé dny sedím s nohama na stole, zatímco mi dítě řve, a návštěva, která přišla na hodinu, to spasila.)

- "Jak kojíš? / Ukaž, jak kojíš. Určitě to děláš blbě. Takhle to nedělej, dělej to takhle." (Aneb každý je odborníkem na kojení vašeho dítěte, jen vy ne.)

- "Nestresuj se, nebo přijdeš o mléko." (Jasně, tahle věta mě dokonale uklidnila, po ní už se vůbec nestresuju.)

- "To je málo. On vůbec nepije. To nestačí." (Odborník s rentgenovým paprskem ví, kolik toho dítě právě vysálo, ví, že je to málo - a pravděpodobně je to matčinou neschopností, čím jiným taky.....)

- "Nechceš si dávat tohle sem, abys tady neměla takový bordel?" (Aneb "Máš tady děsný bordel." Člověk je v šestinedělí rád, že je rád, a řeší i důležitější věci, než jestli dávat tohle sem nebo tam).

- "Dítě musí být 4 hodiny denně venku, jinak umře." (Aneb "když s ním jsi denně venku 3 hodiny (nedej bože jen dvě nebo jednu), zabíjíš ho". Jasně, že je to blbost, a autorka věty nejspíš pozapomněla, že je mi 31 let a na pohádky už nevěřím. Jenže když vám někdo natvrdo říká, že své dítě zabíjíte, zatímco vy jedete na maximum, zamrzí to, to je jasné).

- "Jakto, že nevíš.......? To přece musíš vědět, to psali v knížce Naše dítě." (Jo, jenže knížka Naše dítě pochází z dob hlubokého socialismu a psali tam taky plno tak přežitých věcí, že jsem si dovolila ji nečíst.)

- "Když už máš dítě, ostříhej se." (= "Už jsi ulovila chlapa, máš s ním dítě, víc od života nemáš právo chtít. Na co bys chtěla být hezká? Teďka jsi jen mlíkárna a s krátkými vlasy se ti bude kojit líp.")

- "Ty s námi na oslavu nepůjdeš, co kdybys tam něco chytla?" (Aneb "máš domácí vězení a je to pro tvé dobro").

- "Právě jsem skončila v práci, mám přijet?" "Ne, děkuju, nic nepotebuju." "Vážně nechceš? Můžu tam být za půl hodiny." "Ne, děkuju, opravdu nejezdi." "Ale já mám čas a můžu přijet, jestli chceš." "Ne, nejezdi, udělej si volné odpoledne." (Po půl hodině) "Tak stojím přede dveřma, pojď mi otevřít."

Všechny věty jsou autentické, opravdu jsem si je přesně v této podobě vyslechla..... A všichni autoři je určitě mysleli strašně dobře, ale nedomysleli je.... a zraňovali jimi, stresovali nebo se přinejmenším ztrapňovali. Jakými větami prudilo okolí po porodu vás?

pivonka2
7. črc 2014

@elvira Jj, nočník je VELMI oblíbený. Tak říkám, že já chodím teda už nějakou dobu na WC, malá to kombinuje s nočníkem. Ale ty lidi narážky stejně nechápu. Jen netuším, kde se to vzalo, to množný číslo. Přijde mi to trapný....

kackaaaa
7. črc 2014

@sarunatko ano - to si živě pamatuji, když nějaká s prominutím "babka" mi začala radit, jestli není počůrané, nemá hlad nebo není teplo, zima...?!? Hodně jsem se musela snažit klidně a s úsměvem odpovídat, že asi ne, že toto prostě dělá 🙂

gingerone
7. črc 2014

Nečetla jsem vše, ale přidám - druhý den po porodu, já pořád skoro omdlívám, nejím, šitá, že si ani nesednu..., návštěva (tchýně): "Nejlepší věc, kterou můžeš dítěti dát, je sourozenec" - Grrrrrrrrrrrrr 😠

pav_la
7. črc 2014

@irous My máme taky jednovaječná dvojčata a nejvíc mě pobaví otázka "To jsou dvojčata????" Dvě stejné a stejně oblečené děti - co by to tak asi mohlo být 😉 ?

elvira
7. črc 2014

@pav_la - alkoholový přelud. 😀

pivonka2
7. črc 2014

@gingerone Koukám, že tchýně a cizí lidi perlí opravdu brilantně :D Fakt se bavím :D

irous
7. črc 2014

JJ, taky super otázka, jestli jsou to dvojčata 🙂

petrusew
7. črc 2014

-tchýně: Petruš promiň, ale ona nemá z vaší rodiny vůbec nic, s tchánem se rozvedli, takže už nemá nic ani z jeho rodiny, ale je celá ona...a její matka, manželova sestřenice,... (no potěš koště!) a podobně....(tohle mě štve pořád!)
-můj otec: první otázka když volá: co dělá naše beruška?(Ahoj tati, máme se dobře a malá taky v pohodě...)
-veřejné otázky typu: kojíš? Ne?! No to musíš! od všech....fakt na pecku mezi oči! (nechápu co je komu do toho a hlavně co je do toho naprosto cizím a náhodným lidem na ulici, v obchodě, autobuse...)Přikrmujete? Ne? to musíte, naše malá(malý - dle osoby) už tohle jedla ve čtyřech měsících (jako sorry, ale já ji nebudu rvát guláš!)....
řečem typu: ty ale vypadáš,...jsem nebyla taky ušetřena, hlavně v šestinedělí na pár facek!

janefales
7. črc 2014

taky nesnáším, když se mě skoro cizí lidé ptají, kojíš? Ne! Proč? (Pro slepičí kvoč... ) a každej se tváří jako by to byla nejvetší katastrofa, to UM leze do peněz co? To mám jako malýho nechat o hladu nebo co? Cvičíš, musíš se o sebe starat aby si byla hezká maminka, smam bych asi na to nepřišla a příjde mi, že tu váhu řeší nejvíc lidi o 1-2 generace víš, to nemyslím jen u těhotných. A nečekáte dvojčata, díval se doktor dobře? Měla jsem břícho veliký a co?
Když jsem měla strach z porodu, tak mamka: všude nahlašuj, že jsem krvácela, tak aby si tě ohlídali, strach ještě větší a týden před porodem, máma : Neboj, máš štěstí, že rodíš v tomto století, kdybych já rodila v jiném tak bych určitě zkapala, ty to určitě přežiješ a myslí si, že mě tím uklidní. Nebo, neboj, zvládli to všechny, zvládneš to taky.
A babička mě fascinuje, buď ráda, že máš dítě, tamhle ti nebo tam ti, jsou vzití už 3 roky a nemají dítě. A já, a víš, že to dítě teď chtějí? Ne, ale to je přece jasný, to chce každý.

somalicats
7. črc 2014

Některé hlášky jsou fakt perly. Po prvním porodu před 11 lety už si ani nevzpomínám, že by mne něco extra vytáčelo. Teď taky ne, ale něco fakt "potěší":
Váhu neřeším, po první mi šla dolů dost rychle, teď jsem rodila sekcí + přibyly pak nějaké komplikace, takže teprve teď začínám postupně pomalu cvičit. A na dotazy či komentáře týkající se mého břicha (stále vypadám jak v 5-6 měsíci) reaguji: ano, jsem tlustá po porodu, a mám si aspoň na co položit malou/na co sednout (týká se pozadí).
Kojíš? Ne? A proč? Nekojím. Tečka. Prostě nekojím.
Skorotchyně ze začátku zkoušela připomínky typu "ty ji nedáváš na bříško? Má spát/ležet na bříšku!". Malá blindila i při obyčejným přebalení, pokud se při jídle pokakala, takže na břicho jsem ji mohla dávat jen poměrně omezenou dobu během dne. A spát na břiše nechtěla vůbec, ani teď se jí na břiše nějak extra nelíbí, naštěstí už se přetočí zpátky na záda, když ji to na břiše už nebaví. Moje reakce - až bude chtít být na břiše, bude. Poznámky typu "jakto, že nemá ponožky? Bude jí zima (v létě, 25 stupňů), to přehlížím 😀

elllenka
7. črc 2014

@janefales : s tím krvácením jsi mi připoměla hlášku mé mamky. po porodu mi volá a ptá se: kolik z tebe vyteklo krve? říkám, já to nesledovala a ona dej si na to pozor já málem vykrvácela a co placentu? vytáhli ji celou? ... co na to říct :(

sasui01
7. črc 2014

Pri procitaji jsem si jeste vzpomnela na: “ jezis ten ale vyrostl, ten ma velke nohy/..., ten je velky“ a za tyden “vzdyt vubec neroste, je maly, neporostla mu noha,...“ jak jen to udelat, aby dite rostlo dle ocekavani a naopak stagnovalo? Ma nekdo tip na hnojivo?

cervenakarkulka
7. črc 2014

ahoj holky, jeste ani nejsem po porodu a už slýchám užasný kecy...
22 letá švagrová s inteligencí houpacího koně na oznámení, že čekáme chlapečka odpovedela: jééé, a já chtěla, aby to bylo holka... tak jsem jí řekla, že jestli jí to zajímá, tak já jsem si kluka přála a jestli ona chce holku, tak at si jí pořídí sama. Komentář na fotky z utz jako - fuj, co to je? atd, jsem už neřešila a manželově rodině už sama od sebe nic neukazuji ani neříkám.
a ted o vikendu me manzeluv kamarad oslovoval ,,gravída,,... a přislo mu to strasne vtipne. To že mi pak začal říkat, že mi nohy otečou jestě víc ( nohy nemám ani trochu oteklé) a budu strasně nadmutá, protože jeho přítelkyně to tak měla, už jsem odpálkovala odpovědí: To že to měla tvoje Jana, neznamená, že to tak má každá těhotná na světě.
Holky, jsem z takových lidí otrávená :( blbci fakt.

irous
7. črc 2014

Otrávenost naprosto chápu. Některý řeči jsou fakt nepříjemný. Byla jsem ve třetím měsíci, když zjistili, že čekám dvojčata. Jeli jsme to oznámit tchýni a jediné co z ní vypadlo bylo : "no to budeš tedy pěkná ( jako tlustá)", fakt potěšilo ☹
Ona má tři syny a vždy si přála holčičku. Můj prvorozený je syn, dvojčátka- na utz mi řekli, že to budou holky. Když jsem jí to řekla, tak mi odpověděla, že to není možný, že se jí tomu nechce věřit, že je ještě brzo a že to nemůže být stoprocentní. Když mi to potvrdilii na dalších 2 utz. a ona se jela opět tu svou, tak už jsem se neudržela a řekla jí : " vy mi to prostě nepřejete " - od té doby byl klid. Pěkná jsem tedy byla co se týče bříška, nicméně s kojením jsem všechno shodila velmi rychle a teď naopak od všech slyším, jak jsem hubená a že mi holky sní apod..to mi taky štve, ale co, říkam si, jsem jaká jsem a komu se to nelíbí, je to jeho problém... Hlavně žádné nervy !

soleilll
7. črc 2014

Po dobu šestinedělí povzbuzující věta od manžela "Jakto, že ti kojení nejde? Musíš se víc snažit!" (protože kamarádka XY to taky nakonec zvládla, zatnula zuby a překonala mastitidy i ragády)

Moje matka: "Dávej mu večer kaši, ať spí celou noc." A nejlepší komentáře jsou typu vzpomínání na své vlastní ranné mateřství se mnou nebo bratrem "To vy jste dostávali (oslazený) Sunar/kaši/rohlík už od... měsíce!"nebo "V tomhle věku jste už dávno uměli/dělali....." případně lakonické konstatování "Prosimtě, v 10 h jsem už dávno neměla co dělat!" (= měla uklizeno, vyžehleno, nakoupeno, uvařeno a dítě spokojeně vrnělo v postýlce) - půl roku po porodu: "Ty už seš zase těhotná?" (ne mami, minimálně rok po sekci nemám otěhotnět = za další měsíc "Nečekáš druhý?")

Můj otec: "Ale to je domácí štrůdl." - reakce na můj požadavek nekrmit půlroční dítě, přestože "On ale otevírá pusinku - asi má hlad!"

Tchýně, aneb jak je strastiplné porodit dítě v zimě: "Není mu zima? Obleč ho." - "Nestůj s tím kočárkem v průvanu." - "Proč doma tak větráte? Pořádně zatopte!" (= jak má pokoj pod 25°C, dítě umrzne) - "Vzalas mu rukavičky/ponožky/svetr/....?!" - "To má na sobě jen tohle?" - "Sundej mu tu čepičku/kabát/overal - bude mu horko!" (ihned po příchodu z venku do místnosti) - "Nechce přebalit?" (každých 10-15 min.) - "Vidíš přece, že chce pochovat!" - "Pojď ke mně, já tě pochvám!" (= chudáčku náš maličkej, místo aby tě vlastní matka nosila celý dni a noci v náručí, musí přijít babička, aby se ti konečně někdo věnoval)

Tchán: "Koupil jsem pro malýho ...... (sladký pseudo-tvarohový desert)" - ale my mu ho nedáme "A proč by to jako nemohl jíst, když XY (jeho o týden starší sestřenice) to normálně jí?!" - někdo nepochopí nebo spíš nedokáže akceptovat, co za jídlo chci a nechci dítěti dávat. Na tchánovu obhajobu musím říct, že tenhle syndrom krmení čímkoli a kdykoli má většina našich příbuzných. - "Chutná mu banán?" ano = od příští návštěvy pokaždé vyfasujeme 2 kila banánů (než přijde otázka "Chutná mu...?")

soleilll
7. črc 2014

Ještě ke kojení - "Kojíš? / Jak dlouho jsi kojila?" -> "Ne, nekazím si figuru."

pivonka2
7. črc 2014

@soleilll jééé, banány! Přesně to dělá tchýně. Jedno vidí, že jí chutnají banány a pak jich přiveze trs. Že doma máme další kilo a tudíž budeme jak opice judy, to je jedno.

rituska88
7. črc 2014

Tak mě v těhotenství nevytáčelo asi nic, protože hodně lidí vůbec nevědělo, že jsem těhotná - nikde jsem to moc neroztrubovala a taky to na mě nebylo dlouho vidět, zato po porodu to začlo: ,,Kde jste to dítě vzala? Já vůbec nevěděla, že jste těhotná." - Na to se mi chtělo odpovědět, že v Kauflandu měli akci... A když jdeme s mamkou na procházku s kočárkem, tak každá babka se ptá: ,,A kojíš?" a když odpovím, že jo, tak se mi většinou dostane odpovědi: ,,Hmmmm." A nejlepší jsou historky mojí tchýně, že to když ona rodila Evku (která má 47 let) nebo Dušana (má 45 let), tak... Nejvíc mě dostalo, když jsme tchánovcům ukázali 3D fotku z ultrazvuku ve 21tt a tchýně zkoumala komu je podobný 😀 A její rady: ,,Musíš jíst hodně med, aby měl pěknou pusinku." nebo tchán, který si pár minut předtím vyslechl jak našeho malýho pořád trápí bříško: ,,Nedáš si zelňačku?" Nebo teta: ,,Měla by sis udělat hustou polívku, abys měla hodně mlíka." a když mě potkala venku 2 týdny po porodu, bylo 25 stupňů, já měla dlouhé kalhoty a mikinu (radši, protože jsem byla v šestinedělí) a ona přesto: ,,Nejsi nějak málo oblečená?" Asi jsem si měla vzít kožich... Nemluvě o tom, že nebýt mých rodičů a přítele, tak první dny po porodu asi umřeme hlady, protože tchánovci a teta (tchánova sestra) mají sice pořád plnou hubu řečí, ale i když věděli, že jsem po návratu z porodnice měla velké problémy a celé dny jsem se snažila rozkojit z bolavých puchýři posetých prsou (chytla jsem v porodnici ošklivou alergii), k tomu jsem byla po císaři, takže jsem nemohla hned nic těžkého tahat, malý nonstop ječel, protože ho trápilo bříško...tak je ani náhodou nenapadlo třeba tu polívku uvařit a donýst - to bych ocenila rozhodně víc než jejich chytré řeči. A teď když k nim přijdeme a něco mi nabídnou, tak mi to připadá, jakoby mi to snad dělali naschvál - tchýně ačkoli ví, že po jahodách se mi dělají afty a radši je proto teď nechci riskovat vůbec když kojím, tak mi pořád cpe palačinky s jahodama, buchtu s jahodama...nebo samé ,,skvělé" věci pro kojící matku věčně uřvaného dítěte, které trpí na bolavé bříško - zelí, segedin, ostrou kořeněnou omáčku, guláš, kynuté buchty...a hrozně se diví a uráží se, když odmítnu. Jo a taky nechápu jak každá babka hned po otázce na kojení se zeptá: ,,Je hodný?" Jako já nevím, ale 6titýdenní mimino je prostě mimino, které někdy brečí, někdy spí...ale jestli je nebo není hodný fakt nepoznám, je úplně stejný jako každé mimino v jeho věku. Až mu bude 5, tak se mě zeptejte jestli je hodný...

butterfly
7. črc 2014

@pivonka2 Tak co do mateřského plurálu mě nejvíc dostala otázka "kolik máte zubů?" Zrovna jsme u toho byli i s manželem, tak jsem to rychle v duchu sečetla a odpověděla: "76!"

nae
7. črc 2014

@rituska88 Presne, najviac zo všetkého neznášam, keď sa niekto o miminách baví štýlom, či je alebo nie je hodný... ako može nebyť napr. 2mesačné dieťa hodné? Kto je hodný? Fakt neznášam takéto otázky.

ivonapop
7. črc 2014

@adrianka1712 Pokud nemáš zrovna sto kilo, postavu jak říkám ke dřezu, tak proč né legíny?

zunem
7. črc 2014

No koukám, že všude stejný 🙂
Bych zmínila už těhu, máme dvojčátka, takže nejčastější otázka: A to je přírodní nebo úmělé? A další- To je hrůza, co s tím budeš dělat? (asi půjdu jedno vrátit nebo co)
Po porodu- Nemáte tam ještě holčičku?
Panebože, to bych nechtěla, jak to zvládáš?
Jinak tak jako všichni: Kojíš? A obě zaráz? -Mlíko odstříkávám - Jo? a kolik? Kolik kterej vypije?
Jíš hustý polévky? To je na mlíko.
Tahá cumel nemá hlad? (tchýně)
Celou prochajdu brečel nemá hlad? (tchýně)
Střílí mi do plíny, nejiš česnek/cibuli? (tchýně)
A další klasika brečí - nemá hlad? Není mu zima?

adrianka1712
8. črc 2014

@ivonapop Mám ešte menej kil ako pred otehotnením, cca 50. 🙂 😀

mantaray
8. črc 2014

Mě ještě napadla typická otázka v mém těhotenství, co mě začala točit: "A co uděláte s Ozzym?" (pes) No namelem ho do salámu samozřejmě... 😠

terkaz
8. črc 2014

Holky, tak je mazec, jak je to vsude stejne 😠
Jeste me vytaci, kdyz se me mamka pta kolik ma ted miminko v brisku, ja ji to reknu a ona hned na to no to uz je ale macek... Pritom je vahove uplne v norme.
Komentare na moje bricho nesnasim, nejsou tam dve?? Termin mas az za mesic???
Pritom jedine co na me je, je to moje bricho, zezadu, zepredu nikdo nepozna, ze jsem tehotna, jen z boku.
Jeste ze mam super manzela, ktery na to odpovi, ty to porad resis? Jsi po treti tehotna, tak mas bricho ne? 😉

fita
8. črc 2014

Tak já se musím také přidat.Nejvíc mě vytáčelo,když jsme vyjeli se synem ven a několik lidí se mě zeptalo.A KDY BUDETE MÍT DRUHÉ???Otázka už sama o sobě hloupá,když mám v kočárku týdenní miminko,ale tohle bylo opravdu už druhé.A moje odpověď,že tohle je snad už druhé,tak mě opět každý odpovídal,že starší už má 14 let a to se už NEPOČÍTÁ!!!!!!!A s kojením jsme zase měli opačný problém.Já kojila 22 měsíců a každému to strašně vadilo.Otázky typu,to ho snad budeš chodit kojit i o přestávkách do školy,mě vytáčely na maximum....takže ať kojíte,nebo nekojíte,všechno je špatně...

cervenakarkulka
8. črc 2014

Tohle forum me vazne bavi 🙂 jeste se mi vybavilo, ze se me ted kazdy pta, kde jako budeme bydlet?! Mame byt 2+1 a stejne si kazdy mysli, ze jsme asi pripad pro socialku, kdyz malej nebude mit od zacatku svuj pokoj.... Ach jo... Uz odpovidam, ze malej bude mit pokoj v kumbalu 🙂

veuni
8. črc 2014

Holky, taky se přidám 🙂 ...Moje oblíbené je: jak to, že nic nestíháš s jedním dítětem..... co bys dělala, kdybys měla 3 jako já? (tchýně) :D :D :D už se na to kojení vyprdni, je to otravný (kojim snad já ne ne ona, ne?-tchýně ) a malej je celý tatínek, je to dítě vůbec tvoje? :D :D :D

eldrag
8. črc 2014

já si ještě vzpomněla na návštěvu v porodnici, otázka: a bolelo to? 😀 😀 jinak teda štvou mě rady od matky i rok poporodu, ale co mě vadí uplně nejvíc je nerespektování našich přání a výchovy malého. Nevím proč by měl dostávat v roce čokoládu... a proč bych mu měla dávat furt sladký čaj místo vody. atd.... ale už jsem zlá a občas zvyšuji i hlas na své okolí. 😝

pivonka2
8. črc 2014

Odpověď na dotěrné dotazy,která funguje:Proč vás to zajímá? Praktikuje to manžel a teď i já. Lidi otázka obvykle vyvede z míry a jsou zvyklí na dotazy odpovídat...