Co neříkat ženě po porodu?
Zdravím všechny maminky. Včera jsem četla zajímavý článek na téma, jaké věty se nemají říkat těhotným. Zaujalo mě, že něco takového nepíšou i o ženách v šestinedělí, protože zatímco před porodem mě maximálně sem tam někdo naštval necitlivou hláškou ve stylu "ty máš ale velké břicho," po porodu se s takovými prudícími větami přímo roztrhl pytel. S trochou nadsázky bych řekla, že zatímco těhotná žena přestává být okolím vnímána jako žena, žena po porodu přestává být vnímána i jako člověk s nárokem na svůj život, své zájmy, své názory, své pocity nebo své chyby. Možná to bylo jen mým okolím nebo mnou samotnou, těžko říct. Vypíšu tady hlášky, za které bych dotyčné nejradši prohodila oknem, kdybychom nebydleli v přízemí🙂. A vy se můžete přidat se svými perlami, nebo se inspirovat, co hlavně neříkat svým kamarádkám a příbuzným těsně po porodu.
- "A cvičíš?", "A stahuješ si to břicho?" (= "Vypadáš strašně, děláš s tím aspoň něco?" Ano, po porodu má člověk, který je rád, že se hýbe, určitě jedinou starost - cvičit sedy, lehy a nosit stahovací kalhotky, aby okolí nepobuřoval čímkoli, co nevypadá jako přistávací dráha.)
- "Tohle sundej, to je ti malé," "V tomhle jsou ti vidět špeky," "Tohle je vel. 38, co bys s tím prosím tě dělala?" (Pokud vám po porodu zbylo pár kilo nebo pár centimetrů navíc, okolí to neodpustí a velmi necitlivě komentuje. Ještě větší prohřešek ale je, pokud máte brzy po porodu svoji původní váhu a své míry. Myslím si, že kdybych přibrala 30 kilo, slyšela bych míň těhle keců, než když jsem všechna kila nechala v porodnici a mohla rovnou nosit své původní oblečení.)
- "Tohle teď nebudeš potřebovat." (U mě se to týkalo elegantní části mého šatníku, ale dosaďte si klidně třeba make-up, tenisové rakety nebo abonentku do divadla. Zkrátka "Teď budeš jen přebalovat a kojit a na cokoli jiného můžeš rovnou zapomenout.")
- "A co sis jako myslela? Že se s dítětem vyspíš?" (Kdyby si člověk postěžoval, že se nevyspal kvůli propařené noci, učení se na zkoušku, cestě letadlem nebo hlučným sousedům, každý ho polituje, jaký je chudák, že se nevyspal. Když si na totéž postěžuje šestinedělka, která nespala kvůli kojení, je najednou oheň na střeše. Co si to vůbec dovoluje mít potřebu spánku, když má dítě? Ještě větší prohřešek ale je, pokud se pochlubíte, jak jste se krásně vyspaly. To snad ani nezkoušejte, pokud si nechcete vyslechnout další kázání na téma, jaké jste krkavčí matky. Jisté je, že váš spánek si nenárokuje zdaleka jen ten malý tvoreček.)
- "Ten je celý do našeho rodu, tobě není vůbec podobnej!" "Po mně má přece vlasy a oči" "Ne, ne, ty nemá po tobě. Ty má po svém prastrýci z desátého kolene, ten míval taky takové." (Jasně, a ten ho nejspíš taky devět měsíců nosil v břiše a porodil, zatímco matka je ten poslední, kdo by měl mít se svým dítětem něco společného.)
- "Vašíku, konečně se ti někdo věnuje, viď?" (Aneb celé dny sedím s nohama na stole, zatímco mi dítě řve, a návštěva, která přišla na hodinu, to spasila.)
- "Jak kojíš? / Ukaž, jak kojíš. Určitě to děláš blbě. Takhle to nedělej, dělej to takhle." (Aneb každý je odborníkem na kojení vašeho dítěte, jen vy ne.)
- "Nestresuj se, nebo přijdeš o mléko." (Jasně, tahle věta mě dokonale uklidnila, po ní už se vůbec nestresuju.)
- "To je málo. On vůbec nepije. To nestačí." (Odborník s rentgenovým paprskem ví, kolik toho dítě právě vysálo, ví, že je to málo - a pravděpodobně je to matčinou neschopností, čím jiným taky.....)
- "Nechceš si dávat tohle sem, abys tady neměla takový bordel?" (Aneb "Máš tady děsný bordel." Člověk je v šestinedělí rád, že je rád, a řeší i důležitější věci, než jestli dávat tohle sem nebo tam).
- "Dítě musí být 4 hodiny denně venku, jinak umře." (Aneb "když s ním jsi denně venku 3 hodiny (nedej bože jen dvě nebo jednu), zabíjíš ho". Jasně, že je to blbost, a autorka věty nejspíš pozapomněla, že je mi 31 let a na pohádky už nevěřím. Jenže když vám někdo natvrdo říká, že své dítě zabíjíte, zatímco vy jedete na maximum, zamrzí to, to je jasné).
- "Jakto, že nevíš.......? To přece musíš vědět, to psali v knížce Naše dítě." (Jo, jenže knížka Naše dítě pochází z dob hlubokého socialismu a psali tam taky plno tak přežitých věcí, že jsem si dovolila ji nečíst.)
- "Když už máš dítě, ostříhej se." (= "Už jsi ulovila chlapa, máš s ním dítě, víc od života nemáš právo chtít. Na co bys chtěla být hezká? Teďka jsi jen mlíkárna a s krátkými vlasy se ti bude kojit líp.")
- "Ty s námi na oslavu nepůjdeš, co kdybys tam něco chytla?" (Aneb "máš domácí vězení a je to pro tvé dobro").
- "Právě jsem skončila v práci, mám přijet?" "Ne, děkuju, nic nepotebuju." "Vážně nechceš? Můžu tam být za půl hodiny." "Ne, děkuju, opravdu nejezdi." "Ale já mám čas a můžu přijet, jestli chceš." "Ne, nejezdi, udělej si volné odpoledne." (Po půl hodině) "Tak stojím přede dveřma, pojď mi otevřít."
Všechny věty jsou autentické, opravdu jsem si je přesně v této podobě vyslechla..... A všichni autoři je určitě mysleli strašně dobře, ale nedomysleli je.... a zraňovali jimi, stresovali nebo se přinejmenším ztrapňovali. Jakými větami prudilo okolí po porodu vás?
@janeyzelvicka celá tato diskuse je náramně zajímavá, bavím se a vzpomínám, i když děti mám již odrostlejší. Ale tobě chci napsat zvlášť - byly jsme doma 3 dcery, přibližně stejného věku - mezi nejstarší a nejmladší byly necelé 4 roky. Po celou dobu, co jsem bydlela u rodičů, jsme měly se sestrami problémy se soužitím, dnes bydlíme od sebe 600 a 1000 km a nechybíme si, ač jinak jsme úplně normální. Dva jsou rada, 3 jsou zrada. Nevím, jestli si se tím někdy zabývala, nemám potřebu moralizování ani kázání. Neznám tvé zázemí ani možnosti a nevím, čemu připisuješ důležitost, jestli třeba holky mohou mít každá svůj pokojík, nebo jak to děláš, když každá tě chce držet za ruku nebo sedět u tebe na klíně. A ať děláš, co děláš, ta třetí ruka ne a ne narůst. Moc ti držím palce, aby to tvým dcerám klapalo lépe, a abys to uměla rozpoznat, vznikne-li mezi nimi nějaké napětí
Za me je to: "ty jeste kojis?" v 9mesicich; "ty uz nekojis???" v deseti mesicich :D ze zacatku po porodu me drasala veta: "proc porad breci? Mas slabe mleko! De ji sunar nestaci ji tvoje mleko!" ja mela mlika jak pro regiment,ale budu ji davat sunar. To me vystresovalo spolehlive nejvice. Nakonec se ukazalo,ze ma problem pri kakani. Dalsi hlod byl: "ona se jeste v 7mesicich neplazi,neleze po 4,nestoupa a ma problem se otocit? To pocitej s tim ze bude postizena" a malem jsem si sla sednout za vrazdu. Behem 8. Mesice samozrejme skokem vse dohonila a i se zacla stavet okolo nabytku a v roce krasne chodila :-P
@esmeralda2 Díky 🙂 Snažím se jak můžu. Zatím to funguje, uvidíme, co dál, nejmenší je zatím mimino, starší jednak zbožňuje mimino, jednak si docela vyhraje s prostřední. Prostřední moc nežárlí, protože nikdy nebyla jedináček a nikdy neměla pozornost jen pro sebe. Za pár let si to tu po sobě přečtu 😀
Ale podle mě záleží hodně taky na povahách, společných zájmech dětí... A taky jsem četla knihu Kevina Lemana Sourozenecké konstelace a ta mě hodně zaujala - znáš ji? Popisuje, že jedináčci/nejstarší, prostřední a nejmladší mají určité specifické vlastnosti.
Nečetla jsem celou diskuzi, takže nevím, jestli je moje hláška jedinečná, ale zde je:
Druhý den po porodu se tchýně podívala na moje břicho a povídá: No, tohle budeš ještě muset zhubnout!
Tak já také přidám něco do vínku. V 6 hodin ráno mě přivezli na pokoj po císaři, kdy císař byl neplánovaný a před tím jsem se snažila 13 hodin porodit normálně. No a moje švagrová mi v 10 hodin ráno volala. Samozřejmě jsem to nezvedla protože jsem nebyla schopná ani dosáhnout na telefon na stolečku vedle postele. Později mi vysvětlila, že mě chtěla jen pozdravit a zeptat se jak se mám 😀
Mě nejvíce točilo ... jíš dost? Teđ jiš za dva.
@mon_88017 my ještě děti ani nemáme, ani nečekáme, ale už před nějakou dobou se tchýně ptala, jestli ty naše zatím neexistující děti budeme křtít a kde je budeme křtít
to, že jsem ateista, dávno ví, ale pořád nemůže pochopit, že její syn je na tom stejně jako já, i když je pokřtěný (rozuměj, když se dítěti pocáká hlava vodou, tak kromě jídla, spánku, prdění, čurání, kakání a šišlání začne myslet i na Ježíše) a tvrdí, že je přece římský katolík, podle mně už by se spíš mohl řadit mezi římské gladiátory, římské básníky nebo římské bohy
Taky bylo super, když při první návštěvě po příchodu z porodnice vybalila tchýně fotky manžela, aby doložila a bylo všem jasné, že naše dítě je po něm :o)) A v podstatě cokoli, co naše dítě dělá, dělal on taky ... Až jsem přemýšlela, jestli je možné, že je to dítě i moje ?
@zazana81 Myslím, že hodně z nás to má stejné. Moje to nezapomene hned na úvod každé návštěvy zdůraznit. Už ve dveřích hned po "Ahoj." následuje " Ty jsi čím dál víc podobná tatínkovi, no celá on." 😀 Tak aspoň, že pohlaví má po mně, jinak by to vypadalo, že jsme ho jen nechali naklonovat 😎
@ingrid1450 u nás věta "ty jsi celý tatínek" funguje od tchyně směrem k synovi už víc jak osm let, ale co chodí syn do školy, tak k tomu přibyl ještě dovětek - "ty vypadáš úplně stejně jako tatínek, když byl v tvém věku, ještěže chytrý si po mamince" - 😀 Manžel pokaždé může vyletět z kůže 😅
Máme 3 měsíční dceru - korigovaně dvoudenní a už mě vytáčí dotaz mé mámy i tchýně "Co dělá malá?" Co by asi v tomhle věku mohla dělat, že? Sedí u televize a žvýká kuřecí stehno! 😖
Mě vždycky vytáčelo když malá jen trochu brekla a všichni hned, : ''Dej ji pořádně najíst vypadá že má hladeček!'' 🙄 🙄 🙄 grrrrrr.. už se na ty všechny podobny otazky a chytrý řeči mooc těšim 😠
V těhotenství - No ty se krásně zakulacuješ! - Ano, to je přesně to, co potřebuju slyšet, když se cítím jako odporná kulatá vorvaň. 😅
Po porodu - A ty jsi se hezky spravila. Ty jseš taková..... maminkovská ted. Nejlépe s dodejkou: Ale hlavně to nehubni, to Ti sluší takto. 😝
Jeee zase musím přispět 😀 Přítelova maminka na mě vyvalila oči, když zjistila, že svou v té době dvoutýdenní dceru tahám po doktorech (ano, je to divné, ale doktoři od malé ani můj gynekolog za náma nepřijede), vždyť přece mám šestinedělí!!!! A že jí její matka nedovolila jít ven dva měsíce a to rodila v červnu.. To by ještě bylo ok, ale pak mě začala nutit, ať malé vařím a dávám do lahvičky čaj, protože mateřské mlíko je jen jídlo, voda tam není a jak by bylo mě, kdybych jen jedla a nepila? Proslov ukončila tím, že v žádném případě nemám pít kávu, že malá nebude spát a pár minut na to mi nabídla Kofolu.. Takže asi tak 😀 Jinak samozřejmě ji nemám nosit, že si na to zvykne. No, do dvanácti ji snad nosit nebudu, že jo. Ale bohužel dodnes nechodí - je jí měsíc, tak nevím, jak ji jinak "přepravovat", než nošením 😀
A nejdrsnější hláška jednoho staršího člena rodiny po předčasném porodu dcery, která šla rovnou do inkubátoru. "No gratuluju, teď to máš nacvičený a tak te´d toho kluka". 😝 Kdyby mi nebylo blbě po narkoze, asi bych ho poslala přesně tam.
me tchanovci porad rikali at poradne jim ze jim za dva celejch 9 mesicu mi to rikali stejne jsem si delala co jsem chtela a pak mi tchanovec rekl ze mi narostl zadek ze jsem byla hubenejsi tak jsem mu rekla ze je to muj zadek a ja jsem snim spokojena 😉
Mě nejvíc vadila otázka: Tak kdy bude druhý nebo tak ještě sestřičku ať je to páreček. Myslím, že pár hodin po porodu i ještě pár měsíců po něm o dalším žádná neuvažuje. Teda já určitě ne, když jsem manželovi po 2 hodinách ostrej kontrakcí říkala ať to ze mě vyříznou, že na to kašlu, dítě nechci a chci jet domů :D. Ani po 3 letech s tím zatím nespěcháme 🙂
Ja jsem na konci osmého měsíce a otázka ohledně druhého dítěte mi byla položena už několikrát, samozřejmě z úst starších .. ona to ani nebyla otázka, ale spíš jako konstatování faktu, že brzo stejně přijde druhé a to mám v břichu stále to první 😀 Vždycky jsem chtěla min. dvě děti, ale vzhledem k nevolnostem v prvním těhu, jsem na téma druhé dítě za stavu ještě nenarozeného prvního docela alergická 😀
Teda dlouho, ale opravdu dlouho jsem se takhle nezasmála. 😀 Je hezký, že to vesměs máme všichni stejný. Jak se mi ulevilo, že jsme na tom všichni stejně. Nejsme rodina idiotů 🙂 Ve mě tedy nejvíc bouchali kamna když jsem se zmínila, že nedělám nic jinýho, než jen peru, žehlím a vařím.......a na to mi bylo odpovězeno: Pf, prosím tě, vždyť to máte v dnešní době tak jednoduchý, máte jednorázové plenky, sunar......to za nás byly bavlněné plenky a od rána už jsi jela, abys to v miniromce naprala, vymáchala a vyždímala.Odpoledne sebrat, večer žehlit a ráno na novo. A kde máš vaření, úklid, lítání po doktorech.....blá blá blá vraždila bych!!! 😠
kamošky matka hned po porodu v porodnici: "musíš teď pít hodně mlíka, ať se ti tvoří mlíko" a přivezla jí 2 litry plnotučného 😀 a tchýně se svou sestrou telefonovaly každý den: "už kojíš, musíš přikládat" říkali jsme jim "laktační komando". kamoška z toho samozřejmě úplně šílela, měla po porodu zraněnou páteř a nemohla se rozkojit, protože nemohla sedět a malej v leže ani ve stoje pít nechtěl... měla šílené bolesti, vyčítala si, že nekojí a tyhle kecy jí to všechno ještě komplikovaly... dnes už se tomu smějeme 😎
Co neříkat ženě po porodu ? Hned jsem si vybavila hlášku mého táty, který se na nás přišel podívat do porodnice, sjel mě pohledem a povídá : Nenechali Ti tam ještě jedno ??? 😀 Díky tati, přesně tohle jsem potřebovala slyšet 😀
@hanulkapal To, že mléko je pouze potrava a měl by pít čaj jsem také poslouchala pořád, kam na to ty holky choděj ?? 😀
@petrajurinova Tchyně ještě před porodem zahlásila jak by bylo pěkné, kdyby byl syn hezký po mně a chytrý po manželovi, z čehož jsme usoudili, že já jsem blbá a manžel vošklivej 😀 😀 Ale jinak je tchyně fajn 🙂
Jo jo, to znám a poslouchám to zejména od mé mámy:
- Přebaluješ ho dost často? Já přebalovala co hodinu (já byla v látkových, malej má jednorázovky)
- Máš dost mlíka? Asi jo, když přibírá 400g za 2 týdny. A nemáš ho řídký?
-Musí se jít prokopat, aby neměl prdíky. (Slovo za které bych vraždila, znamená to, že ho musím rozbalit nechat nahého, aby se procvičil. Jo proč ne, jednou denně, ale jakmile je u nás já ho čistě přebalím, převleču, položím do postýlky a v tu chvíli, co si zajdu třeba jen na wc je malej nahatej na mé posteli. Postel počůraná a máma za 5 minut hlásí - už se prokopal, obleč si ho áááááá
- Nepoužívej ty mokrý kapesníčky, studí ho to.
To byla maminka, teď moje babička:
- Jdeš s ním dnes ven? Zatím ne, sněží a je hnusně, možná později. Kdykoliv jdu kolem jejich dveří zeptá se znova: "jdete ven?" 12x za den, proč ne, je jí 86. Nakonec: "Už jdete ven?" "Jo, už nesněží, tak jdeme na chvilku." Kývnu. "A není pozdě?" (4 odpoledne) "Myslím, že ne babičko." Když se vrátím za hodinu - nebyli jste tam málo? Když za 2 - ty netahej ho po tom venku tak dlouho, aby nezmrzl, má studený tvářičky.
A dorazilo mě, když přijela "Teta" Eva (sestřenice od manžela)
- Nemáš ho nějakého hubeného? Nechceš mu vařit kaši? (je to matka dvou dětí nechápu) malej se narodil 2.49kg o měsíc dřív
- Ukaž, jdu mrknout, jak přebaluješ. Mmm děláš to špatně, vykloubíš mu kotníky
- Kdy byl naposled kakat? Před dvěma dny, proč? To musí každej den, musíš mu dát teploměr
- Procházka s kočárkem: Oblíkej ho víc, není mu zima, dej mu tam deku. Příjdeme z procházky - Není nejakej zpocenej?
Super dík za téma, aspoň vím, že v tom nejsem sama
Já mám na okolí celkem štěstí. Mamka ani tchýně mě znají a do ničeho mi nekecají. To spíš můj taťka občas zaperlí nějakou super radou, kterou někde zaslechl
Ale mám zážitek těsně před porodem. Do porodnice jsem nastupovala ve čtvrtek na vyvolání a malý se narodil až v sobotu. Takže je jasný, že druhej den už mě přestalo bavit zvedat telefony a odpovídat na sms zvědavému příbuzenstvu. Tím spíš, že se vyvolávání nedařilo a tedy ani nebylo nic nového, co sdělit. V duchu jsme si říkali, jak je dobře, že manželova rodina je daleko a nic netuší. Korunu tomu nasadila švagrová z manželovy strany, která poté, co jsme jí ani jeden nebrali telefon, zburcovala manželovy rodiče.
Zajímavé, že rodila 3 měsíce přede mnou a říkala něco o tom, že nesnáší, když se jí někdo ptá, kdy už to bude...