Co se změnilo narozením děťátka pro tatínky?
Zajímalo by mě, co se změnilo narozením děťátka pro vaše partnery - tatínky. My máme desetiměsíčního syna, je kouzelný, mám z něj ohromnou radost. Takže je jasné, že se mi změnil život, dřív jsem chodila do práce, z práce domů a tak pořád dokola, v práci přesčasy, člověk žil jen pro víkendy, nyní je to jiná dimenze, já si vychutnávám, že jsem doma. No ale je asi jasné, že matkám se život změní v pozitivním slova smyslu, ale jak se to změní pro tatínky? Já mám pocit, že u mého přítele, otce našeho dítěte se nic moc narozením syna nezměnilo.....O všední dny chodí do práce, z práce, večer přijde unavený, je u tv zpráv či u PC, ale jako pohraje si pěkně s malým, to ano, ale tím to končí. Já pak za chvíli připravuji koupel, syna beru do koupelny, kde ho myji, přebaluji, čistím zuby, oblékám, - takže přítel je sám v obýváku - většinou u tv, když pak vyjdeme z koupelny, tak ještě na noc nakojím, pak zase zmizíme do ložnice, kde synka uspávám, zpívám ukolébavky, pak jdu do obýváku až tak v půl deváté a to již většinou syn již usíná. Tak zas až pak jsem s přítelem. Přítel spí odděleně, aby se vyspal do práce, spí tak ale i o víkendech a jindy. No to jsou všední dny, nyní měl 14 dní dovolené, Silvestra trávil jinde 2 dny, a během 14 dnů šel asi 4x sám na výlet na půl dne či s kamarády. Říká, že potřebuje být chvíli sám a jít na nějaký pořádný výlet do terénu, kde není možné, aby projel kočárek. S námi s kočárkem do ulic mezi domy ho to nebaví, ale musím říct, že tedy teď během dovolené s námi byl asi 3x, což je dost pokrok, od narození synka byl s námi s kočárkem tak 6x celkem, sám s kočárkem nebyl vůbec. Synka nepřebaluje, neuspává, nepřevlíká, nekoupe, nekrmí a to ani když měl teď tu dovolenou. Ostatně já sama bych asi třeba z toho koupání, kdyby dělal byla nervozní, když to nedělal (nechtěl) od začátku, tak nyní bych mu stála za zadkem a říkala ať to dělá tak či tak a prostě sama nejlíp vím, jak vše udělat. No ale on by ani nechtěl, nebavilo by ho to - např. to koupání. Jediné, co tedy dělá, že si s malým pohraje (to teď více než když byl novonarozenec). Ale i za to jsem ráda, že např. teď když měl dovolenou hráli si a já mohla např. vytřít, umýt koupelnu bez odbíhání k synkovi a tudíž jsem to měla dříve hotové než když je přítel v práci. No prostě když to shrnu, mám pocit, že přítelovi se život skoro vůbec nezměnil, v čem taky. Jen tím, že si občas s malým po práci o všední dny pohraje, o dovolené si tedy hrají o trochu víc. Ale to je vše. Ríká, že má náročnou práci, tak ale to jsou všední dny. Má sedavé zaměstnání, tak se potřebuje prý hýbat, takže si na půl dne jde do lesa terénu na výlet, kam jak říká by to stejně s kočárkem nešlo, pak mi vypráví kde byl, jaké to tam je pěkné a ukazuje na mapě. Když se ozve nějaký kamarád, tak jde s ním např. o tom víkendu na půl dne (to tedy není samo každý víkend, ale 2x do měsíce jo nebo jde sám) a to třeba i když malému rostou zuby a je plačtiví, na to řekne, že "no vždyď mu stejně nepomůžu" - já říkám, no to ne přímo, ale nepřímo tím, že ho chlácholíš jo, i když stejně to chlácholení umím já - maminka, tatínek je na hraní, blbnutí, takže když synka něco bolí, tak to spíš maminka. Ještě jako bezdětní jsme na výlety chodili spolu. Já jako matka si neumím představit že bych synka např. když mu rostou zuby nechala tatínkovi a řekla, že potřebuji být chvíli - na půl dne sama a projít se - po Vánocích se musím hýbat a mít fyzičku, tak hlídej ty. Ale prostě chlapi to tak mají, nemají takové pouto k dítěti a klidně i 4 dny za sebou zmízí na půldenní výlet, když má dovolenou, dle jeho slov přeci nemůžu furt sedět doma. Jak to máte vy?
@laurital to je jedno jako, těžký to bylo dřív, teď už je to v poho poměrně, je prostě "normální", spíš to, že MM vůbec nedocení, jakou práci to dalo, nebo co dělám atd, pro něj je to práce, za kterou se bere málo peněz (sociální služby), tudíž on je king a může vše 😝 a co se tak bavim s holkama, tak toto bývá dost často primární problém 😉
@laurital ja uz sve tchyni podekovala osobne pred delsi dobou 🙂
A k tematu, u nas se nezmenilo nic, resp. vlastne ano 🙂 nejsme my ve dvou, ale my ve trech 🙂 a pristup manzela k mimcu? Napr. uz prvni noc po prichodu z porodnice - 5ty den po narozeni dcery jsem byla dost una vena. Manzel nez aby me v noci vzbudil na kojeni, tak me nechal spat a sam bez jakykoliv predchozich zlusenosti uplne sam a poprve prebalil dite, nastudoval zalozni Sunar co byl doma a malou nakrmil 🙂 a tak fungujeme stale, akorat se uz nestara jen o me, ale i o malou aniz bych mu musela rikat, kdyz vidi ze neco kutim nebo mi neni dobre, anebo jen proto abych si odpocinula. Podle nej materska neni vubec dovolena pro zenu a nejednou mi povedel jak se krasne a dobre o malou staram. Nas vztah se prichodem male jeste vic utuzil a to uz budeme spolu skoro 8 let. Jo a jeste poznamka, u nas neni prioritou denne naklizeno, vycideno, uvareno, o tom kvalitni vztah dvou lidi neni. Jeste ad: je pracovne hodne vytizeny (vysoky post), ale i tak kdyz prijde kazdy den z prace, tak si vezme malou na starost abych si trochu oddechla. Pro nej je rodina na prvnim miste.
já prostě vždycky byla ekonomický nezávislá před RD, takže si ke mně nic nedovolil a ted? 😒 škoda mluvit, mně se narozením dítěte změnilo vše, měla jsem ho ve 22 letech, taky jsem měla svoje plány, představy a vše...a nic z toho není, jako neříkám, že mě to zazdilo, naopak posunulo, jsem za to ráda...ale pro něj se nemění nic, max., že mi musí dávat peníze, což před narozením dítěte nedělal 😝
@laurital Máš pravdu, ja jsem taky dala najevo přes co bych nikdy nešla. Neexistuje, abych na chlapa dělala chytrou co mu ma obléct, jak ma delat to i to. Ne. Kolikrát reknu ze nevim a je to i pravda. Nevim kde ma tepláky, nevim kolik mu kapat kapek, jak to říct, prostě dávám najevo, ze on ma stejnou zodpovědnost za dítě, jako ja. Kolikrát ho upřímně chválím, ze to s ním umí a ze koukám jak to a to zvládá, ze ja na to nemam nervy. Oblečení, výbavu, hračky, vše vybíráme spolu. Holky on je asi ideál, to se určitě po*ere. A nebo ze by to byla odměna za hruzostrasny předchozí vztah ?
když jsem ve dvou letech syna řešila, že teda asi bude mít nějakou dg, tak jsem byla akorát za krávu, co je neschopná, co neumí se o dítě postarat, proto je takovej, jakej je...já ho z toho dostala a rychle se vrátil ke mně zas pak...je to složitý, já jak se pohybuju v okruhu lidí,c o mají dítě s handicapem, tak málokterej chlap to vůbec ustojí a když už, tak dává krutě najevo, že on je ten živitel a ženská chudinka 😖
@sisstin Tohle asi já úplně nepochopím.My jsme spolu od VŠ, začínali a budovali jsme vše společně a MM si moc dobře uvědomuje, že nebýt mé podpory a tolerance, nebyl by pracovně tam, kde je nyní.Peníze máme společné stejně jako na začátku.
Možná je to asi rozdílné tam, kde si žena vezme už úspěšného muže, protože třeba nechce měnit své zvyky a třeba u nás, kde jsme se tím prokousali společně.
@leni78 tak když jsem měla MD, tak to bylo v pohodě, měla jsem svoje peníze, jenže pak do pěti let syna (skoro) jsem byla doma zadarmo. Žádný příspěvek mi neuznali, jelikož nemá ani mentální ani fyzický postižení (to už se snažíme v rámci o.s. řešit), a od jeho necelých pěti let sice do práce chodim, ale to jsou takový peníze, kterýma sotva pokryju synovy terapie, aby jednou byl nezávislej člověk....ti chlapi toho umí sakra zneužívat bohužel 😉
@laurital u nás to bylo tak, že do narození dítěte já jsem byla totálně finančně nezávislá, nemusel mě "živit", jenže jak se narodil syn (to ještě šlo, měla jsem RD), ale jakmile jsem byla úplně bez příjmu a ted, kdy sice příjem mám, ale takovej, kterej dávám zcela na synovy potřeby...tak on ví, že já bez něj si finančně ani neuprdnu, tudíž jsem ta podřítzená 😉
@laurital je to jako na psychiku jak svina, já ted dělám školu, abych to uplatnění měla, hrozně mě to baví, miluju děti, je to skvělá práce, ale prostě finančně víme, jak to je...chodím do práce i o víkendu, dělám po nocích zas další úvazek...ale i tak to nestačí.....mně to strašně vadí, nikdy jsem na chlapech v ničem závislá nebyla ...a ted, škoda mluvit 😒 fakt nejsem vůbec štastná, jen když jsem mezi dětma, to mě fakt naplnuje, ale když si vezmu, že mi táhne na 30let, nemám žádný zázemí atd, tak je mi z toho zle 😝
@leni78 Máš ho za odměnu, to je jasný 😉 .Hele já si fakt nemůžu stěžovat, mám fajn chlapa a skvělýho tátu.V životě jsem neslyšela nic o tom, že něco je ženská práce nebo snad říkat si o peníze.Takže pro mě je fakt stěží pochopitelné, co se někde děje a jak někteří "takychlapi" dokážou ženskou ponižovat a zneužívat, protože je na nich ekonomicky závislá.
já do budoucna absolutně, ale absolutně po žádným vztahu netoužím, nejradši jsem sama, a doufám, že jednou toho budu schopná 😎
@feedoo: Já osobně si myslím, že tohle je hodně špatný přístup. U mě by to teda neprošlo ani náhodou. Když se narodil syn, manžel taky zkoušel "úhybné manévry", ale já mu to nedovolila, začala jsem ho ihned zapojovat. Koupání byla jejich výhradní záležitost, v noci jsme se střídali - jednu noc já, jednu on. Jednou za 14 dní v sobotu šel vždy s malým dopoledne ven, abych si mohla podělat, co jsem potřebovala. Večer jsme se vždy věnovali jeden druhému, povídali si, co kdo za ten den zažil, atd., aby i manžel cítil, že je pro mě důležitý, a že mě zajímá, co dělá a jak se má. Jednou v týdnu večer jsem vždy vypadla ven (až byl malý v postýlce) - ať už na nákup, ke kamarádce, apod.
S domácností pomáhal sice míň, ale něco udělal. Od roku a půl malého jsem začala chodit do práce, takže se začal starat i o domácnost. Teď jsou skvělí parťáci (malýmu je 4,5 roku) a jsem ráda, že mají spolu tak perfektní vztah.
Co se narodila dcera (1 rok), tak pomáhal, sice míň, než u syna (nepřebaloval, v noci moc nevstával, atd.), ale zase se víc staral o staršího syna. Zrovna nedávno se mi omlouval, že mi s malou ze začátku tolik nepomáhal. Když měla malá 9 měsíců, nastoupila jsem do práce (muž totiž nemůže žádnou sehnat) a je doma na mateřské. Malá je s ním šťastná a jejich vztah (manžela a dětí) je perfektní. Domácnost sice lehce nezvládá (peru, vařím, uklízím, když jsem doma), ale o děti je postaráno, a to je hlavní.
V tvém případě bych začala manžela vážně zapojovat, protože tohle akorát vede k tomu, že se ještě víc odcizíte, přestěhovala bych se k němu zpět do ložnice (váš syn už je větší a myslím, že už může klidně spát sám v pokoji) a jednou týdně bych mu řekla, že se prostě balím a jdu (ať přes den, či večer), tak ať se postará on. Zašla bych si třeba nakoupit, podívat se po obchodech, ke kadeřnici, na bazén, apod., prostě relaxovala.
Ale důležité je hlavně mluvit spolu a nezanedbávat se - možná se i manžel cítí ukřivděn, protože z toho, co píšeš, se mi zdá, že všechnu péči věnuješ malému a manželovi moc ne. Chlapi jsou egoisté a možná ho trochu mrzí, že je na "vedlejší koleji". Sehnala bych si hlídání a vyrazila si někam jen s manželem a zkusila k sobě zas najít cestu.
Já osobně neuznávám ten model - já vydělávám, ty se starej, jsme rovnocenní partneři, tak i povinnosti se musí dělit dvojmo. Když bych to vzala do detailu, tak já jsem vlastně živitel rodiny a v životě by mě nenapadlo nechat všechnu péči a starost na manželovi, i když se z práce vracím fakt unavená (dělám na směny), tak hned letím k dětem, věnuju se jim, pak domácnost a pak až odpočinek.
Máme to stejně jako @leni78, domácnost napůl a starost o děti taktéž, v životě by mě nenapadlo dělat vše a aby si manžel jen "válel šunky". Rodiče jsme oba, nezáleží na tom, kdo je doma, kdo chodí do práce, vždyť mateřská je práce jako každá jiná a každý občas potřebuje vypnout, o to to mají horší ti, co jsou doma s dítětem, protože jsou v práci 24 hodin denně.
já vážně uvažuju o psychoterapeutické péči, fakt to přestávám dávat a potřebuju si udělat ve svým životě jasno 😎
@white_tie tady jde o to, že ti chlapi si myslí, že doma děláme hovno, že to je nic a oni chudáčci těžce pracující a zaslouží si nás obdiv a poslušnost.....já spím 4h denně, chodim do školy, pracuju, po terapiích a nevim co, ale prostě jsem třeba ted doma, což on není - pracuje, takže je na tom hůř...já celkově mám pocit, že naše soužití je o tom, kdo je na tom hůř a kdo víc maká a kdo se víc fláká 😝
@sisstin: Taky mám takovou kamarádku, měla taky takovýho chlapa a konečně po x letech pochopila, že tudy cesta nevede a odešla od něj. A jak je teď šťastná. Pořád nechápala, že my to máme nastavené jinak, že jsme si rovni, že to jsou naše děti, naše domácnost, naše peníze a o vše se musíme poctivě dělit. Že to nemůže brát tak, že chlap ženskou živí, a ona "jen" sedí doma na mateřské s dítětem.
Já prostě nechápu, jak se můžou někteří chlapi takhle chovat a jsem moc ráda za to, že mám doma tak skvělýho chlapa a tátu.
V životě by mě nenapadlo, když je to teď naopak (já v práci, manžel na rodičovské) říkat, že ho živím, že víc pracuju a on se doma fláká. Protože vím, že mateřská žádný flákání není. Myslím, že každej chlap by si měl vyzkoušet, co to je, být na mateřské, pak už by v životě neřekl, že se doma ženská jen fláká...
@white_tie jinak já do práce chodim ted druhým rokem ,ale vydělám si minimálku, občas je nemocný syn, já jsem od září nemocná furt, máme nový děti a ty bacily jsou katastrofa, furt jsem nemocná, unavená, tolik ATB, co za poslední dva roky jsem neměla 15let, chodim do práce nemocná, jen když jsem fakt na umření a mám horečky, tak jsem doma...ale ons i vydělá tak 8x víc než já, takže je KIng a pan Všemocný....já už jsem z toho fakt zlomená, takhle jsem si svůj život fakt nepředstavovala a fakt v necelých 30 letech jsem totálně rezignovaná na veškerý vztahy a modlim se, aby mi všichni dali pokoj hlavně.
@sisstin: Já bych to sama (s jedním platem, bez mateřské) taky nedala, takže chápu, jak ti musí být. Ona ta moje kamarádka by od něj asi neodešla, kdyby neměla možnost jít k rodičům, protože sama by sebe a dceru taky neuživila.
Ale je fakt hrozný, když člověk musí zůstávat ve vztahu jen proto, že to sám neutáhne. : (
Tvýho chlapa nechápu, vždyť je to i jeho dítě a měl by chápat, že ta péče o něj je finančně náročná a neměl by ti to dávat tak najevo, že jsi na něm vlastně závislá. Je to fakt smutný. Přeju ti, aby se to brzo spravilo a tys mohla být sama a měla klid!
tak třeba jednou 🙂
@white_tie tak dělat domácnost půl na půl a péči o dítě taky půl napůl by zas nebylo úplně spravedlivé, protože přeci jenom jak můj muž říká, náročnější je ta jeho práce než když já jsem doma jen s jedním rok a půl starým dítětem ( i když hodně aktivním, chodí spát většinou až nejdřív v deset večer). Tak přeci jenom syn se chvili zabaví sám nebo stačí, že sedím vedle něho a asistuju, ale prostě sedím nebo jdeme na procázku a malého ještě dám do kočárku sportáku, tak jak můj muž říká, mám zábavu - procházku, jeho by sice chození mezi baráky nebavilo, radši do přírody, říkám, ale tak s tím sportákem musím mezi baráky, takže to bere taky za zábavu - on je v práci, já dopoledne na procházce s malým, tak říká, že by si to hned vyměnil, říkala jsem mu, že je to jakoby 24 h péče, ale přeci jenom je volnější než v práci, i když ta zas trvá 8 hodin denně nebo tedy občas více když jsou přesčasy, dejme tomu 10 h denně plus hodina na cestu domu. a musím říct, že manžel mi tedy nakupuje potraviny dle mého seznamu, párkrát do měsíce když jede z práce. Takže ted už chápu, že po něm nemůžu chtít aby např. ještě vytíral, o víkendu a případně o dovče si chce odpočinout a popřípadě něco si dělá v garáži, ta je plně v jeho režii. Jako spíš jsem tu pomoc potřebovala když jsem přišla z porodnice, to jsem byla vážně nevyspalá, ale zváldnout jsem to musela. Pak i když jsem byla nemocná a měla např. zvýšenou teplotu, vždy jsem vstávala já, stejně malý chtěl kojit
@feedoo Je to proste celé špatně a děláš velkou chybu, že s ním za těchto okolností zustavas ve vztahu. Hlavně si alespoň spoř peníze, abys měla svý jistý, a mohla ses rozhodnout žít sama bez něj.
Já bych mu ukázala takovou garáž, takový seznam s nákupem, ze by to neviděl. Nestačil by schody počítat.
@eimmy @feedoo souhlasím s eimmy. Je to hrozné! Nikdy bych to nenechala zajít tak daleko. Mám úžasného manžela. Nezneužívám ho, ale nevidím nic špatného na tom, proč by občas nemohl malé pohlídat a já si odpočinout. Dítě jsme přeci plánovali společně a chtěli ho oba stejně. Tak mi přijde naprosto automatické, že i starosti a péči budeme řešit společně.
@jr1986 reaguju na tvůj příspěvek. njn, u nás se nikdy nic nezmění co se týče domácích prací u manžela, tak malému už budou dva roky, celou dobu jsem přebalovala, koupala sprchovala jen já, ukládám jen já, chodím s ním ven jen já,v noci k malému jsem vstávala vždy jen já - dosud i ve svém věku nespí celou noc, budí se 1-2x za noc a hodně křičí, takže vstát musím, manžel ani s malým nikdy nebyl o samotě beze mě, až na jednu výjimku, když jsem byla na pár hodin u doktora a na výjimku, kdy jsem byla v nemocnici v malého asi 4 měsícíh, ano manžel si s malým večer, o víkendu pohraje chvíli, pomazlí, říká jak je roztomilý, ukáže mu něco v PC, nakreslí mu něco, nebo s ním spíš blbne, Manžel by u nás v baráku nikdy např. nevytřel, to jsem ho snad ani neviděla dělat nebo nevyluxoval. Zrovna poslední dobou jsem se cítila hodně unavená a říkala to manželovi, ten se podivil, že z čeho tak můžu být unavená, že vždyť jsem doma a on má náročnou práci a honí se, ráno i dřív vstává atd. nebo že když říkám, že chodím každý den s malým ven, tak že se mám, že mám zábavu tu procházku, kdežto on musí být zavřený v práci celý den. No tak jsem říkala nevím proč, ale prostě se nějak cítím unavená, od porodu malého skoro tedy 2 dvou let jsme kromě jednoho víkendu ani nebyli na žádný dovolený. Jinak vše stíhám celkem v pohodě, jen prostě večer - ukládám malého až tak v půl desáté večer, se cítím hodně unaveně a taky si říkám, že sice domácí práce v domě jen na mě, ale přeci mám jen 1 dítě, spousta jich vás má víc, tak se cítím, že jsem asi trochu citlivá, vždyt spousta manželů "jen" vydělává a ten můj navíc ještě nakupuje potraviny a já jsem přeci doma. aspon tak mi to vtlouká můj manžel, že nemůžu být z ničeho unavená, jinak ať si zajdu k doktorovi, Zatim si těžko dokážu představit, kdybych třeba čekala druhé dítě a nebylo mi dobře, že by manžel musel po práci nebo o víkendu např. vytírat, luxovat, mýt vanu za mě atd. to si fakt nedokážu představit. Jinak ale manžel mi vydělává (i když koupit si taky tak uplně co chi nemůžu, říká, ty si něco vybereš, ale vydělat na to musím já), nakupuje potraviny, malého miluje, říká, že mě má rád, opravdu si nemám nač stěžovat. Ono chlapů, které by pomáhali s domácností nebo s péčí o děti je asi málo. Neříkám, že si s dětma chlapi nehrajou, to jo, ale taková ta péče je hlavně na maminkách. Když potřebuju pohlídat, tak dám malého na hlídání ke své mámě. Ale přiznám, že jsou večery, kdy je mi to líto, že manžel nepomáhá i kdyby mi třeba nebylo zrovna moc dobře, malého ukládám relativně pozdě a pak jdu sklízet hračky, kuchyň nebo tak a manžel jde na PC hrát hry nebo se kouká na tv a musí být v obýváku zhasnuté světlo atd. a večer má vždy "volno",nebo že když např. jsem chtěla malému udělat pokojíček, tak to dle něho bylo zbytečné a musela jsem si sama vymalovat pokojíček, sama natřít futra od dveří atd., v létě chci do dět. pokojíčku brousit a natírat nějaký starý nábytek, aby tam měl vše do barvy, manžel na to by řekl, že to dělám kvůli sobě, že malému je jedno jakou barvu má třeba stůl, , ale na druhou stranu je fakt, že on se v té práci nezastaví a já si s malým přes den můžu sednout ke knížce, k televizi, ve svým věku si malý už i čmářá chvíli sám, že prostě je to samozřejmě volnější být doma, to bezesporu.
@feedo moc mě mrzí jak to u vás chodí. Nejsi stroj. Jsi máma jeho syna proboha!!!! Vím, že je těžké změnit zaběhnuté stereotypy, kdy on je tzv. "PRACANT" a ty doma, ale měla by si zkusit vše aby jsi to dokázala. Přiznávám, že chybu vidím i v Tobě. Já svého muže hodně chválím. Sem tam mu jen tak pošlu třeba sms jak je úžasný, podpořím jeho ješitnot, že řeknu, že mi ho kamarádky závidí atd. ( jednak je to pravda, jedna to opravdu funguje 🙂 ) A už když jsme spolu chodili dávala jsem najevo, co bych teda nekousla. (jasně u prvního chalpa jsem vstávála ve 4 ráno, dělala mu snídani a rozmazlovala ho - vedlo to k tomu, že si na to zvyknul ☹ ) U manžela, když jsme spolu začínali jsem ho brala jako rovnoceného partnera. Práci jsme dělali oba stejnou, taže věděl, že to není žádná psina. Tak nějak se to přehouplo v manželství, kde jsme oba šťastní. A pak v těhu. Už tam se o mě staral. (možná to může být tím, že jsme o první přišli, ale i tak - posílal mě spát, protože první 2měs jsem byla strašně unavená atd...Vzpomínám, jak jsme přijeli z nákupu a já jako lady šla s jednou igelitičkou a on běžel donést nákup z auta na 4x protože mě nenechal nosit těžké věci :* vzájemně si sebe vážíme a myslím, že tak to má být. Mimčo je pro něj stejně nové jako pro mě. Taky je pro něj vše poprvé a některé věci nedělá tak dobře jako já 🙂 Ale vím, že kdybych ho odháněla, tak je pak dělat nebude. víš měla jsem no spíš mám kamarádku, která mimčou manželovi nepůjčila prvních 6něděl - vše dělala líp- koupala, přebalovala rychleji, atd...no a teď je malému rok a oni jsou rozvedení, protože její muž jí s malým nepomáhal a ona zjistila, že takhle žít nechce. Žijí odděleně a nedávno měli první stání. ☹ je mi z toho smutno....Každopádně přeju hodně sil, doufám, že se Ti podaří manžela zpracovat tak, aby Tě bral jako rovnocenou partnerku a ne jako služku. Myslím, že by to pomohlo i ve vztahu k malému. Víš takhle nějak měli manželství naši. Tátu jsem tak do svých 22 moc nemusela, protože mi vadilo, že je trošku "vagabund" že mamině s ničím nepomůže atd...Pak jsem pochopila, že mamina ho za vše co sám udělá zdrbe- "nádobí si sice umyl, ale neutřel si linku, zase to musím po Tobě předělávat apod..." Když jsem pak tohle mamce už jako vdaná paní řekla, uvědomila si to a začala tátu více chválit. Nedávno jsme prohlíželi moje svatební foto a naši jsou tam šťastnější. To mi mamka řekla, že je ráda, že jsem řekla, aby ho tak nebuzerovala, že od té doby jsou prostě šťastnější 🙂 A i já si táty víc vážím. Protože mamce začal víc pomáhat. A když je u nás, třeba i jen na návštěvě a rozlije kávu, tak hned běží pro hadr a mamka ho nechá. Dřív by běžela utřít to sama. ...takže hodně sil. Snad se to u vás zlepší.
@feedoo ahoj,tak to ja mam doma pravy opak tveho pritele...my mame s pritelem 5ti mesicniho chlapecka a kdyz neni pritel v praci,tak si hraje s malym,prebaluje ho,bere si ho klidne i k sobe do vany kdyz se koupe,chova ho,kolikrat ho uspava,bere si ho sam ven at mam doma treba chvili klidu pro sebe nebo na uklid,vareni a podobne veci..ja vsude rikam ze malej nema tatinka,ale dve maminky🙂myslim si ze kdyz si lidi poridi dite tak o nej maji pecovat v ramci moznosti oba a ne ze se stara jen maminka a tatinek si s nim pohraje15minut denne..nikoho nehanim ani nechci tvrdit co je spravne a co ne ve vychove ditete,ale chci jen rict,ze jsem stastna ze je pritel takovy jaky je k nasemu synovi a ze misto toho aby sel do hospody tak jde se synem do vany...🙂
@laurital já mám klienta s autismem, to sis asi spletla, ale to je jedno 😉 🙂