Jak zvládáte domácnost v prvním roce života dítěte?
Založila jsem tuhle diskuzi, protože bych chtěla zjistit, jak zvládáte nebo jste zvládali domácnost a vše kolem ní během 1. roku života vašeho dítěte a vaše názory na to.
A nemyslím jen pouhé běžné uklízení, vaření a žehlení, jistě když je žena na mateřské a muž chodí do práce, tak má čas se o domácnost starat, otázka je do jaké míry, hloubky......Pokud máte dítě 0-12 měsíců stíhaly jste také takový ten nadstandard běžného úklidu: mytí oken, praní záclon, na Vánoce pečení cukroví, pokud bydlíte v domě, tak péče o zahradu (např. pletí atd.)- jistě je rozdíl, pokud bydlíte v bytě a pokud v domě se zahradou co se týče počtu prací, chodily jste nakupovat na větší nákupy samy nebo i s manželem?
Mě i v šestinedělí manžel max. uvařil, staral se o sekání trávníku, ale o domácnost uvnitř bytu ne. Nyní mám půlročního synka, rostou mu zoubky a vyžaduje hodně pozornosti, moc ráda si s ním hraju, ale musím také něco udělat doma. Manžel mi tvrdí, že to musí být doma pohoda, že kdyby byl na mateřské on, tak by to měl jako velkou pohodu, že jeho práce je mnohem náročnější, než když já doma uvařím, poklidím a vyžehlím (zrovna žehlením strávím hodně času, já v šestinedělí žehlila a napařovala látkové pleny z obou stran), myslí si, že to moc prožívám, že syn jen zabrečí a já běžím, že ho mám chvilku nechat a dodělat tu danou práci, co dělám (no neběžím úplně hned, ale prostě brečet ho nenechám moc dlouho, proto si o nadcházejících Vánocích moc nedokáži představit např. pečení cukroví nebo mytí oken). Manžel nás dobře zabezpečuje a práci náročnou má, ale tím, že ji má celkem blízko, tak zase nijak extrémně pozdě domů nechodí. Já jinak se snažím starat o syna, o domácnost (samo že každý den nevařím, to ne, ale někdy zase jak jídlo, tak i moučník, no to je různé), večer koupu synka jen já, přebaluju, ukádám k nočnímu spánku také já atd. když bylo léto, tak jsem např. hodinu zalévala z hadice (to už teď v nadcházející zimě odpadlo).
No problém je v tom, že se navzájem neoceňujeme, mě manžel, protože když je u nás uklizeno, tak řekne, že tak by to přeci mělo být každý den, když jsem doma a já zas jeho, že má náročnou práci a celkem dobře vydělává podle jeho slov. No když vezmu takový příklad: No nedávno se stalo to, že nám přivezli pytle s topivem na zimu, manžel po práci přijel a musel je uklízet do sklepa, po mě večer chtěl, abych vyklidila v bytě nahoře komoru a nosil je k ní, abych je tam zašupovala, což znamenalo, že byly otevřené dveře v sedm večer a já odmítla pytle přemísťovat a v tu chvíli mě štvalo, že do bytu foukala docela zima, na což manžel, že není možné zavřít dveře, když teď nosí ty pytle....Já ale měla vykoupaného synka, tak jsem z toho byla nervózní, manžel na to, že je stejně v teplém fusaku, že tedy co to řeším. Pak syn začal brečet (už byl asi unavený takhle večer mi většinou brečí a vyžaduje nakojit a pak uspat na noc, a já po večerním koupání většinou kojím déle, dokonce někdy hodinu - asi tedy jen dumlá, ale je mu to příjemný, tak tak u večerních zpráv sedím a kojím...), no manžel že chvíli brečet může a že ty pytle dělá pro mě, že já jsem celé dny doma a vlastně se tedy topí kvůli mě a synovi, že jinak je mohl nechat ve sklepě a já bych si ty těžké pytle musela tahat nahoru. No manžel si prostě myslí, že vše dělá jen on, já naopak zase že vše já.....je to takový začarovaný kruh.....proto právě nevím, jestli má smysl mýt okna, když to stejně chlap neocení, ničeho si nevšimne... Já například luxuju, vytírám, žehlím - tohle manžel doma nedělá ani jsem ho nikdy neviděla např. vytírat (s výjimkou, když si něco rozlil). On si zas myslí, že toho dělá dost, chodí do té práce, seká trávník, hnojí trávník, dělá něco v garáži. Já zas vidím problém v tom, že to jsou jiné priority, samozřejmě dítě je na prvním místě, ale jinak co se týče domácnosti, tak že vařit, luxovat a vytírat a žehlit se prostě musí, ale hnojit trávník se nemusí, sice se mi líbí dokonalý trávník bez plevele, ale na druhou stranu si myslím, že to není ve výčtu priorit domácích prací důležité, že důležitější by bylo kdyby mi doma něco pomohl než že budeme mít dokonalý trávník, potom ho také musí častěji sekat, což je další a další práce. nebo jestli je v garáži taková nebo maková polička atd. Prostě pak je z práce a když něco dělá v garáži o víkendu tak unavený, že ani nemá chuť se s námi projít na procházku. Já někdy manželo říkám, že mi doma nic nepomáhá atd., někdy si zase myslím, jestli nejsem nějaká divná, že nestíhám domácnost s jedním synkem...ale ono je opravdu rozdíl byt a dům a to i když je na domě vše hotové, ono se vždy něco najde (něco vylepšit v garáži atd.) Ale když měl syn v 3. měsíci koliku, tak to zejména večer po koupání probrečel i celé hodiny (ale někdy to měl i přes den), bylo mi ho moc líto, že tak brečí a trpí, zkoušela jsem vše možné (masáže, kapičky, pohybování s nožičkama), ale nic moc nezabralo, museli jsme ho s manželem chovat na tygra a v tom se střídat, v tomto období jsem byla ráda, když mi ho manžel pohlídal, pochoval a já se mohla stihnout vysprchovat nebo navečeřet. Koliky naštěstí už jsou pryč, takže se toho stíhat dá víc, ale na druhou stranu, když někdy si dám předsevzetí, že toho ten den udělám hodně, uvařím, upeče moučník, poklidím, tak pak mám trochu výčitky, že se tak nevěnuju synovi, ale když jsem v kuchyni, tak si ho dám do kuchyně, když jsem v obýváku, tak do obýváku, aby na mě viděl a slyšel mě, takže v mé přítomnosti je stále i když se zrovna věnuju např. vaření. Ale nutno říct, že mi nespí přes den nebo jen malou chvilku, usne jen v kočárku na procházce a když jdeme jen na malou procházku, tak se tolik venku nevyspí a pak je doma ubrečený z toho jak je unavený, ale nemůže zabrat, snažím se ho uhoupat v kočárku v bytě, ale moc to nejde. Takže na delší procházky chodit musíme a potom se ta domácnost taky hůře stíhá. Omlouvám se za tak dlouhý příspěvek.....
Naše Nelly je spavé miminko, takže toho zvládám vcelku hodně.
Ráno vstávám kolem 7.hod, nakojím malou, přebalím, dám do koše a vozím ji, zase usne. Pak uklidím po manželovi v kuchyni, ustelu postele, vyvětrám, Lilly se mezitím vzbudí, tak znova přebalíme, nakrmíme, oblečeme a jdeme na menší nákup, cestou zpátky potkáváme spustu známých, to Nells unaví, takže opět spinká, já uvařím oběd, najím se, maličká se vzbudí, napapá se ona, opět usne, přijde manžel z práce, pokecáme, Nellynka se vzbudí, okoupeme, napapáme, uspíme a to vše pořád dokola 🙂
vseho s mirou. Kdyz se tak rozvzpomenu tak jsem stihala - nakoupit, uvarit, uklidit, jit 4x denne se psem atd. Proste jsem si prizpusobila malou sobe a ne ja ji. Stihat se da,horsi to bude se dvema 😀
tak jsme se zase dneska doma chytli a bylo mi řečeno, že když jsem doma - na mateřský, tak je normální, že se o malého a o celou domácnost starám výhradně já, protože on chodí do práce! a já jestli je to tedy vyvážené, když vysávám, žehlím, vařím, vytírám, utírám prach, převlékám postele, vysávám čístím krb, atd. teď před Vánocema všechnu výzdobu, pečení, větší úklid jako klepání koberců atd. - to vše jsou prý ženské práce a jestli je mi málo to, že on chodí do práce. takovéhle řeči mě fakt vytočí a že jeho matka to všechno zvládala v pohodě! a vůbec na všechno mi řekne "a jak to dělali dřív"? a ještě dodá, že dřív neměli jednorázové pleny ani myčky nádobí - no nevím mě nezajímá, jak to dělali dřív, ale jak to je teď, ten můj když přijde z práce je unavený lehne na gauč nebo k PC a většinou chce ještě abych na něj nemluvila a chce půl hodinku když přijde z práce domů ticho. Když mě poznal a začínali jsme spolu před lety žít, tak jsem vůbec nevařila (vařil on), nyní tedy vařím já, mě to doma moc baví s malým, je to to nejkrásnější období, dělám najednou domácnost-což tedy domácnost mě až tak nebaví, ale dělat se musí, akorát když bych nyní chtěla něco s domácností pomoct nebo si postěžovala, že nějakou domácí činnost nestíhám, tak mi řekne, že jak to dělali dřív a že jiné to stíhají a že on chodí do práce, tak že si mám poradit. Tak to mě jako mrzí, že větší práce např. - jako přestěhovat nábytek - vyndat koberce a jít je ven vypklepat - tak řeba takové ty těžší a větší práce co se dělají párkrát do roka bych si prostě představovala, že bychom měli dělat společně, ale to bohužel není možné.....
@arabela_ ahojky, narazila jsem na Tvůj příspěvek. Taky jsem dřív vyskakovala kvůli podobným věcem jako čertík z krabičky 🙂 Mně pomohly tyhle věci:
1. začala jsem vnímat péči o domácnost z jiného pohledu, už nepotřebuju, aby to manžel ocenil, ale já sama mám dobrý pocit z toho, co udělám (žehlení, úklid, praní, nákup) - dělám to přece i pro sebe a v duchu se občas i pochválím 🙂
2. Super jsou knížky od Allana a Barbary Peasových (Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách a Proč muži lžou a ženy pláčou). Pochopila jsem, že muži a ženy jsou prostě různí (brzo 😀)
Jednak teorie, že muži jsou lovci a když večer přijdou domů, potřebují "zírat do ohně", tzn. mít trochu klidu a ticha (to je ta půlhodinka, o které jsi psala). Muž příchodem domů dělá za celým (pracovním) dnem tlustou čáru, zatímco ženy si o tom, co prožily, potřebují s mužem promluvit.
A druhá teorie, že "Ženy dávají jeden bod za akci bez ohledu na její význam či za dárek bez ohledu na jeho hodnotu. Kdyby i muži měli svůj bodovací systém, přidělovali by body podle významu akce či velikosti dárku.".
Znamená to, že žena řekne seznam věcí, které udělala (žehlení, praní, nákup, kojení, přebalování, koupel atd.) - za každou věc si dá bod, záleží jí na četnosti. Muž řekne, že byl v práci a má za to, že je to významnější akce a dá si za to víc bodů. Ale pro ženu je to pořád jenom jedna věc 🙂 proto vznikají mezi muži a ženami konflikty 🙂
Řešením je prostě to nesrovnávat. Každý jste dělal během dne to, co bylo potřeba. Když potřebuješ s něčím větším pomoct, zkus na to jít po dobrém - že on je silnější, zvládne to líp - trošku zalichotit. Bude mít zase pocit, že je velký oceňovaný lovec 🙂 není to sice tak elegantní, jako ohánět se emancipací, ale zase je to účinnější 😀
Co se týče jeho hlášek ohledně minulosti, zkus hrát jeho hru také - muži v minulosti byli ve válce, pracovali na poli, lovili mamuty.. kdy naposledy zoral pole nebo něco ulovil on?
My ženy prostě vnímáme věci jinak než muži a protože muži nechtějí nebo ani nemohou úplně pochopit náš způsob uvažování, je lepší jednat s nimi po mužském způsobu 🙂
Ahoj, jak s kterým dítětem 🙂 U prvního, holčičky, to ze začátku nebylo nic moc, byla jsem po císaři a komplikacích a dost dlouho jsem se zpamatovávala, ale tak po 3 měsících se to ustálilo a pekla jsem i na vánoce (je zářijová) a po půl roce už to bylo úplně v pohodě. U druhého dítěte to bylo od začátku naprosto v pořádku a de facto jsem hned od porodu (přirozeného) zvládala úplně všechno. Samozřejmě pomáhají trochu babičky (ale hlavně s hlídáním), manžel taky (hlavně s hlídáním 🙂 a jinak všechno řeším sama, úklid, vaření, velké nákupy, zařizování všeho možného. Hodně cestujeme, párkrát jsme byli dlouhodobě v zahraničí buď s jedním nebo i oběma dětma a prostě to všechno jde. Chodila jsem do jazykovky na kurzy španělštiny. Plus je, že řídím, bez auta bych se neobešla, neříkám, že ho používám denně, to vůbec ne, ale na návštěvy, nákupu a tak se fakt hodí 🙂)
Ale samozřejmě jsem měla spoustu slabých chvilek, jako že nic nestíhám (když byly děti nemocné, rostly jim zuby, nějaké úrazy, manžel byl na delší dobu v zahraničí) a probrečela jsem odpoledne a byla totálně vykolejená, nebo jsem byla v cizí zemi, bez babiček, opuštěná a muž chodil pozdě z práce.... ale vždycky jsem si pobrečela a pak zase najela do svých kolejí.
Je to asi spíš o tom, rozložit si činnosti, nedělat všechno najednou a hlavně si moc nenakládat na hrb. Když se něco nestihne, tak se to prostě nestihne. U mě je trochu problém, že jsem perfekcionalista a mám ráda všechno udělané podle sebe a pokud možno dokonale 🙂) Hlavně u úklidu s tím trochu bojuju, když uklidím a přiběhnou děti a vycíděné zrcadlo mi potlapkají lepkavejma pacičkama..... 🙂)) Ale to tak prostě mám...
Ale je fakt, že u nás je to taky tak, že muž prostě PRACUJE a má pocit, že se doma válím s nohama na stole 🙂)))) On prostě nevidí, že celej den skáču kolem dětí, domácnosti, že vařím, peču, peru, žehlím atd. Pro mě je pak odměna, že si vezme děti a já si sama vyrazím někam ven, jen tak se pocourat po městě 🙂))
K tomu me napada pisen Laktacni psychoza, velmi vtipne, doporucuji:
http://www.prosimspinkaj.sk/19/post/2014/02/ako...
Podobné diskuze
- Holky, jak často uklízíte?220
- Skorodvojčata. Jaký máte den při dětech 1,5 roku rozdílu?34
- Jak zajišťujete malé děti při vykonávání domácích prací?14
- Manžel mi vyčítá, že při dítěti denně nevařím a neuklízím92
- Jak často uklízíte? Mytí oken, převlékání postele, atd.82
- Jak zvládáte s dítětem úklid? Pomáhá vám někdo?239
