Kde spí Váš manžel/přítel, když je miminko malé?

Se synem spím v ložnici a nanžel má postel v budoucím pokojíčku. Je vědec a fakt si (ne)dovedu představit, jak by vypadaly výsledky jeho práce, kdyby se v noci nevyspal - občas bylo i období, že malý se budil po hodině.
Dítě je nás obou, ale když jsem doma na rodičáku, kloníme se k "tradičnímu" rozdělení - on vydělává a já pečuju o dítě (naštěstí to neznamená to, že není schopen postarat se o malého a domácnost, je-li třeba😉).

spíme společně,ale dítko mi obvykle spává lépe jak muž,takže muž je časem odstěhován 😀 pač mi budí dítě,jinak kojim přebaluju v posteli,nikam neodcházím

Spali sme vseci spolu..ze zacatku jsem kojila u lampicky tak sem chodila do obyvaku ale jak sme se s malou nauvily kojit po tme zustavaly sme v loznici...ale spali sme vsecu spolu i kdyz sem se bala protoze drahy chrape ale nechtela sem malou izolovat aby si na to zvykla a spala v pohode v jakemkoliv hluku.. nebudila se na tv ani podobne 🙂

Vedle mě na manželské posteli -nenapadá mě, kde jinde by měl spát. JAko můj muž má snad své místo v naší manželské posteli, at je okolní situace jakákoliv, ne?!?

spime od zacatku spou, prvni tyden mel manzel dovolenou, aby me pomahal... cely prvni mesic byl tedy narocny, holcicka cele noci probrecela a jedine chvile kdy nebrecla bylo, kdyz spala manzelovi na hrudi... takze on chudak cele nosi stravil s ni na sobe a ja kojila 😅 ted to mame tak na pul, ja obstaravam jidlo v noci, a kdyz breci tak vstavame tak na pul, ale vetsinou si malou vezmem do postele 🙂
Jinak kojila jsem na posteli i prebalovala v loznici... ted uz to mame tak, ze v noci neprebaluji a krmim v obyvaku v lehatku

Spolu, manžel má tvrdé spaní 😀 přebalovák máme vedle ložnice a tak jsem chodila s mimčem na přebalovák a pak zpátky do postele. Jeden den o víkendu vstával manžel k malý a já dospávala 🙂

Společně v jedné ložnici. Vedle nechodím, ani když ho krmím ani když ho přebaluju. Proč bych měla, když se spí tak se spí 🙂

My jsme spali odděleně. U první dcerky vždycky trvalo, než v noci usnula a manžel potřebuje být v práci fit, takže spal v jiném pokoji a navíc by nás ráno budil, když by vstával. Děti jsou nás obou, to ano, ale když jsem byla nevyspaná já, tak jsem si mohla dopoledne lehnout a odpočinout, když dítko spalo což manžel v práci těžko.
Nic špatného na odděleném spaní nevidím.

Manžel spí tak tvrdě, že by vedle něj mohli střílet z kanónu a spal by v klidu dál, takže jemu by společné spaní s naším extra nespavcem opravdu nevadilo....ovšem děsně chrápe a to zase strašně vadí mě, takže je chudák vyhoštěn buď do obýváku nebo do budoucího pokojíčku 😅 Nedá se nic dělat, když ještě nebyl malý na světě, vrazila jsem si do uší špunty a pohoda, ale teď to jaksi nejde a já se musím alespoň trochu vyspat, co mi malý dovolí...Takže i když je to kruté a je mi manžela líto, musí to tak být....ještě nikdy jsem neusla při něčím chrápání, jsem na to extra alergická ☹

Manžel spal půl roku v hostinském pokoji, protože hodně jezdí a potřeboval se vyspat, aby někde neusnul za volantem. Já byla alespoň v klidu a nemusela se stresovat, že rozsvícená lampička a hluk ho bude budit (má lehké spaní). Takže přijatelné pro všechny strany 🙂

Všichni v ložnici, jinou variantu si ani neumím představit. Přebalovák jsem měla taky v ložnici, v přebalování jsme se střídali, nakojila jsem prcka a když nemohl usnout, tak manžel ho vyloženě uchoval ke spánku...celkově mě svým přístupem hodně mile překvapil...za týden nás to čeká znovu, doufám, že i teď se ukáže jako obětavý táta, ne někdo, kdo nechce být v noci rušen svým vlastním dítětem..

Když nevstává do práce spí s námi a jinak v obýváku.. Chtěla jsem to tak já, nevyspalej chlap co přijde o práci není ideální partie 🙂. Jinak je skvělej a moc pomáhá se vším a snaží se abych si i já odpočala, ale když dělá 12ky a noční vyspat se zkrátka musí.

První mimi bylo hodně uplakané a brečelo takřka 24 hodin, přítel tenkrát odešel z ložnice, aby měl klid, ale popravdě bylo uplně jedno kde spí, protože ten křik slyšel v noci každý z 3 patra až do suterénu. Druhé mimi oproti prvnímu vůbec nebrečelo, spinká s náma oběma v ložnici ve vlastní postýlce (do půl roka kolébce) a manžel vstává ve 4 ráno do práce, ale ani by ho nenapadlo se stěhovat někam jinam, ikdyby malej brečel... Jinak nám svítí do oken lampa, takže nikdy nemusím rozsvěcet, přebalovák sem měla v ložnici, ale jelikož je moc vysoko, nosila sem si malého poté do obýváku, kam jsme přebalovák přestěhovali...ale to jen do 4 měs.,od té doby spí celou noc.

Spali jsme všichni v ložnici - rodiče v manželské posteli a mimino v košíku (asi do 3 měsíců), později ve své postýlce. Přes noc jsem nikdy nepřebalovala a krmila jsem UM. Dítě jsem do postele brala až ráno nebo dopoledne. Když byla náročnější noc a dítě opravdu hodně brečelo, muž se sám přesunul do obýváku, ale to bylo jen párkrát.

všichni společně v ložnici... přece jste rodina, tak proč někoho někam dávat spát jinam?
první měsíc sem kojila a přebalovala jen při svitu lampičky, pak to šlo jen s roztaženýma roletama...
pokud je manžel hodně unavený, tak určitě bude spát i když by miminko plakalo a pokud tak unavený není, neěkdy místo tebe může v noci přebalit.. jste snad pár a dítě je společné...

Špály jsme všichni v jedné posteli. Teda Kristynka u nás byla jen na kojení jinak byla ve své postylce.. Je pravda že chtěl přítel sam spát jinde, bal se aby ji nezalehl.. Ale řekla jsem mu, ze by to určitě vycítil a ze se bat nemusí. Takže vše bylo v pořádku a byly jsme všichni u sebe..

spala jsem s dcerou v pokojíčku a na jednu starnu to bylo dobře, ve 13m jsme jí tam nechala samotnou a byla zpět v ložnici a nemáme problém s tím, že bychom jí měli neustále v posteli, ale na druhou stranu manžel ani nevděl, že vstávám 10x za noc a vůbec s ničím nepomáhal, ale asi to bude spíš povahou chlapa jak velký je sobec. Teď bude postýlka v ložnici a manžel už hlásí,že bude spát v obývá, když bude moc brečet protože on se přece musí vyspat☹..talže závidím těm maminám , kterým manželé sami a rádi pomáhají...

Spíme společně v ložnici. Malá má postýlku na mé straně postele. První týden mi ji manžel na každé kojení i podával, protože jsem byla po císaři. Po nějaké době si pak tak zvykl, že ho neprobudila, ani když plakala.
Teď nám vedle postýlky pro malou přibyla druhá, která čeká, až se zaplní a pořád budeme spát v ložnici spolu.
Ani dcerku ještě nedáváme do pokojíčku (a to jsem měla v plánu jí tam odstěhovat hned v půl roce 😀 )
A jsem za to teď moc ráda, protože je dcerka zvyklá i na tatínka a tak nemá vůbec problém s tím, že k ní v noci teď vstává on 🙂

Zatím plánujeme postýlku rovnou do dětského pokojíčku, v ložnici není místo a hlavně je tam mnohem horší vzduch. Teď je to moje pracovna, je tu i postel, takže já budu spát s mimi tam, dokud to bude nutné a pak se vrátím do ložnice. To jsou plány, snad to bude i skutečnost 🙂 Přítel taky strašně chrápe, teď to řeším jak už někdo psal, špuntama, ale pak to nepůjde.

Spíme všichni v ložnici. Mladší syn v postýlce, já vedle něj, vedle mě starší syn a pak manžel 🙂 Já jsem oba syny kojila i přebalovala v noci v ložnici. Manžela jsme nerušili, jen když se stalo, že se vzbudili oba, tak jsem ho probudila, aby pomohl.

U nás v ložnici u mè postele, první týden mi ho v noci prebalovat a podával na kojení, byla jsem ze zacatku unavená

Dcera spí s námi pořád v ložnici. Ještě se nám nepodařilo ji odtud dostat... Naopak na nás v noci hodí deku a polštář a jde spát za námi...
Když byla miminko spala v postýlce na straně manžela. (Jinde není místo), ale ono se to i hodilo. Na kojení mi ji podal, přebalování jsme se střídali a pokud bylo mléko odstříkané na noc ve flašce, krmil on. Já jsem aspoň mohla chvilku spát. Po půl roce jsme si vyměnili postele. On už se mezitím stejně naučil spát u všeho a bylo mu jedno, že křičí.
Plně souhlasím s @laurital. Dítě je nás obou, tak ať se taky stará... Že to bude náročné věděl předem a šel do toho...
Je pravda, že chodí do práce, ale od začátku to beru tak, že já se zase starám o lidský život a to je velká odpovědnost... Taky musím být vyspaná a fit...

máme dceru v ložnici,je již sice už 5 a má svůj pokojík,aleuž mě nebavilo neustálé běhání po baráku v noci a tak spí u nás v ložnici a malého si dáme taky k sobě.když byla dcera miminko a kojila jsem spala i u nás v posteli,prostě jsme obě usnuli a tatkovi to vůbec nevadilo,když pak pola z láhve,chodil ji v noci i krmit.Sestra mi pořád říká že by siděti nikdy do ložnice nedala-kůli soukromí,a já jsem zas klidnější když ji mámu sebe a ráno k nám může skočit a pomuchlovat se,vzpomínám jak jsme to jako děti tak měli taky a sami jsme spaly až když jsme si sami došli na wc,napít atd.

teď s druhou dcerou šel manžel na šestinedělí pryč z ložnice a spal u starší dcery na poschodovce. Zaprvé ho chtěla starší u sebe a za druhé miminko mi většinu noci prořvalo a já tam furt svítila, přebalovala, rourkovala, chovala...v tom by se fakt nevyspal. Nehledě na to, že by za námi přišla starší dcera, když tam byla sama a nevyspala by se ani ona.
Po šestinědělí se prdy zlepšily a manžel se pak nastěhoval zpět.

manžel od příchodu z porodnice spí s náma v ložnici..stehuje se, jen když je nemocný..... jinak s námi a já kojila vždy v posteli.nikam sem neodcházela... manžel má dobrý spánek :D

Taky plánujeme, že budeme mít postýlku chvilku v ložnici a když manžel nebude moci spát, snadno se probudí, tak půjde do obýváku a pak dáme malýho do pokojíčku...uvidíme jak to dopadne 😀

Spime spolecne, ja, manzel, obe deti 🙂 Kdyz jsem jeste v noci prebalovala, odchazela jsem to koupelny, ale kojila jsem v leze v posteli, pak jsme zas spali dal. Dcera se budi v noci stale tak 2x, ale manzel a syn spi, ty nic nevzbudi 😀

Pokud je doma miminko, praktikujeme oddělené spaní. Manžel se vyspí v noci a pak je schopen pohlídat po příchodu z práce a můžu si jít zase lehnout já, když jsem nevyspalá. Ale tohle je opravdu i o tom, jaké kdo má dítě. Pokud by moje první dítě bylo hezky spavé jako moje druhé dítě, taky bych nechápala, jak někdo může spát odděleně 😎 Ale moje prvorozené celé dny a noci proprečelo. Ještě ve dvou letech se v noci často budil, přičemž pak třeba dvě hodiny nespal. S ním a miminkem to bylo opravdu náročné, ale díky tomu, že jsme se mohli prostřídat, dalo se to zvládnout 🙂

Stále s manželem společně 🙂 Děti se postupně přesunuly do dětského pokoje, s námi spí jen nejmenší. Žádné z našich dětí nebylo spavé, na začátku jsem navíc vždycky bojovala s kojením, takže zkoušet nakojit -- odstříkat -- dokrmit 😒 Manžel všechno ustál, u úplných miminek mi navíc pomáhal, když jsem odsávala, tak se staral o mimi. Teď nás čeká tak ještě rok nevyspání 😅 😒 Neumím si představit, že by manžel spal jinde, já si přes den taky nemůžu jít lehnout a mám náročnou "práci" 😀 😀