Litujete, že jste neměly víc dětí?
Chtěla bych se zeptat maminek, které už mají větší děti a zvažovaly, jestli budou mít více dětí než dvě a rozhodly se, že ne, zda toho litují nebo jsou naopak rády. A proč jste se rozhodly další nemít?
Mám děti dvě, od začátku byly v plánu dvě (ale pokud by partner trval na jednom, bylo by jedno, on původně nechtěl žádné, jedno jsem si dala v podstatě jako podmínku dalšího trvání vztahu; do druhého už bych ho tím pádem netlačila, nepřišlo by mi to fér). Jsem moc ráda, že je mám, ale upřímně, děsně se těším, až ta mladší (2m) doroste tak na tři roky, a než mít další, to se radši zastřelím. Starší je 3,5 a už s ní všechno jde, dá se spolehnout na to jak spí, co sní, na všem normálně domluvit. Ten marast než z toho mimina co nic nedělá a neumí, bude zase člověk, to je pro mě děs. Potřetí už ani náhodou. Těším se na školkový věk a dál, na hraní her, čtení pohádek, vyprávění. Na kojení, přebalování a kočárkování nic poetického nevidím. No a už teď se těším, až zase s mužem budeme moct zajít na skleničku, projet se na motorce dál než jen kolem domu, až budeme moct všichni vyjet někam k vodě, nebo i na dovču, až děti jen zakřičí "Mami, je tu Franta s Evou, jdeme na chvíli ven." Tohle prdelení kolem batolat mě už neba 🙈
@westie my máme kluky z umělého. Měli jsme tři embrya. První syn, druhý syn a jedno zůstalo. Tak jsem říkala že ho jednou také vložíme. Vždy jsem chtěla tři děti. No přesně před rokem si k nám našla cestu malá přirozeně. V létě jsme byly podepsat papíry o likvidaci zbylého embrya. Bylo to zvláštní, divný pocit.. že by z něj mohlo být ještě miminko. Ale prostě vím že tři děti císařem jsou pro mě tělo dost...
Já mám 3 děti ne tak úplně planovaně. A rozumové si říkám ze jsme asi úplně šílení jak to chceme jako všechno finančně zvládnout a dobre je vychovat a nezbláznit se😂 ale pocitově jsem fakt spokojena. Třetí je za odměnu😘
No ja nad tímhle hodně přemýšlím taky. Mám dvě dcery 10 a 8. Ty už jsou celkem samostatné a teď mám syna 1,5 roku. Přítel by chtěl pro malého brzy sourozence. Máme skvělé zázemí a možnosti, jen už asi na tak velký počet nemáme dost místnosti a byla by potřeba změna auta na větší a je mi 34. Tak taky nevím jestli když se rozhodnu ještě pro jedno abych nelitovala když teď je to perfektní 🙈
Jinak k tematu, osobne si myslim, ze to strasne moc zalezi na celkovem nastaveni cloveka, ktere mel na pocatku. Ja treba vzdycky chtela dve deti, mam dve deti a citim, ze uz je to konecna. Biologicke hodiny nula, po tretim diteti vubec netouzim, proste takhle nas vnimam jako kompletni a uplnou rodinu (a to podotykam, ze mam dva kluky, takze se ode me "ocekava" touha po holcicce -- ale neni, proste po dalsim diteti netouzim). I proto si myslim, ze me to jednou mrzet nebude, ze jsem nemela tri a vic deti. Verim ale, ze kdybych chtela tri a to treti z nejakeho duvodu nemela, tak by me to do budoucna mrzelo, ze by tam proste zustal ten pocit nenaplnenosti.
Ale jo, teď jsem v období, kdy je mi líto, že další miminko, spřízněná duše do smečky už nebude. Mám tři úžasný (a teda velmi náročný) dcery, narodily se v rychlém sledu za sebou každá od další s odstupem necelých dvou let, odmala uřvánci, nespavci a temperamenti. Špatně snáším těhotenství, poslední porod byl velmi komplikovaný a já můžu být ráda, že jsem jej přežila. Teď válčíme s nemocemi, co na sebe plynule navazují už snad půl roku, jsem fyzicky vyčerpaná a vím, že další těhotenství už by tělo prostě nezvládlo. Mít klidná miminka, bezproblémová těhotenství a tužší kořínek (a záruku nadále stabilní finanční situace), šla bych do toho. Ale to jsou coby kdyby...I přes to můžu říct, že jsem s naším nynějším rodinným uspořádáním spokojená. Teď mě sice mrzí, že čtvrté nebude, ale časem to vstrebam, racionálně vím, že by to prostě nešlo
@vbrnejezdisaliny ani ja :D mozna bych mluvila jinak mit klidny hodny miminka, co jen lezi a koukaji (pry takovy fakt existuji :D), ale tim, ze kluci byli nespavci, tak me naprosto drtila ta spankova deprivace, to uz proste nechci potreti zazit.
@jajulin nezlob se, ale ty nesrovnáváš dvě versus tři děti, ale nepracující vs pracující máma. To zas trochu rozčiluje mě, z pozice pracující mámy desetiměsíčního dítěte, protože mi to přijde docela náročný i s jedním, se dvěma ještě představitelný, ale se třemi a více už nemožný. Ale ano, když jsem na mateřské pracovala jako ty, tak jsem to považovala fakt za prázdniny.
@neomenia Já souhlasím. Nejsem miminkovský typ, takže jsem ochotná to mimi období “ protrpět” ještě jednou, ale víc fakt ne. Už teď se těším, až se dcera přestane snažit zabít či zmrzačit a bude s ní domluva (jako že fakt domluva slovy). Měla jsem pohodový těhotenství, pohodovej porod a mám fakt hodný dítě, ale vnímám, že prostě už teď trochu obětuju svojí kariéru a ještě jednou snad budu, ale že delší a větší pracovní výpadek bych prostě už nechtěla.
@drep nezlobím se, ale mám pocit, že jsi vůbec nepochopila, o čem jsem psala. O té práci jsem nepsala z důvodu, abych se nějak chvástala, co všechno zládám, ale pro to, že i s dětmi MÁM MOŽNOST pracovat. Já bych moc ráda, kdyby mi někdo vysvětlil, v čem se máma jednoho nebo dvou dětí obětuje pro rodinu méně než máma tří a více dětí. Jedině v tom, že jí dříve skončí to období s miminem, ale pak zas nastoupí do práce a začne úplně jiný kolotoč, kdy stejně žije jen prací a rodinou. Chápu, že jsou ženy, které děti vůbec nechtějí, pak jsou ženy, které chtějí jedno nebo dvě. Všechno v pořádku, každého volba. Každý svého štěstí strůjcem. Ale proč tu musím číst naprosto nesmyslné klišé, že každá matka tří a více dětí se musí plně obětovat jen pro rodinu, nemá čas na nic jiného, popř. nemá možnost žadné jiné realizace? To je to, co mě fakt vytáčí. Protože ten člověk vše hodnotí jen ze své pozice a všechny hází do jednoho pytle. Vždyť jsme každá jiná, každá máme jiné děti. Já třeba vyfasovala čtyři nenáročné děti a ve výsledku s nimi mám méně práce než jiná maminka se dvěma náročnými. Je spousta matek více dětí, které se realizují ve své profesi. Co třeba Markéta Šichtařová? Dětí mají 6, s manželem píšou knížky, blog, je vidět všude možně. Každá máme jiné podmínky, jiné priority, jiné možnosti. A svět přece není černobílý 🙂.
Jinak se hlásím do klubu těch, kdo nemusí miminkovské období. Já od druhého těhoteství jsem si hrozně přála, aby mi miminko přinesl čáp, a rovnou neméně dvouleté 😅 . Nejlepší je pro mě období, kdy dítko nastoupí do školky, dá se s ním domluvit a dělat spoustu věcí. Ale zas ty dva roky jsou tak krátké období, že v měřítku celého života je to jen epizodka. A mě to stálo za to jít do toho znovu, protože zbytek života se pak můžeme těšit z velké rodiny, kterou jsme si vždy přáli. Pro nás by život s dvěma dětmi byl asi moc fádní 🙂 .
Chtěla jsem první tak v 25, nepovedlo se, bylo ve 29. Teď čekám druhé. Manželovi je 50, už teď mi to připadá jako potenciální průšvih do budoucna. Už bude v důchodu až druhé dceři bude 10 🤷🏻♀️
@mira123 mě připadalo, že je mu to víceméně jedno. Nechali jsme tomu volný průběh, řekla jsem si, že do Caru už nejdu. Možná trochu počítal, že nám to nepůjde jako prve. Moje první holčička byla náročné miminko. Takové to co nespí, nejí a řve. Tak se oba trochu hrozíme, jaké bude druhé. Ale jak zjistil, že bude druhá holčička, moc se těší.
Bude mi 33 let, manželovi 40, máme 2 děti, 4 roky a 1,5 roku, obě náročné, kontaktní, nespavé. Máme průměrné výdělky, já v pátek nastupuji na poloviční úvazek práce víceménně práce z domu, ale i z kanceláře. Chtěla jsem vždycky víc dětí, ale jsem doma 5 let a už jsem řekla stačí, vždycky jsem si myslela bůhví jaký nejsem mateřský typ, s první dcerkou ač měla zdravotní problémy od miminka a bylo to těžké jsem si to užívala, ale od té doby co se narodil bráška a začal se projevovat je to děs, dcera nespokojená, malej ji všechno ničí, nemůže si v klidu hrát, je to strašnej divoch, řeč s ním ještě není, já neustále naštvaná, že to nezvládám, prostě začarovaný kolotoč. Doufám, že vypadnutí ze stereotypu, zlepšení finanční situace, která po 5 letech doma není nijak pozitivní, vyčistí vzduch a budu mít proč si sebe zase vážit, myslet zase na něco jinýho než co uvařit, uklidit po malém atd, a budu se těšit na čas s dětmi a oni na mamku, která není vyhořelá. Další mimi jsem zavrhla, protože osobně vím, že by to bylo na mě veliké sousto, žádné hlídání s manželem nemáme, takže bez výdechu, potřebovali bysme nové auto, větší finance abysme mohli jako rodina všichni spokojeně žít a zdraví také nemáme uplně v pořádku, navíc čím jsem starší tím více cítím tu zodpovědnost být tu pro své dvě děti. Je to strašně individuální, kamarádka má 4 děti, fungující prarodiče nadstandartně, příjmy nadstandartní, takže nemusí nic řešit a je doma moc spokojená. A uvažují o pátém. 😍
S manželem nám je 27 a čekáme 2 dítě.Třetí si necháváme po 30ce😊🙈A možnost 4 dítěte nijak nezavrhuju,jen si nejsem jista.Pro mě je krásná idylka 3 děti do 35let,tak zatím jsme na dobře ceste(klepu to do dreva😊).Uvidime co nám život přinese.
@seety Máme podobný příběh - první dítě z IVF po deseti letech "snažení", dcera přirozeně po jednom nechráněném styku. My máme těch mrazáčků docela dost (celkem pět embryí, zamrazeno po dvou a po třech), takže vlastně dva pokusy s rizikem dvojčat, nebo nutností vybrat jen jedno ze dvou/tří. Zatím je dcera hodně maličká, takže na třetí nemám pomyšlení, ale uvidíme časem. Ale vím, že až to přijde, že se budu rozhodovat hodně rozumem a podle aktuální situace🙂.
Dobrý den, máme s manželem 3.5 letého syna a 7 měsíční dceru. V plánu byly děti 3, ale mám obě děti císařem a po kontrole mi bylo gynekoložkou sděleno, že mám na děloze velice nehezkou jizvu, že třetí dítě připadá v úvahu jen v případě, že podstoupím plastiku jizvy dělohy, pak, pokud by bylo vše v pořádku a já otěhotněla potřetí, následoval by samozřejmě další císařský řez. A to už nechci. Kdyby šlo o první dítě, udělala bych cokoliv, ale máme dvě zdravé a hodné děti, nebudeme to tedy pokoušet. Mám ráda sebe i své tělo a těch řezů už bylo dost. Jinak chápu i ostatní, momentálně jsem ve fázi, kdy mi velmi chybí kontakt s dospělými a schází mi práce a trochu času sama pro sebe. Manžel zase lituje,že s dětmi netráví tolik času jako já,proto jsme se rozhodli,že se vyměníme. Nastupuji do práce a on to s dcerou dotáhne až do nástupu do školky. Co se týče toho třetího dítěte, jak se tak znám, až přijde doba, kdy si dám pár dcl vínka, určitě postesknu nad tím, že mohlo být ještě jedno, ale momentálně je rozhodnuto a já jsem vděčná za to jak to máme. Koneckonců, ještě není všem dnům konec, ještě mi není třicet, tak uvidíme...
Ve mě se to momentalne strasne moc pere 😕 mame dva syny, 2,5 a pul roku 💚 obema nam je temer 34let. Manzel uz treti dite nechce, ikdyz taky to neni 100%, ale ja nad tim od narozeni druheho prcka snad co den premyslim, jestli treti ano nebo ne... My tedy resime spise financni stranku veci, mame hypotéku a manzel ne zrovna vysoky prijem, ale zvladnoud by se to urcite dalo, nejsme nejak narocni, umime s penězi hospodarit...
Ale jak uz jsem rikala, ve me se to hrozne pere. Na jednu stranku si rikam, jak moc bych ještě jednou chtela byt těhotná, rodit (oba porody jsem mela rychle a velice rada na ne vzpominam), mit male mimco, taky tak trochu doufam, ze by to mohla byt ta holcicka... Ale na druhou stranu mi zase nekde v hlave vyskoci zase zacit cely ten kolotoc od miminka, nočního vstavani... Potom jak bych to zvladala az by nejstrasi byl ve skolce, tak rano všechny tri obstarat, vypravit se, potom zase pro nej ze skolky domu... Mam to jak na dvou miskach vah a ani jedna strana se nehne, jsou naprosto vyvazene a o to je to horsi, ta nemoznost se rozhodnout 😢 rikam si, ze na to mam(e) jeste do leta cas (oba synove jsou pocati v lete a narodili se ve stejny mesic 6dnu od sebe a dalsi mimi bych chtela se stejnym vekovym odstupem ), porordit bych stihla do 35ti, coz je u me strop, ale jak se rozhodnout...?
Kazdy mi rika, ze mam dve zdravy decka, tak at nevymyslim a jsem rada za ne. Ano, to jsem a nesmirne, ale co kdyz toho budu jednou litovat, ze jsme do toho třetího nesli?!
Já jsem děti asi nikdy ani nechtěla a když tak jedno. Nakonec jsem skončila na třech. Myslela jsem si, že mateřská nebude nic pro mě a pak jsem byla s každou doma 5 let a byl to můj nejhezčí čas. Rozvedla jsem se s dvěma dětmi, nový partner chtěl "vlastní vzorek". Ukecával mě léta. Vůbec se mi nechtělo, holkám bylo 14 a 9 let, měla jsem zajímavou práci, v těhotenství mě bylo vždycky hrozně zle. Na dovolené ve Španělsku mě přemlouval šíleně moc. Sliboval hory doly, když dostane jednu možnost. Jen jednu. Tak jsem kývla, protože to by byla sakra náhoda, aby mu to vyšlo. A vyšlo. V dubnu jí bude 24 let, říkám, že to bylo nejlepší rozhodnutí v mém životě, i když nebylo tak úplně moje. 😀
Jinak moje prvorozená založila rodinku celkem pozdě, v 35 letech první a 38 druhé. Její muž je ze 4 dětí a ona ze 3, uvažují, že do 40 let by ještě jedno dali. Tak jsem zvědavá.
@hanulkaha Popravdě já kdybych měla malé děti,tak bych do dalšího nešla. Mám kamarádky co mají tři brzy po sobě,ale upřímně řečeno,mně ti dva stačili a další bych takhle nezvládla. Na další jsem si troufla až když byli starší, samostatnější,pobyla jsem chvíli v práci,trochu našetřila,a i tak vodit a vyzvedávat pomáhá babička.
Podobné diskuze
- Nechci dítě a nikdo to nechápe! Někdo, kdo to tak cítil stejně?154
- Bříško při druhém těhotenství. Měly jste větší nebo menší?18
- Zdravotní komplikace po více porodech. Opravdu? Zkušenosti, názory...?16
- Litujete, že nemáte 2 děti (popř. více)?104
- Proč jste se rozhodli mít tři děti?38
- Je druhý porod rychlejší?62
@jajulin máš pravdu. Po dvou letech kdy byla škola, školka a práce na směny je to teď velká pohoda,jsem za to vděčná. A rozhodně nebudu dávat malého příliš brzy do školky. Je lednový,tak půjde až ve 3,5. To už budou starší děti velké, samostatné ohledně školy, kroužků atd.