Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Mám strach mít dítě

sklepka
27. čer 2016

Jaké to vlastne vubec je, mít dítě?
Jo, zmeni to zivot, to kazdopadne, ale jak? K lepsimu, horsimu? Jak se vam dari?

Ja jsem vzdycky chtela deti, moc, pres moji dlouhou aupair "karieru" mi proslo rukama tolik deti..., ale cim vic se blizim k bodu, ze UZ, tak mam strach a premyslim, jestli vubec chci... Nedovedu si predstavit prinest dite domu a uz ho tady mit, navzdy. Ze budu mit strach z jeho nemoci, ze se mu neco stane. Tatka ma cukrovku, tchyne ma cukrovku - fakt to chci tomu memu dite udelat a nadelit mu to do vinku? Mam strach, ze uz nikdy nebudu samostatna jednotka. Ze se hodne dlouho nevyspim.
Budu vubec dobra mama? Zkusenosti uz mam dost, ale mozna i proto me to tolik brzdi...

Manzel chce a ja taky chci, bude mi 30, jen mam strach...

magdalenax
27. čer 2016

@sklepka Tak Ty strach mít opravdu nemusíš, Uvědomuješ si dopředu, že dítě není hračka, že to něco obnáší a přistupuješ k tomu zodpovědně už jen díky tomu, že nad tím uvažuješ

hanica83
27. čer 2016

@sklepka Teda, když jsem četla Tvůj úvodní příspěvek, jako bych ho psala já 🙂 Akorát jsem tedy nikdy nedělala aupair, k dětem mě to nikdy netáhlo, nerozplývala jsem se nad kočárky kamarádek.... Prostě mi rukama neprošlo žádné dítě 🙂 Vloni jsem si po 12 letech vzala toho nejlepšího chlapa na světě a řekli jsme si, že bychom to asi s těma dětma měli zkusit, že jednou chceme být přece jen rodina, i když jsme si krásně stačili tolik let sami...Říkala jsem si, je mi přes 30, chvíli to potrvá a třeba začnou hodiny tikat 🙂 Za dva měsíce po vysazení prášků byly na testu dvě čárky a teď mám 10 dní do termínu porodu 😀 A víš co? Ty obavy, co jsi popsala, mám pořád stejné a s blížícím se porodem ještě větší...za chvíli bude tu a bude tu s námi napořád! Těhotenství mám ukázkové, manžel se šíleně těší, všechno je jak má....co by za to spousta žen dala, ale já se taaaaak bojím té životní změny...Snad se to zlomí s porodem a budu vážně dobrá máma toho našeho pokladu a nebude ze mě hromádka neštěstí....

horsiee
28. čer 2016

@sklepka vzhledem k tvým obavám můžu zodpovědně říct, že budeš úžasná mamča 😊

kika_21
28. čer 2016

@sklepka Víš, co říká můj muž, když řeknu, že máme něco za sebou?,,Počítej s tím, že stále budou nějaké problémy." Dřív jsem se zlobila-ulevilo se mi, když jsem pochopila, že má pravdu-s dětmi jsou a budou starosti. Ale tu radost si tím, že bych je neměla, kazit nenechám.Když máme 1 doktora za sebou, obvykle se rýsuje další-ale jsou lidé, kteří jsou na tom hůř-platilo to vždy. Tak není potřeba se bát. Kdo se bojí,nesmí... 😀

sklepka
autor
28. čer 2016

@hanica83 Haha, to jo, to jsem zvedava, tak pak napis 🙂 A drzim palce!

sklepka
autor
28. čer 2016

Ja myslim, ze pokud clovek neni nejak vylozene emocne plochy, nebo jak se to rika, tak ze se nejake ty city objevi, zvlast kdyz na to ma 9 mesice. Jen mi to ted prijde tak vzdalene a nezname, ze nad tim furt premyslim. Nekdy si rikam tyjo, nebylo by mi lip do toho proste jen tak vlitnout a bylo by? Znama si vesele rodi jedno za druhym, bez prace, bez dodelane skoly, bydli snad nekde na koleji, zivi je snad rodice... a ja trubka takhle :D

akankeo
28. čer 2016

@sklepka to ma kazdy. Uprimne, kdybych nad tim mohla uvazovat, asi nemam deti dodnes. Zivot prevrati na ruby, spis jde o to jak to vezmes, jako neprijemnou zmenu, omezovani, nebo naopak moznost pro dalsi osobnostni rozvoj i rozvoj vztahu. Je to laska, kteoru clovek dosud nezazil, ktera kazdemu naskoci jindy, nektere maminky ji hned po naroznei k diteti ani nemaji, totez tatinkove, vse je jeinak, ve spouste veci v zivote clovek musi slevit, musi se naucit pracovat s casem, nezanedbavat se, kazdy dne je konfrontovan se svymi vlastnimi nedostatky neb deti jsou perfektni zrcadlo. Mohla bych tu napsat stezovaci roman, ale bez deti si zivot tedy predstavit neumim, jen k nam nechodi dle planovaneho hospodarstvi, vzdy je to necekane prekvapko, takze sem vzdy postavena pred hotovou vec, jen se toto nastesti dari az v manzelstvi 😀

merope
28. čer 2016

Děti nemám, snažíme se přes IVF a pořád nic a občas si taky říkám, zda mi bez nich není líp... ale teď jsem třeba byla 4 dny skoro non-stop se synovcem (na návštěvě u mojí babičky, byt tak 1+1/2+kk), neustálé "A proč?" pořád s ním, občas až únavné, den co jsme balili + ve vlaku kompletní rodina Nesových (pár hodin), pak další pohádky (dost dlouhá cesta a v kupé jsme byli většinu cesty sami). Po příjezdu chvíli oddech a teď mi chybí, že bych s ním zase někam vyrazila (dobrá příprava na konzultaci v CAR, kde paní doktorka říká, že to není ztracené a že si myslí, že na otěhotnění šanci máme).

te_reza
28. čer 2016

Taky jsem si to nedovedla představit. Člověk se stará sám o sebe, no stress, pododa....začátky byly těžký, u mě se "mateřská láska" dostavila postupně. Ze začátku to bylo těžký, jenom spala, jedla, řvala. teď večer usínám s představou jak se směje a těšim se, až mě smíchem zase vzbudí 🙂

sklepka
autor
28. čer 2016

@te_reza 😂 no, asi tak nějak,ve 4 vypnu počítač a jdu domů a můžu si dělat co chci, třeba i jen tak hnipat na gauči, že :D snad nejsem sobec 😂

kika_21
28. čer 2016

@sklepka No tak pak už nemůžeš, no 😀 .A v důchodu už zase ano- a začne Tě štvát, že zase ano-ráda bys, aby ne.

chrobacik13
28. čer 2016

Jak píšeš na začátku asi máš pravdu,už nikdy nebudeš samostatná jednotka,ale budete skvělá a nerozlučná dvojka 😉
S dítětem se naučíš vnímat i prosté věci jako úžasnou věc.Já třeba dokud jsem nebyla máma,nikdy mě nenapadlo kolik legrace se dá zažít s trochou spadaného listí..že se budu smát když moji tvář bude místo make-upu zdobit maska z másla kakaa a hořčice ani že mě někdo může tahat za vlasy celých 13minut bez toho aby utrpěl ujmu na zdraví 😀 ..To,že máš strach je dobře,protože už to naznačuje,že budeš zodpovědná a hodná maminka 🙂

te_reza
28. čer 2016

@sklepka hele mě to chybí, na jednu stranu. Válet, kopat se do řiti, nemít žádné starosti. Ale jsem ráda, že dceru mám. Jsme sobecké obě 🙂

junkka
28. čer 2016

@sklepka hele já jsem sobec taky. Malou krmim u pohádky v jídelní zidlicce a občas ji tam necham sedět a koukat na pohádky ještě třeba dvacet minut a já si v klidu vypiju kafe. Ja prostě taky potřebuju čas jen pro sebe a strašně se těším na to, až bude větší a bude si ji moct třeba na noc vzít moje mamka. Ale jinak bych ji nedala ani za nic. Je to láska největší a je naprosto uzasnaaaaa 🙂 neboj se ničeho a jdi do toho. Když jsem to zmákla já, tak už každej 😉 Jen teda druhý dítě odsouvam až půjde prvni alespoň do školky, protože mám určitý limity 😀

alen_ka
29. čer 2016

@kika_21 v důchodu už se budeme těšit na vnoučata a neustále kvůli tomu rýt do našich dětí 🙂

zarecna
29. čer 2016

Plati, pravidlo, ze mozes strazit kolko deti chces, cudzie, netere, synovcov...tvoje je proste ine. Ja nie som matersky typ, dodnes mu cudzie revajuce deti idu na nervy, netere som mala a mam rada a rovnako rada som ich vratila rodicom. Tiez som milovala 6 hodin lezat a pozerat serial...teraz je to kus unreal, ale ten cas zas pride.
Ked sa narodil nas maly, nikto ma nepripravil na ten prival lasky, prinesies si to baby domov a obavy zmizli, vedomie, ze je to na stalo zmizlo, proste spustia sa vsetky pudy, emocie a ty fungujes a nemyslis na obavy, ano obcas tecu nervy, ano su chvile, ked chcem len spat, hlavne rano 5.40, ale s dobrym muzom, to v pohode vykryjes.
Do urcitej miery plati, ze ake si to urobis take to mas...ja si amtersku uzivam, kopu casu, volna, teraz v lete mozeme vela cestovat...no radost. A pritom stale plati, ze deti delim na to moje a tie cudzie. Ja som naozaj typ, ze mam rada len svoje a rodinne.

svha
29. čer 2016

měla jsem to podobně jako @hanica83, 10 let sami, pak manželství a dítě, jen u mě se porod moc nepovedl a tak končíme u jednoho dítka, ale i tak jsem za to rozhodnutí ráda, malá je úžasná, jedno dítě není dítě, pokud je dokonalé a to mám doma 😀, přesto první rok s ní byl hodně krutý pro mě, co takhle to nechat na přírodě a uvidíš, určitě vše je jen o tobě, o ničem tvé úvahy nesvědčí, myslím, že takto přemýšlí hodně lidí, jen o tom raději nemluví, protože reakce bývají rozporuplné, je to velké rozhodnutí, a i já byla rozhodnutá, že jde život bez dítěte - dneska to přičítám tomu, že něco ve mně vědělo, že to nebude jen tak

kika_21
29. čer 2016

@alen_ka Já už reju teď-dcera mě často kritizuje, jak malé děti vychováváme-tak jí říkám, že ráda přijdu pohlídat -plánuje Sebastiana a Emmu. 😀

ewistat
Autor odpověď smazal
Zobraz
aims91
23. kvě 2021

@sklepka oživuju! Tak jak to vidíte dnes? Už máte děti? A co tyhle Vaše strachy? Dneska jsem si vyhledala tohle tema.. jsem ve stavu snažení o mimčo, ale... neumím si představit život s vlastním dítětem. Mám ty samé otázky: "Budu dobrá máma?" Jsem náladová, můj otec cholerik, dětství nic moc..dlouho přemýšlím, jestli to zvládnu a zajímalo by mě, jak na to dneska koukáte Vy 🙂 diky!

hanica83
23. kvě 2021

@aims91 Už mám dvě a neumím si už vlastně život bez dětí ani představit. Jako jo, je to fičák, ale je to nádherný 🙂