Mateřský plurál je zločin proti řečové kultuře češtiny

Mateřský plurál mi vyloženě trhá uši i oči, ale je fakt, že třeba v porodnici se tomu vyhnout nedalo - tam takhle mluvily nejenom matky (u kterých by se to dalo omluvit jistou hormonální nerovnováhou), ale i veškerý personál! Takže slyšet např. od primářky výrazy typu "A kdypak jsme kakali?", to opravdu zvyšuje pocit, že jste v péči odborníků. 😀
A zrovna včera mě v jedné diskuzi pobavila jedna paní, která mi do komentáře napsala "... kolik vážíte...?". No, měla jsem chuť odpovědět, to jo... 😎
Ale musím se přiznat, že občas taky ujedu. Hlavně věci "na hraně", takže ze mě čas od času vyletí "zavoláme babičce" (aneb telefonát dvouměsíčního dítěte), nebo z horšího soudku "Přebalíme kluka?".
Ale snažím se hlídat si to, hlavně proto, že mě čeština de facto doteď živila a mám už určitou nemoc z povolání, takže se řídím heslem "Co sám nerad...".

Mateřský plurál nemám ráda, tak ho nepoužívám. U jiných ho přehlížím, není to pro mě důležité. Co mi opravdu trhá uši? Výrazy "dvouma", "obouma". Celé rodině (lezu na nervy, že ji opravuji a mně celá rodina leze na nervy, že moje opravování nikam nevede. Jenom manžel to nekomolí, za což mu děkuji. Když to někdo řekne v TV, nikdy si neodpustím nějakou poznámku.

Taky jsem vystudovaná bohemistka a dnem, kdy se mi narodilo dítě, jsem začala používat mateřský plurál. Okamžitě mě na to upozornili kolegové, kteří se přišli na malého k nám podívat. Já to do té doby vůbec nevnímala. Opravdu to naskočí automaticky, aspoň mně teda určitě.

Mateřský plurál mi vadí, lingvistika, nelingvistika, přijde mi to, jako by žena mateřstvím musela přijít o identitu. S oblibou taky odpovídám- mě je x let a malému y. Používám to v logických případech- jako jdem ven, jdeme jíst, u věcí, co opravdu děláme spolu. Ale lingvisticky mi rve oči spontální, kord, hold, scháním, by jsme a podobné. Háčky a čárky si u sebe hlídám, když teda nepíšu bez diakritiky na mobilu. U cizích to enmá smysl, dozvím se leda tak, že nejsme ve škole;).

Nemam to rada,a nikdy jsem to nepouzivala,stejne jako haci,papat,bebi, atd. Kdyz od nekoho slysim napr. Uz nam je 9mesicu,tak mam vzdy chut rict: Opravdu,a kdy ses narodila?😀

Mateřský plurál se mi moc líbí. Ráda ho používám a řekla bych, že hlavně, když jsme s malým sami. Je tovýraz takového spojení. Vše děláme a prožíváme spolu, co trápí jednoho, trápí i druhého. Čeština je krásná. I tím, že umožňuje mateřský plurál.

@lilulilu - souhlasím, až na ta velká písmena 😀 já malá písmena na začátku věty používám na fórech, sociálních sítích a při komunikaci s blízkými zcela záměrně (jako někdo používá w místo v). ne proto, že nevím, že tam nepatří nebo z lenosti, prostě je to takový můj podpis. na výslovnost a význam věty to vliv nemá, velká písmena u jmen dodržuji. jinak samozřejmě ve formálním styku se snažím vše psát, jak se má, nicméně taky se stane, že se chyba vloudí. myslím, že stoprocentně česky tu evidentně neumí (nebo nechce psát) nikdo z nás 🙂

@lilulilu. Mne neprislo, ze bys byla ,,recove vadna". 😀.

Jako mne az tak matersky plural nevadi, spis mi prijde smesnej (kakali jsme, mame 1 mesic! 😀), ale z ceho jsem ricna, tak z ,,no myšme ale klaaaašnyyyyy!" To je neco na my nervy.