Mateřství je pro Vás starost nebo radost?
Tak u mě(pokud pominu ten prvotní "šok",kdy si člověk najednou uvědomí,že je tu stvoření,které na něm bude 24 hodin denně závislé a on za něj má 100%. zodpovědnost))převažuje od začátku spíš ta radost.Ikdyž byly dny,kdy jsem doslova padala na hubu a nikoho ho to nezajímalo 😀 ,tak i tak jsem v duchu polemizovala,jestli to bylo lepší před těhu nebo teď a stejně mi vyšlo,že je to lepší teď,den ode dne. 😵
Jak je to u Vás?
ahojda,
spíše radost, i když .... když máme náběh na nemoc tak je to spíš starost (co mu je... asi to všechny znáte)... a dosud bojuji s nočním kojením, já byla před těhu hrozný spáč a teď mi to fakt nešmakuje 3-4x za noc vstávat, ale ty "hrozný" noci nejsou naštěstí tak časté...ale zrovna dnes ráno mě v 5:30 po děsném řevu bleskla myšlenka hlavou kdo z nás měl ten úžasný nápad mít dítě.... 😀 😀
Urcite z kazdeho neco.... 😉
A kdo tvrdi ze je to jen radost tomu neverim..... 😅
pro me zatim jen radost 🙂
zatim nemame takove problemy,aby to pro me byla i starost.
kdyz uz neco je, jako treba zuby a ze je vzhuru 25x za noc,nebo nechce jist... to mi jako zas tak velka starost neprijde. patri to k tomu 🙂. nemocne jsme jeste nebyli (tuk tuk), proto to tak asi beru
momin, tak někdo má "bezproblémové" dítě a tak to může tvrdit. Ale všechno jednou skončí, aspoň v okamžiku, kdy se mrňous naučí říkat: "NE!" 😝 😀
tak pre mňa je to 50% radosť a 50% starosť...starosť keď je mala chorá ako aj dnes a je strašne mrzutá a zlá...a nič jej nie je dobré....no ale inak by som ju nevymenila za nič na svete 🙂
teď, v půlce období vzdoru, asi nejvíc cítím stres...radost to samozřejmě je, ale když kolem vás neustále lítají předměty a řve se nebo se zlobí zvířata a dítě se 5x denně namočí do psí vody, tak 🙄
mateřství je pro mne i velikánská radost ale i starost prostě to patří jedno ke druhém, jeden bez druhého nejde..radost mám zkaždého dne kdy mohu strávit se svými dětmi, z pokroků které dělají, že jsou zdravé v pohodě, radost z jejich radiostí úspěchů lásky...atd ale satrost mám samozřejmě každý den, člověk musí myslet na jejich budoucnost jak zvládnou život, člověk má starost aby je s čistým svědomím vychoval v dobré lidi, straosti tipu bože nestane se jim nic při cestě ze školy nebo venku (myšleno pro ty straší samozřejmě) ale člověk jim trochu volnosti musí dát (ač s tím mívám problémy, manžel se mi směje že jsem matka kvočna a ať ty kluky nechám taky dejchat 😀 😀 ,ale venku číhá tolik nebezpečí). má starost aby jim zajistil dobrou budoucniost a doživota je neposlal jen tak...ale to dle mého k rodičovství patří a neobávat se toho mi příjde nenormální. Takže je to dle mého normální.
Své děti bych neměnila za nic na světě ač jsem první měla jako velmi mladičká (18let)..vždy jsem se dokzála o ně postarat, dodělat si školu a s čistým svědomím říci že jim dávám maximum ze sebe a sanžím se jim zajistit do budoucna...a toplatí i pro mého muže...takže asitak...nějak prostě radost,ale i starost samozřejmě k dětem patří 😉
a te´d nemylím ten nekonečný kolotoč kolem domácnosti úkolů atd..to hold také k dětem patří, ale pokud nevyžehlím jeden den udělám to další...ale kvalitní zorganizování dne a domácnosti je základ úspěchu jinak to nejde..a ne nadarmo se říká že matky jsou nejlepšími managery času 😉
Radosť, adosť, radosť.... SOm šťastná, že máme dcérku a že som ňou. Nevymenila by som to za nič a je mi smutno pri pomyslení, že pôjdem čochvíľa do práce 😒
Do 5 měsíců utrpení. Pláč až 18 hodin za den, během dne oka nezamhouřil. Totální zoufalství, otázky "co dělám špatně", výčitky okolí, že mám dělat to a ono, že určitě bude spát, jestli mám dost mlíka, že určitě pláče hlady, naproti tomu doktorka, která hlásí, že dítě nádherně prospívá, nepřikrmovat, zbytečně bych přišla o mlíko... utahaná já, vyřízenej manžel (neuvěřitelně mi pomáhal, nenechal mě v tom samotnou)... no prostě v týhle době jsem byla přesvědčená, že druhý dítě NIKDY a nechápala jsem, jak je možný, že všechny děti nejsou jedináčci. 😝
V 6 měsících pocit, že "dítě = koule na noze". Kojila jsem prakticky hodinu co hodinu, nikam jsem moc nemohla, malej stále hodně plakával, nesnesl žádnou změnu, nesnesl moc lidí, nesnesl toho spoustu, během dne spal 2 x 20 minut, a to ještě vždy jedině po předchozím 45 minut trvajícím uspávání (dráždivé dítě).
Od 11. měsíce zlepšení, začal chodit, už tolik neplakal, spíš neustále kňoural - protivný, ale dá se to vydržet. Trošku víc se unavil, naučili jsme se spávat, v noci už se nebudil hodinu co hodinu... někdy nám dal i 3 hodiny spánku v kuse. 😀 Občas zvládl bez následného několikahodinového pláče i nějakou tu změnu - návštěvu dětského hřiště, prarodičů, nákup atp.
Nyní - začínám být šťastná máma. 😀 😀 😀 Pořád je to malej ukňouránek - když někam nedošáhne, nevyleze, něco se mu nedaří atp., vzteká se (což je ale v tomhle věku normální)... ale hlavně s náma už komunikuje, byť nemluví, takže většinou pochopím, co po mně chce a proč je nešťastnej nebo uvztekanej. 😀 Zvládá změnu režimu, je mu jedno, jestli jdeme ven ráno nebo odpoledne, jestli jdeme na nákup nebo k babičce a dědovi, zvládá víc lidí pohromadě... prostě už je to velkej kluk a já začínám mít pocit, že druhý dítě přeci jen chci. 😀 😀 😀
radost!! 😵
radost aj starost...
som šťastná maminka......a konečne sa dá s yasmi komunikovať a rozumie čo vravíme 🙂 🙂 o to lepšie to je 🙂
Myslim, ze je i hodne dulezity celkovy prostredi, jestli doma vse funguje, jak ma, tatinek se aspon trochu zapojuje, travi spolu vsichni spolecne cas, funguji jako rodina atd.
V opacnem pripade to nadseni urcite neni tak veliky.
Ja si zacala materstvi opravdu uzivat az nejak kolem Mirincina roku a pul a ted je to porad lepsi.
aj radost, ale nebudem hrdinka aj dost starosti. hlavne kvoli hypo a strate mojho prijmu. je to na nervy... aj ked ten RP zdvihli. stale je to almuzna.
Keď bol Erik ešte malinký a bola som na MD niekedy som si myslela že sa s toho zbláznim hlavne keď mal obdobie trucovitosti 🙂 ...ale keď sa na to spätne pozerám bolo to velmi pekné obdobie.Teraz je už velký a nastalo obdobie škol.povinností ale je úžasný sme taká nerozlučná super dvojka. 🙂
Většinou hlavně radost, i když starost taky samozřejmě, ale nejčastějc taková ta konstatní, jako aby měl vše co potřebuje, abych z něj vychovala rovnýho člověka a tak... A pak ty akutní starosti, spíš starůstky, jako když ho bolej zoubky který mu teď lezou (stoličky...), když je nenaloženej a já nevím proč....
A velkou starost jsem měla když jsem měla hematom a hrozilo že přijdu o druhé mimi....
tak u mne obojí - ale ta starost je taková normální tedy že to k tomu prostě patří a převažuje radost 😉
nebo jinak řečeno všechny starosti za to prostě stojí 😉
Myslim ze oboje ale ta radost urcite prevysuje a som rada, ze som to mohla spoznat je to dar. 😉 😵
u mě tedy převažuje starost, ale jediný úsměv mojí dcery za to stojí 😵 .
Mateřství je obrovská radost, plná starostí 😉