Necítim se šťastná. Kde berete chuť do života?
Ahoj, chci se zeptat, co vas dělá v životě šťastnou? Mám dvouletou holčičku, která není tabulkové dítě, mám skvělého manžela, a přesto mám pocit, že spíše přežívam než žiju...
V podstatě mě to trápilo během života často, je mi 27 a pořád se to nezměnilo. Před půl rokem už to bylo špatné, a tak jsem byla u psychologa a psychiatra. U psychologa jsem neměla pocit, že by mi to nějak pomohlo a po několíka setkáních jsem to ukončila. Psychiatr řekl, že podle testu mi vychází deprese a už půl roku beru antidepresivum. Je to lepší, ale pořád necítím radost ze života. Už nevím co s tim, chci se proto vas zeptat, kde berete chuť do života? Co vás dělá šťastnou?
Vim, na jakou stránku píšu, vím, že většinu z vás dítě naplňuje a řeknete si: no přece dítě, kvůli němu tady hlavně jsem. Ale ja bohužel nemám pocit, že bych pro dceru byla dobrou matkou, trápi mě, že je trochu opožděná ve vývoji, a tak to vyčítam sama sobě, že kdybych byla lepší matkou, tak taková třeba není....
Nějak to na mě dneska padlo, tak jsem se asi potřebovala vymluvit...
@zyoma to mě mrzí.... musí to být hodně náročné 😔 😔
Bachovy esence mohou hodně pomoci s pocitem přetížení a chybějící radosti ze života i se sebevědomím, napište mi a mohu namíchat na míru..... je to opravdu úleva, jemná energie, ale velmi účinná
rodinné konstelace studuji druhým rokem a doporučuji opravdu vřele, kombinace Bachovek a rod. konstelací je z mojí zkušenosti neporazitelná, opravdu zvládne leccos
moc Vám držím palce!!
@zyoma A nezkusila bys třeba homeopatika? Já chodím, poslala bych ti do IP kontakt na ověřeného, sídlí v Praze 😉
Nic si nevyčítej, že se tak cítíš. Mělas to už před narozením dcerky? Já to taky známa věř mi, že to zná hodně mamin. Na FB se většina prezentuje krásnýma momentkam, ale na mateřské je hodně maminek osamělých. Mě osobně na tom třeba přijde těžké to, že ze sebe jako máma jenom vydáváš a není nikdo , kdo by tu byl pro tebe Já to tak měla, já po porodu zažila šok. Vůbec ne z malé, nebo tak, byla jsem mile překvapená těma krásnýma emocema. To byla pohádka. Ale o šok se postaralo mé okolí. Já nevím, jestli se báli, abych náhodou něco nepotřebovala....já si hlavně chtěla popovídat, po telefonu třeba, když malá spala a nezvedal se mi telefon a podobně. Všichni najednou byli přetížení, na mě neměl nikdo čas. Přes den jsem byla osamělá, že z mého starého života nemá nikdo čas a v noci jsem byla osamělá, protože všichni spali, všechna okna zhasnutá a já v tom tichu vstávala každou chvíli k malé.
Pak si přičti nedostatek spánku a jsme oběma nohama v blázinci. Možná jsou to u tebe ještě i hormonální změny, potřebuje se to usadit. Mě třeba na sebevědomí nejvíc škodí nabubřelí rozmazlení lidé. odzbrojí mě tím svým vystupováním, jak se derou dopředu, jak strašně si věří a podceňují druhé. přitom pak je poznám a zjistím, že nedokázali třeba ani to co já. Je potřeba se jim vyhýbat, protože jejich seběvědomí stojí na tom že znejišťují druhé. Určitě bude zase lépe🙂
@pincola diky, ale v homeopatika nemam moc duveru.... Nevim, zkusila jsem vlastne v zivote 2x, pro dceru na lepsi spani a na kojeni, nejak nam to nepomohlo ☹
Je pravda, ze se citim dost osamela. Kamaradky co jeste nemaji deti vidim tak jednou za pul roku, jadna s ditetem bydli daleko, a jinak moc kamaradek ani nemam, několik co tady v Praze znam vecne nemaji cas... Nemam asi nikoho s kym bych si mohla otevrene popovidat, nikdo kdo mi rekne "to bude dobry", kdo by me v tezke chvili objal,i z toho je mi smutno... Proto ted chodim aspon k psycholozce, ktera sice neobejme a neutesi, ale alespon vyslechne. A ano, rikate si asi, a co manzel? Obcas vyslechne, ale nebavi ho to, spise to povazuje za fnukani, stane se, ze nevydrizim a rozplacu se, tak sedi a kouka na me jak puk. No nevim co s tim no, doufam ze ten vztah ustojime, furt cekam az prijde nejaka lepsi doba, kdy bude mene starosti (myslim tim ze deti budou rozumnejsi a ja snad odpocatejsi a vyrovnanejsi 🙂 i kdyz nevim jestli si neco namlouvam...
@zyoma Tomu se vůbec nedivím holka, taky nechápu proč to tak chodí. Jen mě překvapuje tak těžká dgn. střední MR je konečný verdikt nebo je šance třeba na změnu dgn. na LMR? Já myslím, že žádná kamarádka Ti teď nedokáže poradit co dělat, málokdo má zkušenost. Spíš zkus vyhledat nějké sdružení rodičů to mi přijde smysluplnější. Jinak podle mojí zkušenosti, všichni chlapi čumí jak puk, když ženská brečí, oni prostě neví co mají dělat. Ten můj taky 😉
@pincola Dobrý den,
docela mi mluvíte z duše. Najednou teď jak jsem těhotná (ještě ani nemám mimi) se mi zdá, že nemám žádné přátele. Jako by se najednou všichni vypařili. Asi to bude tím, že se u nás chodí hodně sednout do hospody a najednou když nechci jít do zakouřeného nebo nepiju alkohol tak nejsem pro kamaárdky atraktivní. Na druhou stranu si říkám, že mi to otevřelo oči, že to asi nebyly skutečné kamarádky. Ale byl to docela šok-najednou být tak sama a nemít s kým pokecat. Přijde mi že i neví o čem by se se mnou bavily-hlavně ty bezdětné. Předpokládám že po porodu to asi bude ještě horší. Snad si najdu nějaké kamarádky na mateřské.
Možná zkuste najít nějaké nové kamarádky-třeba taky na mateřské (přes internet atd.), abyste se dostala více mezi lidi a měla si s kým povykládat. Myslím, že v situaci jaké jste by každému "hráblo" a měl depku.
@ivankanew ja mam tohle zadruhé strany..Naše parta najednou začal rodit deti..a najednou chodily emaily s nadpisem mimi výlet..kocarkovy výlet...Já jsem se jich jednou zeptala jaky je rozdíl v tom ze jdeme na výlet s kočárkem či bez..ze na ty výlety chodíme stejne už několik let..a ze je nás par co ty mimi nemáme . a me vím . jestli jsme tam vitane...Naše ti brzy pochopily, že plenkove réci jsou možná fajn, když jsou mezi sebou, ale ze taky existují jiný věci k diskuzi....
Já pevné doufám, že zůstanu normální..rozhodne se desim 'plenkovych' kamarádek..
zkus kamarádky pozvat jinam..Já jsem naštěstí ve veku, kdy už do zakourenych hospod nechodíme...ale . i tak . si.myslim, že když je pozve s třeba na kafe na farmářský trhy..tak to snad zvládnou ne?
@bobulinka vzdy se muze diagnoza nejak pozmenit, at uz k lepsimu nebo k horsimu, u nas, aby se hla nejak dopredu dost brzdi to, ze vubec nemluvi a spatfne rozumi reci.... To je pro nas nejvetsi strasak, ze se nikdy nenauci mluvit... Tohle mas dost trapi, kolikrat se mi s manzelem zdal krasny sen o tom, ze Oli promluvila a pak ta realita po probuzeni.... Byla jsem jednou na seminari, kde byli rodice ve stejne situaci, sice jsme si pak na obede hezky popovidali, ale nikdo se nechtel nejak zpratelit vic. Prijde mi, ze tyhle rodiny maji svoje problemy stejne jako normalni rodiny... Nevim co delam spatne, jednou jsem se setkala s maminkou pres modrykonik, nakonec to dopadlo blbe, asi vekovy rozdil, prisla mi i trochu namyslena, nevim, no dopadlo to tak, ze casto na sebe narazime ale delame ze se nezname (s timhle zacla jaksi ona), a je mi to hrooozne neprijemne. Nerada bych se dostala do stejen situace. Ale o to asi nejde, spousta znamych, ale zadna poradna kamaradka, v tom je spis problem.
@zyoma V tomhle tě hluboce chápu, ale myslím že je to o strašně velkém štěstí. Se synem jsme kolem sebe měla kamarádky od školy a ještě jsem se přes inzerát seznámila s holčinou se kterou jsme si docela rozuměly. Kamarádky šly do práce, holčina s nástupem dcerky do mš vše utnula. To nepochopím dodnes ☹ Nicméně jsem si řekla nevadí a napsala i pár inzerátů na různé servery už v těhotenství (štěstí přeje připraveným)...no upřímně katastrofa. Ozvalo se několik holek a nikdy jsme se nešely - proběhly 3-4 emaily, vše růžové, podobné názory, staré děti, relativně i blízko - a těsně před strazem to buď holka zrušila nebo na konec ve finále přestala psát. Vídám se občas takhle pouze s jednou holčinou, ale dceři bude 18m a viděli jsme se asi 7-8x takže to zase není příliš intenzivní vztah. Nakonec se na mě štěstí usmálo v podobě maminy z mš kam syn chodí. Pravda je, že kdyby nás nedonutila situace, tak se asi mineme. Je trošku jiný typ než já - ale lepší něco nežli nic, jsem ráda aspoň za to. 😝 Musím říct, že jsem si to celé představovala růžověji no, ale možná jen nemám štěstí.
@zyoma Já se ti vůbec nedivím. To o máš s malou, to jsou velké starosti, kdo by je na tvém místě neměl. A hrozně moc záleží na té podpoře okolí. Rodina a kamarádky můžou hodně pomoct a když to všechno chybí, je to těžké. Ono v tvé situaci by to chtělo mít vybudovaný vztah (s mámou, ségrou, kamarádkou). Protože v tu chvíli jí na tobě bude záležet a dá ti podporu jako mnohokrát ty jí. Hledat někoho nového je pro všechny maminy těžké.
@bobulinka To je i to co píšeš ty. Budovat vztah od začátku stojí energii, ani jedna o sobě nic nevíte a chce to nejdřív do vztahu investovat, vybudovat ho a to je pr vysílené maminy další energie navíc. Proto mne tak vadí, když se obrátí zády přátelé z předešlého života. Člověk potřebuje je, ne nějakou kamarádku z parku. Ta je fajn, když holka má i tu důvěrnou, tak proč nepřibrat další. Ale mamina hladová po pochopení je na tom jinak.
S postiženou holčičkou bych začala chodit do nějakého sdružení. Tam budou maminy s uplně stejnýma pocitama a věřím, že to půjde trochu samo, když se budete pravidelně vídat. Bude mít pochopení, děti si pohrají. Určitě je třeba hledat a hledat a nevzdávat to. Okolí halt nechápe, že mamina nemůže vyměnit kamarádky tak rychle jako ponožky. není to svobodní single, co může kdykoliv , kamkoliv, je časově naprosto šíleně omezená a za ten krátký čas si chce odpočnout a ne shánět nějaké nové kámošky po všech čertech.
@ivankanew Já se obávám, že po porodu se to moc nezlepší. každý všechno slíbí, ale 99 procent lidí ti všechno odřekne. Pardon, že tykám, budeme si takt, jestli nevadí. Ještě bych zkusila těhu cvičení, předporodní kurz a pak nějaký klub maminek, plavání s dětma🙂 tam jak se lidi schází pravidelně, tak to jde, dáte se do řeči a když si sednete, sejdete se. Ale já jsem poslední, kdo by mohl rozdávat rady, jak si najít na mateřské kámošku. 😀 😀 Já teda mám kámošky, ale není to jako s těmi starými. Když znáš někoho 15 -20 let je to uplně jiné. A po porodu se ti život otočí o 180 stupnů, tvůj život jakoby zmizí a přijde jiný. Od změny hodnot, obrat v pocitech, persepektivy pohledu na svět, jiné hospodaření s časem až po drobnosti, že nemůžeš jíst všecko, co dřív, kvůli kojení. Nevejdeš se do většiny svého oblečení, lidé se na tebe dívají jinak. Je to určitě mnoho hezkých věcí, lidé tě víc respektují, mimi mileješ, to je fajn, ale to jiné. A hrozně bys ocenila to své staré okolí, který ti přinesou zpět trochu tvého bývalého života. Pokud i oni zmizí, je to těžší, ale stejně to stojí za to a srovná se to. Hodně holek říká, že se seznámí v klubíku, nebo ve školce(děti si spolu hrají a maminky se dávají také do řeči). Koníkovská přátelství myslím taky občas vyjdou. Řekla bych nejdřív si psát, klidně i déle a ono to samo pak třeba nějak přestane stačit a začnete se vídat.
Mě zemřelo dospělé dítě a řeknu Ti, najít v sobě radost ze života... to je pro mě každodenní boj. Trochu pomáhá si každé ráno říct...mám tu ještě lidi,co mám ráda a co mají rádi mě. Partner,dcery,vnučky... Pokusím se dát jim ze sebe to nejlepší, být dobrou partnerkou,mámou,babičkou,udržet se pro ně zdravá a být tu s nimi pokud možno,co nejdéle. A to je dobrý plán a dost člověka zaměstná. To mi pomáhá.
@zyoma ja bych doporucovala ty rodinne konstelace