Netěší mě role matky 😞((

lenkagsxr
1. čer 2014

Ten pocit ze mě musí ven. Mám 3 měs. miminko a namísto toho, abych si užívala roli matky, tak jsem nešťastná a dítě mi leze na nervy ☹ 😨 Po 6 nedělí, kdy jsme se zbavili kolik, jsem si říkala, že teď už snad bude jen lépe. Role matky mě začínala těšit. Ale posledních pár dní se Tobiáš začíná vztekat stále častěji a málokdy se stane, že dokáže být 20min. v klidu. Hrazdička s hračkama mu spíš začala lézt na nervy a vzteká se v ní, tak ho do ní radši nedávám, v košíku být nechce, chovat ho věčně taky nebudu protože mi připadá, že si na to začal zvykat. Chovám jen když už opravdu se vztek mění v pláč. Kolikrát ani to nepomůže ( a to si ho beru i ven na zahradu ). Navíc mám problémy s usínáním. Usínám 2 hodiny. Tobiáš chodí spát v 9 večer, vstává v 5 ráno. Často bývám unavená, nevyspalá, a z toho následně vzteklá. Přes den když Tobiáš usne třeba na 2, 3 hodky, tak nemám šanci si jít lehnout s ním, protože než usnu, už se probouzí. Málokdy se mi povede že do hodiny zaberu . Večer... když už usíná, se děsím následujícího dne, kolikrát se zase navzteká a zvládnu to, aniž by mi ruply nervy??? Manžel mi naštěstí pomáhá ale také bývá často na nervy, např. když se celý týden těší na oblíbený závod Moto GP a nemá tu chvilku klid, protože malej večně kňourá. O víkendu spí u něj on, takže alespoň o víkend se vyspím. Ale od pondělí do pátku je to boj ☹ Říkám si poslední dobou, kdybych mohla vrátit zpět loňský rok, kdy jsem se rozhodla otěhotnět, protože mě ten stereotyp nebavil, rozhodla bych se nyní pro to: nemít dítě. Všude kolem sebe jsem slyšela jak je krásné být matkou, jak se ti změní život k lepšímu ale já to tak necítím. Je mi do breku když se tu o tom rozepisuji a nenávidím se za moje pocity. Ale já už to neumím v sobě dusit. Musí to ven i za cenu odsuzujících komentářů . Má matka mi cca v 1měs. věku Tobiáše nabídla, že si malého vezme na pár dní (bydlí 100km od nás), ale to jsem zavrhla. Jednou jsem jí řekla, že Tobiášek užívá tyto a tyto léky a že si nepřeji aby ho v období 6nedělí brala kočárkem do obch. center a nedokázala to respektovat. Není to jen tento důvod, proč jí ho nechci půjčit. Dalším důvodem je ten, že by mi moc chyběl, i přes to, co tu teď píši. Na druhou stranu si nedokážu představit, že bych o něj přišla. To bych nepřežila.
Jen si říkám, kdy budu zažívat ty pocity, které tu všechny matky pociťují: užívání si role matky, nejšťastnější období v životě, nepopsatelná mateřská láska apod. Kdy? Přijde to vůbec někdy nebo budu jen zažívat ty nepříjemné pocity, které zažívám poslední dny a děsí mě to!!!
PS: tento příspěvek prosím nekomentujte pokud mě chcete soudit, jak špatná máma jsem.

laska.nezna.hranic
Odpověď byla odstraněná
Zobraz
ivaflo
3. čer 2014

@laska.nezna.hranic a ty neumis cesky?? zakladatelka psala, ze o rejpaly nestoji, a ty presto musis predvest, jaka jsi super domaci psycholozka a matka roku. Opravdu to byl klid, dokud jsi sem neprisla prednaset ty ta sva moudra. A co to povidas, ze se chce mimca zbavit???? Ty jsi opravdu chladna jako led...fuj... A proc bychom byly zoufale, kdyz se ti podivame na fotoblog? Od toho ho tu mas ne? A nevystavovala bys fotky, kdybys je nechtela ukazat. Trosku premyslej, nez neco vypustis. A teda mimochodem....vratila bych ti tu poznamku o ceskym prumernakovi, ale to by me asi zablokovali🙂)

ivaflo
3. čer 2014

Jinak matko dokonala, @laska.nezna.hranic, fotky nahatych koupajicich se deti, jsou vylozene super zradlo pro uchylaky..... nevadi ti ta predstava, ze si nakej uchyl nad fotkama tvych deti honi pero?......a s takovou my se tu dohadujem...

kocicinka
3. čer 2014

@laska.nezna.hranic Díky, že jsi mě zmínila, ale já jsem četla jenom první dvě stránky, zbytek už ne, tak přesně nevím, na co reagovat. Ale rozhodně mohu potvrdit, že nejsi zlý člověk ( tedy alespoň soudě dle příspěvků z internetu) 🙂 🙂

Třeba pro mne jsou děti naplněním a smyslem života, ale chápu, že ne každý to tak má a spousta maminek si mateřství začne vychutnávat až časem. Zrovna dnes jsem byla s kamarádkou, pro kterou taky, kulantně řečeno, mateřská není to pravé ořechové. Ale vím, že kdybych jí na férovku řekla, že si toho Matese teda neměla pořizovat( a že jsem si to chvíli myslela), tak bych ji uvrhla do ještě větší depky, nežli je, protože jí samotnou ta situace docela trápí.....

lu777
3. čer 2014

holky nehádejte se zbytečně zase 😝
nikdo není dokonalý 😉 teda aspoň já nikoho takového neznám 😅

ivaflo
3. čer 2014

@kocicinka vidis, a to prostev laska.nezna.hranic nepochop,i a tvy kamaradce by jeste rekla, ze si mimino nezaslouzi a ono je. Ale jinak neni zla....

ivaflo
3. čer 2014

@lu777 ja jednu dokonalou znam🙂)))))

eldrag
3. čer 2014

My jsme si prcka pořídili protože jsme chtěli, ne proto že by naše životy byly nudné nebo prázdné. Smyslem mého života rozhodně není od početí jen dítě... Některé matky to tak opravdu mají, některé ne... nehodlám ztratit svou individualitu ve prospěch dítěte. Hodlám svuj život zachovat a potomka do něj "zakomponovat" . Pro někoho sobecké, pro někoho zdravé, pro někoho nepochopitelné. Ale psát tady mamině od 3m dítěte (je to hrozně brzy, ještě se nezžili poznavaji se), že je neschopná sobecká matka co si dítě nezaslouží a co si ho pořídila jen z nudy... proboha co jste za ...?

@laska.nezna.hranic dle tvých příspěvků přesně cítím tu matku "kvočnu" co si sedí na dětech a jeji jedinou životní náplní jsou děti a domácnost. Budiž je to tvé rozhodnutí, ale nevnucuj to dalším. Troufám si říct, že můj syn nestrádá po žádné stránce má dostatek lásky i pozornosti. Je to o tom respektovat a být respetovám.

xdany
3. čer 2014

@lenkagsxr Super, že se to lepší 🙂 Jinak si stojím za tím, že je nejdřív třeba zachránit sebe a teprve až pak dítě - takže se hodit do klidu jako maminka (ať už s Bachovýma esencema nebo cvičením) a pak teprve pracovat na dítku...takže pokud mám hlad, tak se najím (dítě mám v lehátku, aby na mě vidělo a prostě ten řev nějak přestojím), pokud se mi chce na záchod, tak si dojdu, pokud jsem unavená, jdu si lehnout s dítětem (za předpokladu, že bude spát; ne že ho zavřu na balkon a sama se půjdu prospat) a na nějakou domácnost prdím, protože čím víc jsem v pohodě, tím líp zvládám jeho záchvaty.
Jinak bych doporučila knížku Nejšťastnější miminko v okolí od Karpa, jsou tam utišovací metody a na Teodora celkem zabírají - takže dělám hlasitý šššš nebo pouštím fén, energicky zpívám (občas o tom, jak ho zavřu na balkon a přidám k němu psa... 😅 ), houpu...no a když je nejhůř, tak vezmu kočár a jdem ven mimo obvyklé procházky...
A když v noci musím vstávat co 2-3 hodiny a pokaždý půl hodiny masíruju bříško + cvičíme s nožičkama, aby se vyprděl a mohl spát, tak si říkám, ještě měsíc a bude líp...(třeba to budou měsíce dva, ale dávám si bližší cíle 🙂

jasminka.25
3. čer 2014

Napadlo Vás, že ona "dokonalá a odsuzující matka" má podle všeho největší mindrák sama ze sebe? Vždyť v životě nejvíc křičí ty, které jsou nejohroženější. To ego, které se tu prezentuje, nejspíš v minulosti dost utrpělo... Vážím si lidí, kteří dokáží pochopit, přiznat, že takhle se jim to nelíbí, chtějí to změnit.... Někteří ale pochopit nechtějí, nepřipouštějí si, že oni by mohli také "selhat". Veřejná diskuze to je, ale respektovat přání druhého, to je víc než TAKTNÍ! Kázat a moralizovat bych taky uměla, ale pochop, že tím si naděláš víc nepřátel - jestli to ovšem není účel - provokace 🙂
Na druhou stranu - asi je to taky zkušenost, alespoň pro ty začínající mámy, jak se obrnit, nebo se o to alespoň i touhle cestou pokusit. Protože v životě denně potkávám podobné lidi, kteří vždycky vědí, CO JE SPRÁVNÉ A CO ŠPATNÉ!!! Nevím, kde sebraly MANUÁL, ale nejspíš mají nějaké pekelné kontakty 😝

Shrnutí: Úplně bych "lásku" ignorovala 😉

jasminka.25
3. čer 2014

Jo, jak píšete o tom fénu - ještě lepší je digestoř nebo vysavač 😀 Na syna to báječně fungovalo - ale jakmile jsem to vypnula, byl vzhůru... 🙂

mmlenka
3. čer 2014

Zažívala jsem si se synem něco velmi podobného. Začátek byl fakt krušný, žádná láska na první pohled se nekonala a pátý den po porodu začal řvát a řval celé dny. Já byla totálně psychicky vyčerpaná, často jsem brečela, někdy přímo řvala a bušila do zdí, co jsem komu udělala. Postupem času, jak syn rostl, méně řval a víc "něco" dělal, tak to bylo lepší a lepší. Tak kolem půl roku to už bylo fajn, dokázal si sám vyhrát a já si mohla v klidu sama něco dělat. Ty už máš to nejhorší za sebou, teď už to bude mnohem lepší 😉

mili00
3. čer 2014

Určitě v tom nejsi sama, to můj první syn, usínal 2 hodiny a za hodinku se probudil, celou noc to takhle bylo skoro do roka, nic u nepomohlo, chtěl si jen hrát, brečel, nechtel být sám, žádné houpačky atd..., Víš jak jsem byla vyčerpaná a unavená, já snad usínala u všeho, za to malý nespal a jen brečel a přítel pracoval , nepomáhal mi pořád, navíc jsem malého nemohla nechat dlouho řvát , zastavoval se mu dech a modral mi, bylo to nejhorší období a teď je to ten nejhodnější miláček. 🙂 Hlavu vzhůru, bude líp. Spíš se poraď s doktorkou, aby si ty mohla lépe usnout, protože máš výhodu, že tvůj malý alespoŇ přes tu noc spí.

ivaflo
3. čer 2014

@jasminka.25 lip bych to nenapsala.... 😉

pupickova
3. čer 2014

@ivaflo mě? 😀 😀 😀

xdany
3. čer 2014

Ještě bych dodala, že odsuzováním se nikomu nepomůže...a ani řešením "kdo teda má pravdu".
A Teodora teda miluju od toho okamžiku, kdy mi ho dali na břicho (rodila jsem nahá), což mě vlastně překvapilo, skoro jsem se na něj netěšila ( 😅 ) a spíš jsem čekala, že si k němu budu muset vybudovat vztah jako k psovi (štěně jsem teda nesla mnohem hůř než dítě - prvních několik měsíců jsem ho fakt chtěla vrátit, tyhle stavy u miminka naštěstí nemám 😅 )

lenkagsxr
autor
3. čer 2014

@mmlenka myslíš? Období kolik skončilo. Začíná období nehorázného vzteku. ☹ Teď se nám předvedl andílek. 😀

bluemchen
3. čer 2014

@lenkagsxr Ja musim napsat, ze mi tve pocity prijdou uplne normalni - ja mam 3 letou a rocni holcicku, když se mi narodila první, mela jsem první 2 mesice ty same pocity, co mas ty.... postupem casu se to lepsilo. Pockej az prckovi bude tak pul roku, uvidíš, bude se to jen a jen zlepšovat.... Ja mela taky pocit, ze jsem si zkazila život, když jsem se podivala na fotky s manželem, tak jsem rvala, ze uz nikdy nebude nic jako dřív, mala mi neustale nervila placem, vztekanim... Milovala jsem ji od prvního okamziku, nadevse, uvědomovala jsem si to ale hlavne, když spinkala.... taky jsem si myslela, ze se to nikdy nezmeni, ale zmenilo....dneska i když se furt vzteka, tak bych ji nedala a jsem stastna, ze ji mam... S druhou jsem prozivala to samy... Je dobře znameni, ze malého nechces davat pryc - ja byla taky, vycerpana, mela jsem pocit, ze nic nestiham, ze jsem odskrtnuta z normálního života, ale ono si to sedne, uvidis

sonia79
3. čer 2014

@lenkagsxr Chápu tvé pocity, naprosto. Já byla na malou úplně sama a bylo to fakt peklo .. neboj přejde to, teď mám skoro čtyřletou holčičku a je úžasná .. jen mě zarazila tvá věta "mám ho pořád bít? asi něco špatně chápu, ale jestli plácneš tříměsíční mimino po zadečku tak si neulevíš, ješTě budeš mít výčitky, malý to nepochopí a nikam to nevede. DRŽ SE.

mmlenka
3. čer 2014

@lenkagsxr Okamžiky (někdy i dny), kdy ho budeš mít chuť poslat na Mars tu budou furt, o tom žádná 🙂 Ale časem to začne i něco přinášet (něco jiného než posr... plíny a poblitá bodýčka), budeš mít radost z pokroků, bude s ním už nějaká sranda 😉

lenkagsxr
autor
3. čer 2014

@sonia79 Jéžiši to ne, já ho nebiju 😅 jen jsem psala že si nedokážu představit, co budu dělat s jeho vztekáním až mu bude rok,? Musím přiznat že se dnes děsím toho, jak jeho vztekání budu řešit. 😒

kamino
3. čer 2014

@lenkagsxr do sedmeho mesice jsme uspavali jen pres vysavac v drncajicim kocarku pres psi hracku. Paj uz jen u prsa. Budou mu dva roky a je to stejne. Prvni mesice jsem stavala u okna,mame primo pred domem Klokanek a vyhrozovala mu,ze tam pujde 😉 Holka vydrz,jsou to vse jen blba obdobi,ja prcka co nejvic nosila,spi s nami v posteli,budi se sice stale tak 3 -4 za noc,ale uz jsem tak otupela,ze to ani nevnimam,maly se prisaje a je klid... Cas to spravi,je to o nervy,chapu,ne kazda ma hodne miminko,ale na druhou stranu,tohle prezijem a budem na sebe pysne 😉

simonceli
3. čer 2014

@lenkagsxr chtěla jsem ti napsat o tom, jak si převrátit myšlení, aby tvůj den s prckem byl pozitivní, ale zvládla jsi to sama a jste na dobré cestě. Takže ti přeju jen ty nejhezčí chvíle se synem. Já tohle s mimčem nezažila. V prvním těhotenství a teď i v druhém mi psychika pekelně tančila a já přemýšlela, jestli vlastně děti chci. Dceru miluju, je úžasná, na syna se už taky těším. Boj sama se sebou je fakt těžký. Drž se a snaž se myslet pozitivně, ono to fakt pomáhá. Blbá rada, ale účinná. Jen ty sama si musíš najít způsob jak na to. A syn pak tvoji snahu docení.

jankadudova
3. čer 2014

Jednoznacne pridavam nazor, ze je treba resit sama sebe. Vidim to i dnes na svem triletakovi - kdyz mam blbou naladu ja, jsem zpruzena, tak on to sroubuje co to jde a jsme v zacarovanem kruhu...i s tim miminkem to tak funguje. Bud prijdes na konkretni zpusob nebo proste casem se naladis do vetsi pohody. Uz to tu myslim padlo, ale opravdu doporucuji Bachovu terapii. Me to pomohlo🙂 drzim palce!

lu777
4. čer 2014

@ivaflo nevěř tomu 😉 já taky dvě dokonalé matky znala (a často z nich měla depku jak je to možné, že zvládají tolik a v takovém klidu), dokud na ně nepřišla krize... na jednu mateřská (zničehonic vyhoření), na druhou manželská (už to je dva roky a bohužel to vypadá, že to skončí rozvodem, přestože snaha je na obou stranách) 😉
ono totiž, i kdyby někdo byl dokonalá matka, tak těžko zvládne být i dokonalá manželka nebo zaměstankyně apod. 😉
často se stává, že když jsou super obstarané děti, tak si pak po čase stěžuje třeba manžel... a nebo člověk zjistí, že manžel i děti se mají suprově - ale nějak ta žena zapomněla na sebe! 😉

dokonalost neexistuje - kdyby existovala, tak nemůžeme být každý jiný... každý máme nějaké plusy a mínusy... a stejně tak naše děti... někomu je přidáno tam, ale ubráno tamhle... nikdo nemá vše 😉

jasminka.25
4. čer 2014

@lu777, hezky napsáno 😉
Kurňa, že my jsme v té snaze o dokonalost ale někdy vyrůstaly? Nemyslíte, že naše mámy byly k sobě děsně náročné a kritické? Když slyším svoji babičku, jak hodnotí výchovu, musím se smát. Je těžké ustát tlak okolí, společnosti 🙂 Některým ženám chybí stále důvěra v sebe sama... Ale myslím si, že jakákoliv terapie je perfektní řešení - jdu mrknout na ty Bachovy esence 🙂

nov777
4. čer 2014

@lu777 moc dobře jsi to shrnula 🙂 Ženská totiž není jenom matka, těch rolí je nepřeberně víc a když se soustředíš jenom na jednu roli, tak ty ostatní se začnou logicky sypat.

romana_t
5. čer 2014

Jen jsem prolítla pár příspěvků, čas na čtení celé diskuze fakt nemám, ale chtěla bych tě trochu podpořit. Věř, že bude lépe, malý se začne smát, obracet, více reagovat, pak se i víc zabaví sám a nebude mít důvod tolik brečet. Rozhodně nejsi špatná matka, naopak, našla jsi odvahu svěřit se se svými pocity a chceš situaci řešit, už to podle mně svědčí o tom, že malého miluješ🙂
Příspěvky o tom, jak jsi špatná a co jsi čekala ani nečti. Víš, ono je mateřství určitě jednodušší pro "domácí pecku", která má jako hlavní koníček vaření, pečení a zahrádku a péči o "manžu";), než pro akčního člověka zvyklého cestovat, sportovat, bavit se a být svým způsobem nezávislý, i když ve vztahu nebo v manželství - neznám tě, ale třeba to může být tvůj případ..Můj teda byl. Miminko jsme moc chtěli, věděla jsem, že to nebude lehké, ale koliky, řev několik hodin v kuse, nemožnost dojít si bez manduky ani na záchod, dát si sprchu nebo umýt nádobí? Utopie, pokud není přítel doma. Tak tohle jsem teda nečekala. A navíc ten obrat o 180° - člověku zvyklému organizovat si svůj pracovní i osobní čas, řídit tým lidí, řídí najednou život takový malý človíček;) Teď je ale malému 7 měsíců, pořád je sice poměrně náročný, ale už jsme se tak sžili, že můžu upřímně říct, že ho miluju a dýchala bych za něj;) Je to naše zlatíčko.
Takže se neboj, vše bude dobré, jen to chce čas...
Jo a taky mi, kromě výše doporučovaného chození mezi lidi, pomáhalo každý večer si napsat do diáře něco pozitivního, co jsem s malým prožila - i maličkosti typu pohladil mě ručičkou po tváři, usmál se na mě po probuzení, hezky snědl svačinu, při procházce krásně svítilo sluníčko...a pak si tím listuji, když mám pocit, že nic nezvládám a nic mě netěší a ono to fakt pomáhá;)

romana_t
5. čer 2014

A ještě jsem nakoukla do tvého alba, Tobiášek je nádherný! Přeju ti, ať se brzy sžijete a můžeš si ho užívat!

drakenn
6. čer 2014

Můj první prcek mi dal dost zabrat. Neměla jsem bohužel klidné těhotenství a tak se to určitě i podepsalo. Proplakal mi první 3 měsíce - byla jsem zoufalá. Pak jsem si pořídila nosítko, a nastal klid. Úžasně se uklidnil, stalo se z něj spokojené mimi. A já si to až po tomhle začala užívat.. Je pravda, že jsem pořád rajzovala i v mrazech po venku s mininem pod bundou svého bratra.. ale malý neřval a pozoroval okolí. a já ho začala poznávat. Přilnuli jsme spolu tímto společným zážitkem. Já se uklidnila v přírodě na čerstvém vzduchu, zhazovala jsem tak i poporodní kila a malý byl v pohodě.
Musím přiznat, že po náročném porodu jsem necítila lásku ke svému dítěti - tu, o které jsem četla! Že je omračující, že vás to zahltí - nepřišlo to.. věděla jsem, že je to mé dítě, že se o něj postarám, ale měla jsem spíš strach, abych mu nějak neublížila atd. Pak to přišlo, ale chtělo to čas. Mateřská láska není nic automatického! člověk jí musí někdy prostě objevit.. držím vám palce!!