Netěší mě role matky 😞((

lenkagsxr
1. čer 2014

Ten pocit ze mě musí ven. Mám 3 měs. miminko a namísto toho, abych si užívala roli matky, tak jsem nešťastná a dítě mi leze na nervy ☹ 😨 Po 6 nedělí, kdy jsme se zbavili kolik, jsem si říkala, že teď už snad bude jen lépe. Role matky mě začínala těšit. Ale posledních pár dní se Tobiáš začíná vztekat stále častěji a málokdy se stane, že dokáže být 20min. v klidu. Hrazdička s hračkama mu spíš začala lézt na nervy a vzteká se v ní, tak ho do ní radši nedávám, v košíku být nechce, chovat ho věčně taky nebudu protože mi připadá, že si na to začal zvykat. Chovám jen když už opravdu se vztek mění v pláč. Kolikrát ani to nepomůže ( a to si ho beru i ven na zahradu ). Navíc mám problémy s usínáním. Usínám 2 hodiny. Tobiáš chodí spát v 9 večer, vstává v 5 ráno. Často bývám unavená, nevyspalá, a z toho následně vzteklá. Přes den když Tobiáš usne třeba na 2, 3 hodky, tak nemám šanci si jít lehnout s ním, protože než usnu, už se probouzí. Málokdy se mi povede že do hodiny zaberu . Večer... když už usíná, se děsím následujícího dne, kolikrát se zase navzteká a zvládnu to, aniž by mi ruply nervy??? Manžel mi naštěstí pomáhá ale také bývá často na nervy, např. když se celý týden těší na oblíbený závod Moto GP a nemá tu chvilku klid, protože malej večně kňourá. O víkendu spí u něj on, takže alespoň o víkend se vyspím. Ale od pondělí do pátku je to boj ☹ Říkám si poslední dobou, kdybych mohla vrátit zpět loňský rok, kdy jsem se rozhodla otěhotnět, protože mě ten stereotyp nebavil, rozhodla bych se nyní pro to: nemít dítě. Všude kolem sebe jsem slyšela jak je krásné být matkou, jak se ti změní život k lepšímu ale já to tak necítím. Je mi do breku když se tu o tom rozepisuji a nenávidím se za moje pocity. Ale já už to neumím v sobě dusit. Musí to ven i za cenu odsuzujících komentářů . Má matka mi cca v 1měs. věku Tobiáše nabídla, že si malého vezme na pár dní (bydlí 100km od nás), ale to jsem zavrhla. Jednou jsem jí řekla, že Tobiášek užívá tyto a tyto léky a že si nepřeji aby ho v období 6nedělí brala kočárkem do obch. center a nedokázala to respektovat. Není to jen tento důvod, proč jí ho nechci půjčit. Dalším důvodem je ten, že by mi moc chyběl, i přes to, co tu teď píši. Na druhou stranu si nedokážu představit, že bych o něj přišla. To bych nepřežila.
Jen si říkám, kdy budu zažívat ty pocity, které tu všechny matky pociťují: užívání si role matky, nejšťastnější období v životě, nepopsatelná mateřská láska apod. Kdy? Přijde to vůbec někdy nebo budu jen zažívat ty nepříjemné pocity, které zažívám poslední dny a děsí mě to!!!
PS: tento příspěvek prosím nekomentujte pokud mě chcete soudit, jak špatná máma jsem.

2hanah
2. črc 2014

Znám to, nejhorší je podle mě ta únava, ono to tak možná nevypadá, ale to nevyspání dělá strašně moc, já mám pak naprostý pocit beznaděje a nevidím v ničem smysl, nenávidím celý svět, nic mě nebaví a jsem nepříjemná. U mě se to zlepšilo, když malá začala v půl roce spinkat celou noc a já osobně jsem si děti začala užívat až od dvou let, kdy je s nimi už trochu domluva, spinkají dobře a už je to tak nějak zaběhnuté a já poberu, že mám dítě. Ale ty pocity, co píšeš, znám důvěrně dobře, není to o tom, že by jsi miminko nemilovala, ale ta hrozná únava a práce kolem miminka, které je pořád nespokojené a musíte ho mít 24 hodin na rukách a špatně spí, máma je taky jenom člověk...

lenkagsxr
autor
2. črc 2014

@hami84 trochu mě děsíš. 9měs. mimčo a jsi na tom podobně jako já? Mě se teda vzteká už cca 2 měs. a to jsou mu ted 4 měs. Ale já věřím a doufám v to, že v 9 měs. bude lépe.........mnohem lépe.

lenkagsxr
autor
2. črc 2014

@ebsian zeptám se i tebe: jak řešíš ty vztekání u dítěte?

ebsian
2. črc 2014

@lenkagsxr Nechávám vyvztekat a jistím jen, aby si neublížila. Objímání nemá cenu. Při tom největším vzteku bohužel jako většina dětí nereaguje a mlátí sebou ještě více. Vztekání v batolecím věku je pochopitelně horší, než když se vzteká kojenec. Ale kupodivu pro mě je to lépe zvládnutelné.
Přebijí ty scény příjemné zážitky. Tím, že s batoletem se dá tolik věcí podniknout a třeba naše holčička je hodně komunikativní a pusu nezavře, tak je veselo. Jak říkám, jsem ráda, že už je trošičku straší, lépe spí a dá se s ní užít spoustu srandy.

To bych dřív vážně nevěřila. 😉 Viděla jsem to černě.

ebsian
2. črc 2014

@2hanah Souhlasím, únava byla vždycky nejhorší..Ve chvíli, kdy dítko začne spinkat trošku lépe, obrat přichází velice rychle k lepšímu. Ale my matky zvládneme nejspíš všechno. 😀

hami84
2. črc 2014

@evulina77 Nad tím magneziem už jsem uvažovala 🙂 Za zkoušku nic nedám. A s tou představou o životě jak z reklamy - já jsem si to moc na růžovo nemalovala. Jako těšila jsem se, jak budu chodit s kočárkem, mazlit se s prckem a tak. Ale počítala jsem, že to bude náročné, že se nevyspím, že dítě bude brečet, že budu jen přebalovat a krmit ... Ale realita bohužel mnohonásobně předčila moje očekávání, bohužel v tom špatném smyslu. Kdyby aspoň čas od času měla malá den, kdy je spokojená a v pohodě. Ale je to pořád stejné - boj, boj, boj ☹ A díky tomu, že už to tvá dlouho, mi to vzalo veškerou chuť radovat se, že prcka mám. Jako vím, že bych měla být ráda, že se má k světu a je zdravá, ale každý její další hysterický záchvat mě sráží na kolena.

intacta
2. črc 2014

@hami84 Taky jsem si mateřství představovala jinak 😰chtela jsem si užívat sladoucke miminko...

evulina77
2. črc 2014

@hami84 zkus to magnézium, budeš to zvládat hned líp. Tak do týdne poznáš změnu. Starší dcera je/byla taky dost ubrečená a vztekající se. U nás zabralo nosítko Manduca (kupovala jsem ho v asi v jejich 4 měsících) a s věkem se trošku zklidnila. Mladší zatím vypadá, že jde v jejich šlépějích, ale líp to zvládám, občas se mi z těch pokusů o vztekání a brečení chtělo i smát. Je pravda, že na starší moje hlava reaguje hůř, ale to je její celkovou povahou. Ale jsou to naše dětičky a nikdo nám je dodatečně nevymění... Jo a pro uklidnění, prý nejde o povahový rys, ale jen o nevyzrálost a kolem 5 let se to zlepší... No my už 5 máme a stále čekáme...

lenkagsxr
autor
3. črc 2014

@intacta máš slaďoučké miminko! 😉

intacta
3. črc 2014

@lenkagsxr Ty taky! ☺

hami84
4. črc 2014

@evulina77 Tos mě moc nepotěšila, že mám čekat do pěti let 🙂 Snad se toho ve zdraví dožiju. Mně připadá, že pořád na něco čekám. Když začala mít malá v 6 týdnech koliky a pravidelně od 17 do 21 hodin v kuse řvala, tak jsme se s manželem modlili, aby už měla 3 měsíce. Koliky sice přešly, ale pro změnu řvala skoro celý den 😀 Do toho náročné uspávání, zásadně jen na rukou, při položení do postýlky se většinou probrala a mohli jsme začít znovu (to máme občas doteď). Procházky venku byly dost dlouho taky horor. Několikrát jsem se domů vrátila a úplně jsem se třepala, jak mi bylo zle z toho jejího řevu, jako by ji někdo vraždil. Po přechodu do sporťáku se to naštěstí zlepšilo. Pak jsme měli okolo půl roku období těžkého boje s kojením, které skončilo přechodem na UM a mojí obrovskou úlevou. Bohužel malá mrčí pořád a to i teď, když je už pohyblivější - plazí se. Má momentálně období separační úzkosti, takže jakmile opustím pokoj, tak začne ublíženě kňourat a hrne se za mnou ☹ Takže pořád čekám, kdy to bude lepší a pořád nic. Spíš když už si myslím, že to horší být nemůže, tak malá přijde na nový způsob, jak mě dorazit 🙂

lenkagsxr
autor
6. črc 2014

@hami84 kdy jste přešli na sporťák?

hami84
7. črc 2014

@lenkagsxr Asi v 6 měsících. Už přesně nevím. Máme sporťák, který jde dát úplně do lehu, takže to není problém. Malá zatím ještě sama nesedí, takže když se vleže moc zlobí, tak ji zvednu do polosedu, ale do úplného sedu ji nedávám.

lu777
12. črc 2014

@lenkagsxr zhruba od roka, v 9 měsících seděli (pokud člověk dítě neposazuje, tak sedí tak v 8-9 měsících), takže aby byli pevní....s věkem jsme pak jezdili delší trasu

ale dá se koupit i přívěs za kolo, mám kamarádku co takhle jezdila s dětmi hned od asi 2 měsíců.... dá se samozřejmě koupit i použitý a levnější 😉
viz např.
http://www.vipceny.eu/vipceny/eshop/124-1-Sedac...

lu777
12. črc 2014

@hami84 nečekej na nějaké milníky, ono to zlepšení přijde po kouskách....
a fakt je pak super když začnou sedět a chodit, to je zaměstná... jako taky se vztekají, to do 5 let fakt jo, ale hodně to ubývá 😉 a hlavně v těch mezičasech se s nimi dá každý měsíc dva tři podnikout o tolik víc... 😉

sranda od nás ze včera: děti se nudily, tak muž ukázal staršímu poker a ten ho vzápětí porazil 😅 ....já na ně teď kolikrát koukám, oni mají tak super dotazy a hlášky, holky vydržte, ten první rok je prostě nářez většinou (kromě tak 10 % miminek co hezky jí i spí) 😉
ale mateřství je prostě mix, my jeli vlakem i přes noc na dovču, spala jsem s malou na jedné palandě, takže samozřejmě do 10 večer nechtěla spát, pak kňourání, kopání co 10 minut, no spaní skoro žádné... uprostřed noci mě obejmula, že jsem se málem udusila 😅 a tak něžně mě hladila... a ráno se mi za to kopání dokonce už i sama omluvila.... zlepšuje se to 🙂
já prostě když nemůžu, tak to řeknu na rovinu... dneska třeba jsou děti s mužem a tchýňkou venku, měla jsem jet s nimi, ale když jsem viděla jak se perou a nejsou schopní se vypravit a dohodnout kam jet, tak jsem to nakonec ač nerada vzdala a jeli sami... u dveří se ptali proč, tak jsem jim to řekla, řekla jsem jim, že je mám ráda, ale potřebuju chvíli pro sebe a oni už mě znají, tohle už jedu 2 roky, takže už to i komentují ("dobře, tak si odpočiň, mám Tě moc rád, mami").... já prostě měla pak takovou krizi, že už to uvnitř nešlo držet, dokonce jsem uvažovala o nějakém bojovém sportu (já 😅 ), abych ze sebe dostala tu neskutečnou potlačenou frustraci.... te´d to prostě ventiluju - dneska třeba jeli ven beze mě, tuhle jsme byli doma zavření po měsíci neštovic s virozou, tak jsem vydrhla okna nebo jim něco upeču, řeknu, že už nemůžu a jdu vedle do pokoje cvičit na půl hodiny.... je to fakt o duševní HYGIENĚ....

lu777
12. črc 2014

@lenkagsxr do sporťáku jsme šli v 5.5 měsících.. oba se hrozně vztekali... ale teda měli jsme takový co šel úplně do lehu... i to jim stačilo ke štěstí.... a pak jsem dávala do pololehu než si opravdu sami pořádně sedli...
ten sporťák je lepší - je lehčí, dítě víc vidí a je spokojenější a máma taky vidí něco jiného než to mimčo 😔 😅 😉

squeaker
28. črc 2014

ahoj, nevím, jestli tě můj komentář uklidní, ale "jenom" řvoucí dítě je ještě dobrý.. já mám od narození šíleně uječenou holčičku, vydrží vřískat i tři hodiny v kuse a pomůže jenom nosit. když jí byl měsíc a půl (teď jsou jí 3 měsíce) začala bojkotovat kojení a to je ještě mnohem horší. když pořád řvala, byla jsem z toho na nervy, ale teď si říkám zlatej řev, jen kdyby mi jedla.. teď mám nervy úplně nadranc, protože každý den je jen boj o to, jestli se nají aspoň trochu a každý její další odmítnutí je pro mě jako kopanec do slabin. už se z toho hroutim i fyzicky, protože to musim zkoušet celý noci.. mám pocit, že pro ní dělám úplně všechno a ona mě takhle odvrhává, párkrát už jsem na ní začala křičet a nechtěla jí vůbec vidět, pak je mi to samozřejmě líto. tvoje pocity úplně chápu 😒. radu žádnou nemám, ale jsem na tom podobně..

bonavoxa
28. črc 2014

@squeaker Přesně jako moje dcera. Nevěřila jsem, že se to někdy zlomí..a postupně se to v roce a půl zlomilo..a je to celkem snesitelné. A okolí se ke mě zachovalo teda dost divně..nikdo nepochopil, co jsou to za nervy.

daskagal
28. črc 2014

Tak to mám vlastně hodnou holčičku. Sice vztekat se umí solidně, ale vydrží jí to maximálně pár minut. Ale taky jsem často měla pocit, že ji asi nechci, že bude nejlepší někam utéct. Ale naštěstí mi pomáha intenzivně moje babička a někdy i máma. Bez nich bych už dávno byla v blázinci.
Ten pocit, že ji asi odložiím se vrací v situacích jako dnes, když s ní vyrazím na procházku a druhou půlku cesty se modlím, abych během zběsilého běhu za kočárkem neupadla, zatímco Anička řve jak pominutá a já netuším proč : 😀

squeaker
29. črc 2014

@bonavoxa jj, s tim okolím to mám taky tak - nikdo si nedovede představit, co to je řešit stále dokola tyhle problémy 24 hodin denně bez možnosti na chvilku vypnout. už jsem si teda u rodiny vyargumentovala trochu empatičtější přístup, ale do nedávna to bylo pořád "to má všechno z toho, že ty to tak řešíš" nebo "kdybys byla v klidu, tak by jedla", přitom já jsem byla v klidu opravdu dlouho, říkala jsem si, že to musí už přejít, ale ono to nepřechází a dítě neprospívá.. tak by mě zajímalo, která matka by nad tím mávla rukou..

bonavoxa
29. črc 2014

@squeaker Osobně jsem všechno podřídila tomu, aby malá byla spokojená. Nehubla jsem, někdy se ani neučesala, nějaké malování, strojení, výlety...utopie. Nepředstavitelné galeje. A tchyně mi dokázala vmetat do očí, jak hrozně vypadám a jak děcko nezvládám, domácnost a jak je její synáček chudák. A on se politoval taky..přitom to viděl. V klidu až zase tak nejde být, když dítě neprospívá...to není v klidu ani doktor...a pak to začne...Udělal bych to stejně....nikdo jiný by na ni tolik trpělivosti neměl. Beru to jako samozřejmost, ale napadání mi zrovna charakterní nepřijde. Moje teta, co všecko zvládala, děcky jí jedly, spaly a ona je hodila do ohrádky a zavařovala okurky celý den....prohlásila, že děcku stačí jedno kakao denně 😀

annaluciapetrzel
6. srp 2014

@lenkagsxr ahoj, cetla jsem jen tvuj uvodni prispevek. zbytek diskuze ne. chapu. mam mimi narozene v breznu, predcasne (o 2mes). nikdy jsem matersky typ nebyla. jsem dost stara mama. jsem na to sama, mama a ostatni pribuzni daleko. navic se snazim pracovat (kariera). stavy kt obcas mam me desi (s malou neudelam nic, ....). ale lepsi se to 🙂. mj. mam chuvu, jinak bych se zblaznila (zatim vetsinou jen na kocarkovani, at si me kdo chce odsuzuje, a to na to ty penize moc nemam, ale proste prece se nezblaznim). snazim se dale jezdit na koni etc. snazim se malou tahat vsude se sebou a o kompromisy. ne ze ja se zcela podridim ji, ale ani naopak. proste hledam rovnovahu. myslim, ze neni ani ostuda pozadat o pomoc psychologa, kdyz to dal nejde. drz se. kjp

mon_88017
6. srp 2014

@annaluciapetrzel mít prachy, tak už mám dávno zařízený internátní jesle ve švýcarskejch Alpách 😀 😀 😀 😀 😀

annaluciapetrzel
6. srp 2014

@mon_88017 hele, ono vse je o prioritach, a clovek si to musi rozvrhnout. to me naucila kamoska, co ma rocni holcicku a karieru. a rozhodne to neni spatna matka ani zazobanec. na svycarsky jesle nemam, vlastne ani na tu chuvu, ale proste co maly pomuze, kdyz bude mit zhroucenou matku. ale obcas bych ocenila au pair 🙂. toz tak. ale stopro verim, ze se z tohodle DA zblaznit

mon_88017
6. srp 2014

@annaluciapetrzel já vim, však sem si dělala srandu 🙂 Já sem ráda, když holku můžu na chvíli frknout manželovi, sousedce nebo komukoliv, kdo je ochotnej hlídat, a já můžu vypadnout ven nebo si číst nebo jen dvě hodiny tupě zírat do blba, co si budem povídat, duševně hygienický přestávky sou prostě nutný 🙂

lenkagsxr
autor
6. srp 2014

Když je mi nejhůř, jdu sem. Dlouho jsem u své založené diskuze nebyla. A vy mě nikdy nezklamete 😉 Přečtu si nové komentáře a je mi líp. Poslední dny mě nějak to mé dítě zase vyšťavňuje. Nějaký týden to bylo ok ale teď zas se vše vrací do původních kolejí. Začala jsem malého dávat do sporťáku (pololeh) že bude spokojený když uvidí kolem sebe. To nám vydrželo týden. Tak jsem začala brát i svého Rotwika, který se dodnes nenaučil chodit na vodítku a táhne jak zběsilý. Ale i za cenu že mě stáhne na silnici ho beru s sebou, protože se na něj malej rád dívá. To nám však vydrželo 2 dny. Po 20 min cesty hrozné vztekání a řev. @daskagal 😉 Takže dalších 20 min pádím domů spocená, uřícená. říkám si: no jestli mě vidí jedny a ty samý lidé, musejí si říkat: Maminka vyloženě své dítko nezvládá. No dorazíme domů, následuje řev, oběd - během oběda vztekání, řev, po obědě vztekání. Je 13 hod a jsem psychicky K.O. 😠
To jsem si říkala cca 14 dní zpět: asi mě začíná těšit role matky 🙂 a mělajsem radost z toho, že na tom nejsem psychicky stejně jako když jsem zakládala tuto diskuzi. ☹ Hm, prdlajs..........dnes si říkám totéž. Prostě si stále nepřipadám jako MÁMA.

tarra27
6. srp 2014

@lenkagsxr naš starší se kočárek nelíbil....tak jsme nejezdili, vždy když jsem vyjela, brečela....malý má 5 měs, vydrž, ono se to zlepší....a na ostatní se vykašli....ten kdo si t řekne se většinou směje, ale jen proto, že sám to zažil a ten kdo se nesměje, tak moc dobře ví a soucítí .-) drž se.

hami84
6. srp 2014

@lenkagsxr Tak to já jsem někdy psychicky KO už v sedm ráno 🙂 A to se manžel vrací z práce až v 17 hodin, takže celý den přede mnou ☹ Když jsem byla těhotná, tak jsem se asi nejvíc těšila na to, jak budu chodit na procházky s kočárkem. Bohužel to bych musela mít jiné dítě, abych si to mohla užívat a radovat se z toho, že jsme na čerstvém vzduchu. Někdy (a bylo to celkem často) dokázala řvát i hodinu v kuse - a řev to byl teda šílený. Pořád jsem doufala, že už konečně usne, ale většinou jsem se nedočkala a valila jsem domů. Lidi koukali jako blázni, co tomu nebohému dítku dělám, že řve jako pominuté. Musím ti říct, že domů jsem dorazila totálně zpocená a úplně jsem se klepala. No prostě nervy v háji. Kdo to nezažije, nepochopí. Někdy je mi ještě i teď z toho jejího řevu normálně fyzicky špatně. No je to děs ☹ Pořád jsem ještě nedospěla do fáze nadšení z toho, že jsem máma. Jen doufám, že takový okamžik vůbec někdy přijde. Ono tolik měsíců denně bojovat o to, aby dítě aspoň chvíli neřvalo, musí mít na psychiku matky nějaké následky. Já vlastně celý den nedělám nic jiného, než se malé snažím vysvětlit, že vlastně nemá důvod mrčet a zlobit se. A ona to pořád nechce pochopit 🙂

mon_88017
6. srp 2014

@hami84 výhoda bydlení na vsi-člověk na vycházce nepotká živou duši a řvoucí dítě děsí tak akorát místní srnce a divočáky 😀 Ale jinak je to vyčerpávající úplně stejně. 😀

irennn
6. srp 2014

Holky,tak si musím postěžovat i já....dala jsem si metu rok...9.září bude mít rok a je to s ním fakt peklo. Vzteká se nahlas, zuří, sám nevydrží ani minutu, neuvařím,neuklidím,ba nepověsím ani prádlo ani jednu utěrku bez toho aniž by začal řvát a šplhat se mi po noze. Manžel mi nosí oběd z práce, dobrý co? Noci katastrofa rostou nám furt zuby, takže jsme co hodina vzhůru a zas musíme uspávat v hacce i 5x za noc, protože se neumí zklidnit,pořád leze,péruje.Nic nejí,kromě ožužlání rohlíku nebo kornoutku,takže je jen na prsu a to si chce nejlíp celou noc dudlat a jakmile mu ho chci vzít,tak mě rafne a nepustí. V autě nevydrží bez řevu 5minut, prostě poutání v autosedačce nesnese. Někdy jsem už z něho tak vyšťavená,že bych brečela. Manžel mi tu kouká přes rameno a říká, ať se nerouhám,jenže on s ním celý dny není tak jako já. Celý den se točí jen kolem malýho a ten stejně není spokojený. :(((

@hami84 Jsme na tom asi dost stejně 🙂