Neumím být hospodyňka

rajecka
11. lis 2016

Ahoj, mám spíš takový námět na diskuzi, než vyloženě problém. Je mi 29 let, mám dvě děti (3,5 a 1,5) a jsem vdaná 4 roky. Myslím si, že jsem dobrá máma, soudím to podle toho, že moje děti jsou hodné, slušné, šťastné a spokojené. Hodně se dětem věnujeme, prostě dělám všechno co je v mých silách, aby měly krásné dětství. Z čeho mám ale pořád mindrák je, že prostě nejsem hospodyňka a neovládám ty věci kolem domácnosti. Pořád válčím s vařením, umím pár primitivních jídel, které pořád točím dokola, pořád něco kazím, i když vařím přesně podle receptu. Neuměla bych třeba osmažit kapra, nebo vykostit kuře. Nevím na co se které maso používá. Péct už vůbec neumím, jediné co jsem zvládla nepokazit je perník z krabice. Hodně využívám pomoc mamky a tchýně, které bydlí v docházkové vzdálenosti, takže mi často uvaří, mamka mi dokonce dělá i kapra a salát. A nejde jen o vaření, mám pocit, že mi chybí nějaké všeobecné povědomí, které ženy mají. Nežehlím, neumím zašívat, nebo pověsit záclony. O dalších např. rukodělných nebo tvůrčích činnostech ani nemluvím. Přitom nejsem z žádné neuspořádané rodiny, jen mamka nebyla asi moc trpělivá a k ničemu mě nikdy nepustila. Mám doma čisto, naklizeno, ale prostě pořád si nepřipadám jako 100% matka a žena 🙂 Chtěla bych mít každý den navařeno s prstem v nose, o víkendu napečeno, mít svoje zvyky a tradice na vánoce a velikonoce, mít nápady na kreativní činnosti, vést dceru a předávat jí svoje zvyklosti. Vím, že řeknete, že je to jen o té vůli a snaze se něco naučit, ale já mám pocit, že mi prostě chybí nějaká část mozku 🙂 Prostě mi tyhle věci nejdou a nejsem ani moc trpělivá, když spálím bábovku, tak jí vyhodím a už nemám chuť jí udělat znova. Jen by mě zajímalo, jestli to někdo má podobně a jestli se to časem zlepšilo 🙂

alicie_k
13. lis 2016

@bachovy_esence_poradna

Děkuju Vám moc za rady, teď už jsem přesvědčená o tom, že to musím vyřešit 😉
Už kvůli miminku.

babanci
18. lis 2016

Já se kdysi vdala v osmnácti a uměla jsem úplný prd. Když si pamatuji na svou první rajskou omáčku...hrůza to byla, spláchli jsme to do záchodu. A namazali si chleba, docela jsme se u toho nasmáli. Ale...chtěla jsem to umět a postupně, postupně se ze mě stala "pšutka domácí", protože jsem zjistila, že mě to hrozně baví. V druhém partnerství jsem vyklidila kuchyň, protože můj muž vaří mnohem líp, zato strašně ráda peču a uklízím, zvlášť ráda žehlím a dělám tu domácnost hezčí. Ale, dopracovala jsem se k tomu až časem. Když na to někdo není, tak co, všechno se dá dneska koupit a zařídit jinak. 😀

semmi
21. lis 2016

@kokykyko Presne jak rikate! Master Chefa komentuje jako amaterismus nejvyssiho stupne. Vzdy machruje, ze za tolik casu co maji by uvaril ja nic a jeste by nemel co delat... Taky to radsi.nekomentuju 😀

carmenz
2. pro 2016

Já jsem hospodyňka z povolání, ale jako kovářova kobyla...doma hrůza, hlavně nesnáším uklízení. Vařit tedy umím, moc dobře, ale tam nejde o nic jiného než zkoušet to, takže tě to přece jen musí trochu bavit. Mě pomohl časopis Apetit, tam jsou ty recepty vždy popsané jako pro "blbce" 🙂 A pokaždé, když mám pocit, že v tomhle ohledu za nic nestojím, přečtu si Betty McDonaldovou a Vejce a já 😀 Spíš si myslím, že manžel ocení, že se zbytečně nenervuju a pěstuju rodinné vztahy zase v jiné rovině, rádi jsme spolu, podnikáme věci spolu s jeho dětmi, s našimi rodiči, máme se rádi...