Odchod partnera v průběhu těhotenství

bara78
6. zář 2009

Ahoj, jsem v 34tt. Bohužel jsme zůstali sami, neb přítel těhotenství naprosto nezvládl a když jsem byla ve 4 měsíci, tak odešel za jinou ženou... Byl to pro mě strašný šok, a i když jsem už teď jakž takž ok, tak se s tím pořád vypořádávám. Miminko nebylo plánované, nicméně ze začátku se tvářil, že to přijal, staral se, chlubil se kolegům. Vůbec mě nenapadlo, že to dopadne takhle. Ale zjevně mu došlo, že to není nic dočasného a utekl předtím nebo ho to přestalo bavit. Teď nijak zvlášť nejeví zájem, přes všechny sliby, jak se k situaci postaví, jsou to jen řeči a za celou dobu mi s ničím nepomohl ani v nejmenším. Podepsal dokument o určení otcovství, ale nebyl schopen se domluvit ohledně financí, musela jsem podat návrh na soud na náklady spojené s těhotenstvím a na výživné pro dítě... Mám obavy z toho, jak to všechno zvládnu, porod, po porodu, jak s ním pak budu komunikovat, nevím, zda bude mít o dítě zájem nebo nebude, jak to prostě celé bude fungovat. Nikdy jsem nechtěla, aby dítě vyrůstalo bez táty, ale bohužel "tatínek" myslí jen na sebe a na to, jak si dál užívat a vyhnout se zodpovědnosti. Miminko je chlapeček a podle všeho je naštěstí v pořádku, už se na něj těším a doufám, že všechno nakonec dobře dopadne, i když se tomu někdy věří těžko. Je to pro mě teď občas hrozně náročné... Máte někdo podobnou zkušenost?

filipal
14. čer 2011

@tilda aaa, pred rokom som ti pisala....takze sa vas vztah zachranit nepodarilo.... ☹
ale vidim, ze ty si na tom ovela lepsie. presne ako pises, zivot s dietatom nie je vobec nudny.
deti su uzasni spolocnici. 🙂

tilda
14. čer 2011

@filipal nezachranilo 🙂 a ked vidim coho vsetkeho je ten chlap schopny, tak si vravim ze radsej teraz a takto ako neskor, ked by uz aj mala bola nanho zvyknuta. nie je to sice stale super, ale da sa to a stale cakame nejakeho toho princa na bielom koni - teda ja, malej staci aj trojkolka 🙂 dik moc za podporu a prajem vsetko dobre 🙂

janka1211
16. čer 2011

ahojte, tak a presla ma trpezlivost, vcera som utekala na pohotovost, silne krce v podbrusku. Napisala som ocovi babatka ze kde som a jeho nenapadlo ani mi odpisat. A to som tam sla este pred siestou vecer. Ani sa nespytal co mi je, resp. ci dietatko je v poriadku. Nezasluzi si nas! Bude to este velakrat boliet, ale zvladneme to! A dufam ze raz moje dieta pochopi, preco je to tak ako to je..

sariss
16. čer 2011

holky drzte se,musi to byt nesmirne tezke a bolestive kdyz partner opusti v takove situaci. Nedovoluju si nikomu radit,vsem vam ale preji abyste to zvladly a nasly sve stesti jinde.
Uz jen tema teto diskuze mi pripomnelo ze o vztah se clovek musi denne starat,jako o kytku,obcas na to zapominam a jednou kdyz ten pohar pretece je pak tezke to rovnat.
Idealni to je asi malokde ale chlap co opusti tehotnou zenu snad ani neni chlap...

slavka22
16. čer 2011

Ahojte, můj příběh už je sice staršího data, ale přesně k této diskuzi. Stalo se mi totéž. Biologický otec dítěte od nás odešel krátce poté, co jsem mu oznámila, že jsem těhu. Nevím, kde se to ve mně vzalo, nelitovala jsem ničeho, nikoho, prostě v tu chvíli jsme byla "šťastná", že se to stalo tak brzy, protože co se má stát, se stane. Když jsem byla asi v 5. měsíci, poznala jsem bezva chlapíka, který samozřejmě viděl, v jakém jsem stavu 🙂 . Proběhlo pár schůzek, oťukávání, no a už jsme spolu 15. rokem. Prožil se mnou zbytek těhu, porod, prdíky, zoubky, první slova, krůčky,.. Lepšího tátu jsem svému synovi dát nemohla! Až jsem chvílemi na tu jejich lásku žárlila 🙂 .
Adamovi sme to, až nastal čas, řekli. Popral se stím dobře, ví, že kdyby chtěl svého biolog. otce poznat, že mě může říct, že to domluvím. Ale nechce a to jsem ráda. On nebyl špatný člověk, ale Adamovi nemá co dát...

janakkk
10. črc 2011

Ahoj, holky, četla jsem některé příběhy a je to fakt hrozne smutny, ten zivot....
Řeším podobnou situaci....přítel přiznal, že je se mnou v podstatě jen z povinnosti, že se se mnou nerozchazí, protože stejně nemůže, když jsem těhotná....Jsme spolu 5 let, jeden rozchod a "schod" mame za sebou asi pred rokem, dítě jsme neplánovali, byla to moje chyba při užívání antokoncepce.
Každopádně....zůstali byste ve vztahu "z rozumu" nebo byste volili rozchod?

gabika84
10. črc 2011

@janakkk podla mna, ak si si ista, ze vas vztah uz nezachranite, je rozchod vzdy lepsi skor ako neskor. ja budem slobodna mamina, pretoze s otcom mojho dietata som nevidela spolocnu buducnost. viem si ho predstavit ako dobreho otca, ale neviem si ho predstavit ako mojho partnera/ manzela. a aj ked sa o nas chcel postarat, zvolila som rozchod (sme sice v kontakte, ale nie spolu). nechcem si znicit najlepsie roky mojho zivota takymto "vztahom z rozumu". mozno nas caka niekde niekto iny, koho budeme lubit obe (ja aj mala) a on zase nas. nech sa rozhodnes akokolvek, drzim place 🙂

janakkk
10. črc 2011

@gabika84 ja si prave jista nejsem, spis v koutku duse doufaam, ze pokud bysme zustali spolu "z rozumu", ze bys e to vsechno nejak usadilo a uklidnilo a ze by to bylo zase ok...a zase pokud by se pritel o dite chtel starat, tak bych mu to rozchodem zkomplikovala...a nebylo by to spis na skodu malyho? Ja spolecnou budoucnost vidim, z moji strany tam neni zadnej problem, ale nevim, jak on. On me bere s malym jako povinnost...

gabika84
10. črc 2011

@janakkk v tom pripade mozes este o zachranu vasho vztahu bojovat, chlapom obcas zo dna na den "preskoci", az neskor si uvedomia, ze spravili chybu (poznam z vlastnej skusenosti). dolezite je, aby vas lubil oboch, nielen vase spolocne dieta. mozno mu v hlavu svitne, ale ak nie, nikdy by som neostavala vo vztahu s chlapom, ktory ma nemiluje ☹ kazdy si zasluzi stastie, aj ty 😉 ja som sa rozhodla byt radsej sama, ako zit v nefungujucom vztahu. dietatko bude stastne, iba ak budu stastni aj jeho rodicia. vidim, ze mas tiez 27, ako ja 🙂

janakkk
11. črc 2011

@gabika84 a jak dlouho jste spolu byli? a co ti vadilo? a on s tebou zustat chtěl nebo ne? a nevadilo mu, že bude bez ditete? ja vim, ze chlapum obcas preskoci...uz mi to prave udelal jednou, rozesli jsme se, pak se vratil....otehotnela jsem, vsechno vypadalo celkem dobre nez zacal byt protivnej a hnusnej. Poučena z předchozí zkušenosti jsem se zeptala, jestli se mám zase bát rozchodu...na to mi řekl, že to nechce řešit, protože se stejne se mou rozejit nemůže když jsem těhotná, že by ho okolí odsoudilo....takže pro mě je to celkem jasně řečeno "nechci s tebou byt, ale budu muset"....a já pořád věřím, že se mu to zase rozleží a bude to zase dobrý....každopádně nečekal jsem, že v tomhle věku budu muset řešit takovýhle problémy ☹ ☹

gabika84
11. črc 2011

@janakkk to ked mojmu chlapovi takto preskocilo, to bolo uz davnejsie, to nie je ten isty ako ten s ktorym cakam dieta. s tym predoslym sme boli spolu takmer 8 rokov. pocas toho mu preskocilo dvakrat a dvakrat sme sa k sebe vratili, ked sme sa rozisli tretikrat, tiez vsetko nasvedcovalo tomu, ze sa to urovna a budeme opat spolu, stastni. ja som sa ale rozhodla to ukoncit, zbalila som sa a odisla do zahranicia. po osmich rokoch sa bud nieco stane ( svadba a pod.) alebo taky vztah uz nema cenu. on sa ani nie po roku od nasho rozchodu ozenil s holkou, ktoru poznal mozno 10 mesiacov a ja som v zahranici neplanovane otehotnela. osud to vzdy nejako zariadi....
otehotnela som s muzom, ktory je sice fajn, ale nikdy som s nim ziadne plany do buducnosti nemala. mala som ho rada ako kamarata, ale nemilovala som ho. ked sa dozvedel, ze cakam dieta, tak hned prijal vsetku svoju zodpovednost, chce sa o nas postarat, ma predstavu stastnej rodiny, ja to tak zial necitim ☹ a tak som sa rozhodla, ze ostaneme v kontakte, mimi bude vediet, kto je jej otec, v ramci moznosti sa budeme stretavat, ale budem slobodna mamina... trochu komplikovane, viem 😅
co sa tyka veku, stale si hovorim, ze to este nie je take zle. stale sme mlade. radsej to vyriesit skor, ako nebyt stastna a zistit to v 40tke...

minerwa
11. črc 2011

@gabika84
Súhlasím s tebou, je to lepšie ukončiť na začiatku ako sa trápiť a zistiť to v 40-tke. Držím ti palčeky aby všetko dobre dopadlo.
Ako píšeš sme mladé a slobodnou maminou je byť podľa mňa len výhoda : -)). Chlap je druhé dieťa a je len na oštaru : -))).

gabika84
11. črc 2011

@minerwa dakujem. ja netvrdim, ze chlapa nechcem, ale pockam si na toho praveho 🙂 a ked pocuvam niektore tie historky v okoli, s akymi chlapmi niektore kocky ziju, ako sa trapia, tak si veru vravim, ze radsej budem sama, ako s nejakym ... a pokial ma takato mamina kde byvat a peniazky zatial tiez nechybaju, nie je o com 😎

bureska
8. zář 2011

Ahoj holky, narazila jsem na tohle téma a tak jsem si řekla že taky přispěju. Taky se mě to týká a nevím co mám dělat. S manželem jsme spolu 9 let, z toho 2 roky manželé a 4 roky spolu bydlíme v jedné domácnosti. Předtím jsme 4 roky bydleli u mých rodičů. Takže si myslím, že se známe opravdu dobře. Nikdy jsme neměli žádné větší problémy, sem tam hádka, ale vše se za chvilku urovnalo a vesměs se řešily jen kraviny.
Rok se snažíme o miminko a teď, když se to povedlo mi manžel řekl, že se mnou být nechce a že miluje jinou ženu. Teď chce být s ní, na mě je naštvanej že jsem těhotná (asi si myslel, že mě prostě odkopne a bude si užívat), začal se ke mně chovat strašně hnusně, chladně a prostě zle. Našel si podnájem a chtěl by, aby tam byla s ním. K nám domů si chce chodit prát a žehlit prádlo. Zakázat mu vstup do bytu nemůžu, má tam trvalé bydliště. Rozvádět se jednou chce, jednou ne. Podle toho, kdo mu co řekne - je hrozně ovlivnitelnej. Ona si ho omotává kolem prstu a zbrojí proti mně. On jí věří. Na mě najednou vidí všechno špatný a říká, že celej náš vztah je omyl. Že ho vůbec neznám, že ona ho zná líp, rozumí mu a ví co on potřebuje. Jí vadí, že jsem v jiném stavu a vadí ji, že zatím o rozvod nepožádal, ale co vím od něj, tak mu řekla, že s ním být chce.
K mému těhotenství se staví stejně chladně jako ke mně a jeho maminka mi řekla, zda neuvažuju o potratu. Nevím co mám dělat. Nemáte někdo podobnou zkušenost a jak ste ji řešily? Děkuju všem za případné rady. Omlouvám se jestli je to zmatené, moc se v této situaci neorientuju a nevím co si mám o něm myslet. Byl vždycky hrozně hodnej a spolehlivej chlap, teď mi připadá že je to jinej člověk. Bureska

meandra
8. zář 2011

@bureska V téhle situace bys asi měla rozhodnout sama za sebe. S vědomím, že s dítětem budeš sama. Všechno pak může dopadnout jinak, manžel se třeba vzpamatuje (i když důvěru by si u mě těžko získával zpět) a budete úplná rodina. Ale počítala s tou horší možnost a to, že zůstanu sama, promyslela bych možnosti bydlení, kdo mi může případně pomoci, a podle toho bych se rozhodla. Zvládly to jiné maminky, zvládla bys to taky. Třeba se jen dočasně pobláznil a vše bude dobrý. Určitě bych se neřídila tím, co mi řekla tchyně, ale jen a jedině tím, jak to cítím já.

bureska
8. zář 2011

@meandra děkuju ti moc za názor. Já jsem miminko vždycky chtěla, těšila jsem se na něho, ale představovala jsem si to jinak. Bohužel to dopadlo takhle. O bydlení nejde, bydlet mám kde, rodiče by mi taky pomohli. Mám jen strach si to miminko nechat a vychovávat ho sama a taky mám strach ho dát pryč a pak si to třeba celej život vyčítat. Jestli se manžel umoudří nevím a nepočítám s ním. Stát se to může, ale teď mu nevěřím.

meandra
8. zář 2011

@bureska Jestli máš zázemí a dítě jsi chtěla a těšila se, tak bych si to mimčo nechala. Říkej si, že nikdy nebudeš litovat, žes měla dítě, to ti ostatní maminky potvrdí. Maximálně bys litovala, že už děti mít nemůžeš. A i kdyby to s manželem nedopadlo dobře, tak sama určitě nezůstaneš.
Něco jiného by bylo, kdybys neměla po případném rozvodu kam jít, zázemí, nemohla bys hledat pomoc u rodičů, ale takhle si myslím, že to zvládneš 😉 .
Taky nevím kolik ti je. Něco jiného je jít na přerušení ve 20-ti a něco jiného v 35-ti.

bureska
8. zář 2011

@meandra dekuju moc za podporu! Mozna zrovna tohle potrebuju slyset (cist). Je mi uplne jasny ze holky, co uz maji deti mi to budou rikat uplne vsechny, ze s miminkem je zivot o necem jinem. I to same si v duchu rikam, ale spatne se mi ted veri ze nekdy bude lip. Je mi 29, takze na miminko uz mam vek.

rora
8. zář 2011

@bureska Ja ti poviem len sama za seba, ze na zaciatku tehotenstva som bola v dost zlej situacii co sa tyka zazemia (ty pises ze ho mas, aj rodina by ti pomohla), takze je to velke plus. navzdory tomu ako sa priatel na zaciatku postavil k mojmu tehotenstvu som to malicke zacala velmi lubit a aj velmi lubim a neodpustila by som si keby ho dam prec, aj ked v jednej zufalej chvili mi aj taka myslienka prisla do hlavy ☹ viem ze je tazke ked je zena sama na dieta, aj ked rodina pomaha, predsa len partner je partner... ale na druhej strane ty ako matka ziskas viac! lasku svojho dietatka a co bude mat tvoj manzel??? chudaka ho lutujem lebo musi mat jednu protivnu panovacnu zensku ktora ho intrigami taha prec od jeho rodiny a osalila mu hlavu.... Ja som si tiez presla kadecim, preto ti drzim palce. Len na zaver ti napisem, aby si sa rozhodla hlavne podla svojho srdca, ono aj ked mozno "problem" vyriesis interupciou, nikdy nevies ako ti to pokazi zivot... mozno este viac nez hlupy chlap.

_________________________
I have added cool emoticons to this message.
To see them go to http://x.exps.me?6e6db450331afb61c79c2cc9df0bc4c6

meandra
8. zář 2011

@bureska Jsem ráda, jestli ti moje příspěvky nějak pomůžou v rozhodování. Já byla sama s dítětem od jeho pěti let. Bylo to těžké, ale měla jsem za sebou rodiče, kteří mi pomáhali a zvládli jsme to. A jsou tu maminky, které ani oporu u rodičů nemají a dítě zvládnou. Věk máš na dítě akorát. Poraď se ještě s rodiči, určitě u nich najdeš podporu. Člověk to potřebuje slyšet, že pomůžou, že v tom nezůstane sám. Tak ti přeji šťastné rozhodnutí.

bureska
9. zář 2011

@rora dekuju za nazor, roro. Jsem rozhodnuta si miminko nechat. Je to i kus me a snazili jsme se o neho rok, povedlo se to az s pomoci clostylbegytu. Prijde mi, ze by to pak bylo vsechno zbytecny, celej ten rok trapeni, smutku ze to nevyslo, hormonalni lecbe, nespoctu odberu krve a ultrazvuku...mrzi me jen ze se muj manzel chova jako lump. To boli ze vseho nejvic. Ale s tim se musim uz vyrovnat sama. Tak dekuju moc a preju ti pohodovy porod a zdrave a krasne miminko!!

bureska
9. zář 2011

@meandra Tak to jsi taky nemela jednoduche, hlavne, ze ti pomohli vasi. Mne v tom taky nenechaji, ikdyz na to hlavni budu sama. Bojim se i toho, ze budu v tehotenstvi sama, budouci tatinek me nepohladi po brise, neda mu pusu, budu sama u porodu. Jeho to zatim nezajima. Zatim mi moc chybi a je to proste tezky. Ale casem se to zahoji a budu se tesit na mimco. Nasi jsou proti preruseni, na vnouce se tesili hrozne dlouho...tak ti jeste jednou moc dekuju!

bell2
9. zář 2011

@bureska Stejnou situaci jsem zažila v červnu...jen tedy s EX přítelem, ale všechno ostatní, tj. jiná žena, jeho odmítavý postoj k těhotenství, tchýně, co mě posílala na potrat...fakt to sedí. A jak jsem to vyřešila...rozhodla jsem si malé nechat...moje rodina se na Káju šíleně těší a už teď mi hrozně pomáhají, proto se minimálně na dobu mateřské budu stěhovat zpátky do rodného města, tak abychom obě dvě měly kolem sebe lidi, kteří nás mají a budou mít rádi. A přítel? Teď momentálně je sám, ale prý je jako single šťastnej (prostě nezralej sobeckej srábek), na všem ohledně Káji jsme se naštěsí dohodli, což minimálně z mé strany chtělo velkou dávku diplomacie a přemlouvání, abych mu nerozbila obličej...ale vlastně přistoupil na vše, co jsem po něm chtěla a teď už spolu vycházíme dobře...jsem v kontaktu i s jeho bráchou. Jedinej, kdo nás tedy vlastně 100% odstřihl je tchýně, ale po tom, co jsme spolu skoro 5 let měly báječnej vztah a ona mě najednou ze dne na den začala přemlouvat k potratu, abych EX tím dítětem, které on nechce, nekomplikovala život,...tak o ní vůbec nestojim a jsem ráda, že se od nás drží dál 😉 Zrovna nedávno mi EX při obědě pobaveně vyprávěl, jak se ho snaží přemluvit, aby na ní nebo na jejího brách převedl majetek...co kdyby se mu něco stalo, a to nechtěné dítě by to po něm všechno zdědilo 😀 😀 😀 Tomu se teď už jen směju.

Je to těžké období, ale jsem sama za sebe přesvědčená, že jsem se rozhodla dobře. Mám fantastickou rodinu, která mi pomáhá...Budu skvělá máma a budu mít báječnou dceru...nikdy už nebudeme samy...EX si to zatím neuvědomuje, ale ze všech aktérů téhle skorotelenovely dopadl nejhůř. Sebeskvělejší večer a noc s tou nejúžasnější kočkou z celé Prahy se prostě nemůže vyrovnat okamžiku, když uvidíš svoje dítě poprvé se usmát nebo udělat první krok...a o to EX přijde. Po 3 měsících směle prohlašuji, že je mi ho vlastně líto 😉

Ženy jsou silné...víc než si samy o sobě myslí ... konec konců právě proto příroda zařídila ten podíl práce na rozmnožování, tak jak to je .... od muže se chce pouze jedna jediná spermie, což je v naprostém nepoměru s tím, co příroda naložila ženám 😉

bureska
9. zář 2011

@bell2 tak to je fakt jak z filmu. Obdivuju te jak si to zvladla a i to, ze se s nim dokazes normalne bavit. To ja zatim nezvladam.
U nas to bylo tak ze mi rekl, ze miluje jinou zenu, ale nevedel, jak je na tom ona. Rekl ji to a on mu rekla ze ho nechce. Ja jsem se s ni sesla, protoze ji znám. Řekla m totéž co jemu. On tedy řekl, že bude se mnou. Za týden se stěhoval k rodičům, pak k něčemu mezi nima došlo, protože vyrukoval s podnájmem. Já jsem mu řekla že jsem v jiném stavu a to opět prohlásil, že bude se mnou a že s ní to ukončí. Vydržel to dva dny a opět utekl k ní. Teď je s ní, jí vadí že jsem těhotná a on se mnou proto omezil veškeré styky. Ona ho očkuje proti mně a on jakožto zamilovanej blázen poslouchá a věří ji. Musím ještě podotknout, že můj manžel je už její druhej ženatej milenec. Nevím jak tohle skončí, nemyslím si že by se vrátil a ikdyby, tak nevím, jestli já ho chci. Chybí mi, ale hrozně mi ublížil a ponížil mě. Jeho rodina jakbysmet, do té doby mě měli rádi, teď se mi ani neozvou. Nevím, co budu dělat jestli se rozvede, jestli mu zamezím kontakt s dítkem nebo jak tohle dopadne. Děsím se toho, ale pořád si říkám, že musím být silná. Miminko si nechám, dlouho sme se o něj snažili a i s podporou hormonální léčby. Možná si někdy uvědomí o co přichází, ale to už je jeho boj. Můžu taky říct jako ty, že mám skvělou rodinu a pomůžou mi. Máma s tátou se na vnoučátko těší celou tu dobu co se snažíme a já je teď o něj nemůžu připravit.
Tak díky moc, sice mě mrzí, že je někdo ve stejné situaci jako já, ale na druhou stranu mi to dává naději že to taky zvládnu a za čas to třeba budu brát stejně jako ty. Děkuju za podporu a přeju jen to dobré!!!

jahodka35
9. zář 2011

bell2 úžasne si to napísala, fakt krásne.....tiež som si prešla odchodom otca môjho dieťaťa zo spoločnej domácnosti, až na to, že dcéra mala vtedy 8 rokov...mám to stále živo v pamäti, tú zmenu správania, jeho reči o tom, aká ona je skvelá a ja som bola LEN hysterka zrelá na psychiatriu a pod... môj drahý dopadol tak isto ako EX bell2... po roku bol najväčšej láske koniec, môj teraz už manžel sa vrátil späť, doslovne psychicky a fyzicky zničený a odvtedy prehlasuje, že to bola jeho najhoršia skúsenosť v živote... čo už, každý si musí za svoje chyby zaplatiť sám....

bell2
9. zář 2011

@bureska Ono je to jako přes kopírák...fakt 😅 .
Já ho chtěla zpět, a to hodně dlouho...všichni mě přesvědčovali, že je to blbost, že by to prostě nemohlo fungovat atp. Já navenek přikyvovala, ale uvnitř jsem byla přesvědčená, že bych ho zpátky vzala a to za každou cenu, a to se prostě po těch dvou měsících změnilo. Začala jsem žít svůj život...bez ohledu na něj...na 100% jsem se rozhodla vrátit domů, pronajala si byt...malý, ale náš...a začala plánovat a zařizovat, nakupovat výbavičku, v té chvíli jsem už začala Káju i cítit, jak se hýbe....prostě jsem se najednou začala strašně těšit...na ní, na nový život 😵 a teprve až v tuhle chvíli jsem byla schopná se EX vlastně normálně bavit....chtělo to hodně času, hodně trápení, ale 100% díky za tuhle zkušenost...jsem silnější než kdykoli před tím 😉

Bude to trvat dlouho...první měsíc je nejhorší...pak se ale jeden den vzbudíš a uvědomíš si, že je to lepší...sice o mrňavoučko, ale lepší....a v tu chvíli jsi vyhrála, protože takhle se to bude zlepšovat dál. Když si vzpomenu, co jsem prožívala v červnu a jak moc jsem tím Káje ubližovala, tak vůbec nechápu, že to mohla zvládnout, ale zvládla a já jí to všechno jednou vynahradím. Smutné je, že tu bolest a to trápení si prostě prožít musíš a budeš v tom sama...rodina i kamarádi ti jistě pomůžou, ale stejně se svýma myšlenka do postele uléháš jen ty ☹ Ale zaručuju ti, že jak tohle překonáš, tak budeš mít pocit, že už tě nic na kolena nepoloží 😉

Nikomu tuhle zkušenost nepřeju, ale stejně jako ty jsem hodně dlouho hledala různé obdobné příběhy a zkušenosti...a každý, kdy to ta holka zvládla, mi prostě dával naději, že bude líp 😉 A ono JE líp, vlastně je SKVĚLE 😵

bell2
9. zář 2011

@jahodka35 Je fakt, že v poslední době ze strany EX cítím, že se něco změnilo...vím, že mě má stále rád a jsem přesvědčená, že až Káju uvidí, tak bude milovat i jí, nicméně něco se změnilo i ve mě....dost zásadních věci ve svém dosavadním životě jsem přizpůsobila jemu....jsem realista, a proto ohledně jeho případného budoucího návratu k nám "nikdy neříkej nikdy", ale co vím 100%, tak na 1. místě pro mě jsou zájmy Káji, potom moje, tudíž bude-li nás chtít miláček někdy zpět...OK...ale hrát se už bude podle pravidel, které nastavíme my s Kájou...nebude mít zájem...nevadí, zvládáme to bez něj teď, tak to jistě zvládneme i do budoucna 😉

bell2
9. zář 2011

No a ještě jedna velmi milá zkušenost....když jsem zhruba před měsícem začala zařizovat byt, tak jsem dost času trávila v OBI, BAUHAUSU atp. a nestačila jsem se divit, kolik chlapů na mě mrkalo, a to nejsem žádná modelka a pupik už byl pěkně vidět 😉 Když se holka v takové situaci, kterou máme za sebou, už zdárně dostane do fáze, kdy začne chodit s hlavou zase vztyčenou, tak se nestačí divit, kolik pěknejch a milejch chlapů, po tom světě chodí....no a to mi po tom debaklu s EX, kdy jsem si připadala jako hysterická, ošklivá, hloupá, žárlivá stíhačka, šíleně zvedlo sebevědomí 😉 Tudíž...je mi jasné, že teď to ještě nejde
@bureska, ale za pár měsíců si toho začneš všímat i ty a to bude krok tím správným směrem 😉

bureska
9. zář 2011

@bell2 dekuju moc za podporu! Pises presne to jak se citim. Kdyz jsem u rodicu, u kamaradu, v praci je to dobry. Kdyz jsem sama doma, je to hruza. Sama si brecim do polstare, vidim ho vsude, vsechno mi ho pripomina. Jeho sprchovej gel na vane, krem na ruce na nocnim stolku, fotky, darky od nej...je to hruza a nemuzu se smirit s tim, ze ted patri jine zenske (navic takove potvore ktera ho vedome sbalila ipresto, ze o mem stavu vi) a ze ji rika to, co jeste pred 5 tydny rikal mne. Mam ted sebevedomi na bode mrazu, pripadam si jako posledni v rade. Asi mam uplne stejne myslenky jako ty. Verim, ze to ale taky jednoho dne prejde. Porad verim, ze se vrati, ze mu to dojde. Ale pokud se porad necha ji ovlivnovat, tak to bude za delsi dobu. Mam nutkani mu psat, volat, kontaktovat ho na facebooku, ale nebudu to delat. Musim si to prozit a prezit. Doufam jen ze ten stres neublizi miminku. No a kdyz se nevrati, tak treba po mne taky zacnou posilhavat jini chlapi...moje mamka rika ze po kazdem prozitem nestesti prichazi o to vetsi stesti, zkusim tomu verit 🙂

bell2
9. zář 2011

@bureska Tak to má mamka svatou pravdu 😉 😉 😉 Taky jsem ho všude viděla, mraky společných vzpomínek, věcí, kamarádů. A kontakt, jsem si taky zakázala, ale taky nedodržela....a to bylo asi to nejhorší období, protože i když jsme se ze začátku někde potkali, tak já vypadal zoufale (a upřímně....i jsem se tak i chovala) a on se ke mě choval šíleně chladně a s odstupem...prostě mu to bylo nepříjemné. Teprve ve chvíli, když jsem se začala zase radovat ze života a získala zpět svůj optimismus a smysl pro humor, tak to bylo jiné .... a myslím, že teprve teď mu dochází, co ztratil 😉 Neboj....ono, jestli je ta jeho nová slečna taková šikulka, tak to brzy zjistí i on...možná to bude trvat několik měsíců...možná i let, ale dám ti ruku do ohně za to, že jednou mu to dojde, co udělal 😉 Ty mysli hlavně na sebe a na malé....a ještě jedna zkušenost...tohle, co se teď děje není o vlastně o tobě, ale o něm, tudíž ty bohužel v současné době moc nemůžeš ovlivnit, co si myslí, co chce a co bude dělat. Nejlepší je to přijmout, snažit se s tím smířit, začít si žít svůj život a uvidíš dál, třeba to celé dopadne úplně jinak 😉