Odchod partnera v průběhu těhotenství

bara78
6. zář 2009

Ahoj, jsem v 34tt. Bohužel jsme zůstali sami, neb přítel těhotenství naprosto nezvládl a když jsem byla ve 4 měsíci, tak odešel za jinou ženou... Byl to pro mě strašný šok, a i když jsem už teď jakž takž ok, tak se s tím pořád vypořádávám. Miminko nebylo plánované, nicméně ze začátku se tvářil, že to přijal, staral se, chlubil se kolegům. Vůbec mě nenapadlo, že to dopadne takhle. Ale zjevně mu došlo, že to není nic dočasného a utekl předtím nebo ho to přestalo bavit. Teď nijak zvlášť nejeví zájem, přes všechny sliby, jak se k situaci postaví, jsou to jen řeči a za celou dobu mi s ničím nepomohl ani v nejmenším. Podepsal dokument o určení otcovství, ale nebyl schopen se domluvit ohledně financí, musela jsem podat návrh na soud na náklady spojené s těhotenstvím a na výživné pro dítě... Mám obavy z toho, jak to všechno zvládnu, porod, po porodu, jak s ním pak budu komunikovat, nevím, zda bude mít o dítě zájem nebo nebude, jak to prostě celé bude fungovat. Nikdy jsem nechtěla, aby dítě vyrůstalo bez táty, ale bohužel "tatínek" myslí jen na sebe a na to, jak si dál užívat a vyhnout se zodpovědnosti. Miminko je chlapeček a podle všeho je naštěstí v pořádku, už se na něj těším a doufám, že všechno nakonec dobře dopadne, i když se tomu někdy věří těžko. Je to pro mě teď občas hrozně náročné... Máte někdo podobnou zkušenost?

bara78
autor
24. lis 2009

blacklyn: držím moc palce. taky věřím, že boží mlýny melou a že se to těm chlapům vrátí... ono je jednoduché z toho utéct a nechat v tom ženskou samotnou, která si nemůže vybrat a rozhodnout se od zodpovědnosti odejít, když je třeba v pátém měsíci... my to musíme zvládnout, i když je to někdy fakt těžké. Moc nerozumím tomu, že ten tvůj nechce rozvod? Taky bych nevěděla, jak se k tomu postavit. Asi bude nejlepší, když se člověk zařídí podle svého a nespoléhat na něj a jestli se bude chtít vrátit a ty ho přijmout zpátky, tak fajn...

Já jsem stále u rodičů a snažím se nějak zvládat. Tomáškovi bylo včera šest týdnů, tak šestinedělí je za námi, ale že bych se cítila výrazně líp, to úplně ne. Je to lepší, ale žádná sláva.

Jinak na vás všechny myslím a držím vám palce.

sasulec
24. lis 2009

Baruuus,tesim sa, ze si sa ukazala,ani nevies ako na vas s Tomikom myslim,kolko krat nakukam,ci ta tu nenajdem..
naberaj silu,tes sa s maleho..
zachvilku bude past koniky,sa nasmejkate 🙂
mas uz rozumnejsie zmyslanie,racionalne,si na dobrej ceste,si vyrovnana,to vsetko je velike +
tak zatni zubky a ides dalej,si nejaka baba a nie daky ... 😉

emilyz
24. lis 2009

vm: podla toho, co pises, tak ta zenska asi zije v bubline. Nerozmyslala si nad tym, ze sa s nou stretnes a pokusis sa jej tieto veci objasnit? mozno to znie naivne, ale nikdy nevies... tu nejde ani o to, aby sa ex vratil alebo nieco, ale aby vysla Tvoja pravda najavo, aby ona nesla proti tebe takto slepo...

vm72
25. lis 2009

Ahojky všem!
Ahojky emily - ani nevíš,jak strašně mě to vadí,že na mě ta dotyčná pohlíží jenom z pohledu mého ex,který si všechno přibarvil samozřejmě podle svého.Je to tak strašně nespravedlivý!!! Ale to abych se s ní sešla...Nevím,nevím.Myslím si,že ve své zamilovanosti do něj by mi stejně asi nevěřila.A ještě by to vypadalo,jako že opravdu nemám čisté svědomí a mám potřebu se jít obhajovat.To mi za to nestojí.Musím se s tou křivdou nějak vyrovnat a jen doufat,že Boží mlýny melou a že jednou dojde i na ni a nakonec sama zjistí,že pravda byla přece jenom někde úplně jinde.
Nejhorší je ten fakt,že mi nějak začínají "unikat" jeho rodiče,kteří stáli od začátku docela pevně na mojí straně.Ale ex si je vzal do parády (mrzí mě už to,že ho vyslechli,když mě říkali,jak je jeho kecy nezajímají) a už tam začínám cítit jakýsi odstup.A znovu je to na tom samém - nechci se obhajovat!!! Já jsem se nevykašlala na partnera,když ho nejvíc potřeboval,já jsem neopustila svoje dvě děti! Mrzí mě,že se to začíná rozplývat na úrověň,že každé druhé manželství se dnes rozvádí,tak prostě i naše...Co na tom...?! Takhle to pořád všem podsouvá ex a začíná to právě zamlžovat doposud jasný pohled i tchánovců. ☹
A v neposlední řadě mě neskutečně vadí,že si ex bere na svoje výlety s dcerou právě i tu jeho nádheru a jsou jako spokojená a idylická rodinka. 😠 Další z takových výletů plánují na tuhle sobotu... 😒

emilyz
25. lis 2009

Ahoj vm, mas to velmi tazke!
Fakt nezavidim.
No ak tchanovci pochybuju, tak to je prave preto, ze sklzli do pohodlneho nazoru typu - ved aj ostatne sa rozpadaju, tak co. Tazsou cestou pre nich by bolo najst pre vas dvoch spolocnu cestu a riesenie a priznat, ze ich syn urobil chybu. Lenze ver mi, neskor ich to bude velmi mrziet. Ono prichadzaju rozne ziv. situacie, ked si clovek uvedomi, aka skoda, ze sme tym mladym viac nedohovarali. A v tomto pripade to mali urobit oni. Mali urobit maximum, prip. sa stretnut s tou jeho atd., moznosti je vela. Lenze to je ta pohodlnost... nahovaranie si, ze vsetko je v poriadku.
Tie vylety s dcerkou musia byt pre Teba hrozne, ale neboj sa, cas je velky lekar a dokaze zazraky.

kalu
26. lis 2009

Vm,
můj ex je podobný "exemplář" jako ten tvůj a přestože vím, že své nové o mě a o našem vztahu ve všem lhal a lže, ale NIKDY bych jí to neřekla . Za prvé, ve stavu slepé zamilovanosti by ti to stejně nevěřila, ex by z tebe udělal lhářku- oni se umí zezačátku hrozně přetvařovat a všechno by se nakonec obrátilo proti tobě a za druhé, proč bys jí to měla ulehčovat ?- když si vybrala ženatého s dětmi, tak ať si to hezky pěkně vyžere až do konce a přijde si na to postupem času sama - tebe před ním někdo varoval ? taky ne a musela sis to zjistit sama- chtěla ho, tak dobře jí tak.

A že si tvojí malou bere k ní- ber to tak, že je dobře, že se k tvojí malé chová hezky a snaží se s ní mít hezký vztah. Zkus zapomenout na svou žárlivost a ber to z pohledu "dobra" pro dítě- je to její táta a je dobře , že jeho partnerka se chová k tvému dítěti hezky a malá je v pohodě. Věř mi, žer hůř by se ti snášelo, kdyby na ní křičela atd... Však s tvým "nastávajícím" partnerem se malá bude taky stýkat a tvůj ex to bude muset akceptovat. (já to mám úplně stejné jako ty- taky si ex bere malou k ní domů, kde zároveň bydlí i on)

A co se týče tchánovců- už jsem to jednou psala- zapomeň na ně. Ty je k životu nepotřebuješ. Oni vždycky budou na jeho straně, protože je to jejich syn- i kdyby udělal cokoliv !!! Ty buď ráda, že máš skvělou svojí rodinu 😉

blacklyn
26. lis 2009

No holky tak zadna slava,kdyz sem si konecne myslela ze se na mne usmalo stesti,lebo sem nasla pro dcerku skolku,nasla si advokata skrz exekuciu a jeste mi zavolali z vysokej skoly,co se mnou je a prej jak to chci resit,tak se mam rozhodnout a muzu pokracovat,no a pak si jdu pro vysledky na gynekologiu a monitor a teda zadna slava,maly se porad nejako tlaci ven,asi chce sveho vydareneho tatinka nakopat do kouli za ty stresy co mame skrz nej,takze se temu spitalu nevyhnu a pujdu si polezat,ted sem jen doma,nebo dcera nastupuje do skolky az 1.12 a nema s nim byt kto doma, no len doktor rekel jasne,jenom lezat a klid ze toho prcka tam treba nejako udrzet,ale ze to do toho unora neudrzime,tak sem se poradne lekla.No a co se tyka manzela,tak se nejako neozyva a je mu to asi porad jedno,nevim co si o tom myslet a co se tyce toho rozvodu,to ti reknu jen jednou vec,chtela bych byt v hlavach muzu abych se dopatrala co sem ji to vlastne honi hlavou

jovana7
26. lis 2009

Ahoj holky, zdravím vás všechny.
Přečetla jsem tady pár příspěvků a zjistila jsem, že v tak těžké životní situaci jakou teď prožívám, rozhodně nejsem sama. A tak jsem se rozhodla podělit o svůj příběh, který je dost čerstvý, tudíž hodně bolestivý.

S přítelem jsem se potkala v srpnu v roce 07, hnedka jsem věděla, že je to ten "pravý" jak se říká. Přišlo mi, že jsme naprosto stejný ve všem. Hodně jsme si rozumněli, společně jsme se pořád smáli ... Nebydleli jsme ve stejném městě, ale 60km od sebe, takže náš vztah byl takzvaně víkendový. Ale v týdnu to vždy rychle uteklo, chodila jsem do prace, po práci cvičit a než jsem se nadála byl zase pátek a já jela k němu ( bydlel s rodiči) nebo on ke mě ( já měla svůj byt v podnájmu). Víkendy jsme trávili s přáteli, večery prohířili, přes den jsme chodili na procházky, kino, plavani, cviceni ... nedělalo nám problém spolu dělat cokoli. Všichni říkali, že jsme se hledali až jsme se našli. Několikrát mi lidi říkali, jak o mě pěkně mluví jak je spokojený. I já jsem to tak měla. Né že by to byl vztah bez hádek, to víte že byly, ale nikdy netrvaly dlouho.
Trošku jsem narazila, když jsem začala uvažovat o tom, že bych se přestěhovala za ním a mohli by jsme si najit společné bydlení a já práci u nich ve městě. To byl velký problém, že je ještě brzy a že ještě nechce. Takhle jsme to řešili třičtvrtě roku, já pořád naléhala a on nechtěl. Nakonec jsem to vzdala ... a řekla si, že to nebudu hrotit a budu si užívat toho hezkého co máme. On sám začal pomalu mluvit o společném bydlení ... Ale do toho jsem v dubnu 09 zjistila, že jsem těhotná. Přítel mi dal okamžitě ultimátum, že dítě ještě nechce... takže pokud se rozhodnu si ho nechat, rozejdeme se. Buď on nebo dítě.
Já měla strach z interupce, bála jsem se, že si to budu po čase vyčítat nebo dokonce nebudu moct pak otěhotnět. Jeho rodina i moje rodina byli zásadně proti interupci a všichni slíbili, že mi se vším pomůžou.
Po velkem váhání jsem se rozhodla miminko nechat. V sobě jsem doufala, že mě přítel neopustí, protože náš vztah byl tak krásný a tak jsme se milovali. Přítel opravdu nakonec zůstal se mnou, ale o dítěti nechtěl slyšet, pořád mi připomínal jak ho nechce a že mi bude jen posílat složenky ... Dával mi to celou dobu pěkně vyžrat, takže jsem byla cele těhotenství ve stresu. Ja se pořád ptala co bude dál a on pořád jen říkal dítě nechci. Když mi začalo růst bříško, občas měl chvilky kdy sez zajímal, a kdy si pohladil bříško, a když jsem mu po ultrazvuku řekla že budeme mít chlapečka, dokonce to podle mě pyšně vyklábosil kamarádům a už občas začal mluvit o tom, aby malému už byli tři roky jak začnou chodit na fotbal atd. No takhle se to pořád střídalo, chvíli říkal jak nechce, chvíli byl milej. O bydlení, ale už vůbec nechtěl slyšet. Nakonec jsem se rozhodla, že si najdu podnájem u nej ve městě. On mi s tím pomáhal, dali jsme pronajaty byt do kupy, on mi vymaloval a přestěhoval mě ... A najednou přišel zlom. Ted se už celou dobu choval mile, a byl moc hodnej až jsem si říkala, že se to snad vrátí do starych kolejí a že porod tomu taky nějak napomůže. Termín porodu mám 23.12.09 a on mi pred třemi týdny řekl, že nevi proc se mnou je, že nevi jestli mě miluje a že nechce ještě chodit domu kde bude mit rodinu, kde bude díte a žena. Takže jsme se rozešli, já to psychicky vůbec nezvladla, takže jsem mu ob den volala, že to nezvládnu bez něj - no klasický ty ponižovací řeči, že nemusí s náma bydlet, ale hlavně ať mě neopouští. On sem vždycky přijel mě utěšit a zase odjel, ale uz se choval jako ke kamaradce, napsal sms co dělam a jak mi je, ale jako kamarádce a to mě ubíjelo. Tento víkend u mě dokonce spal a v neděli jsem ho zase prosila at je se mnou .. a on rekl ze tedy ano. , ale nic se nezměnilo - vůbec. Pondělí odjel na montaz mimo mestö a ja mu psala milou sms jako vzdy jak dojeli a jak se vyspal atd. a on mi odpovedel opet jako kamaradce. Nechapala jsem to. Tak jsem se ptala, ze tomu nerozumim, včera mi řekl, že bude se mnou a ted se chova zase odmerene ... a uz neodpovedel ... poslala jsem jeste jednu sms, na tu uz taky neodpovedel a od te doby se neozval.....
Ja sedim doma s pupíkem, celé dny brečím, jsem tu sama, rodinu mám 150km daleko a mám pocit, že tohle nemůžu zvládnout. Měl byt se mnou u porodu, dokonce jsme nedávno byli i na matrice a podepsali jsme přijemní po otci. A teď na všechno budu sama, do toho ty vánoce... v televizi pořád jen reklamy o vánocích to taky moc nepřidá ... Jsem totálně zoufalá a bezmocná ....
Moc přeji všem kdo mají podobnou zkušenost, aby ta bolest byla co nejdřív pryč!!!!

kalu
26. lis 2009

Jovanko,
máš svoji rodinu, kterým by ses mohla svěřit a kam se mohla uchýlit ? myslím, že by ti to hodně pomohlo, hlavně teď, v tomhle "blbým" čase Vánoc, porodu, šestinedělí a tak . Já tohle samé prožívala loňské Vánoce- rozešli jsme se s ex těsně před Vánoci a naši mě hoooodně podrželi.
Prosím tě, zkus se před ním neponižovat- vím, že je to moc těžké, ale tím nic nezískáš, napopak- ještě více v jeho očích klesneš. Zkus to, prostě nevolat, nepsat... stejně ti neodepisuje a akorát si o tobě bude myslet, že si hysterka a to ti rozhodně nepřidá.
A být tebou, ještě bych hodně zvážila to příjmení děťátka- já bych ho pojmenovala po sobě, pojmenování po něm by vám zbytečně komplikovalo situaci, když byste spolu nebyli.
Tady na Koníkovi ti můžeme pomoct a podržet alespoň virtuálně, ale, prosím, zkus vyhledat zázemí a útočiště u své rodiny, pokud je ta možnost- ať nejsi sama v této době. A taky ho nebudeš každý den vídat a ta bolest se zmenší, než když si jeho chladného přístupu k tobě svědkem každý den.
Neplakej a zkus zavolat vašim, jo ??? 😉 Jsme s tebou

jovana7
26. lis 2009

Kalu,
děkuji moc za názor na situaci. Moji rodiče o všem vědí, mamka mi denně volá ... i já jsem tam na pár dní jela, abych si odpočinula.
Bohužel musím být tady v Brně, protože chodím už každý týden do porodnice na kontroly a porod mám taktéž už domluvený tady, byla jsem totiž před měsícem hospitalizovana v té samé fakultní nemocnici a zjistili mi ulcerozni kolitidu, tak si to chtějí u toho porodu ohlídat.
Bohužel taky rodina chodí do práce, tak sem nikdo víc jak na vikend přijed nemůže :(
Já se snažím ho už nekontaktovat. A od toho pondělí jsem se už taky neozvala... ale čím se ten čas bez kontaktu prodlužuje, tím je to horší a horší ...
Jeho vídat nebudu, on stále bydlí u rodičů .. ale máme spoustu společných přátel, takže od nich občas slyším kde se on pohybuje a co dělá ...
Zatím jsem v situaci, kdy si to bez něj nedokážu ani představit natož si připustit, že by to tak špatně mohlo dopadnout.
Moc děkuji za podporu!!!

emilyz
26. lis 2009

jovano,

mozem sa spytat,kolko ma priatel rokov? Pripada mi dost nezrely -na zabavu ano, ale na zivotnu zodpovednost asi nie. Mozno sa to este zmeni, ale mozno nie.
Musis si vediet pripustit, ze ostanes sama, ale ty nebudes sama, budes mat miminko! Prejdi si ine temy tu na konikovi, kolko zien by dalo vsetko za to, aby mali dieta. ty ho mat budes a chlap, ten sa este da najst aj iny! nezufaj, su aj horsie situacie na svete. A Vianoce - ved dostanes najkrajsi dar - svojho syna. Bud rada, ak budete zdravi. Spomen si, kolko ludi trpi, kolko ludi je vazne chorych a nemozu si pomoct. Ty mas problem chlapa a jak sa hovori - pro jedno kviti slunce nesviti, tak hore hlavu. Nie je jediny.

vm72
26. lis 2009

Ahoj jovanko!
Prosím Tě,snaž se hlavně být alespoň trošičku v klidu.Já vím že je to těžké,kor když jsi na všechno sama-daleko od rodičů.Já jsem si také celé těhotenství prožila sama.i porod,ale mám rodiče ve stejném městě a to je fakt super.Pokud už máš dojednaný porod tam u vás,tak to zkus nějak vydržet a podle mě,by jsi se měla hned po narození chlapečka spakovat a odjet k vašim.Určitě by vás u sebe nechali bydlet a časem pomohli najít nějaké bydlení(třeba zase v podnájmu) Určitě bych ale byla ve městě,kde mám rodinu já a ne tam,kde nemám nikoho-teda až na pár přátel.
Uvidíš,že bez něho to zvládneš v pohodě.Navíc až se narodí malý,budeš mít spoustu jiných starostí.A vztah s takovýmhle člověkem bych teda určitě teď vůbec neřešila.
Čas všechno ukáže.Buďto se mu všechno urovná v hlavě a vrátí se k vám (pokud ho po tom všem ještě budeš chtít),a nebo se ve Tvém životě objeví někdo,kdo si vás doopravdy zaslouží a na toho,kdo Tě tak strašně zranil už si ani nevzpomeneš. 😉
Držím moc palce a pokud Ti to pomůže,určitě piš. 😉

jovana7
26. lis 2009

emilyz: přeteli bude v březnu 29, takže žádný úplný mlaďoch to taky není ... právě že to připustit si, že budu sama je asi to nejhorší ... Respektive smířit se s tím, že nás tatínek tak jednoduše nechal po tom všem co jsme prožili ... A máš naprostou pravdu - je na tom spousta lidí hůř, jsou nemocní atd.
Nejhorší je že hlavou to všechno naprosto chápu a uvědomuji si to, ale srdíčko nějak nechce poslouchat ....

vm72: Já určitě pojedu po porodu k našim aspoň na to šestinedělí, pokud se tady nic nezmění. Taky bych se chtěla dostat do fáze kdy tento vztah nebudu řešit, ale když připbyde další den kdy se neozval, tím je to horší a horší ... jsou to čtyři dny a já jsem jak u vyšinutí .. přes dva roky se nestalo, že by jsme byli jeden den bez kontaktu ... :(

filipal
27. lis 2009

Jovana,

mozem ti poradit z vlastnej skusenosti. tiez som otehotnela neplanovane a moj partner sa spraval podobne ako tvoj...bol este velmi nezrely. mal vtedy 24 rokov...bala som sa zostat s dietatom sama, tak sme ho ja, aj rodina dotlacili do svatby. tiez sa striedavo skoro tesil z dietata a potom zase utekal...nevedel sa s tym zmierit.
manzelstvo s nim vsak bolo utrpenie! ☹ jednoducho, ked o to druhy nestoji nema to cenu....kazdy den som sa presviedcala, ze lepsie by mi aj so syncekom bolo samej. (podobne ako ty som sa prestahovala do mesta k nemu)
ked som sa vsak trochu pozviechala a syncek rastol, povedala som si, ze to kazdodenne trapenie s nim nema cenu. rozviedla som sa, vratila do mesta k rodicom, ktori mi pomohli s bytom a zostali sme par rokov sami. teraz som uz na to mala silu. mozem povedat, ze to boli krasne roky. so syncekom som sa necitila osamela, maximalne som sa mu venovala, chodili sme na vylety... po par rokoch som stretla muza, ktory o mna velmi stal aj s dietatom.
dnes sme manzelia uz 10 rokov (syn ma 17) a mozem povedat, ze mame velmi stastne manzelstvo.

tym chcem povedat, ze hoci sa ti zda teraz tvoja situacia neriesitelna, citis sa asi strasne bezmocne...
raz bude lepsie. neboj sa tej samoty, lebo tak lahsie stretnes cloveka, ktory bude za to stat. 😉 😉

bara78
autor
27. lis 2009

Jovana: Držím ti moc palce. Chápu, že je to strašně náročné a že máš pocit, že se to nedá zvládnout. Tu bezmoc a zoufalství v těhotenství si ještě hodně pamatuju.
Mému ex je také 29 let a zachoval se podobně, jen s tím rozdílem, že na začátku nepadlo ani slovo o tom, že by dítě nechtěl, chlubil se tím kolegům, tvrdil, jak se na něj těší... když jsem byla ve čtvrtém měsíci, tak se začal chovat jako idiot a byl věčně pryč a po hospodách (bydleli jsme spolu) a nakonec mi oznámil, že se zamiloval do někoho jiného. Přestože předtím tvrdil mě, jak mě miluje a taky jsem si myslela, že jsem našla toho pravého. Nicméně jeho zajímala jen zábava a když jsem otěhotněla a nemohla být všude s ní, chodit pařit, na koncerty a parties s kamarády, tak jsem přestala být zábavná a zajímavá... zřejmě. Naštěstí jsem se dokázala vyhnout tomu, abych ho nějak moc kontaktovala a přesvědčovala ho, aby se mnou byl, věděla jsem, že to nemá cenu. Řekla jsem mu, ať se odstěhuje. Chvíli jsem si myslela, že to byl jen zkrat a že se s tím nedokázal nějak smířit, a že se to třeba v průběhu pár týdnů srovná. Nesrovnalo. Nedokázala jsem si vůbec představit, že na to budu sama, byla to moje nejhorší noční můra... ale nezbylo a nezbývá mi než se s tím smířit a přežít a doufat, že bude líp.
Papír na matrice jsme podepsali a od začátku bylo jasné a trvala jsem na tom, že jméno bude mít chlapeček po mně, myslím, že je to lepší řešení... Ex občas projeví zájem, ale je to trochu na nic, stejně jsem na to sama a on se přijde občas podívat. Tomáškovi jsou teď necelé dva měsíce. Holky ví, že jsem tu psala, že jsem se po porodu ještě dostala do nějakých příšerných stavů a že jsem nakonec ještě kontaktovala psychiatra, abych se dala do pořádku... ale už je líp. Není to růžové, ale dávám se nějak dohromady. Nastěhovala jsem se na čas k rodičům a tobě vřele doporučuju taky, aspoň na první měsíc dva. Šestinedělí může být totiž dost náročné, jak jsem zjistila. Chtěla jsem být hrdina, že to sama zvládnu, ale dolehlo to všechno a jsem teď ráda, že můžu být u našich...
filipa: díky za tvůj příběh. Ráda čtu, že postupem času se vše může srovnat a člověk zas může najít štěstí... Jen se chci zeptat, jak tvůj bývalý má nebo nemá zájem o syna, jestli se s ním vídal, jak jste to řešili a jak to vnímá syn... to je teď věc, kterou hrozně řeším a potřebuju si nějak nastavit pravidla, jak se ex bude vídat s malým a co mu dovolit, co po něm chtít a moc si s tím nevím rady.

bara78
autor
27. lis 2009

Jo, holky, přidala jsem nějaké fotky... abyste viděli, jak chlapeček pěkně roste... 🙂

filipal
27. lis 2009

Bara, tvoj syncek je velmi zlaty a ty taka kocka! ty budes mat plno napadnikov, len si musis dobre vybrat! 😉

odpoviem na tvoje otazky, budem rada, ked vam moje skusenosti pomozu...ked bol syn maly, ex sa s nim mal zaujem stretavat. nebranila som mu, kedze byval v meste 300 km, tak k nemu syn chodieval na tyzden - dva.
ako vsak syn rastol stretnutia boli coraz zriedkavejsie. jednoducho pre neho neprisiel... v podstate sa jeho povaha rozvinula naplno a tak ako sa spraval ku mne sa sprava aj k nemu...nekupi mu ani dar na narodeniny, nepomaha mu...je vo vztahu strasne sebecky. program si urcoval podla sojich zalub, nie synovych. plati len minimalne vyzivne-33 €, hoci ma 3 vysoke skoly, tvrdi, ze je nezamestnany.
syn si vytvoril pekny vztah s mojim druhym manzelom a vravel mi,ked vyrastol, ze je rad, ze som sa rozviedla a mame kludnu rodinu. nie je dolezite, kto je biologicky otec, ale kto sa o dieta stara. moj terajsi manzel napriklad roky rano vstaval a vozil syna do skoly na druhy koniec mesta, co by jeho biootec nikdy neurobil.
cize...zaver. v kontakte s otcom som mu nebranila a nechala som ho, aby si sam vytvoril nazor...
drzim ti palce

vm72
27. lis 2009

Jovanko-Naprosto chápu,jak se asi cítíš... Jsi na příteli ještě citově hodně závislá.Mě můj manžel opustil skoro po 13 letech manželství,a to jsme ještě celý loňský rok chodili spolu na umělá oplodnění.Když se nakonec podařilo přirozeně,řekl mi,že už dítě nechce a nakonec z něj vylezlo,že má jinou.
Těch 13 let je tak strašně dlouhá doba na to,aby mi došlo,že už manželé nejsme.Že jsme od srpna rozvedení...
A myslím si,že to bude ještě hodně dlouho trvat,než se s tím vyrovnám.Byli jsme taky pořád spolu a takový kus života! Ale prostě se snažím s tím vyrovnat.I když to jde hrozně moc pomalu,ale snažím se a věřím,že čas to opravdu všechno zahojí.Tobě nezbývá taky nic jiného,než tomu dát čas... Hlavně se snaž co nejmíň nervovat,mysli na malého co nosíš a věř,že až se narodí,budeš mít zase úplně jiný pohled na svět.Tan malý Tě bude strašně moc potřebovat,tak se snaž nabrat co nejvíc síly a hlavně věř,že se to dá zvládnout a že jednou bude určitě líp.
Stršně moc držím palce!!!! 😉

Bari-jsem ráda,že je Ti líp.Jen tak dál! 😉 A Tomášek je nádherný.Já jsem taky přidala zase pár nových fotek.
Jak nám ty dětičky rostou,viď? 😵

annalena
27. lis 2009

ahojte...mozem sa spytat, ako to zvladate? aky mate vztah k detom? ja som v podobnej situacii a som z toho dost na dne, sama som od toho dna, co sa moj ex dozvedel, ze som tehotna. na druhy den mi este prisiel oznamit, ze sa vracia k svojej byvalej...nemali sme skoro ziadny kontakt ak neratam asi tak 5 sms co mi za celych 9 mesiacov poslal. musela som si len vypocut, ako ta jeho priatelka trpi, ze nejaka caka s nim decko, ako chce test otcovstva a pod. bola som cely ten cas v zahranici, bez rodiny, priatelov, bez moznosti vratit sa na slovensko....vsetko to vedel a aj tak ani raz nedosiel, neopytal sa, este v 9 mesiaci som nosila bednicky s vodou na 3 poschodie.... ☹ preplakala som snad kazdy den ☹ ked som sa ho raz opytala, ci by bol radsej, aby sa to male nenarodilo, tak bol ticho.... ked sa ale mala narodila, prosikal pred dverami ze ju chce vidiet, najskor som to nechcela povolit, potom do mna vsetci hucali, ze to nieje fer a ma nato narok, tak som mu ju ukazala. potom som odcestovala domov na SR....teraz napise tak raz za 2 tyzdne sms ze ako sa ma mala, inak nic. ked som ho pozvala, nech ju dojde pozriet, dostala som odpoved, ze kebyze to nieje tak daleko, tak by mozno dosiel ☹ na malu mi neplati, nieje ani v rodnom liste, nedal mi k tomu suhlas....chcel vysporiadanie mimosudnou cestou, ale nic zatial neurobil.
najhorsie vsak je, ze ja to nezvladam s malou, po psychickej stranke....stale v nej vidim jeho.

kopa39
27. lis 2009

Mila Jovanko,
je mi lito, že se tak trápíš, ale co jsi čekala? Přítel ti jasně řekl, že dítě nechce a nebude za něj zodpovědný.
To, že jsi jeho rozhodnutí akceptovala znamená, že musíš taky přijmout plnou odpovědnost.
Prostě jsi dítě chtěla za cenu rozpadu vašeho vztahu, tak budeš mít dítě, ale ne parnera. Tečka.
Je to hodně těžký, zvládnout těhotenství a mimi sama, ale je fakt, že mimi je určitě lepší "investice" do budoucnosti, než partner. Partneři přicházejí a odcházejí, ale děti zůstávají a přinášejí radost pořád 🙂
Určitě to zvládneš, holky, který prošly podobnou situací ti můžou dobře poradit.
Zařiď si život pro sebe a svoje miminko, a časem se uvidí, jestli bude taky nějaký taťka - pravděpodobnost že bude je vysoká, tak hlavu vzůru! 😉

rencata
28. lis 2009

AHoj Holky!!!

Baru, super, že je TI líp!!! Tomášek je úžasnej!!! Užívej si toho svého krásného miminečkááááá!!! Za chviličku TI vyroste, ani nebudeš vědět jak 🙂

Jovanko, hlavu vzhůru!!!! Ono se to nějak vyvrbí...!!! Já bych to viděla spíš tak, že prostě dostal strach z té zodpovědnosti být tátou. Pokud Tě má rád a není v tom jiná ženská, tak se vrátí. A rád. A bude vás nadeš vše milovat. Moc bych Ti to přála. Blbé je, že jsi tak daleko od své rodiny a přátel. A nemůžeš se alespoň na čas do porodu a pak po dobu prních pár měsíců vrátit zpět do svého rodného města? K rodičům? Máš tam spoustu přátel, kamarádů..... Nebo chodíš někam na předporodní kurzy a cvičení? Tam by sis mohla najít kamarádky, společně byste pak mohly trávit celou spoustu chvil, a bylo by Ti líp. Hlavně zabít čas a nepřemýšlet nad tím, co přítel. Já, když byla v tvé situaci, hodně pracovala, ale fakt hodně, byla jsem od rána do večera v práci, zažřala jsem se do toho a na smutky nebyl čas, večer jsem padala únavou. Ale je fakt, že ty už jsi určitě v tuto dobu na MD, že? Tak super je taky "hnízdění" - úklid ale totální úklid bytečku, pořádné přežehlení veciček pro miminko, abys měla všechno tip top. S bříškem to zabere spoustu času a nebudeš mít náladu na chmurné myšlenky. řekni si, třeba, že partner odjel na "služební cetu" A že se za pár měsíců vrátí. Držím moc moc pěsti, aŤ máš štěstí jako já a vše se v dobré obrátí.

Ale zdravé miminko, to je to nejdůležitější. A i kdyby ten tvůj chlap nakonec fakt neprojevil zájem a nechtěl s váma být, tak co.... vždyť chlapůůůůů je na světě spoustááááááá... a to tvoje miminečko Ti to všechno tisííííckrát vynahradí. Nejdřív se o něj sice bude starat hodně Ty, ale později se začne tulit a hladit Tě a říkat Ti, jak mooooc Tě má rádo. A to je nad všechny chlapy.

Chvíle, kdy se ke mně Maruška sama o sebe přitulí, pohladí mě po tváři a dá mi pusinku a k tomu řekne: Maminko, Maruška ráda. Maminko, pojď, kuli kuli /tuli tuli/", jsou ty nejkráááásnější a nevyměnila bych je za žádný vášnivý polibek jakéhokoliv chlapa i když toho mýho mám pořád doooost ráda, přestože se po mém otěhotnění a před porodem zachoval taky hnusně jako ten největší srab a zbabělec 🙂 jo jo, taky oslavíme v lednu společných osm let ( teda se dvěma několikatýdenními přestávkami v době těhu).

Jovanko, Přeji Ti, ať je jen líp a líp.

Holky, držte se, myslím na vááááááás!!!!! Někteří chlapi jsou fakt paka a magoři, vůbes si neváží toho, co mají nebo mohou mít. Ale víte jako to je.... Boží mlýny........ Mějte jen samé hezké dny. Pa.

jovana7
28. lis 2009

Zdravím vás všechny a moc děkuji za podporu a za názory.
Včera jsme se s přítelem dohodli, že vše vrátíme zpět a rozhodně do porodu nebudeme vůbec nic řešit, aby jsme já a malý byli v naprostém klidu. Přítel mi řekl, že mi chce se vším pomoct, že mě v tom rozhodně nechce nechat samotnou, ale že má teď období kdy má v hlavě naprostý zmatek a všechno ho štve a ani přesně neví proč ...
Tak tomu dam trošku volný průběh, dneska se uvidíme ....
Hlavně jsem se opravdu uklidnila a dneska se dokonce i vyspala pořádně.
Ještě jednou všem velké díky za podporu!

blacklyn
28. lis 2009

Ahoj jovanko,uplne presne vim jak se citis a co prezivas,hlavne bud silna,kdybych zustala v Brne,mohla sem te podporit i jinak a setkat se,ale musela sem se vratit na Slovensko.Musim rict ze mi to dost prospelo,rodina a pratele i kdyz je to tezke,manzel je v Brne a nevim co kde a tak a jestli se k nam vubec vrati.Dite bylo planovany a ten nejhezci svatebni dar a v 16tt zrazu sklz a cau pa,takze nevim,naposledy kdyz sem s nim mluvila tak nas ma rad a prijede si pro nas ale fakt nevim v ktorem roce to mysli,pac se nic nemeni.Prozivam druhy tehotenstvi sama,ani pri jednom nestal pri ne otec ditete aby mne podporil a pohladil a oba mam rizikovy s diagnozou predcasnyho porodu,takze zadna slava.Ale neboj ty to zvladnes,dite je vzdy vic nez chlap,dite te bude milovat celej zivot a nikdy te doopravdy neopusti,da ti vic,nez jakykoliv chlap,lasku,pozornost.Dite je ten nejcennejsi dar na svete.Pri dcere sem mnela na vyber a vybrala si ji,tatinek to vsak nezvladl a zdrhol-jedine co lituju ze z velike lasky sem dala prijmeni po nem,ani nevis kolik starosti s tym pak je,kdyz chces vycestovat nebo tak,kdyz chce prijmeni musi si ho zaslouzit a byt pravym tatem a neni svadba hold smola dite bude mit prijmeni po mne.Pak je to vsetko tezsi muj ex na dite nechce platit,vyse roka se ani kvuli ni neozval a vubec ho nezajima,ale stehovala sem se do Cech a bylo hafo problemu ani len prijmeni nechce zmenit,to uz nejde bez jeho suhlasu nebo soudem.A ted cekam chlapecka a ceka mne to stejne a jen v koutku dusi doufam,ze se manzel vrati a vse se da do poradku.Tobe preju hodne moc stesti a sily,dostanes ten nejhezci darek pod stromecek a tvuj pritel???Neozyvej se a uvidis ci mu zato stojite,do rodniho listu si ho napis at plati vyzivne ale to prijmeni nech malymu po tobe.At si vas zaslouzi pak uvidis sama.Drzim prsteky.papa

blacklyn
28. lis 2009

bara78- malej je moc hezkej a vidno ze ti dela jenom radost,drzim palce a hlavu zhuru,bude lip,uvidis 😉

verled
28. lis 2009

ahojky holky jak se držíte??
jovana:o mnoho podobný mému příběhu,. jen my jsme nejdřív mimino plánovali.........pak zas to nešlo, ale přišlo, měl jsem si vybrat, ale jednou už jsem interrupci podstoupila a to dost pozdě, takže jsem opravdu dostala strach.......a Tádu si nechala, přítel, přesně jako ten tvůj střídal pocity že dítě nechce(ale narozdíl od tebe jsem ještě zjistila, že má dítě s bejvalkou, který si udělala během našeho vztahu) a pak (i když on tvrdí že názor nezměnil, ale lže) pocity, kterými ve mě vzbuzoval naděje, že my dva náš vztah udržíme, že já mu odpustim a vyrovnáme se se všim, já to zvládla, ale on ne, a ještě ke všemu mi nasal, že JÁ jsem ho zradila, protože jsem nešla na potrat, že jsem si vybrala!!ano já si vybrala, zdraví.........ale na tom jemu evidentně nijak nezáleží, že já bych pak mohla do smrti si vyčítat, že nebudu mít vlastní děťátko........teď už chápu, že to nebylo to "pravý" jak jsem si já myslela a aon mi sliboval...že k sobě patříme, že je mezi náma něco velkýho a jinýho, protože jsme toho zvládli opravdu hodně.........taky nemam podporu v rodině z jeho strany, nikdy mě neměli rádi, on se totiž kvůli mě rozvedl.......a prostě, nikdy jsem pro něj nebyla dost dobrý partie, když si to uvědomim, má kolem sebe samý zlý a namyšlený prachatý lidi, a já obyčejná jednoduše pracující holka jsem nestačila tomu všemu ať jsem se snažila jak chtěla,teď je zas kamarád se svojí bývalou manželkou, chodí tam a nakupuje a stará se o jejich dítě, já jsem ještě neviděla ani korunu, to pořád tvrdí že nemá(teda snad bejvalou, tvrdil že se rozved ukázal papíry, ale kdo ví jména smazal, mohlo to být jen z internetu?) nakonec jsem zůstala sama, on dělá že neexistuju, ani na sms ohledně malýho a domluvy o alimentech a podobně nereaguje, telefony nezvedá.........já vim že nikdy nebudu litovat toho že TADEÁŠKA mam, ale už do smrti se budu nenávidět za to, že jsem mu nezajistila správnýho tátu..........protože on si tu lásku zaslouží..........bohužel tatínka nezajímá ani on ani já....prý už mě nemiluje........po tom všem, a já mu toho tolik odpustila... ☹ .......a řeknu ti jedno, hlavně nečekej žádný zázraky, sice se říká, že naděje umírá poslední....ale víš co??potom to nejvíc bolí když v ní věříš☹

ach jo holky, začínám mít krušný období...ale musím se zvednout a jít dál..... 😲 kvůli prckovi.....

verled
28. lis 2009

jiinak Jovanko taky jsem slyšela když pak mluvil o NÁS........teď tvrdí, že prostě názor za celou dobu nezměnil...chlapy jsou lháři asi od přírody.......klidně mi napiš do IP......mrkni se nám do albíčka a tak.-)

VM, Baru:ženský držte se, VM ty jsi teď asi největší tahoun, já zas padám do depky☹ a bBaru ty musíš taky, malej je krásne ja a tvůj a bude tu už vždycky 😉

vm72
29. lis 2009

Ahoj hoílky!
Jo,tahoun možná jsem,Ale taky se to u mě střídá,jako aprílový počasí.Já jsem vypozorovala,že nejvíc bgojovná jsem,když mě ex nas... a to se teď stává poměrně často. 😕
Naposledy v úterý,když měl vézt (jako každý týden) Terku na tancování a my tady seděly jako magorky,trénink měl být už za 30min a "tatínek" nikde,ani omluvná SMS... Druhý den Terre psal a jako by nic,jestli si ji může odpoledne vyzvednout.No já se vytočila a hned jsem mu vpálila,proč jako si ji nevzal předešlý den??? 😠 No a on s úplným klidem,že byl v práci a kde sem jako vzala,že Terku bude vozit každý týden? Že jenom NĚKDY! Přitom s Terkou o tom mluvili (vzkazovala jsem po ní,ať se ho zeptá) a on prý souhlasil.Že ji teda vozit bude.No a teď má kecy,že co jako to bylo za domluvu,takhle přes Terezu a že když na něj budu takhle ječet,že se asi nedomluvíme.Já jsem na něj totiž řvala,že to je JEDINÁ povinnost vůči ní a že ani to není schopný zařídit.Nejspíš má pocit,že bych ho o to měla ještě prosit na kolenou a nedochází mu,že by se spíš měl nabízet ještě on sám. 😠
No a závěrem mi ještě vpálil,že pokud to nezvládám,můžeme se dohodnout na střídavé péči. 😠 Prostě opět to podělal,ale zase bude jen kolem sebe kopat a hledat vinu u všech ostatních,jenom ne u sebe. 😠

blacklyn
29. lis 2009

Ahojky verled,no tak vidim,ze se ti to zase vsechno skomplikovalo,myslela jsem ze ste aspon v kontakte a nejako prispiva na sve budouciho synka,ale jako vidim tak kasle nato.Hlavne se netrap a bud silna kvuli malymu,uz to mas za chvili.Ja mam jeste cas,len malej si porad mysli ze uz by bylo fajn jit ven,tak mu to ted s dokrotom vymlouvame.U mne taky zadny zmeny,je to jak na houpacce,chvili dobre a chvili zas spatne.Raz sem silna ze zvladnu celej svet a vsechno sama a pak pridou depky a plac,ze to takhle prece nejde,ale jako si psala nadej je jedine co nam zustava,ale nejlepsi je radsi neverit a pak kdyz se stane zazrak je to opravdu stesti,nez cekat a nikdy se nedockat,jenom sklamani.Myslim na tebe a drzim palceky 😉
vm72-typickej muzskej,este aby si se ho prosila,no jo maji jedinou povinnost a ani toho nejsou schopny.Netrap se tym,on zato nestoji a hlavu vzhuru,uvidis bude dobre 🙂

bara78
autor
1. pro 2009

annalena: chápu,jak ti je... já jsem si taky musela k miminku najít cestu. nešlo to hned a ještě teď to není úplně dobrý... snažím se to brát tak, že to je jedinečná samostatná bytost a ne spojení nás dvou, protože bych si pořád připomínala, že to miminko má půlku jeho... taky jsem to moc psychicky nezvládala, ale už je líp. Zkus vydržet a nenuť se do toho, co nejde, ono to půjde pomalu a postupně samo.. držím palce.

Holky, myslím na vás. je to občas peklo, ale nakonec to prostě musíme nějak zvládnout... cesta zpátky není, takže nám nakonec nic jiného nezbyde...

vm: to je fakt síla. Fakt nezbývá než se na ně opravdu nespoléhat.

Blacklyn: držím palce, ať malý vydrží ještě aspoň chvíli. Tomášek byl zas celou dobu hlavou nahoru a nakonec musel jít císařem. Taky jsem si říkala, že už se staví na vlastní nohy v břiše...

Jovanka: Tak tedy taky držím palce, ať se přítel nějak dá dohromady a ať to dobře dopadne... je to s těma chlapama těžký... oni si řeší nějaké svoje zmatky a přitom nás nechají v těhotenství tak strašně bezmocné a dokážou všechno zničit... napravuje se to potom těžko, pokud to vůbec ještě jde.

U nás je to teď tak, že Jaromír je nějak poslední dobou pokornější... naposledy přišel s tím, že mi pošle návrh dohody ohledně peněz, která by se pak doposlala na soud, pokud to odsouhlasím, abychom se nehandrkovali před soudem. najednou to jde... usilovala jsm o něco podobného celou dobu a řeč s ním nebyla... ale vzhledem k tomu, že má o malého zájem a chtěl by ho vídat, tak asi musí vědět, že bez dořešení těhle praktických věcí se s ním vůbec nebudu bavit... doufám, že se nakonec nějak domluvíme. Soud má být v lednu. Příští týden mám schůzku s advokátem, tak doufám, že do té doby od něj budu mít nějaký rozumný návrh.
Jinak mám již potvrzené zprávy, že s tou slečnou, kvůli které ode mně odešel, není... což jsem tušila už od léta. Já se ho na to neptám a on by mi to asi ani nepřiznal, ale vím to od přátel. Dobře mu tak i té jeho velké lásce... která teda moc dlouho nevydržela.

valria321
1. pro 2009

bara78 ahojček maš maleho naozaj strašne krasneho....len nam to už dlho trva už sa neviem ne moju princeznu dočkať.....a vieščo ako som na začiatku zle preživala že som sama teraz sa mam k svete a nič mi nechyba ani si na neho nespomeniem je mi proste ukradnuty a už nechcem nikdy o nom nič počuť bude nam lepšie bez neho ved už teraz nam je lepšie🙂))a verim že aj pre nas je tam niekto dokonaly🙂)