Odchod partnera v průběhu těhotenství

black
nebuď smutná...lepší nijaký manžel teda nech si býva bez vás ako má byť s vamii a robiť ti zbytočne stresy..(viď náš prípad).Tak ako napísala Fili dnes ti je na nič zajtra bude lepšie uvidíš .Synček sa ti narodí a ty budeš rada že máš 2 zdravé detičky Vikinka ti pomože tvoji rodičia tiež.Si silná sebavedomá žena a zaobídeš sa bez takej sebeckej trúby ako je tvoj manžel 🙂

blacklyn samozrejme, ze som to myslela aj na teba 😉 aj ked ty mas taky specificky pripad.... kazdy tuto situaciu zvladame a prezivame inak. ja som tej citlivejsej povahy a mna odchod partnera poznacil na dlhe mesiace beznadejou, nechutou k nicomu, nezaujmom o zivot, proste som si musela odtrpiet a odzit taku tu povestnu sebalutost. ale aj napriek tejto mojej povahe som sa jedneho dna zobudila a tu bolest som citila menej a menej. aj ked sa nikdy uplne nestratila, no uz som sa vedela tesit z malickosti a pomaly som zacinala novy zivot. ja viem, ze ten cas sa vam teraz hrozne vlecie, mne to pripadalo, ze den ma 48 hodin, ale faktom je, ze to casom preboli. niekomu to trva mesiac, niekomu rok, dva.... blacklyn teba svojim sposobom obdivujem, pretoze mna aj ked to hrozne bolelo, chcela som mat tieto vztahy medzi mnou a muzom vyriesene, nevedela by som zit bez toho, ze neviem na com som... chapem, ze obcas si musia muzi v hlavicke upratat, no v tvojom pripade nechapem nad cim ten tvoj muz vaha.... asi do toho malo vidim...

enilora tvoj pripad je mi blizsi, nieco podobne sa stalo aj mne, odpustila som, no je to skara tazke sa k tomu nevracat... este aj teraz po roku od jeho navratu ma prepadaju podozrievave myslienky a obcas mi to vyleti z ust....

Ahojte babulky moje,no vcera bol taky depresivny den,ze az a este aj Viki dosla zo skolky a bolo jej nejako spatne,ale dnes uz je to dobre,akosi lepsie na srdiecku.Proste mi z nicoho nic doslo vsetkeho tak moc luto a smutno a pytala som sa stale dokola preco sakra ja a zase to iste???Nejako moc mi chybal a dufala som,ze uz ta laska ako tak sa zmensuje ale bohuzial,my zeny dokazeme milovat len celym srdcom.Mamka vravi ze to uz je aj tym ze za chvilu ma caka porod a tie hormony skacu,teraz sa aj tak musim zamerat na skusku,v pondelok ma caka a bohuzial dalsi pokus nebude mozny.Tak na mna myslite. 🙂
Po tej mojej rusne puberte som si myslela ze uz budem zit normalny,kludny a rodinny zivot ale akosi mi to stale nejde,moj pripad je naozaj specificky,no snad sa to skoro vyriesi,lebo uz mam toho dost.Ale zatial si spisem to pre a proti,aby som to mala jednoduchsie v rozhodovani. 🙂 🙂 🙂
Pekny vikendik vam prajem a jahodka velmi pekne dakujem za podporu 😉 😉 😉

babulky precitajte si moj prispevok v manzelskej poradni,lebo uz ma asi klepne,ked nie manzel tak ex,a klud mat asi nebudem ☹

blacklyn: Držím moc palce na zkoušku, určitě už jí máš zdárně za sebou a teď se soustřeď jen na synečka a na Viki. Vím, jak je to těžké a že se to lehko píše, taky jsem si prošla svým. A taky se snažím zapomenout na ex a věnovat se jen sobě a malému a někdy to jde ztuha. O víkendu na mě taky padaly nějaké chmury...
Taky jsem si myslela, že po divokém životě a hodně bouřlivém dospívání, co mám za sebou, budu už mít klid a rodinu a nějak se mi taky nedaří si život zařídit tak, jak bych si představovala...
Snad bude časem líp, i vám.
Jahodka: Obdivuju, že jsi dokázala v sobě najít sílu a po tom všem začít s manželem znovu. Vás spojovalo hodně let společného života a velká dcera. Nás spojovalo jen pár měsíců a to ještě jen v době, kdy jsem nebyla těhotná, pak se to všechno otočilo. Takže v našem případě, kdy už spolu nejsme 3/4 roku a předtím jsme spolu byli jen pár měsíců, nevěřím, že by šlo to dát zas dohromady. Pomalu se z toho dostávám a když to beru kolem a kolem, asi je lepší být bez něj, než se starat ještě o něj, hádat se, čekat na něj, až se uráčí přijít domů, nemyslím, že by mi byl schopný nějak pomoct, i kdybychom spolu byli. Ale stejně mi po tom všem zůstala v srdci díra a nevím, jestli se mi někdy podaří ji zacelit.
Teď jsem se rozhodla, že ho už kontaktovat nebudu a uvidíme, co se bude dít. Od toho minulého týdne, kdy hlídal chvíli tomíka, se neozval...
Holky, děkujeme za podporu.

omlouvám se že vám sem vstupuji, ale náhodou jsem narazila na vaši diskuzi a po přečtení pár příspěvků jsem si uvědomila jaké jsem měla vlastně štěstí, začátek našeho vztahu s partnerem byl dost bouřlivý a já se první rok hodně trápila, když už jsem měla chut to zkončit, tak se najednou něco změnilo a začal se snažit a měli jsme konečně normální klidný vztah a po pár měsících jsem neplánovaně otěhotnila, ted si uvědomuji, že se mohl zachovat úplně jinak, a dítě odmítnout,byli jsme spolu krátce jen půl roku, co to byl normální vztah, ten rok předtím to byl vztah nevztah, to se nedalo brát ani jako chození, ale o potratu nikdy nepadla řeč, je fakt že to těhu neprožíval tak jako já, ale to asi žádnej chlap neví, co žena cítí, ale na dítě se těšil a ode dne co je malej na světě, je z něho pořád naměkko a udělal by pro něj cokoliv, a pro mě taky a ted čekáme už druhé dítě, jen doufám, že nám to vydrží, když ten začátek byl tak ošklivej....
ve svém okolí mám ale spoustu kamarádek, co je partner taky opustil v těhotenství a zvládly to, ted mají nové partnery, se kterými jsou štastné a jejich děti je považují za opravdové táty 🙂
takže Vám přeji hodně síly at to přečkáte, a určitě se to zase obrátí k lepšímu a vy potkáte někoho kdo vás bude milovat a i vaše dítě jak moje kamarádky 😉

Baro moc dekuju,skuska dopadla skvel,mam to za sebou a som v 2r. a mozem ist rodit 🙂 🙂 🙂 u mna je to teraz tak vselijako oblacno s citami,ale to su asi tie hormony,ale mozna to vsetko sa da dokopy jak sa krpec narodi,hlavne treba byt v klidu 🙂

Ahoj děvčata, koukala jsem, že se přesouvá část diskuse do "manželské poradny", ale když už jsem založila toto, tak pokračuju tady. 🙂
Nicole: díky moc za podporu do budoucna. Jak píšeš, ono to těhotenství, zvlášť neplánované, je pro vztah strašná pecka. Dojde na lámání chleba... u vás to zřejmě dopadlo dobře, u nás to šlo do kopru. ale to člověk zřejmě nikdy dopředu neví, jak ten druhý zareaguje, ani když partnera zná dlouho. viz příběh vm i blacklyn. Budu držet palce, ať je to u vás nadále vše ok.
Blacklyn: gratulujeme i s tomíkem ke zkoušce, to jsi ohromně statečná. Já jsem nakonec podala žádost o uzavření semestru, aniž bych měla dostatečný počet kreditů... což znamená, že jsem nemusela udělat tento semestr téměř nic a stejně mě pustí dál. A v průběhu dalšího semestru zvážím, jestli to zvládnu nebo jestli školu přeruším. Je to doktorát, tak už vlastně o nic nejde, je to víceméně jen o ambicích, nikoli o potřebě. Magisterské studium na VŠ už dokončené mám... takže když tohle nedodělám, tak se svět fakt nezboří. Celkem by mě to bavilo, kdyby na to byl čas... ale co už.
Ex se nám dnes ozval skoro po 14 dnech, že by tedy zítra přišel. Na mě dorazila jakási rezignovanost a už je mi to nějak jedno. Jediné, co s ním zkusím domluvit, už po několikáté, je to, aby pokud má o ávštěvy zájem, aby to bylo nějak koordinované a bylo to nějak pravidelně, a ne, když si zrovna vzpomene. Myslím, že teď je to Tomíkovi celkem jedno, ale za čas už nebude a asi by bylo fajn nějaká pravidla nastavit radši dřív než později. ale uvidíme, jestli z toho něco bude. 😒
Mějte se pěkně a držím nadále nám všem palce.
A s odstupem chci poděkovat za podporu v tom období, kdy jsem byla po porodu a byla jsem úplně psycho... pomohlo mi i to, že se mám kde vypsat. I když mě psychiatr neminul...

jj

Bara, uz sa asi zacinas so situaciou vyrovnavat..... 😉 ono to vzdy chvilu trva, ale nakoniec to vsetko preboli a
clovek sa nejako zmieri so vzniknutou situaciou. 😖
neboj sa, teba este cakaju pekne chvile. 🙂
na tvojho partnera by som sa velmi citovo neupinala...viem, ze to boli, ale nie je to typ, ktory je v zivote oporou. a to je vzdy velmi neprijemne, lebo vselico sa v buducnosti vyskytne.... ☹
na tie pravidla vo vasich navstevach zrejme nepristupi. alebo pristupi a nebude dodrziavat.
to som chcela aj ja od svojho ex, aby pravidelne raz do tyzdna chodieval pre syna do skolky...
vies co mi na to povedal? ze tak sa on viazat nemoze......
tak reaguju sebecki a nezodpovedni muzi...

si sikulka a este aj kocka, stretnes niekoho kto bude za to stat. uvidis! 😎

Ahoj baro,Fili ma pravdu,si kocka a coskoro stretnes niekoho kto bude stat za to,ani by si neverila kolko je slobodnych ci rozvedenych tatinkov a maju vo svojej starostllivosti dieta,co svedci i o zodpovednosti.No ja som relativne natom docela fajn,sice raz za cas ma to chyti taka depresia,ale potom to prejde,mam Vikinku a maly je zachvilku na svete,takze radost v zivote mam i ked mi mm moc chyba zrejme zato nestoji,Sice sa ozval v piatok co a ako porod ci uz viem kedy to bude,ale ziadny zazrak necakam,i ked by ma to velmi potesilo,musela som sa zmierit s tym,ze moje deti otca mat nebudu,teda aspon nie takeho co stoji zato,ale zivot je krasny 🙂 a vsetko sa nejak vyriesi casom

black co tady jeste delas??? 😀 ja myslela ze uz jsi v porodnici 😅

Ahojte kočky,

veĺmi ma potešilo že som našla takúto stránku, aspoň sem môžem napísať svoj príbeh.

Mám za sebou krásny vyše ročný vzťah s mužom, ktorý mi denno denne hovoril ako veľmi ma miluje, ako si somnou predstavuje budúcnosť a veĺmi si prial dieťa. Jeho požiadavka, nakoľko som ho milovala a tešila som sa že som našla toho pravého sa splnila. Vysadila som antikoncepciu a o 5 mesiacov som otehotnela. Dnes som v 15 týždni tehotenstva, ale už sama. Keď som priateľovi oznámila že som tehotná veľmi sa tešil, až keď som bola v 12 týždni mi oznámil že mám ísť na interupciu, ja som po veľkej hádke odmietla a dúfala že si to rozmyslí, aj sa tak stalo, ale len na týždeń. Nemala som sa ho radšej pýtať prečo je zamyslený, prečo je na mna protivný a prečo ma posielal na interupciu a vtedy sa mi priznal, že miluje svoju bývalú a že chce byť s nou. V tej chvíli sa mi zrútil celý svet. Bol koniec ! Ja si teraz každý deň kladiem otázky: prečo mi to spravil? načo chcel dieťa? a prečo ma opustil, keď s tou ženou aj tak nie je.... Nič horšie sa mi v živote nemohlo stať. Každý deň čakám a verím že mi zazvoní telefon a povie mi že si to celé rozmyslel, ale nádej je asi to posledné, čo mi zostalo. Som sklamaná, zúfala, neštastná a neviem ako ďalej. Kedže ešte bývam doma neprejde deň, čo mi to mojí rodičia nevyčítajú. A človek ktorého sa to najviac týka somnou už ani nekomunikuje, vlastne áno: vyhrážky že mi finančne nepomože, že ma nemá už rád a že na mna chce zabudnúť.
Mojí príbehom chcem pozdraviť všetký ženy v podobnej situácii a popriať ím všetko dobré...obdivujem tie ktoré to zvládli same bez partnera... Pekný deň

Sonica,no ja som tiez uz dufala,ze tu nebudem a budem v porodnici,ale to vies moj krpec si z nas robi srandu uz od 6mes. raz ide von,potom zas nie,no co ti poviem,uplny lumpik 😀 no ale uz aby bol vonku,nech si ho pomojkam 😅
jasmina vitaj medzi nami a uprimne,takeho jedneho poznam s tym rozdielom,ze ja som si toho blbca vzala za manzela a odisiel v 16tt,ale stale sa jeho city ku mne nezmenili,no normalne ma dojal,keby ma miloval bol by s nami a nie so svojimi novymi super kamosmi a kamoskou 😝 A nemysli si aj moji rodicia si obcas neodpustia mensie rypnutie ako mohla si sa poucit uz pri prvom dietati,ja sa poucila a dlho som hladala noveho partnera,ktory by bol otcom pre Vikinku a myslela som ze som nasla,to ze sa zachova este horsie nez ten prvy som naozaj necakala.Ale mna uz u chlapov asi nic neprekvapi.
A v tomto pripade mi sedi jedno motto.Cim viac poznam ludi,tym viac milujem psy.🙂 na takychto chlapov to sedi ako uliate.Jasmin nesmud a nic si nevycitaj,on zato vsetko nestoji,uzivaj si tehotenstvo a rastuce brusko,ja som to prezivala dost zle a mohla som o krpca prist a to mi zato nestalo.Mojmu manzelovi som dala sancu kym sa krpec nenarodi,inak definitivny koniec,uzivaj si tehotenstvo a uvidis mozno sa vsetko na dobre obrati a ked nie,tak zato nestoji ani za to utrpenie,ver mi a potom ked ti bude najhorsie tak nezabudni sme tu este mi babule s rovnakym osudom a radi ta vypocujeme,pomozeme a spolu to nejako zvladneme 😉 A nasou odmenou su nase stasticka deticky,ver tomu ze to tvoje malinke,ta bude uprimne milovat a neopusti ta tak ako chlap 🙂
Zvladnes to neboj,vsetky to zvladneme,sme silnejsie nez oni,nie my ale oni zlyhali a su chudaci,prisli o to najlepsie co mali a verte ze pride den kedy to budu lutovat a bude ich to trapit 🙂

jasmina56: moc chápu, jak ti je. Ode mně odešel přítel za jinou ženou. Miminko jsme ovšem neplánovali a byli jsme spolu předtím jen pár měsíců. Ze začátku nepadlo nic o tom, že by miminko nechtěl, tvrdil, jak se na něj těší, a přesně, když jsem byla asi v 16tt, tak zmizel. Tvrdil, jak se k tomu postaví, ale dosud žádná sláva.... ale to už by bylo na dlouhé vyprávění, všechno jsem to tu už v předchozích příspěvcích popsala.
Bylo to pro mě hrozně těžké a chvílema mi bylo, že bych radši nebyla. Dokonce i po porodu, nějak jsem se s tím nedokázala vůbec vyrovnat a myslela jsem si, že se mě snad mateřská láska vyhnula, že ten uzlík v postýlce snad ani není můj... ale přešlo pár týdnů a já musím říct, že bych Tomíka za nic nevyměnila.
Vím, že to možná nezní moc povzbudivě, protože nechci zastírat, že to byla hodně dlouhá a těžká cesta, ale nezbylo než jí ujít a těšit se z toho, co je. Tomíček je zlatíčko a myslím, že už můžu říct, že ho miluju.
Pořád mě to, co se stalo, sice trápí, je mi to líto a myslím, že bude dlouho trvat, než se z toho zhrabu a budu schopná někdy někomu uvěřit, ale už to není taková temnota, jako byla.
Ex-přítel se nadále chová jako magor a neví, co chce... poslední jeho exces je dokonce z dneška, měl přijít po 14 dnech se podívat na Tomíka, myslela jsem, že mi pomůže s koupáním, těšila jsem se, že mu ukážu, co už Tomík umí... a půl hodiny předtím, než měl dorazit, tak volal, že mu do toho něco vlezlo...
Takže filipa: je to přesně tak, jak píšeš. I kdyby se mi s ním podařilo domluvit, aby chodil nějak pravidelně, tak to stejně nedodrží. Pokouším se o to, abych se nad to byla schopná povznést. Ne že by se mi to úplně dařilo, ale už to prostě trvá tak dlouho a je to čím dál víc stejné, že nezbyde, než se začít smát...

baro, teda musim rict, ze s nim mas svatou trpelivost. ja uz bych ho asi poslala nekam 😀

laura: všechno je jen znouzectnost... já se prostě bez mučení přiznám, že prostě nevím, co dělat.

baro, taky bych asi byla ve slepy ulicce a nevedela, ale ja su cholerik, jednala bych impulzivneji nez ty - jako v tech parcialnich situacich, kdy uz po x.te nedosel, jak mel atd.

Ale co se dlouhodobeho pristupu tyce, asi bych na tvym miste navstivila nejakyho detskyho psychologa, na nejz mam dobry reference, a poradila se s nim, co delat. Vylicila mu "fungovani" a caharkteristiky otce ditete, rekla, ze mam zajem (mas, ne?), aby se s Tomikem stykal, ale ze mas obavy, ze pokud to i nadale bude tak, jak je to ted, ze to muze byt pro dite spise frustrujici, nezli prinosne (proste zadna jistota, kdy se tatinek objevi). Docela by me zajimalo, co by ti poradili. Popravde receno taky nevim, co s tim. Protoze te chapu, ze chces, aby otec alespon nejak pusobil v Tomikove zivote, na druhou stranu te to ale stoji hodne nervu... A kdyz uvazim hypotetickou situaci, ze si casem najdes noveho partnera, ktery muze opravdu fungovat jako plnohodnotny otec po vsech strankach, tak prave nevim, co je lepsi - z te dlouhodobejsi perspektivy. Ja bych se na tvym miste alespon pro dobry svedomi zkusila poradit s odborniky asi.

Já už jsem jednou v poradně byla. Mluvila jsem i s docela fajn psychologem. navrhl mi, abych poslala do poradny ex přítele, abychom tam prostě šli každý sám a pak on se pokusil to mezi námi sladit, ty představy o kontaktu s malým a jak to bude do budoucna. Zatím jsem s ex neměla příležitost o tom mluvit a navrhnout mu, aby tam zašel. Pokud se teď objeví, tak to asi zkusím. když to nevyjde, tak aspoň pro klid duše, že jsem udělala maximum.
Já právě taky nevím, co je lepší... jestli aby zmizel nebo se čas od času objevil. Tomíkovi je to zatím jedno,ale to nebude dlouho trvat.

Ahoj holky!
Dlouho jsem nepsala,ale čtu vás pokud možno průběžně.
Moc se to s Klaudi nedá - už přestává být tím ležícíma spícím miminkem,vyžaduje čím dál víc pozornosti... Do toho učení se s Terkou,vození na kroužky... na jednu ženskou docela záhul. 😀

Mrkla jsem,že řešíte vídání se s tátou.Tak to já v hlavě pořád řeším taky a taky mě napadlo,že až to bude aktuální (až malá bude tohle vše už víc vnímat) jestli se taky neobrátím na nějakého dětského psychologa.I když - třeba to ani nebude nutné."Tatínek" si zatím s nějakým vídáním absolutně neláme hlavu.Malé budou zítra 4 měsíce a za tu dobu ji viděl 3x !!! A to vždy asi tak na 5 minut a ještě jakoby z nutnosti,když přišel za Terkou.Extra za Klaudinkou nepřišel ani jednou.
Co se týká Terky,tak tam to taky není nijak vroucí.Klidně ji nevidí třeba i 14 dní a ani jí nezavolá.Když ji má vézt na trénink (vydupala jsem si u něj 1x týdně úterky) a třeba se mu to nehodí,jen suše napíše - Dnes nemůžu.Já pak obvolávám babičky a sháním náhradní odvoz a dovoz zpět.Normálně jsem mu musela vynadat,aby když nemůže,vzal telefon a tu náhradní dopravu místo sebe zařídil on sám.Jinak by ho to ani nenapadlo.No a nevím,co má vždycky tak stráááášně moc důležitého,že Terku odsune na vedlejší kolej.Sice teda,tenhle týden ji zase nevezl a to proto,že mu nebylo dobře,ale já si úplně živě dokážu představit tu jeho "rýmičku". 😒

Jinak jsem si k soudu podala návrh na určení výchovy a výživy Klaudinky,protože naše dohoda jaksi nedopadla.Vlastně dopadla,ale před tím bylo hrozně zle a pořád nějaký čachry-machry,zkoušel nám ještě ubrat,pak to zase vrátil zpět.Ale já jsem se rozhodla,že si to prostě nechám určit soudně,abych to měla pěkně černé na bílém a hlavně napevno.Tak teď čekám odezvu,že jako proč to ženu před soud,když pěníze posílá a potom zase nervy,až se bude blížit stání... Máme to 22.2. dopoledne,tak zatím jsem celkem v pohodě,ale až to bude blíž,bude hůř... 😖 Je mi totiž jasné,že to bude vidět jako šanci pokusit se vysoudit si nižší částku,než kterou mi teď posílá dobrovolně.A jen tajně doufám,že já si to tam obhájím.

vm: zrovna jsem si říkala, že máš asi starostí nad hlavu, že ses teď nějakou dobu neozvala. To mě moc mrzí, jak to vypadá s ex-manželem, že se o malou nezajímá a ani s Terkou to není nic moc. Jak jsem psala, u nás je to podobné, co se týče Tomíka. Pravdou je, že to někdy vypadalo i že to bude fungovat trochu líp, ale teď ho taky 14 dní neviděl a poslední schůzku zrušil, a to původně sám volal, že by ho chtěl vidět a že dorazí... chlapec taky neví, co chce. Když ho vidí, tak se k němu ale aspoň chová hezky... mám pocit, že moc nechce vidět mě, protože má výčitky, obzvlášť po těch posledních excesech, kdy tak různě nedorazil, kdy měl a má pocit, že mu to budu předhazovat. Já mu to už ale předhodím hned a pak už to neřeším, nechci se s ním hádat pak před malým, i když je zatím malý, aby to pochopil... ale nerada bych, aby se stalo pravidlem, že kdykoli přijde "tatínek", tak je dusno větší, než je nutné. Jenže bohužel, když chce vidět tomíka, musí vidět i mě, jinak to nejde. Tak uvidíme...
S tím soudem ti budu držet palce, úplně mě dostalo, co jsi před časem psala s těmi penězi a bytem, to mi přišlo nehorázné. Tak snad soud bude při tobě a zůstane to na té dohodě, co jste udělali a nedopadne to na míň peněz než předtím.

ahojky všem toto je tak trochu univzkaz, ale nebojte už brzo přijdu🙂))zítra dorazí noťas a net je otázka týdne doufam, těšim se až se zas přidam, jinak se máme skvěle, nic nám nechybí, mrkněte na nový fotky a mějte se blaze.-)paaaa

jejda, verled, zrovna jsem na tebe myslela, že ses dlouho neozvala. Krásné fotky. Brzo napiš, jak se vede.

Ahoj děvčata, tak se ozývám taky po nějaké chvilce. Jen mě spíš zajímá, jak se kdo máte... Tomíkovi byly v pátek 4 měsíce. Už se máme spolu docela dobře, i když je to pořád někdy náročné. S ex-přítelem stále stejné, včera přijel za Tomíkem i se svojí mámou. Dárky, které slibuje od Vánoc, zatím nic. Peníze nějak dává, ale to je tak celé. Před svojí maminkou se tváří, jak za námi chodí a jak je všechno v pohodě... a já jsem to před ní nechtěla řešit, že to tak úplně není.
Jinak jsem potkala jednoho nápadníka, který vypadá, že by o mě stál, a který se zajímá i o Tomíka, ale já si nějak nejsem jistá, jestli na to mám. Vůbec se na nový vztah necítím. Myslím, že ještě nejsem docela ok a nějak si to nedokážu představit. Tak to nechávám tak plynout, zatím jsem ho viděla dvakrát a i jsem mu napsala, že pokud má zájem, takže musí mít i trpělivost, že to není teď pro mě jednoduché a že si nepřipadám zrovna v pohodě. Jsem si říkala, že nemá smysl se nějak přetvařovat a lovit nové tatínky za každou cenu, to fakt ne. Taky nevím, jestli až by třeba časem pochopil, že otec Tomíka bude v našem životě stále nějak figurovat, a že se čas od času objeví, jestli to bude schopný akceptovat. Myslím, že on sám si na spoustu otázek bude muset odpovědět taky. Nakonec - času dost. Já nemám kam spěchat. Nicméně pozitivní zpráva aspoň je, i kdyby nic jiného, že nějaký chlap, který by měl zájem, vůbec existuje. Ono slyšet po tom všem, že vypadám dobře a že se mnou někdo rád stráví čas, je milé.
Tak tož tak. Jinak zima už je strašně úmorná a těším se na jaro. Mějte se všichni pěkně.

Bara, pozerala som si tvoje fotky 🙂
ani sa necudujem, ze uz mte napadnika.
ste obaja s Tomaskom strasne zlati.... ved uvidis, ako sa ten novy vztah vyvinie.
ja som mala tiez hned po rozvode napadnika, ale vtedy som este nemohla....nebola som na to pripravena...
a to uz mal syn 2 roky. kamaratila som sa s nim, uprimne som mu povedala, ako to so mnou je.
terajsieho muza som si nasla az o 3 roky neskor....
potrebovala som samotu, ale aj som si uz davala vacsi pozor, bola som opatrna a sledovala som ine vlastnosti u muzov.
podla mna je dobre, ze sa u teba nieco deje...aspon ti to doda sebaistotu.
jasne, ze sa tatinek pre Tomaska a manzel pre teba vzdy najde! 🙂

ahojky kočičky, jsem už onlaaajn tak tu budu s váma máte radost??.-)hiii jinak jsem právě dodělala album, myslim že se pobavíte😀D

Ahoj holky.
Filipa: Díky. No, já si taky nejsem jistá, jestli to je teď ten správný čas, tak to nechám asi běžet a uvidíme. Myslím, že on to taky nějak tak chápe a do ničeho mě netlačí, ví, že se musím starat o tomíka, a jemu tolik času věnovat nemůžu, ale sám děti nemá a tak se některé věci těžko vysvětlují. Na druhou stranu, přiznal se, že jeho předchozí vztah skončil na tom, že on se na děti necítil a teď po delším časovém odstupu pochopil, že by po dítěti vlastně toužil. A k Tomíkovi se choval hezky a už vymýšlí, jak to zařídit, jak strávit čas tak, aby to bylo v pohodě pro mě i Tomíka. No ale jak jsem psala, já si nejsem jistá, jestli se na vztah cítím a taky - znám ho chvíli a moje důvěra v mužské je teď dost otřesená. Krom toho, otec Tomíka se nějak objevovat do budoucna bude a nevím, co se bude dít a jak by to ten druhý mužský byl schopný zvládnout. Ono to bude do budoucna ještě prostě těžké...
Verled: jsem ráda, že ses ozvala. Tadeášek vypadá úžasně a moc vám to sluší. doufám, že se máte dobře. Držím palce.

Báro, buď v pohodě, dnes je snad 50% dětí z rozvedených rodin, takže existence "původního" a "novýho" tatínka současně je vceku standard.
Jestli dotyčný za něco stojí, tak se s tím vypořádá jako chlap. Jestli ne, byl by celkem k ničemu, takže by nebylo čeho litovat.
Nic nelámej přes koleno ani na sebe netlač, na chlapa je času dost, vždycky se nějaký někde objeví.
Myslím, že důležitý kritérium úspěšnosti nového vztahu je to, že nový partner musí plně akceptovat tvoje dítě. Ne nutně jako jeho náhradní otec, ale musí být v pohodě s jeho existencí. Pokud bys musela někdy dělat kompromisy mezi dítětem a partnerem, není to pro vztah dobře. Dítě má (a asi je to dobře) vždycky přednost
🙂
Klidně si užívej výhod toho, že jsi sama, a máš obdivovatele! To je přece super! a uvidíš, jak se to vyvine dál... každopádně to pro tebe dobře dopadne
😉

bara:děkujem,však vy jste taky pěkný🙂a máš pravdu dej na sebe a svůj pocit, ono to nějak dopadně, ale ten tvůj se koukam nespravil, těžký pořízení, něbuď z toho smutná může si za to sám🙂těžký to nebude neboj, je to všude.-)to zvládneš...........kopa má pravdu..
.hele holky nezačnem řešit snad i jíný tééma??.-)))myslim že tim jak je to furt dokola si jedna druhý připomínáme že jsme na to samy🙂))......všechny to zvládnem jako prd,věřte tomu....všem nám přeju šťas´tný konce ať už s tatínkama pravýma nebo náhradníma🙂.

bara:jinak my se máme suprově.-)