Přehnaně se bojím o 4měsíční dceru
Ahoj,Já už jsem zoufalá.Dlouho jsem si přála miminko a když se mi ten malý uzlíček narodil brečela jsem štěstím.Jenže druhý den se mi to nejak otočilo a já nevěděla co dělat.Prostě jsem už neměla ten krásný pocit na který jsem se tak těšila.Přestal mě bavit život a já myslela na nejhorší.Pořád jsem si říkala co jsem to za mámu,že nemá radost.Hodně nocí jsem probrečela a říkala si že snad tu mateřskou lásku nepocítím a za ten pocit bych se kamenovala.Po měsíci se mi to obrátilo a ted ji miluji víc než svůj život,jenže zase problém jsem vystrašená aby byla v pořádku zdravá a štastná. Jsou jí 4 měsíce a já nemyslím na nic jiného. Mám přečtený snad vše co by miminko umět mělo a nemělo.Vždycky jsem si říkala že jestli se mi poštěstí a já budu mít ten poklad ,tak nikdy nebudu řešit co umí a co neumí.Sem se spletla.S manželem se hádáme,protože on je v pohodě a já okolo malé pořád něco řeším.Vím že se každá máma bojí.Měli jste to taky tak a pomáhal vám psychicky manžel?Já si přijdu zralá na psychiatra a manžel stále flegmouš.
Já to asi špatně napsala,ale právě jak všechno čtu tak se taky bojím že bude něco v nepořádku,říkám si že je lepší nic nehledat a nesrovnávat.Jenže bohužel mám přístup k internetu 🙂 Snad to přejde jak píšeš.Ale zatím jsem jak blbá,asi bych potřeboval praštit po hlavě.
@handula83 Strach o miminko je přirozený, nosily jsme je pod srdíčkem a jsou jakoby kus nás... Jen se zbytečně nestresuj, přenášíš to jak na miminko tak na partnera. Snaž se myslet pozitivně a zapojovat selský rozum... Teď jak poroste,tak ti bude dělat jen samou radost a uvidíš, že tě překvapí každým dnem něčím novým a ty zapomeneš na knihy a články z netu...
Z toho co píšeš mi přijde, že si měla velké popordní blues, ne li už náběh na laktační psychózu, pokud ty obavy nemizí a v běžném životě tě omezují, uvažovala bych o návštěvě psychologa, nebo se aspoň svěřit praktickému doktorovi. To co popisuješ jsou typické úzkosti (úzkostná porucha), tam ty velké strachy člověk ovládat moc nemůže a s pomocí psychologa se to dá vcelku dobře zvládnout. Uvidíš sama jak se to bude dál vyvíjet, ale pokud by to do měsíce do dvou neodeznělo, nebo se to nezmírnilo, tak bych vyhledala odborníka 😉
@handula83
@chimny
Já zase co týden naběhla k dětské, že mi malá nepřibývá na váze.. Vyřešila to - zakázala mi doma váhu. Hned, jak ji manžel odnesl kolegovi z práce se můj stav zlepšil. 🙂
Obavy jsou normální, střídání lásky a nelásky asi občas taky - jsme jen lidi a ne inkubátory nebo dojnice (s prominutím - já si tak ale vážně někdy připadala). Manželovi to prostě vysvětli, že víš, že se chováš jako cvok, ale pudí tě ty věci prostě řešit, přiznání je polehčující okolnost a u nás to zafungovalo skvěle - hned z něj byl chápavý ochranář. 🙂 Každopádně, jak píše anushka111, svěřila bych se při nějaké kontrole aspoň dětské, u mě pak bylo řešení úplně jednoduché. Držím pěsti!
Drž se holka, mám to stejně.
Manžel po každé, když ho kárám, že dělá něco špatně (přebalování, úchop dítěte, pasení koníků apod.), tak mě má na háku 🙂 A já sem vystreslá z toho, že kvůli špatným úchopům bude mít potíže s páteří, špatně přebalená se mi pročůrá, špatné pasení=špatný vývoj apod. Manžel mi říká, že jsem moc outlocitná a moc to řešim 😉 Asi jo, ale je to naše první a vymodlené dítě a já bych chtěla dělat vše správně. Už teď zjišťuju, že sem některé věci dělala špatně a mrzí mě to a vyčítám si to, ale už to nevrátim a jsem alespoň ponaučená pro příští mimčo. Ono je to tak asi vždy, na prvním se člověk učí a při dalších už to máme v malíku. Vim, že to někdy přehánim, ale malá prospívá, je zdravá, veselá a usměvavá a u Dr. je vše v pořádku, tak sem celkem v klidu 😀
Měla jsem to taky tak, bála jsem se úplně hrozně moc, přítel nic neřešil. Říkal, že blázním. Já jsem se ale spíš bála, že bude nemocný, ne že něco nebude umět. Možná jen ze začátku jsem se bála, že nepase koníky. Pak jsem si ale řekla, že ho budu mít stejně ráda, tak nemá cenu to řešit. Nejlepší je nic nečíst. Všechno to přejde🙂
@handula83