Vyčerpání a nezájem o syna (9 měsíců), máte zkušenost?

@pissskotka díky, já bych to jinak nenašla. no, přítel by s nikdy nedovolil mi říct, že máme doma bordel, to spíš třeba řeknu já a pak se čertím, že on řekne, jo, to je fakt 😀 jako je to fakt, ale přesně, jak říkáš, s tím dítětem celý den, to je to sice možné, ale já preferuju buď si i odpočinout (aj u toho pc vyhnít) nebo být s malým. a je fakt, že jak jsem unavená, tak ani nemám náladu celý den pobíhat po bytě a uklízet a vaři, zejména když se dokola opakuje i to, že musím uklízet po muži, to mě dokáže strašně vytočit, vím, že on jde ráno do práce a tak, ale ten hrnek od kafe, to by snad aspoň do dřezu mohl dát a pikslu s kafem uklidit, to jsou drobnosti, ale mně to vadí, protože si připadám jak služka, to přece není normální po něm všechno uklízet, ne? jako on i umeje nádobí a tak, ale tyhle každodenní pitomosti mi moc vadí.

no, jak to píšeš, ale to víš sama, bylo to asi opravdu unáhlený rozhodnutí, ale miminko už máte a je nutný se k tomu nějak postavit, teda to nemyslím na tebe, ty si moc dobře uvědomuješ, jak se věci mají. přestěhovala ses někam daleko od svých známých? já jo a mám tu jen jednu novou kamarádku, ale jsem za ni vděčná, jako je to sakra rozdíl od mého "minulého života", ale aspoň něco. taky mi strašně chybí ta volnost, moct si organizovat čas podle sebe. já pracuju na živnosťák, takže jsem i dřív třeba přes den byla někde venku, se známýma, projít se, po nákupech a pak jsem večer a do noci pracovala a ráno dlouho spala. takže sakra rozdíl 🙂 můj starý život se už nevrátí 🙂 ale utěšuju se, že za dva roky malej půjde do školky a budu mít zase víc času.

já třeba i doma docela ráda uklízím a ráda vařím, ale ne z povinnosti a ne každý den a ne uklízet pořád dokola to samý, když to zvládne i někdo jiný, že jo? ale to bych se opakovala.

s tou tchýní tě chápu a děláš dobře, aspoň máš odní pokoj 🙂 a studené večeře bere? teda v tom smyslu, že se ho na to nebudeš ptát, ale normálně mu je aspoň třikrát týdně naservíruješ 😉 přeci jen večer máš práci s malým, uložit ho a tak, aspoň ti to trochu pmůže i s vymýšlením, to je aspoň pro mě to nejhorší, vymýšlet, co se bude jíst a přemýšlet, jestli to bude jíst.

a pokud přítel nerad vaří, tak přce od tebe nemůže vyžadovat, abys vařila ty a s chutí. ale chápu, že vysvětlit mu to asi není tak snadný. stará se aspoň o dítě? jako v tom smyslu, že ti večer nebo o víkendu odlehčí? aby si ho vzal na půl dne ven? to ten můj jo, v sobotu a v neděli je fakt půlku dne nevidím, což mi pomáhá se dost odreagovat

a jenom jsem ti chtěla ještě napsat, jestli bys chtěla zkusit nějak v klidu řešit malýho, možná jen potřebuje víc tvojí pozornosti, taky to nejde pořád, ale zkus to, třeba bude míň "zlobit", můj syn je zlatej, a to mu nedovolím naprosto všechno, ale je celkem spokojený dítě, když teda má uspokojený i ty potřeby kontaktu se mnou a her a tak. jinak jak se začne nudit, tak je to protivka

přeju, ať se to u vás nějak vyvrbí. je mi líto, jak je to u nás, a vždycky i když čtu, jak je to jinde, strašně bych chtěla, aby ty dětičky byly spokojené a aby to i mezi rodičema bylo dobrý, ale sama nad sebou jsem trochu zlomila hůl, jakože je to ve mně, že teď k příteli už zdaleka necítím to, co dřív 😔

@zizala79 No já si moc dobře uvědomuji, že malej takhle zlobí, protože nemám čas se mu věnovat..to je jasné, když mám chvíli klid a hraju si s ním, tak je suprovej...

teplé večeře teda rozhodně nedělám 😀 ještě to tak...to mu naštěstí nevadí, je tak zvyklej..

Já jsem právě taky měla úplně jiný styl života..a navíc se mi nestalo, že bych měla někde neuklizeno..mám ráda pořádek a vše na svém místě...proto mě asi teď tak moc deptá, že na to nemám čas..a pořád se honím..

nechci aby to vapadalo, že jsem nějaká krkavčí máma nebo tak něco 🙂 nejsem na tom až tak, že bych propadala do depresí a potřebovala psychologa 😅 jen spíš jak to na mě vždy všechno padne, a to že přítel nemá zájem..
Ale každopádně se také těším až malej povyroste, bude samostatnej a já se budu moci konečně znova zařadit do ,,normálního´´ života 🙂 pak už to bude určo supr...a snad se také vyřeší i to napětí co je mezi mnou a partnerem...říká se, že kritický je 7 rok..a my máme teprve 5, tak to se asi pak zabijem 😀

@pissskotka jj, já jsem to nebrala jako že jsi neschopná a zlá matka, sama vidím, jak je těžký se tomu dítěti věnovat na 100 %, to skoro ani nejde, aby se dalo stihnout i něco jiného. dneska se mi napřklad trochu podařilo umýt nádobí, udělat těsto na palačinky, péct je teda budu až později, ale jinak mi neskutečně vadí, že nemůžu vysát a vytřít, to s dítětem fakt nevím jak bych udělala, ohrádku nemáme, v tom by mi asi nebyl, z postýlky se už sápe, už mi i spadl, tak tam ho dávat nemůžu, špína na zemi mi vadí strašně moc 😔
jsem ráda, že se tady na MK občas nějaká mamka najde, která má podobné problémy, super matek je všude až až 😀
zkus přítele trochu zapojit, jestli je teda aspoň trochu schldný se s ním nějak domluvit. třeba mu dítě večer opravdu na hodinu dát, nebo o víkendu, ať si můžeš uklidit, určitě ti to udělá radost. mně teda jo, na pklid nejsem maniak, ale bordel mě taky deptá a po době, kdy jsem na to neměla čas a přítel si pak malýho vzal a já mohla polidit, tak jsem to udělala i radši, než abych se vyspala 😅

@zizala79 ahoj, ja to tak nemam porad jako ty ale casto jsem strasne nastvana na starsiho, ktery zlobi, a jsem strasne vycerpana, jsem porad nemocna, huba samy opar, takze te chapu, a navic uz rok zijeme na vesnici kde nikoho neznam, detske centrum je tady blbe v tom ze jsou tam furt nemocne deti a uz tak mam syny furt nemocne kvuli starsiho takze nechodim.
akorat asi pred dvema mesici jsem se rozhodla ze zacnu delat neco co me bavi, tedy zacla jsem jezdit na koni, behem te hodiny a pul je manzel s detmi. a je to uzasne, vratim se uplne jak vymenena, jenze behem tydne do toho zase "zapadnu". opravdu mam jen dve deti ale mam dost.....
jedine co ti muzu poradit, je aspon jednou tydne nechat deti manzelovi, a vypadnout sama, kdekoliv, na bazen, nebo do kina, co te bavi...zezacatku se ti nebude chtit, prijde ti ze nemas na to silu jeste nekam jit, ale kdyz to parkrat zkusis tak zjistis ze ti to dela dobre...
hele ono bude lip, do roka je to pakec, ale ono to prejde, ve dvou letech uz bude pekne spat, jist mozna i nemixovane veci, a pak kdyz jeste pockas chvili tak bude bez plen, bude mluvit, pujde se s nim domluvit, necha te vysat, uklidit, uz to pochopi, a mozna ze ti i bude pomahat. ja se strasne zlobim casto na starsiho syna, protoze zlobi, ale precejen si da veci vysvetlit, sam si zajde na zachod, naji se...a co vic, od tri let ho muzes dat rano do skolky, za tu dobu navarit, uklidit a jeste si odpocinout....chci jen rict ze to tak furt nebude, bude lip...

a jasi uz rikam jak uz mam dost tech plen, a to mam latkove a uz me to leze krkem, a rikam si paneboze este prinejmensim pul roku nebo rok nez se odplenkuje....ale pak si reknu ono to utece a bude to uz za chvili, bude mit slipy, bude klid.....
je to tezky no....jedina rada je, obcas od toho vypadnout, jinak clovek fakt zblbne.....

@zizala79 😅 je fakt, že od té doby, co máme dítě, tak velmi ráda uklízím, protože si u toho mentálně odpočinu..tedy je fakt, že uklízení jsem vždy dělala jen tehdy, kdy jsem na to měla chuť, ne z povinnosti...

@meleri nemoce 🙄 já mám "nachlazení" už dva týdny, teď na to beru atb a MM mi před pár dny řekl, že je vopruz, když přijde domů, jsem pořád unavená a pak si jdu brzo lehnout... fakt na to nemám odpověď, si asi nevšimnu, že frkám a vůbec 🤐

jinak někam chodit, to se mi fakt nechce, i když vím, že by to bylo ideální. například v sobotu vypadnout na 10 hodin, jako on chodí do práce (s cestou aobědem 10 hodin), aby pochopil, jaký to je mít to dítko celý den, protože on si ho ráno vezme, jdou ven, ale dojdou na oběd (malej zatím jí sám a my až spí) a to se svalí, jak je z toho strašně vyčerpanej a se starám, pak někdy vařím, někdy on, odpoledne to samý, jdou ven, ale přijdou na svačinu a nefunguje 😔 to mě mrzí, protože já to svoje dítě miluju, ale potřebuju si fakt odpočinout od té rutiny plínek a jídel a hraní 😔 blbé s tím někam jít je, že fakt tady nikoho neznám (mám teda jednu kamarádku, ale bydlí na druhé straně velkého města a teď je těhu a má problémy, takže nikdo) a ..a...a...a... výmluvy 😔 přemýšlím o tom pořád, třeba plavání nebo něco!

teď mu je 15 měsíců a už je to mnohem lepší, ale je fajn, že se toto témaobčas oživí, třeba někomu dalšíu též pomůže. do roka fakt mazec a teď lepší, mnohem, jen musíme prostě chodit třikrát denně ven (dvakrát já a jednou tatínek), co bude v zimě 😔 jakože ven a na hřiště a lítat a sbírat šutry a ocucat pár prolejzaček a tak, jinak je to náročné

nejvíc mě děsí, že bych ráda ještě jedno, prostě si říkám, že "je to tak správně", aby nebyl jedináček, ale fakt nevím, jak to budu zvládat.... jakože bych chtěla tak, aby kluk už chodil do školky, tak se třeba zadaří

mimochodem dnes jsme doma přes noc sami a celý den a ztítra nevím, do kolika, ale musím říct, že je to oddych 😔 sice náročné celý den s dítětem aj večer (to přes týden nastupuje tatínek, aj koupe, takže si zas tolik stěžovat nemůžu), dneska vše já, ale teď si tu hniju a jsem v klidu, mám asi aj ponorku na muže 😅

taky máme látkovky, ale poslední dva týdny je bojkotuju, snad zase později...

@blandik já bch si tak strašně ráda uklidila, o víkendu jsem dvě a půl hodiny žehlila, ale fakt nemám poslední dobou ani fyzickou energii, přes den často spím, aspoň hodinku z těch dvou, co spí dítě a pořád mám pocit, že jenom vařím kaše a obědy a to si vařím dávky na dva dny, ale je to pořád dokola 😔

@zizala79 nemoce jsou fakt blbe, a myslim ze zeny jako my maji slabsi imunitu po tehotenstvi, sestinedeli, hned vsechno chytnem. chlapi aspon ty co znam vcetne meho jsou takovi ze nemaji s zenou slitovani a vadi jim ze se zena nestara o ne...a starat se o zenu se jim nechce.....

ja ziju v cizine a o vsechny amaradky jsem prisla protoze me muj manzel premluvil a prestehovali jsme se na skoro totalni samotu a ty kontakty proste upadly...takze te chapu...ja jedine co tu mam tak je ten kun, o ktereho se staram a pak na nem jezdim a pak priroda....a z te uz mi hrabe proste potrebuju obcas mesto! tak zkus treba to materske centrum, s trochou trpelivosti tam treba najdes dobrou kamaradku...

ja jsem prisla na to ze ta unava je i psychicka...jak je clovek zdrbly z toho ze je furt doma s deckem tak je jak zivouci mrtvola...doporucuju fakt se prekonat, nechej dite manzelovi..nemysli na to co se bude dit v tve nepritomnosti a proste vypni a delej si co chces, zajdi si do mesta po obbchodech ja nevim proste i sama ale nejlepsi je delat fakt co te bavilo predtim...a vracet se k tomu pravidelne je to jedine jak prezit...

druhe dite je super ale je to makacka a dobre rikas ze je lepsi pockat az bude prvni ve skolce nebo ve skole, jinak je to na zblazneni...sice je spousta zen, ktere maji dite po roce nebo po dvou, ja mam deti po dvou letech a fakt uz bych do toho nesla, proste na to nemam, ted s tim co vim tak bych byla pockala ctyri roky....ale zas to ma vyhody ze na sebe nezarli, maji se radi, jsou furt spolu.

ja mam s manzelem taky blby vvztah od te doby, co ziju tady v tom zapadakove tak ho nenavidim za to ze me prekecal tady jit....on si rano vypadne do prace a ja musim hnit tady...kdyz mam auto coz je parkrat do tydne tak odsud mizim..tady neni ani duse cely den....me ceka neco podobneho pristi vikend, budeme uplne sami a ja se na to normalne tesim, bude to makacka ale aspon dva dny neuslysim to jeho kazani a sekyrovani....

@zizala79 jj, je to stereotyp, naše dítě už má čtyři roky a tím, že jsme se nějak vydali přes výchovu jinak, tak jsem ten pobyt s ním doma měla a mám takový spestřený, že jsem přes tu výchovu nějak cítila ,že se měním i já a brala jsem to jako osobní růst, když to tak nazvu...jinak mě hodně, hodně pomohla jedna věc, kterou jsem si vyčetla a to je - když se mi nechce si hrát, nebo vařit, nebo mi vadí, že křičí..atd..tak se na to podívat jako na určitou myšlenku v hlavě, kterou si možná ani skutečně nemyslím -pomáhá mi konkrétně věta, když si řeknu - jak by mi bylo, kdybych teď necítila to, co cítím (ježíší, mě se nechce si pořád hrát...) a jak by mi bylo, kdybych si teď hrát chtěla.. a fakt mi to pomáhá, že se mi pak chce hrát, najednou uvidím to svoje dítě, jak celé září při té hře a já si uvědomím, jejda, vždyť já si to hraní můžu i užít, nemusím pořád myslet na povinnosti nebo na to, že jsem unavená..zjstila jsem tedy, že mezi tím, co cítíme uvnitř (si myslíme) a tím, jak se skutečně můžeme cítít je velký rozdíl, stačí si uvědomit, že máme volbu...nevím, jesto to je srovzumitelné..

@meleri ach jo, to je masakr 😔 já čím dál tím víc nemlžu MM odpustit, že mě "nutí" s ohledem na naši finanční situaci, která je podle mě prostě zaviněna jeho malou schopností dupnout si v původní rodině (tchýně, ne ex), pracuji hned od po šestinedělí a často mi to jde hlavou, protože to bývá zdroj mé nervozity, neodpočinutí si o víkendu a tak 😔

@blandik jj, vím, trochu jsem pročetla fórum o výchově a MOC mi to pomohlo!!! začala jsem s dítětem/na dítě mluvit jinak a je to fakt strašný posun (zejména pro mě!) a mám dojem, že to velmi dobře vnímá a ta pozitivnost, o kterou se snažím, je velmi dobře patrná. když jsem doma sama s ním, tak tyhle stavy nemívám (pokud například nezapnu komp a nemusím se na něco "strašně urgentně" podívat na netu, ale učím se s tím bojovat a předcházet tzomu a nezapínat 😀 ), dřív jsem měla pocit, že mi něco "utíká", že mě nenechá dělat věci, co já chci, ale pochopila jsem, že on potřebuje dělat věci, co on chce, tedy co on potřebuje, hrát si, chodit ven. musím na fórium zajít 😅 aby to tu nebylo off topic, mám pocit, že nadcházejí záchvaty vzteku (15 m...), přijde mi to brzy

od té doby, co jsem tohle téma založila, jsem se snad dostala z toho strašného zoufalství, únavy a rezignovanosti a jsem za to vděčná, s ohledem na problémy s MM a na to, že jsem taky totálně vytržená z původního prostředí uvažuju o tom, jestli bych do toho šla znovu, ovšem tato otázka jaksi neexistuje, protože už je tu dítě a je to hotový. jen se ve mně trochu bije to, že já tu podle dosavadních zkušeností asi opravdu šťastná nebudu, ale nechci, aby dítě vidělo otce dvakrát do roka, takže asi "ten komp prostě nebudu zapínat"

@zizala79 Jojo, mockrát jsem měla tento pocit, hrozný stav, totální apatie. Naprosto vždy mi pomohlo zmizet z domu, nechala jsem syna manželovi a tradá, pokecat u pivka s kamarády, kteří děti nemají, prostě jako za starých časů, vždy to pomohlo.

Ahoj,po precteni prvnich par prispevku se mi ulevilo.Vidim totiz,ze nejsem sama s timto problemem.Kolikrat uz mam pocit,ze nemuzu dal.Mam dve deti necele dva roky od sebe.Dceri je 30 mesicu a synovi 7 mesicu.Oba zrovna prochazi pro matku narocnymi obdobimi.Dcera je v obdobi vzdoru.Neni den,co by nemela nejakou hysterickou scenu.Rve,kope,vali se po zemi,mlati rukama kolem sebe a jeci tak,az se pozvraci.A syn je zas v obdobi separacni uzkosti.Jen co mu zmizim z dohledu,zacne brecet.Navic oba dva spatne spi.Dceri se zkazil spanek od te doby,co ji letos odnesl Mikulas dudlika a syn se budi nekdy i kazdou hodinu.Bud mu vypadne dudlik,nebo ma hlad,nebo je pocuranej a posledni dva mesice ma kasel,ktery se nelepsi a v noci ho budi zachvaty.Podtrzeno secteno,uz vic jak 8 mesicu jsem nespala dyl jak 4 hodiny vkuse.Kazdou noc cca 10-15x vstavam.A pres den mam s detmi taky maraton.Babicky tu nemam.Jedna bydli na Morave (450 km od nas) a druha v Praze (100 km od nas).Manzel je kazdy den od 7 do 18 v praci.S detmi je 1,5hod. denne.Sem tam mi pomuze se starsi dcerou.O malyho se pry postarat nedokaze,tak s nim mi vubec nepomaha.Nikdy neprebaloval,nikdy s nima nesel ani na chvili sam ven.Vsechno je na me.Staram se nejen o deti,ale i o velky dum,ktery udrzuji v perfektnim poradku a o psa..Proc to pisu?Protoze vlivem tohodle vseho jsem na dne.Citim se absolutne vycerpana.Nekdy mam myslenky i na to,ze skocim z okna (po mnoha hodinach neuspesneho uspavani,kdy jedno dite konecne usne a druhe ho probudi krikem).Nebo mam chut mlatit hlavou o zed,nebo proste utect od toho vseho hooodne daleko.Prala bych si poradne se vyspat,byt v absolutnim tichu,delat si kdy chci a co chci.Misto toho jsem od rana do vecera nastvana,podrazdena,unavena a pak se to odrazi v mem chovani k detem i manzelovi.Jsem na ne uz zla.Vybouchnu kvuli kazde malickosti.Kolikrat mam sama ze sebe strach.Rvu a biju je.Ano,stydim se za to,ale uz nemam silu to resit jinak.Pak si to hrozne vycitam,omlouvam se jim.Kazdou noc brecim,az sotva popadam dech.Manzel me nechape.Rika,ze jsem zla a protivna hysterka.Asi ma pravdu.Uz spolu ani nespime.Kazdy mame loznici jinde.On o dve patra pod nami,abychom ho nerusili.Je mi strasny smutno a nevim,jak z toho ven.Omlouvam se za dlouhy sloh.Musela jsem si ulevit tady,kde jsou lide,co byme treba mohli pochopit.

Ja len kratucko mam tu bambulku a ideme spinkat,volaj linku dovery skor nez ublizis vazne detom ci sebe ☹

@dzejnysek mám děti cca 20 měsícǔ od sebe.. Věř, že prvni rok mladší dcery si nepamatuju.. Byla jsem naprosto vyřízená.. Babiček taky moc nemáme, velký barák, krize s manželem.. Ale bude líp.. Neboj, za pár měsíců to bude iž o hodně lepší.. Mě teda pomáhá si občas uvědomit, že mám dvě nádherné děti a zdravé a ne každému se to povede.. Ale měl y Ti tedy i manžel pomoct.. Nechej ho prostě třeba víkend hlídat, odjeď k mamce nebonprostě řekni, že jsi nemocná.. Nic jiného mu nezbyde.. Manžel spal rok v jiné místnosti než já s malou.. Ale my měli pak krizi kvůli něčemu jinému..
Každopádně se drž, klidně najmi někoho na uklízení baráku, nebo si najmi nějoho na hlídání, odpočinek je potřeba!!

@dzejnysek moj prispevok nebol centrovany pod zacinajuci ale k tvojmu, klido este radsej pis aspon tu znie to dost vycerpano, a dobre ze si sama uvedomujes vaznost

@dzejnysek tohle chce volno... Krásné a nefalšované volno a odpočinek, jinak se zhroutíš - a já věřím tomu, že po tom volnu, z tebe bude úplně jiný člověk... 100km není taková dálka, aby to nešlo urazit, odevzdat děti a užít si pár hodin až dní klidu a času pro sebe :o) Kafe, nákup a hned je z utahané matky úplně jiný člověk :o) Ale jako vážně - pro mně jsou nejkrásnější chvíle cesty na nákup když nechám děti doma manželovi, nebo slastné okamžiky, když se zamknu v koupelně a dám si dlouhou sprchu :oD Prostě si promluvit s manželem, odvézt děti k prarodičům a odfrknout si :o)

Nejduležitější pro děti je spokojená a šťastná maminka - ne zoufalá troska. Pokud budeš v pohodě ty, tak jim se bude taky mnohem lépe žít :o) Chce to neříkat si, co nejde, ale hledat si způsoby, aby to šlo :o) (mně zachraňuje život školka... dva dny v týdnu platím v soukromé a od té doby, co dcerka nastoupila je ze mně kompletně jiný člověk).

@zizala79 to jsem ti chtěla napsat, že od toho 8měs je to děsné. Děcko zvědavé, furt kramuje, vyžaduje tvou 100%pozornost...taky jsem měla stavy totálního vyčerpání, přišlo mi, že jen vařím, furt dokola uklízím, a jen se starám o děcko, kterého stejně nic z toho, co jsem mu nabízela nezajímalo...ale čím je starší, tím víc je to super, uvidíš, že tě to začne bavit a bude s ním legrace. Já pořád chtěla do práce a ted je mi líto, že mi v září končí RD :o)

@dzejnysek začala bych tím, že bych se vyprdla na údržbu domu a manželovi sdělila, že pokud s tím má nějaký problém, tak ať kouká uklidit sám nebo na to někoho najme. Budeš mít víc času a energie na sebe a děti a to je hlavní - ne vypiglovanej barák

@dzejnysek Holky mají pravdu chce to vypnout a podle toho, jak píšeš, tak hodně rychle. Já jsem měla tuhle krizi při třetím těhotenství, kdy mě bolelo úplně všechno, hormony pracovaly, ztahaná jako kotě. Na kluky jsem jen křičela a občas taky dostali (za což se nenávidím ještě teď). Vykašli se na perfektně uklizenej barák (bordel v bytě - šťastné dítě😀), sedni si s dětma a jen se mazlete, dělej s nima blbosti nebo si jen lehni a koukej, co dělají (to uklidíš časem, postupně - klidně za měsíc). Jdi s nima ven na procházku a nech se vést dcerkou. Zastav se s ní u každýho kamínku, žasni nad světýlkama. Tohle je můj lék, tohle mě dokáže uvést do normálu. A že nemáš navařeno? No a co, objednej si pizzu - malá změnu jistě ocení.🙂

@dzejnysek Mrazí mně z toho a je mi tě moc líto. Prožila jsem něco podobného. Totální vyčerpání. Hnusným porodem to začlo a skončilo to na dvou letech. Rady jsou na prd. Rodiče na Moravě. Chce to spát. Ani jsem vyčerpáním nemluvila, tak jak si říct o pomoc.? Mamka, tchyně by ti nepřijely? Když už děti usnou tak si lehnout taky. Pak se i ten binec zvládneš doma lépe.Já najedla,nespala, kluk řval a řval a když jsem ho odložila řval dusil se a zvracel.. časem šlo si lehnout k němu na zem a dřímat. Ideálně v ložnici na koberci s hračkama.

Holky vsem vam strasne moc dekuju za povzbudive komentare, ale myslim, ze uz jsem klesla tak hluboko, ze se z toho jen tak nevyhrabu... A skutecne nemam nikoho, kdo by mi pomohl... Manzel me nechape. ma me za hysterku, ktera dela z komara velblouda... Mysli si, jaka je to doma s detma pohodicka, leharko.. ze se valim v posteli do deseti, ze si cele dny hrajeme, ze chodim s kamoskama na kaficko, ze koukam na pohadky apod. Jinak uz od porodu spime oddelene. Deti miluje, ale postarat by se o ne nedokazal. Mela bych srach sverit mu je a nekam odejit. To jsem udelala 2x a po dvou hodinach mi volal, kde jsem, ze deti breci ☹ No a babicky? Tychne me zavrhla - jine rodinne duvody, takze s tou uz pocitat nemuzu... a moje mama je tezce pracujici clovek a dle jejich slov: "Babicky v dnesni dobe chteji hlavne odpocivat.", takze te taky nemuzu hodit deti na krk a zmizet... Kor ji, ktera nas vychovala tri (po roce od sebe) a bracha byl od narozeni tezce nemocnej a v tom nejhorsim ji nas tata opustil, takze byla na vsechno sama ☹ Je servana jak pes a vim, ze ten odpocinek si fakt zaslouzi.. Obcas si rikam, jak to delala, ze to zvladla? Pripadam si v porovnani s ni jak babovka, co nic nezvladne. Proto se ji ani moc nesveruju s mymi problemy, protoze bych si pripadala nemozne ☹ Kamaradky tu sice mam, ale vsechny maji taky deti a sve starosti, takze jim deti taky nechci cpat... Dalsi rada - skolka? Za prve dcera (2,5) je jeste moc mala, nikam by mi ji nevzali a sourkomou skolku si nemuzu dovolit. Mesicne disponuji jen 3000 Kc, z cehoz platim veskere potreby deti (na ty me uz nezbyva). Navic je jak urvana ze retezu. Hrozne divoka a mam strach, ze by ji nikdo neuhlidal.
Neuklizet? To taky nejde. To by se manzel zvencnul. Je zvyklej, ze doma je poradek a i kdyz kmitam od rana do vecera, vzdycky najde neco, co jsem neudelala, nebo udelala spatne... U psycholozky jsem uz byla.. kdyz jsem byla jeste tehotna s druhym... Jen na me koukala, poslouchala a nic neporadila, takze uplne k nicemu ☹ Pochybuju, ze ted by mi to nejak pomohlo... Zda se vam, ze jsem pesimista? Asi jo. Deti me zmenily. Driv jsem se furt smala. Ten zivot byl taaaaak jednoduchej! Ale ted? Mam pocit, ze se mi borti jak domecek z karet. Vim, ze bych mela byt stastna, ze mam dve krasne a zdrave deti, ale nejak mi to nejde. Nemam na to silu. Sve deti bezmezne miluju, dala bych za ne zivot. Kdyz jsou v pohode, jsem v pohode ja. Ale jakmile zacnou kricet (nejlepe oba najednou), tak v tu chvili vidim rude. Nenavidim je za to. Vim, vim, zni drsne, hnusne... Nedivila bych se, kdyby me za to lidi chteli ukamenovat. Ale kdyz breci... nedokazu to popsat... tak to nejsem ja. Snazim se zachovat klid, ale obcas to proste nejde ☹ Je mi to hrozne lito a prave proto si rikam, jestli by vsem nebylo lip beze me.. Do haje! Uz tu zase rvu jak tur... Jdu si lehnout, dokud je chvilku klid...

@dzejnysek no tak to ať se jde milej manžel bodnout... Jako nezlob se na mně, ale dělat dusno kvůli nepořádku a ještě nepomoct, to bych ho asi vynesla v zubech... U nás doma to funguje tak, že prostě každý máme 8 hodin pracovní dobu, po které se o zbylé povinnosti v domácnosti dělíme. Neumím si představit, že by v době, kdy jsme neměli děti, přišel z práce - stejně jako já - domů a nechal na mně chod domácnosti. To prostě ani náhodou. A v této "zavedené normě" pokračujeme i nadále... Já se starám o děti - vařím jím, hraju si s nima a doma udělám tak nějak co stihnu, on pracuje. Pak přijde domů, pomůže mi s dětma a společně uděláme domácí povinnosti, co jsem předtím nestihla. Díky tomu nám zbyde navzájem čas na sebe :o)

Myslím si, že tvůj muž si musí hlavně uvědomit, co péče o děti obnáší. Přes to prostě vlak nejede - do té doby s ním prostě nehneš... Věř tomu, že i když s nima zůstane sám, žádné doživotní následky to na nich nezanechá (udržet je při životě dokáže), najdi si nějaký opravdu důležitý důvod, proč na půl dne odejít a udělej to. Je to něco, co jsem už pár ženskejm v minulosti radila a většině z nich to pomohlo...

To je jak když přijde domů můj muž, já po celém dni úplně vyšťavená - momentálně mladší rostou zuby, takže furt jenom ječí - a obě holky se s ním tulej, rozdávaj úsměvy, a jsou to největší sluníčka na světě :oD Kouká na mně a diví se, proč jsem tak domordovaná... Prostě když přijde tatínek, děti jsou rádi, že mají změnu a chovají se úplně jinak, než celý den, který trávili jenom s maminkou :oD Naštěstí můj muž obě holky hlídal už několikrát, takže moc dobře ví, že zdání klame - no a ten tvůj to potřebuje pochopit...

@dzejnysek Taky kroutím hlavou - manžel Tě buzeruje kvůli pořádku, sám neudělá nic, finančně to taky nekompenzuje... Měla by sis s ním pořádně promluvit a nenechat se odbýt kecama o hysterce. A klidně bych mu udělala i scénu. My to máme podobně jako @anetka1701. Samozřejmě, že muž mívá občas tendence řešit, jak k tomu přijde, že dorazí z práce a má se starat o malou (zatímco já jdu vařit 🙂), ale vždycky mu to rychle vysvětlím 🙂 Aby to zas neznělo, že je podpantoflák - to určitě ne, ale tohle mu přijde samotnému samozřejmé. Myslím, že chyba byla, žes to manželovi od začátku tolerovala a neřekla mu rovnou, že takhle teda ne, ale snad není pozdě to napravit. A fakt bych se vykašlala na ten úklid a věnovala se dětem a pokud by mi zbyl čas, tak bych ODPOČÍVALA. Teď budu hrubá, ale ať se manžel třeba pos... Bere snad ohledy on na Tebe? A když už se nestaráš o to, jaké dopady to má na Tebe, tak to udělej aspoň kvůli svým dětem.
Držím palce!

Přeji pěkné odpoledne! S pochopením čtu Vaše příběhy, protože procházím tím samým a nikdo v mém okolí to nechápe. Každý mi předhazuje, jak si mám mateřskou užívat, mí příbuzní kroutí hlavou, proč nejsem ultra super šťastná a já jsem s každou poznámkou o mateřství frustrovanější o něco víc, než bych si vůbec dokázala představit. Když opomenu porod (trval tři dny v kuse), tak začátky s mým synem jsem vnímala jako noční můru. V chytrých knihách jsem se ještě před porodem dočetla, že kojenec má spát 20 hodin denně. Náš syn spal 4 hodiny denně a to nikdy ne v kuse. Házel tzv. desetiminutovky a permanentně řval. Řval na ruce, řval u prsa, řval v kočárku........Můj manžel byl od rána do večera v práci, v noci ho neprobudí ani rána z děla, první rok jsem měla takovou absenci spánku, že tomu teď ani já sama nevěřím. Pořád si opakuju, že máme krásný zdravý dítě, ale ten "masakr" na začátku mě natolik vyšťavil a otrávil, že si stále neužívám. Syn je hodně zvídavý a živý dítě, za minutu dokáže převrátit byt na ruby, už mám tak vycvičené reflexy, že dokážu předvídat každou katastrofu, každý pád a vidím i za roh. Do toho to jeho vztekání a kňourání, byla jsem na to alergická vždycky, o to víc teď, když slyším svoje dítě. Všechno se samozřejmě projevilo i na našem vztahu s mužem, hádáme se dost často, pořád dokola. Na pomoc příbuzných se nemůžu spolehnout, s tchýní jsme se po její permanentní kritice přestali stýkat a moje máma je nemocná, sama má svých problémů dost. Od rána od pěti jsem v pohybu, sednu si jenom na chvilku ke kompu, nebo se trochu raduju z procházky venku - i když - co chodíme, cítím se opět jak hlídací pes. Moje pocity shrnu do jediného - musím to zkrátka přežít 😢

@zizala79 ,......................koukám,že se u Vás situace asi změnila,když v květnu očekáváte dalšího potomka 😉

@purplecrow
Neboj to přežiješ!!! Naše malá do dvou let spala jako tvůj syn, v noci se probudila i víc jak sedmdesátkrát a naše "diagnóza" dráždivé dítě. Byla vzteklá a měla svou hlavu, ostatně to má i teď a to už je jí 4,5 roku. Byl to děs, díky kterému jsme měli doma obrovskou a dlouhodobou krizi, ale vyčasilo se a vyčasí se i u tebe!!! Na řeči ostatních se uplně vykašli, zrovna nedávno říkal nějaký psycholog, že matka si své dítě nemůže "užívat" v případě že je pod dlouhodobým fyzickým či psychickým vyčerpáním, protože na nějaké radování zkrátka už tělo nemá energii. Každé dítě časem začne spát a zklidní se tak, že si ho pak můžeš užívat, jen je holt nutné to do té doby vydržet. Přeji pevné nervy a ať je co nejdřív líp!!! 😉

@karotky změnilo se, změnilo. ale nedělám si luze, že to půjde bez práce. nechci už zacházet moc do detailů našeho vztahu, ale myslím, že jsem pochopila, že "chyba" byla dost na mé straně, tedy myslím, že jsem dost dobře nezvládala hormonální změny po porodu a odráželo se to na celém našem životě, cyklická nepohoda. musím si na to po druhém porodu dát pozor a případně to nějak řešit. u mě těch změn po prvním porodu bylo tolik, stěhování, jiná země, bez kontaktů, rodina muže tak trochu "proti mně", jako nemyslím, že jsem jediná chudinka, že jiné to tak nemají, ani se nemusí stěhovat do jiného státu. ženy to v tomhle mají dost těžké, muž obvykle prostředí nezmění ani trochu, ženská nespí, mlátí s ní hormony, atd. je toho po porodu moc.
u nás teď máme období vzdoru, takže zase další nápor na moje hormonama pocuchaný nervy, děsím se toho, jak to bude s dalším miminkem. moc jsem ho chtěla, ale teď mám samozřejmě dost obavy, co a jak
asi to nepíšu moc srozumitelně 😅 ani jsem teď nečetla další příspěvky tady, ale držím všem holkám palce. není to snadné a často se můžeme cítit úplně opuštěné s tím prožíváním

@anushka111
Díky moc za podporu. Diagnózu dráždivé dítě znám 😀 . Nás trápily hlavně koliky a prdy, nepomáhalo absolutně nic. Koliky zase nahradilo vztekání, než se naděju, přijde puberta 😀 . Pořád si říkám, kdy bude líp a síly docházejí. O psychice ani nemluvím. Je mi jasné, že se situace začne zlepšovat a já se vrátím do práce 😀
Jsem tak zoufalá, že hledám podporu aspoň na fórech, v rodině se nemůžu ani nikomu svěřit.

@purplecrow Když to tak čtu, připomíná mi to mé dítě... porod katastrofa, do teď mám noční můry,nespalo, řvalo a tak pořád do kolečka, do jeho roka věku jsem nespala za noc ani dvě hodiny v kuse, do teď nechápu, jak jsem to mohla přežít a že ještě koukám..mateřství pro mě rozhodně není věc, ze které bych se rozplývala (i když, jsem šťastná že ho mám a občas mám zachvaty štěstí 😵 , hodně mi pomohlo, když jsem po roce malého, nastoupila do práce, na týden jezdil k babičce a já doslova a do písmene dřela- vyčistila se mi hlava, já si přišla zase jednou užitečná.. Je fakt, že manžel mi je oporou, pohlídá, já jdu na keramiku, do divadla chodíme spolu běhat, najdeme si čas na skleničku a pohodu.. Jen teda pořád čekám, na ten pocit blaha, exploze lásky... možná, že až nastoupím do práce na trvalo, budu se na něj těšit a pukat blahem... P.S. O jeho vztekání teď ani nemluvím, to je zas kapitola sama o sobě...

@kuliocka17
tak jsme na tom stejně 😎 . Bohužel málokdo v mém okolí mě chápe, často jsem odsuzována za málo šťastnou tvář. Podle mě je mateřská "dovolená" nevděčná a nedoceněná dřina. Odplatou za to má být zřejmě nekonečná láska a jak říkáš, exploze - já stále čekám, čekám 😀 Taky mi chybí práce (zatím nemám šanci se vrátit) a pocit uznání - což u praní, žehlení a nočního vstávání se mi nedostává 😖 Beru tohle krátké období jako přechodné a musím to zkrátka vydržet 😉