Vztah k tchýni po narození miminka. Je jiný?
Ahoj, chtěla jsem se zeptat, jestli se nějak změnily vaše vztahy k tchyni, ať už k dobrému či špatnému po narození miminka.....u všech známých, které kolem sebe mám, se vztahy spise zhoršili,... připadá mi, že tchýně prostě " mají vždycky pravdu" a proto mě zajímá, jak je to u Vás a třeba i konkrétní případ....Také mě zajímá, jak často se vidíte s partnerovou rodinou.......Děkuju 🙂
@atiiinka to je docela hardcore.... tchyně vídá dceru takhle na chvíli, ale chce, aby u ní spala? to je dost zvláštní, ne? jinak dítě není zralý na to spát kdekoliv jinde a bez rodičů....no nevim, každý asi jinak, ale třeba do školkovýho věku by mě to asi ani nenapadlo zkoušet!
jinak, že dcerka tchýni jaksi "nezná", nic neznamená...v tomhle věku si myslim rozlišuje dítě jen rodiče, max. nějakýho prarodiče,s kterým tráví fakt hodně času... pokud se dcerka ke tchyni nemá, může to bejt taky tím, že jí prostě úplně nesedí🙂 vadí jí na ní její tón, síla hlasu, atd...myslim si, že mimča vycejtěj dost i falešný lidi a tak.
nemůžeš si nechat od ní brát dítě z ruky, nedávat dítě spát atd.... čím dřív se jí postavíš (nebo líp postavíte), tím líp. netrap zbytečně sebe ani dcerku...do budoucna bude akorát víc a víc třecích ploch...ted ještě o moc nejde,ale jak se pak s ní budeš dohadovat ohledně pravidel, když bude chtít dítko hlídat, a ohledně výchovy? i když pokud je to takhle, snad bych si i rozmyslela, jestli jí dám dítě na hlídání. vlastně se divim, že tě mrzí, že nechtěla třeba kočárkovat dítě. já bych se jí asi bála to dítě svěřit na tvým místě a byla ráda, že o to nestojí:D mně třeba babičky taky nikdy nevozily dítě...nějak to ani moc technicky nejde, dítě se dost často kojí, takže ho kočárkuju jen já, na hlídání ho nikomu dávat nemůžu (a to mu není zrovna pár měsíců), ale nějak mi to neva, prostě to tak je. tenhle čas uteče, tak je potřeba si to užít🙂
@normalnimatka jj,fakt to tak je. A jsem zvedava,jak to bude dal. Protoze bydlime kousek a s druhou vnuckou se vida z duvodu vzdalenosti minimalne,tak se ted trochu obavam,aby u nas nebyla pecena varena ... To kocarkovani jsem ale myslela v dobrem,prave,ze jsem se domnivala,ze ji bude chtit vidat. Me by to tehdy byvalo dost bodlo (zvykly by si na sebe a i ja to nove vsechno),ted uz jsem ok. A prave,ze mi vubec nesedi jeji pristup. No ja si pojedu ve svem a proste se nesmim dat. Muj muz bohuzel moc pri me neni,opaci jen "vzdyt je to moje mama a preci nas s brachou vychovala" a pry nevadi,kdyz se jednou biorytmus male naboura - jakoze pujde spat pozdeji apod. Tak se vzdy trochu chytneme,ale je nakonec po mem. Tedy,opravdu v zajmu nasi dcery samozrejme. Protoze mi je jedno,kdyz mala bude chodit spat 10x denne na pul hodky a ne dvakrat na hodku (je to priklad), kdyz to ted tak proste ma,tak to budu respektovat.
Naposledy,co jsme u ni byli,jsem male ohrala obed a ona ji vzala a pres skype musela ukazat druhemu synovi a rodine. Takze jsem ohrivala znovu. Fakt na palici
no docela zírám, co jste jako matky ochotný snášet🙂 je to přece vaše dítě, musíte si dupnout a trvat na svým....byť by to skončilo uražením tchýně...byla by to její blbost.samozřejmě nějak nejdřív po dobrým a férově a rozumně...ale jako jak nějaká babička nechápe a nerespektuje spací potřeby, režim, stravování, manipulace atd... tak by měla mít smůlu s babičkováním.
a aby neřekla, že ste ji úplně ochudili o vnouče, jezdila bych tam, ale jen na návštěvy...samozřejmě s manželem, zařídila se podle potřeb dítěte. ale nejdůležitější v tomhle ranku problémů mi přijde táhnout za jeden provaz s mužem a aby ideálně se snažil ukočírovat svou mámu hlavně on a ve všem vás podpořil...