Zbily jste někdy své dítě?

vrtelka
11. říj 2013

Je mi hrozně,ale přetekla mi trpělivost vzala jsem ten na boty jak se tím obouvají a seřezala jsem ji teda řádně,až má obtisk na stehně ,ale ted se dívám ,že se nervuji asi zbytečně ona je vysmátá a ,už o tom ani neví. ☹

lenuskin
28. říj 2013

@diviska No jo, sbohem. Jsi na diskuzi, tak sorry, že reaguju. My dvě jsme tak trochu jako když se baví blbej s hluchým. 🙂

jasekd
28. říj 2013

Diskusi jsem prolitla temer celou.
Podle me placnuti, facka (o biti uz se nebudu ani zminovat) nema valny vychovny efekt, a nechci docilit toho, ze se me deti budou bat, a veci, za ktere je trestam, budou delat stejne, akorat za mymi zady 😝 Takze vysvetlujeme, ukazujeme, obcas holt i zvysime hlas.
Dcera ma ted extremni obdobni vzdoru, podle me je to neco, cim si projde temer kazde dite v ruzne mire.
Na synovi je ted videt dobry vliv skolky (kdyz pominu nektera slova a vyrazy, co odtamtud pritahl 😀 ), jako by zmoudrel, a uz pobira i ty veci, co jsme my uz driv porad dokola vysvetlovali. Verim, ze dcerka k tomu dojde taky 🙂 Na zachvaty vzteku mi zabira si ji nevsimat, odnest ji do jine mistnosti, a rict ji, ze az se uklidni, at se vrati nebo me zavola. Ted uz to netrva dlouho a s usmevem prijde. Mezi lidmi, kdyz ji nemam kam odklidit, se snazim odvest jeji pozornost jinam, abysme nedelaly sceny, ale rozhodne ji neustupuju.
Kluk nejvic zlobi, kdyz je unaveny, vyzaduje nasi pozornost, nudi se... Snazim se pochopit, proc to dela, pripadne ho upozornit, ze ted to fakt nejde. Na nej mi docela zabira ho obejmout, jdu do drepu, koukam mu do oci a mluvim, zabira to jak kdy, lip na kluka nez na holku.

Co se tyka otazky, zda jsem nekdy zbila sve dite? Ano, oba dostali parkrat na zadek. Kdyz kluk schvalne strcil holku na hranu stolu a ta si malem vyrazila zuby, kdyz holka pres upozorneni a vysvetleni neco strkala do pusy - utrhla nejaky bobule z kere atd... Ujely mi nervy a dostali 1-2x pres zadek. Zbytecne. Dal se strkaji a perou a holka obcas i nadale cpe veci do pusy. Nemelo to zadny efekt, jen mne se na vterinu ulevilo a pak jsem se stydela 😅

Nazor, ze matky, co nikdy neplacnou sve dite, jsou extremistky, me fakt pobavil 😅 Par takovych znam, jedna ma dve, teda ted uz tri deti, a ty dve starsi jsou tak vycepovane, az jsem se na spolecnych prochazkach za sve deti obcas stydela, co provadely. A to zrovna nejak extremne nezlobily 😅 Je to i o povaze ditete, ale kdo to takhle zvlada, ma muj obdiv 🙂

redrosse
28. říj 2013

Když jsme byli s bráchem malí, dostali jsme na prdel, když jsme něco provedli a opravdu si to zasloužili. Nevyrostli z nás rozmazlení fracci, co dostanou cokoliv, vždy jsme věděli, proč jsme na prdel dostali a následky to zanechalo pouze pozitivní a to, že už podobnou věc (proč jsme dostali na zadek) opakovat nebudeme (proto jsme taky dostali jen párkrát). Nejsem zastáncem sáhodlouhého a opakovaného vysvětlování, které nemá žádný efekt. Sice jsem podobné techniky neměla možnost vyzkoušet, ale do budoucna vím, že pokud mě 3x neposlechne, po čtvrté mu to opakovat nebudu a na prdel dostane. Nepovažuju to za osobní selhání, ale snahu naučit správnému chování, když už domluvy nestačí.

apollo11
13. lis 2013

Nikoli zbila, ale ruku jsem několikrát použila (i když mírně). Do jejích tří let jsem byla přesvědčená, že to neudělám. Jsem o tom vlastně přesvědčená i teď, považuju to za svoje uhnutí z cesty (někdy je člověk tak vyčerpaný, že se uchýlí k nejblbějšímu zkratkovitému řešení) a nemyslím si a nikdy si myslet nebudu, že je to dobře a že si to "zasloužila". Snažím se z toho vycházet a víc pracovat na sobě a na tom, aby se tyhle situace nemusely dít. Fakt to nevede k ničemu, maximálně k začarovanýmu kruhu. To, čeho si na našem vztahu nejvíc vážím, je právě ta něha a důvěra, kterou nechci narušit.

apollo11
13. lis 2013

..a jen k tomu "zasloužila" - ono podle logických pravidel a vůbec všeho třeba i skutečně zasloužila, ale podle mě výchova není oko za oko, zub za zub 😉

katfan
13. lis 2013

přidávám se.dnes jsem mého syna plácla přes zadek a to zcela zaslouženě.byli sme v drogérii,moje děti tlačli ten malý dětský vozík.nejdřív v klidu,pak se s ním začali honit po prodejně.po krátkém rozhovoru dcerka pochopila,že se to dělat nesmí,synáček to nepochopil ani po 20 upozornění.to jsem ale byla ještě pořád v klidu a mírným hlasem jsem mu říkala,po jednadvacátý,že nesmí běhat s vozíčkem po prodejně,protože může neco rozbít,ublížit si,atd.načež se rozeběhnul a vší silou najel s vozíčkem do velikánskýho papírovýho stojanu s voňavkama,řasenkama atd a posunul ho asi o metr.velké štěstí,že se nic nerozbilo a že se nepřevrhnul.přišel pan hlídač a samozřejmě mě seřval,načež jsem se opravdu nezdržela a přes zadek ho plácla.a dostal zákaz pohádek na 2 dni.

takže ano,mírné plácnutí přes zadek je někdy potřeba.opakuju mírné a občasné plácnutí.

camelinka
13. lis 2013

@redrosse Souhlasím, u nás 3x a dost, nebo počítání do tří funguje velice dobře 🙂 😉

xveronikaxx
13. lis 2013

@katfan jinými slovy, ten citový jed, který jsi přejala od pana hlídače jsi měla potřebu na někom vybít a odnesl to tvůj syn. Protože podle tvého popisu jsi mu nedala na zadek po najetí do stojanu, ale až po té, co tě seřval hlídač... hm... velice poučné...
No upřímně, je to sice jen můj názor bezdětné (jak je mi tu připomínáno), ale mě to přijde bezohledné, dát dítěti na zadek proto, že mě někdo upozornil na chybu a nedostatek autority u dětí...a já být ve tvé situaci - asi bych se zamyslela nad tím, jestli by se to nedalo udělat jinak - např. když vidím, že dítě stále nechápe, že s vozíkem po 20 upozornění se nemá honit po prodejně, proč ten vozík měl stále k dispozici?
Nic bych na to neřekla, kdybych byla přímo u toho, protože bych si říkala - děti jí třeba zlobili celý den, měla těžký den v práci atd., ale já nevím no, tím že to tu ještě obhajuješ...nějak tomu asi nerozumím ☹ Jestli jsem tě urazila, tak se omlouvám, ale přišlo mi to fakt divné, jak si to popsala...

katfan
13. lis 2013

@xveronikaxx pardon,špatně jsem to dopsala.poté,co mě seřval pan hlídač jsem vozík odebrala a Fífa dostal záchvat a hodil se na zem.
plácnutí nebyla reakce na pana hlídače
můj syn nemá nedostatek autority,pouze prochází obdobím,kdy hodně zkouší,kam až může zajít
a ano,tím jsem chtěla říct to,co řeklo už několik maminek přede mnou,že někdy opravdu jedno malé plácnutí nezaškodí

katfan
13. lis 2013

@camelinka jojo,u nás počítání do tří taky většinou zabere 🙂

pieters
12. pro 2013

zdravím,nevěřím tomu že jste všichni tak vzorne matky a sve dítě ste nikdy neuhodily,to mě se to už párkrát stalo a nestidím se za to a ba naopak neznám nikoho s matek které občas dětem nestřelí a že jich znám desítky,příkladné matky v obchodech,kdy se děti vztekají že něco chcou,co uvidíte že udělá matka??Co takhle příklad máte dítě ve škole má psát ukoly a řekne Vám že to psat nebude,vysvětlíme tu tisíckrát dáte domácí vězeni zakážete televizi a prostě všechno a dítě Vám stejně řekne,no a co,tak tady klidně budu sedet,ale psat a ucit se stejně dneska nebudu a že mám jednu takovou známou,tak co udělá matka,když domluva nepomohla,:To je dobrý nepis to a neuč se když se ti dnes nechce,zitra prineses pětku ale bude to v pořadku,protoze bit se nemá a domluva a zákazy nepomohly.

petrajurinova
12. pro 2013

@pieters myslím že to není o tom, že bychom byly vzorné matky - všichni jsme lidé a děláme své chyby, vzorný člověk neexistuje. Prostě máme jenom jinou životní filozofii, jiné návyky a jiný přístup. Mi osobně se teda stalo jednou, že se jedno z mých dětí začalo vztekat, napodobila jsem ho (lidi kolem se na mě dívali jak na nebezpečného šílence 😀 ) a dítko se místo vztekání začalo smát a zapomnělo na to, že něco chtělo - víckrát se výstup neopakoval. Psaní úkolů bere syn jako automatickou povinnost, která mu přibyla s nástupem do školy, stejně jako bez vztekání se uklízí své hračky, pomáhá s utíráním nádobí a utíráním prachu, tak si i chystá věci do školy. Je to o návycích a stereotypech, ne o pohlavcích a plácnutí po zadku.

mimiveru
14. pro 2013

@punky 🙄

mimiveru
14. pro 2013

Znám spoustu matek, které jen domlouvají a z jejich dětí jsou nevychovaní rozlítaní spratci. Plácnout přes zadek nebo přes ruce ještě nikoho nezabilo. Vidím to u kamarádky, byla zastáncem netrestání, dítě se začalo vztekat, kousat, kopat, domluvy nepomohly, za jeho vztekání a válení se v obchodě bych se já propadla hanbou. A co pomohlo? Počítání do 3 a mantinel v podobě dání přes zadek. Dnes už ví co smí a co ne 🙂

lenya79
14. pro 2013

@pieters stejně jako @petrajurinova si myslím, že to není o tom, že by byl někdo vzorná super matka, ale o naprosto jiném přístupu k dětem, jiné životní filozofii....Pokud by moje dítě nechtělo psát domácí úkol, tak bych mu řekla, že je potřeba, aby si ho udělal do tehdy a do tehdy (např. dřív než začne Večerníček) a že to teda nechám na něm, kdy si ho udělá. Kdyby si ho do stanovené doby neudělal, tak bych mu řekla, že fajn, že to respektuju, že se mu to nechtělo dělat, ale že si ponese za do následky sám tzn. bude nejspíš muset vysvětlit ve škole paní učitelce, proč ten úkol nemá, dostane pětku , možná se mu z dětí za to někdo bude posmívat, a bude potřeba, aby si pak ten úkol stejně udělal a známku si zlepšil. Myslím, že když si pak vším tímhle projde a okusí si, co to všechno obnáší, že pak už si třeba ten úkol, i když nerad, udělá. Podle mě nějaké zákazy, příkazy, vyhrožování, tresty nebo odměny nic neřeší. Mně ujela ruka jednou, malýho jsem plácla přes plínku, a doufám, že už se to nikdy v životě nestane. My fyzické tresty nepoužíváme a rozhodně nikdy používat nebudeme, hranice a pravidla stanovujeme jiným způsobem, domluvou, vysvětlením, syn je sice teprve 2 letý, ale moc dobře chápe, co se smí a co nesmí a nikdo ho mlátit nemusí, aby tomu rozuměl. A rozhodně si nemyslím, že by z něj kvůli tomu vyrostl nevychovanej spratek. Přece neznamená, že ten, kdo děti nemlátí, si je nechá přerůst přes hlavou a děcka si můžou dovolit všechno. To je nějaký zažitý, naprosto nepravdivý mýtus.

lenya79
14. pro 2013

@katfan takovou situaci bych řešila tak, že bych synkovi ukázala, co s tím vozíčkem dělat má, tzn. jezdit v uličkách a dávat do něj věci, né mu jen říkat to nesmíš, to nesmíš a to taky nesmíš, podle mě dítě si samo nedokáže vyvodit to, co teda vlastně dělat může.

olivazelena
14. pro 2013

období vzdoru nemá každé dítě, to je nesmysl. já teda chci, aby se moje dítě bálo, aby si bylo vědomo sankce. to je jemu prospěšné.

berenika39
14. pro 2013

@lenya79 jj, tohle mrzí i mě a moc. to, že se nějak zažil mýtus, že kdo dítě neplácá, nebije, neřeže, říkejme tomu jakkoliv, tak musí mít nuntě nevychovaného spratka. a to přece není pravda. dítě, které dostane dost informací, proč a co je třeba dělat, co ne, tak to dělá pro ty věci samotné, ne proto, že se bojí pár pohlavků. naopak, mě někdy třeba moje máma říká, že jsem na petra zbytečně "přísná", ale já jsem spíš důsledná, prostě máme pravidla, máme dohody, máme zavedené rituály (on to mmch potřebuje a má rád), celkem pevně trvám na dodržování takových těch běžných povinností, a světe div e - od mala to plácání prostě nepotřebuju. právě proto, že on dělá skoro všechno 😀 v klidu, ví proč, a když se kousne? coby, nic, udělá to příště. mu věřím🙂.

olivazelena
14. pro 2013

případně je to s tím vzdorem jako s pubertou. teoreticky ji má, fyzicky taky, ale nechovají se všichni jako problémoví jedinci v pubertě, ani všechny děti se nevztekají, nekoušou koberec v amoku a nemlátí rodiče pěstičkou, neodmlouvají

alisea
14. pro 2013

Kdyz maly udela neco zasadniho, kdyz porusi opakovane pravidla ci nekomu umyslne nepravem fyzicky ublizi (napr sestram), nebo bude hubaty tak dostane na prdel. Na me se ty facky z detstvi nepodepsaly 🙂 Kazdy at si sve dite vychovava jak chce. Ale vsechno ma taky sve meze. Neustale trestani fyzickym nasilim taky neni dobre. 100 lidi 100 nazoru 🙂

jasekd
14. pro 2013

@olivazelena ".........ja chci, aby se moje dite balo..." ? OMG 😅 Tak to ja rozhodne nechci, aby se me moje deti baly. Strach a respekt neni to same. Jinak viz muj prispevek vyse. I ja deti obcas placnu, kdyz mi nervy ujedou, treba po 9ti hodinach v tezke praci bez jedine prestavky, ve stresu... To me deti nekdy vytaceji do vyvrtky. Ujela mi ruka. A je to k nicemu. Co pak udelalo moje dite, kdyz jsem ho nastvala? Z jeho pohledu se na me zlobilo opravnene, proste jsem neudelala to, co ona chtela, presne tak, jako se zlobime my, kdyz nas deti neposlouchaji. Placla me taky 😝 Nedivim se ji, prevzala model te situace. Jsem se svym nazoerm v mensine, hlavne u starsich lidi v okoli. Naopak dost mych kamaradek praktikuje vychovu bez biti a maji s ni uspech. Deti uz maji starsi nez ja, treba 6ti lete, a je videt, ze to jde 🙂

jasekd
14. pro 2013

@olivazelena pubertu pozdejsi posuzovat nemuzu, snad jen ze ja ji mela a nijak bourlivou. Muj tata me nikdy, co si pamatuju, neuhodil. Mama vyjimecne ano, vic jsem se ji "bala", i kdyz to je prehnane slovo, ale respekt mel vetsi tata. S mamou jsem se zrala, ale kdyz jsem nastvala tatu, citila jsem se hur.
Sve deti mam zatim male, viz profil. Oba vychovavam stejne a presto jsou kazdy jiny. KLuk je citlivejsi, bojacnejsi, ufnukanejsi, tulivejsi, ale i malinko vycuranejsi, omluvi se, aby mel klid. Holka je pankac, rebel, ranar, ona klidne zahraje toho spratka, ona se klidne po zemi vali, pestickama mlati, koberec kouse, neomluvi se, neodvola, je jak Hus 😀 , pokud si mysli, ze je v pravu, na druhou stranu umi byt i nezna a omluvit se, kdyz si sama mysli, ze to prehnala. Vsechno neni jen vychovou.

jasekd
14. pro 2013

Jen jeste prispevek, jak lidi, co se snazi nepouzivat fyz.tresty, (ne)vychovavaji deti: kluka vyzved. po obede ze skolky moje mama. V batohu jsem nasla hracku, co mu nepatri. Tvrdil, ze mu to dala pani ucitelka. Pak uplne otocil, ze mu nedovolila si to vzit, a on to moc chtel, tak si to proste vzal. Cili ukrad. Mohla jsem ho servat a dat mu na zadek. Dala jsem deti spat s tim, ze je za chvili vzbudim, do skolky se vratime na ukor spanku. Tahla jsem je v hnusnym pocasi zpatky, aby se omluvil. Ve skolce mi ucitelka rekla, ze tu hracku moc chtel pujcit, tak mu ji na vikend pujcila 😅 Ze o tom vi, a ze se tam zenem tou vanici zbytecne. Bohuzel nas Martinek tvrdi v jedny vete cerna bila, zima horko, byli venku nebyli venku, dost vymysli, nepamatuje si... a jak rekl, ze to ukrad, chytil me zachvat vychovy. Tak jsem to ucitelce vysvetlila, ona mne, Martinovi jsem se pred ni omluvila, pozadala ho, at mi priste rika pravdu, abysme predesli nedorozumenim. Myslim, ze si to pamatujem oba 😅 Dat mu na zadek v domneni, ze to ukradl, propadnu se metr pod zem 😔
Sorry za dlouhe psani 😀 Ale fakt neni pravda, ze deti, co nedostavaji na zadek, nejsou doma vychovavany...

lenya79
14. pro 2013

@berenika39 no ony maminky, co plácají (bijou, prostě fyzicky trestají) argumentují tím, že vysvětlování nepomáhá. Jenže když to kolikrát tak sleduju, tak o žádné vysvětlování z jejich strany nejde, jedná se o sérii zákazů, příkazů a výhružek. Např. dítě začne třeba začne kopat do dveří, tak následuje - nekopej, nedělej to, přestaň s tím nebo dostaneš - a pak sakra už jsem ti 3x řekla, že to nemáš dělat, tak dostaneš na prdel a basta. A tohle berou jako že dítěti vysvětlily přece naprosto jasně, že se to nesmí.....Tohle ale přece není žádné vysvětlení! Já se taky přistihnu kolikrát, že začnu říkat nedělej, nesmíš apod. a ono to opravdu efekt nemá, a velice se mi osvědčilo to, že synovi ukážu, co dělat má a může. Např. s tím kopáním řeknu - vidím, že máš potřebu do něčeho kopat, do dveří se nekope, pojď tady je balón a do toho kopat můžeš. A on opravdu většinou jde a nadšeně dělá to, co mu ukážu a není potřeba ani zvýšit hlas, křičet nebo trestat fyzicky. Je to o přístupu, toleranci a respektu k dětem. Uznávám, že je to náročnější, namáhavější a chce to na sobě hodně zapracovat, ale mně osobně to za to stojí to kvůli němu dělat. Výchova stylem 3x ho seřvu a pak dostane na prdel, že neposlouchá a mám od něj klid, se mi příčí.........Jinak důslednost a dodržování dohod a pravidel u nás taky funguje 😉

berenika39
14. pro 2013

@lenya79 podpis. a nejšatěji jsem to viděla, četla, už u batolat - stokrát mu říkám, nestrkej tam ty ruce , a on neposlechl, tak co s tím? Plác.
A to se táhne pak celé roky....a je jasné, že změnit to nejde ze dne na den, že je potřeba víc myslet, trochu se obrnit trpělivostí, ale zase ten klid, to za to stojí🙂.

Tak at to klape všem i bez....

lenya79
14. pro 2013

@jasekd myslím, že jsi situaci vyřešila moc hezky 😉 Kamarádky dcera šlohla v obchodě lak na nehty, doma to zjistila a taky jí mohla dát pár facek, ale nedala, vzala ji a jeli spolu zpátky do toho obchodu a malá tam musela jít za prodavačkou a přiznat se, že tam ukradla lak a jde ho vrátit....Myslím, že si to bude hodně dlouho pamatovat a mělo to daleko větší efekt, než kdyby ji máma doma seřezala.

daasenka85
15. pro 2013

Připadá mi, že stále žijeme ve společnosti, kdy je potřeba "trestat" - za to, že já mám nervy v háji z toho, že potomek řve, neuklidí si..., že jsem sama bezradná, že nevím, co s ním, že si připadám sama sobě neschopná, tak plác - já mám újmu, Ty ji budeš mít taky! já neříkám, že se mi to nikdy nestane (bylo by to sice fajn...), určitě se to stane a spíš se toho bojím. neuznávám fyzické tresty, připadají mi infantilní a dětinské. nikdy bych nechtěla docílit toho, aby se mě moje dcerka bála a měla pocit, že se na mě nemůže spolehnout. ono je plácnutí a plácnutí. ale není to jen o plácání. myslím, že ještě daleko horší (pokud nemluvíme o vyloženém bití a surových fackách) je horší psychické týrání a nadávání dětem sprostě ("Jak jsi to mohl/a udělat? Jak??? Jsi úplně blbá/blbej nebo co? Jsi kr.va/k.etén"), to už mi vůbec připadá přes čáru a ubohost nejvyššího kalibru. chybovat samozřejmě můžeme, můžeme mít špatný den, vyčerpávající, den blbec, jak se říká. ale dělat si z toho pravidlo podle mě svědčí o vlastním psychickém problému. Můj názor

olivazelena
15. pro 2013

@jasekd ano, aby si bylo vědomo sankce, kdo si jí není vědom, není v pořádku - duševně ani sociálně

ty tomu říkáš respekt, ale jde o normální strach, děti nejsou a ani nemají být přemoudřelí starci, kteří si ve dvou letech uvědomují, že si mají něčeho vážit. většina lidí by se, nebýt negativních sankcí, chovala hrozně. Jen hrozba sankce je nutí dodržovat normy. A to nejsou všichni z rodin kde by je rodiče mlátili. akorát v té rodině je to uplatňování sankcí v jiném měřítku. My jsme si s bratrem jako děti nedovolili dělat nějaké vztekací scény, protože jsme cítili z jednání rodičů, že by byla mela. Podotýkám, že nás nebili. Bouchnout maminku pěstičkou? to neexistovalo, na to jsme ani nepomysleli. Zase se nemůžeš na strach dívat tak šíleně jednoduše, černobíle. To není pouze negativní emoce.

velmi postrádám u zastánkynˇ, vysvětlování jak naučí své děti právě těm maninelům. asi jim to vysvětlí...hahaha

olivazelena
15. pro 2013

@jasekd a proč tě plácla? copak neví, necítí autoritu? v životě to tak ale je, že si nejsme vždy všichni rovni. ty jsi někdo, kdo má mít nad ní určitou moc, autoritu, jinak se nenaučí tento princip respektovat ani v jiných vztazích. Třeba v zaměstnání.

berenika39
15. pro 2013

@olivazelena nevysmívej se, prosím. to, že neznáš nebo neumíš, neznamená, že je to špatné. děkuji za pochopení.

V celém tom slavném vysvětlování jde o to, že dítě by z toho ělo pochopit, proč něco je ok a něo ne. Nehučím dokola nelez tam, nechod tam, nelítej přes silnici, ale od mala se věnuju tomu, že před každou silnicí blbovzdorně na vteřinu zastavím, řeknu, že se rozhlídnem, vezmem za ruku, počkáme na zelenou, protože....bla bla. Od kočárku, od roka a půl, nevím? Apokud se tomu věnuješ od začátku, tak je jen malé riziko, že dítě bude janek splašený, který bez rozmýšlení vlítne na silnici na motorce. Děti jsou nepředvídatelné, stačí vteřina, a je průšvih, ale to je pak už o tom to riziko minimalizovat , být obezřetná.
Ve vyšším věku je už pak snadnější se na všem domluvit, protož to dítě necítí toho rodiče jako nepřítele, toho , co může zařvat a bude, ale jako toho, s kým se dá rozumě mluvit. O všem. A to se v pubertě pak moc hodí.