Zbily jste někdy své dítě?

vrtelka
11. říj 2013

Je mi hrozně,ale přetekla mi trpělivost vzala jsem ten na boty jak se tím obouvají a seřezala jsem ji teda řádně,až má obtisk na stehně ,ale ted se dívám ,že se nervuji asi zbytečně ona je vysmátá a ,už o tom ani neví. ☹

leni78
12. říj 2013

Zajímala by me jedna věc. Je tu někdo, kdo jako dítě dostával vareckou, nebo jinými předměty a své rodiče za tuto konkrétní věc odsuzuje a dokáže mít nad tímto nadhled a neopakuje to u svých dětí ?

edeltraut
12. říj 2013

@leni78 Já jsem od táty dostala v pubertě třikrát (vlastně nikdy jindy jsem od něj nedostala) - všechno skoro hraničilo s týráním. Vím, že jsem ho vytočila do běla a těch "pár" ran čímkoli nebolelo jako to, že když jsem utekla na diskotéku, tak mě před všemi vytáhl ven a zfackoval - to ponížení... ☹. Nicméně jsem měla dost divokou pubertu a ten jeho vztek a bezmoc asi dokážu pochopit - musel těch diskoték fakt objet dost 😀.
A ještě jednu facku mu nezapomenu. Ségra udělala "paseku" v kuchyni a já jsem dostala facku (opravdovou facku) místo ní, věděl to, ale zkrátka jsem byla první po ruce.... (mimochodem ségra od něj nedostala nikdy).
Takže asi tyhle dva výstupy mu nezapomenu. Mamka nás občas "pleskla" a my jako malé holky chodily tátovi žalovat, že "nás mamka bila" - moc dobře jsme věděly, že to bylo výchovné plácnutí a moc dobře jsme obě věděly za co 🙂.
Mnohem horší jsou ty jeho slovní výlevy... ☹, na to se zapomenout nedá ☹.

nonnni
12. říj 2013

@leni78 ja dostala, pry, vareckou jako mensi dite...zcela uprimne napisu, ze to vim jen z vypraveni, nepamatuji si to. Pak jsem dostala jednou na zadek a doted si pamatuji, ze to pro me byla uplne uzasna zkusenost....nasi vytapetovali pokojicek a ja stravila prvni noc v novem tim, ze jsem skubala ten slepovany sev....trucovala jsem. Druhy den rano jsem to zapirala, celkem bezuspesne...mamka zavelela, ze mam dostat na zadek (bylo mi asi pet)...tata prohlasil, ze nevi jak mi dat na zadek...mamka zavelela, at me ohne pres koleno...tata se pokusil me na koleni vybalancovat...pak mi dal jednu na zadek..nebolelo to vubec..cele jsem to se zajmem sledovala, nebala jsem se vubec....doted na to vzpominame s mamkou a rechtame se tomu 😀 Posledni si pamatuji, ze jsem v 16. letech dostala par facek...ve tri rano...bylo to zlomove, otevrelo mi to oci...jsem za ne vdecna a to tak, ze uprimne.

Ja sve deti nemydlim, ac tim periodicky vyhrozuji...zcela nevychovne, ale damy vedi, kdy jde do tuheho...a podle toho kmitaji. Jinak pres ruku obcas dam a to cilene, aby se v tu chvili lekly a uvedomily si, ze urcite veci odmitam opakovat do zblbnuti...naposledy obe jednu pres ruku chytly minuly tyden za to, ze se porad vrtaly v nose. Byt mensi, tak jim domlouvam, ale je jim 5 a 8 a odmitam jim vysvetlovat, ze urcite veci budou delat v soukromi a smitec.

Jo a jednou jsem dceru pevneji chytla za pazi a ona predvedla nadherny hysterak na tema, jak jsem ji zprerazela ruku a vykloubila rameno...nacez prisel manzel a rekl ji, at prestane hystercit a jde k sobe do pokoje...na coz reagovala tim, ze si stoupla mezi futra a odmitala se hnout, kdyz chtel projit. Nacez ji muj, 190cm vysoky manzel, zostra rekl, at jde a popostrcil ji vpred...coz ji rozurilo tak, ze zapomela, ze jsem ji hypoteticky zprerazela ruku a vykloubila rameno a sla zalovat, ze ji otec silou strcil tak, ze ma zlomeny zada a rozdrcenou lebku...bylo ji 6 a shledla nejaky domument, kde pochytala tyto obraty bez znalosti vyznamu...pak jednou videla, jak ditko dostalo na hristi za neco...a zirala jak puk...pry, ze to to dite muselo bolet...uznala, ze asi tedy ona tyrana a polamana neni...pizducha moje mrnava.

Nejsem zastance biti, ale ani nejsem zastance dnesni vychovy, kdy se rodice a okoli pomalu boji k chovani ditete vyjadrit...z extremu do extremu...

baris
12. říj 2013

@betelgeuzz @leni78 zásuvky máme zaslepené taky. Uvedla jsem to jenom jako příklad. Ale hold občas holky dostaly po ruce (když po x-té se sápaly k horké troubě ...).

Ale opravdu si nemyslím, že když je plácnu po zadku - když neposlechnou ani po 3 upozornění není fyzické násilí. Navíc nemám v ruce ani vařečku či plácačku ... jen rukou. A plácám jen já - můj manžel ne - ví, že má větší sílu.

jaja.m
12. říj 2013

@leni78 to byla ironie pro matky jako vy 😉

leni78
12. říj 2013

Mě vyprávěla ségra, jak byla na hypnoze, a když byla mimo sebe, začala mít silný nepříjemný pocit, začala se trast a brečet a zažila si znovu výprask od mamky. Říkala ze viděla všechno naprosto živě, každé mamino slovo, každý pohyb a hlavne ten hrozný pocit. Bylo to pro ni pak ohromné překvapení, šla to zkusit kvůli vztahovym problémům a na povrch vylezlo toto.

nonnni
12. říj 2013

@leni78 ja se bojim, ze at clovek dela co dela, tak se muze maximalne snazit na diteti nezanechat stopy. Tady se bavime o fyzickych trestech, ale je znamo, ze psychicke tyrani (odepirani lasky, podminovani lasky a pozornosti, mlceni a ignorace jako trest, vyvolavani pocitu viny u ditete "a kvuli tobe je ted maminka smutna" napriklad)...to vsechno zanechava sramy na dusi. Problem je, ze u kazdeho ditete jine...nektere dite lepe snasi to, a druhe zase ono...ve vysledku se muzeme tak akorat modlit, ze tech bot nenadelame prilis a dite se s tim srovna.

Take si nesu urcite krivdy, ac jsem fyzicky trestana nebyla. A nijak zaporne to neovlivnilo muj vztah k rodicum...clovek se musi naucit s urcitymi vecmi vyrovnat, je to soucast jeho socialni integrace a zrani.

paolin
12. říj 2013

@leni78 byla jsem na kineziologii (kvůli synovi) a dopadla jsem podobně. Teda ze stran mé matky to nebylo jen plácnutí nebo facka...

januliiiiiiik
12. říj 2013

@leni78 mozem pocut vas pribeh z detstva?Kedze vy sa tu dost horlivo angazujete v tejto otazke,stalo sa nieco v detsve vam?

petrajurinova
12. říj 2013

@leni78 no já teda spíše chování svých rodičů kopíruju, než bych dělala pravý opak - ale jsem podle toho co tady tak čtu jsem asi jedno z mála "Husákových dětí", které vyrůstalo bez toho aby ho rodiče fackovali, nebo řezali vařechou. Z mamčina vyprávění vím, že jsem jako batole párkrát dostala po ruce - např. když jsem po desáté zkoušela otevřít rozpálené kamna a nechtěla si to nechat vymluvit a pod., a jednou cca ve 2,5 letech mě babička na procházce plácla přes zadek, když jsem jí nečekaně utekla doprostřed křižovatky - to jsem neváhala mamince "nabonzovat" okamžitě po příchodu domů. Jinak co si pamatuju jsme všichni tři sourozenci měli k rodičům respekt a pociťovali jsme k nim přirozenou autoritu i bez výprasků a tělesných trestů. Naši s náma hodně mluvili, problémy řešili tak, že si zjistili pohled z více stran (ne jen ...sousedka říkala....) a snažili se být spravedliví a což jsem vždycky oceňovala a snažím se o to i u svých dětí, důvěřovali nám a brali nás jako rovnocenné partnery, ne jako "nižší formu života - ve stylu poslouchej a neodporuj".

naty
12. říj 2013

@leni78 já sem dostávala vařečkou běžně, a to sem si ještě po každý vyslechla, že si taťka musel chodit pro řemen, aby ho děda seřezal...jednou sem dostala po čuni, dneska vím, že to bylo ze strachu, kde sem, tehdy sem to taky věděla, ale byl to pozdní příchod ne mou vinou a dostala sem jí hned mezi dveřma, tak si to pamatuju... 😀 Nicméně...rodiče za to neodsuzuju, vím, jaký byl jejich život, a vím, jací sou, takže taky vím, že to jinak neuměli. Já osobně bych na dítě do ruky nic nevzala...když už nevím kudy kam, jdu to vydejchat a uklidnit se do jiný místnosti...malej dostal asi dvakrát po zadku, ale to bylo spíš moje zoufalství a selhání, jinak se s ním dokážu domluvit. A taky to tak beru...pokud někdo dítě bije často a ještě si k tomu bere něco "na pomoc", je to jeho selhání, a pro dítě to podle mě má jedinej důsledek, a to strach...ne ponaučení, ne respekt, ale strach před výpraskem...Manžel by byl dnes v jeho dětství označen za týrané dítě, v životě by dítě neuhodil...naopak, když jeho máti dala malýmu vařečkou v naší nepřítomnosti, tak si něco vyslechla... 🙄

sarriku
12. říj 2013

@naty jo, já jsem si někdy mohla vybrat vařečku a brala jsem si tu malou, protože jsem tehdy nevěděla, že tou větší by to bolelo míň😀

lubinkova
12. říj 2013

@sarriku přesně! Já taky tak, vždycky jsem brala tu nejmenší 😀

berenika39
12. říj 2013

Já na to tedy koukám tak, že když už jsem vytočená, a to pochopitelně za pět let jsem byla, jsem a budu....tak naprosto stejně, jako uhodit, můžu udělat cokoliv jinýho. Nebo nic,. Prostě nemám zatměno tak, abych uhodila někoho slabšího. Cizí dítě byste uhodily? Asi ne..tak proč to vlastní? Výchovný efekt to nemá žádný, momentální situace se tím vždy zhorší, následuje scéna a příště se to stejně opakuje. Takže? To není "výchova", to je alibismus jako prase. 🙂 Výchova je jít příkladem, takže zase nula bodů...mě to prostě nejde do hlavy, proč bych to měla dělat.

hojda
12. říj 2013

@berenika39 Ohýbej protek dokud je mladý, to mi řekla tchýně, když jsem jí měla doma v šestinedělí, aby mi pomohla s dětma, tak jí malej nechtěl dát misku od melouna, tahali se, křičel, tak ho začala mydlit přes ruce 😠 😠 😠 . Od té doby to má u mě sečtené. Malej s ní nechtěl moc komunikovat, proč taky když se mu nijak nevěnuje, nezmám, že by s dětmi někam šla, hrála si s nima sama od sebe atd. takže se nemůže divit, že malej si od ní nenechal nic udělat. 😠

berenika39
12. říj 2013

@hojda taky petra ohýbám, ale ne přes koleno 😀

hojda
12. říj 2013

@berenika39 Já všude poslouhala, jak je malej hodnej (na hřišti, na kroužkách, od kamarádek) a jen jsme přijeli k ní, tak jsem slyšela, že zlobí a že by měl dostat......no síla.

hojda
12. říj 2013

@vrtelka JInak pokud to to trošku uklidní, tak Němci mají přísloví Jednou je jako nikdy, takže pokud to bylo opravdu jednorázové sehlání a mrzí tě to.....

lucieandrlova
12. říj 2013

@suzief já teda moc nechápu, jak někdo může nazývat děti rozmazlené spratky, které by tloukl pořád a přitom se snažit o miminko...

ayenkas
12. říj 2013

@laurital No já svého psa občas přetáhnu. Jak jinak chceš zvířeti vysvětlit, že něco nemá dělat? Rozumnou domluvou?😀 Samozřejmě ne štěně, které se počurá - za to nemůže. Ale když jí x - krát shodím z postele (ví moc dobře, že tam nesmí) a ona tam zas vyskočí, tak už přes čumák dostane. I když ona je takové plemeno, že to s ní stejně moc nehne😀

Tazatelku bych hned neodsuzovala, prostě jí ujely nervy a popadla první, co měla po ruce... Pochybyju, že dítě mlátila plnou silou, když z toho za chvíli mělo srandu. Určitě ji to samotnou trápí, když se s tím tady svěřila. Pokud to bylo jen jednorázové, tak bych se v tom už nepitvala. Samozřejmě neopakovat, ale to ví jistě i sama!!! Jinak musím říct, že naši nás nikdy nebyli (nebo jen nějaké plácnutí, když jsme byly se sestrou malé a to si nepamatuju) a vždy si s námi o tom našem chování promluvili. A musím říct, že kolikrát bych radši dostala vařechou, než se jim zpovídat, proč jsem to udělala, vysvětlovat, poslouchat co oni na to...

lucieandrlova
12. říj 2013

@kalo já tedy nevím, co Vám dítě drahého SCHVÁLNĚ rozbilo, ale já bych se tedy hlavně zamyslela, proč to SCHVÁLNĚ rozbilo... Mně dcera rozbila skleněnou kouli s pískem a mušličkami, kterou jsem měla oblíbenou. Ale rozhodně jsem ji za to nezbila. Bylo to totiž ve chvíli, kdy jsme se s manželem dohadovali. Chtěla na sebe upozornit, šla a schválně ji hodila na zem, i když věděla, že nesmí. Vadilo jí, že se dohadujeme. Takže já se hlavně snažím přemýšlet, PROČ mé dítě zlobí, co za tím je. Malým dětem se teprve nervová soustava vyvíjí a někdy sami nevědí, co si s tím počít. Když je dcera vzteklá, háže hračkami, a tluče do nábytku, tak ji spíš rychle obejmu a snažím se utěšit než jí nafackovat a asi Vás to překvapí, ale ona mě obejme a vzlyká. A teprve až se uklidní, tak ji vysvětlím, že když si rozbije hračky, tak žádné mít nebude a když rozbije něco nám, tak budeme šetřit korunky a nebudeme moci koupit nové hračky... A zatím to funguje.

lucieandrlova
12. říj 2013

@jaja.m já zase nechci vidět, co vyroste z dětí, které rodiče fackovali. Pak budou fackovat své děti a partnery? Takže, až budoucí zeť nafackuje mé dceři, tak mu mám být vděčná?
A na Vás dcera křičí a plácá Vás po ruce? A proč to dělá? Kde se to v ní vzalo???
Zajímavé je, že já fackování neuznávám a přesto mi dcera scény v obchodě nedělá, na nikoho nekřičí, ani nikoho nebije... (A to dávala do pusy skoro všechno a hodně dlouho. Ale od toho jsem matka, abych byla ve střehu a v klidu jí vysvětlila, že se to nedělá a vysvětlovala tak dlouho, dokud to nepochopí.) nejde totiž o krátkodobé výsledky - teď dostala, tak poslechne, ale příště bude znovu dělat scény... Ale o dlouhodobý efekt - máma mi vysvětlila, proč to dělat nemám. A nepodceňujte malé děti. Oni rozumí moc dobře, jen dělají, že nechtějí rozumět.

leni78
13. říj 2013

@januliiiiiii Mě mamka občas zbila, ale nikdy ne nějakým předmětem. Mamcino bití dětí neschvaluju a nepokracuju v něm. Co si pamatuju z dětství, měla jsem spoluzacku, kterou matka bila předměty a ta s tím v pohodě určitě nebyla. Zajímalo by me, jestli ma na to stejný pohled i dnes, nebo jestli si dokázala zapamatovat své dětské pocity a matcino chování nedchvalovat. Ja si proste myslim, ze deti, které dokonce obhajují to, co jim rodiče dělali, jsou psychicky poznamenani. Sestra, když se probrala z hypnózy, dokázala se vůči matce vyhranit a zbiti odsoudit. Pomohlo ji to. I když z pohledu jiných se u nás nedělo nic hrozného, děti to prožívají po svém. Bití je pro ne nesmírným ponizenim rukou člověka, který by je měl chránit před bolestí.

petrajurinova
13. říj 2013

@leni78 manžela matka mlátila prodlužovací šňůrou nebo hadicí od pračky za podle mě kraviny - třeba za to že při jídle nadrobil na zem, nebo že mával z okna a nadělal na něm čmouhy a otisky rukou. On na to vzpomíná dost často a sám na děti nikdy ruku nevztáhl, ale když naše děti provedou nějakou blbinu a já to s nima řeším, tak mi "radí" - "řeči nic nevyřeší, namlať jim na zadek" - je to v něm, že se provinění řeší výpraskem. Ale když se ho zeptám, na jak dlouho u něj zabral tchýnin trest - dozvím se, že si příště dal větší pozor aby mamka nezjistila co udělal, ale v tom za co dostal pokračoval, takže to v podstatě bylo k ničemu. Do dneška je mezi nima odstup - ani jednomu třeba vůbec nevadí, že se půl roku vůbec nevidí a zavolají si 1x za dva měsíce akorát když jeden nebo druhý potřebují nějakou informaci.
Já teda raději zůstávám u modelu mých rodičů, kdy bez výprasku s použitím vysvětlení situace, příčin a důsledků a pocitů dalších zůčastněných záležitost rozebírám. Je fakt, že jako dítě jsem si občas říkala, že by bylo lepší dostat facku a víc se v tom nehrabat, ale ve zpětném pohledu vím, že po facce, bych asi reagovala "vzpourou a protiakcí", kdežto po příslušném projednání prohřešku a případném řešení nebo trestu (zákazu něčeho, nutnosti se omluvit, napravení chyby...) jsem si dokázala uvědomit proč dané chování neopakovat.

leni78
13. říj 2013

@petrajurinova To je hezký teda. Dítě prostě drobi na zem, dítě zamatla okno. Je to hrozné. Ty deti jsou tak nevinné,bezprostřední, měli bychom se od nich učit. 🙂

edeltraut
13. říj 2013

@lucieandrlova Naše Ela taky jedla všechno možné, od olejových kuliček do koupele po gelové svíčky. Párkrát mi skončila na kapačkách - nevysvětlitelné horečky. Naposledy jí bylo 5 let, usoudili jsme s manželem, že se nejspíš pokaždé něčím přiotrávila... takže domluva nepomáhala... ale jakmile jsem jí chytila, že něco co není k jídlu strčila do pusy, dostala přes ruce - vím, že to přestala dělat nebylo z respektu, ale ze strachu, ale opravdu jsem nehodlala znovu podstoupit další hospitalizaci... ☹. U každého dítěte s domluvou nepochodíte.... Ládík dostal všehovšudy třikrát, když byl malý. Byl do tří let dost divoké dítě. Ela byla tak do dvou absolutně hodné a až nepřiměřeně rozumné batole, pak se dostavilo období vzdoru a vzdoruje dodnes, zkrátka jde za každou cenu proti zdi .... Každé dítě je jiné, někde opravdu stačí domluva a někde pomůže plácnutí 🙂

leni78
13. říj 2013

Omlouvám se, ale plácnutí je strašný slovo 🙂🙂 Kde se vlastně vzalo ? Je to fenomén diskusních fór. Ja už ho používám v diskusích taky, abych se někoho nedotkla, ze by se normálně napsalo, jak to je. Zmalovala mu pr*el, dostal na zadek. Ale placla jsem ho ? Co to je za omluvne řeči ? Začínám být na to slovo vysazena B-)

edeltraut
13. říj 2013

@leni78 Plácnutí beru jako "jedno třepnutí" po zadku nebo ruce, Ne velkou silou, ale zase, aby to dítě postřehlo 😀.
"Zmalovaní zadku" už je poměrně drsný,ne? - pod tím už si představuju pěknou spršku ran ☹

paolin
13. říj 2013

Plácnutí je podle mě lehce lupnout. Na zadek dostal syn asi 2x a to už opravdu něco přehnal. Ale to jen proto, že mi " fakt sedla".. S mladším se domluvím vcelku v klidu-a to měl narušené porozumění a do toho vzdor a trvalo to přes dva roky... Se starším je domluva o pověstném hrachu na zeď.. MM mě několikrát upozornil, že několika minutová diskuze je u kluků leda tak na..že je lepší jednu šupnout. Ale to už musí být syn jó drzý nebo vyvést fakt koninu. Nicméně raději plácnu dítě přes ruku nebo ho strhnu zpět, než aby se mi opařilo (může to být taky náhlá reakce matky, jak dítě ochránit nebo ne?) a taky než bych někomu kázala, zamyslela bych se i nad povahou dospělého (ne všichni jsou tak perfektní a mají nervy 100% na uzdě), taky dítě nemusí být vzorný andílek a daná situace nemusí být pohodová. Za mě-dítě bych nikdy nezmlátila, natož ničím. Taťka mě mlátil přes nohy plastovou mrskačkou, protože mi nešla násobilka. Tak asi tak.

leni78
13. říj 2013

@edeltraut Ale vždyť to trepnuti je jen pro srandu kralikum, tak proc to vůbec delat ? 🙂🙂