Zbily jste někdy své dítě?

@jasekd hele, ty se sice směješ, ale blbě jsi mě pochopila. Já jsem nepsala ,že chci, aby se moje dítě bálo mě. Ale aby se bálo. Aby se někdy něčeho bálo, tj. aby ho ten strach korigoval, to jeho chování. A ne aby se bálo mně. Aby se bálo třeba chovat se takovým způsobem, který jeho okolí, rodiče a širší kolektiv lidí, považuje za nežádoucí.
Jinak co čtu, jak to máte u vás doma, tak mi to přijde taková střední cesta, normální, sama píšeš, že občas dítěti dáš najevo, že něco nesmí. Ale obecně, a vidím to teď opravdu všude, lidi ztrácí právě ten respekt před normami. Příklad - když jsem byla malá, neexistovalo, abych nepozdravila starší lidi v baráku. Jednou jsem to udělala, nějak nechtěně, protože jsem vždy kuňkala, tak mě ani někdy nebylo slyšet, a pak byla scéna, na kterou nikdy nezapomenu. Byl to hnusnej chlap z baráku, takovej starej a neměl nohy, jezdil na vozíku. Ano, byl zlej a hnusnej, zvlášť po tady té scéně jsem ho neměla ráda, ale nidky jsem si už nedovolila nepozdravit starší lidi nebo někoho, koho znám, souseda, maminku spolužáka apod. A dneska? Je úplně "normální" (tj. běžné, časté), že se lidi v baráku nezdraví (mladší ročníky). Příkladů je spousta. Dneska mi přijde hrozně hulvátské, když se lidi potkávají v domě, znají se roky a jeden z nich ani neodpoví na pozdrav...

@jasekd
@lenya79
@berenika39

Nechci se s nikým hádat ani se do nikoho navážet.🙂 A taky nevím, jestli to tu už nepadlo, ale: že někdo dítě plácne, nemusí to přece nutně znamenat, že to udělá vždy a ve všech případech, ne? Já sice děti zatím nemám, ale docela to řešíme v rodině u členů, kteří děti mají. Taky bych svému dítěti "neflákla" jednu, protože to vypadá, že ukradl hračku ve školce. Taky bych ho tam dotáhla, a pokud by se ukázalo, že to bylo nedorozumění, omluvila se mu a vyříkala si to s ním. To ale neznamená, že se budu křižovat pokaždé, když nějaká maminka dítko plácne přes zadek a přes ruce, protože udělalo něco, co nemá.

Nejsem zastáncem bití, ale nejsem ani skalním příznivcem domlouvací výchovy. Taky se budu snažit dítěti vysvětlit, co ano a co ne. Ale nemyslím si, že by z pár plácnutí mělo mít trauma. A opravdu nejvíc nemám ráda děti, co si dovolují na vlastní rodiče (viz bití pěstičkou). Svoje dítě budu milovat nadevše a můj muž taky, ale tohle by ani jeden z nás nestrpěl. A už vůbec bychom si nemysleli, že na to má právo.

Plně souhlasím s @olivazelena, že dítě musí mít k rodičům respekt. A určitě bych neoduszovala hned každou matku, která dítě uhodí (nemluvím o nějakém krutém bití, mlácení po hlavě apod.). Stejně jako nedoszuju ty, co zastávají výchovu bez fyzických trestů...🙂

@olivazelena ja se nesmeju tvym nazorum. Ale tomu, ze se ma dite bat, jsem se divila, to ano. My dve se asi nikdy nemuzem shodnout, protoze tve pojeti je hodne odlisne od meho.
Sama jsi v mych prispevcich cetla, ze mantinely nastavujeme, pise to i @berenika39 jen to proste delame trochu jinak. Ver, ze pro me bylo daleko tezsi a nepohodlnejsi ty deti vzbudit, i holku, co v tom byla nevinne, a rozespale a uknourane je tahnout vanici (min. patek, u nas kalamita, navic jsme vecer odjizdeli 200 km daleko, nemela jsem sbaleno...), aby si Martin uvedomil dusledek sveho cinu, a aby si ho uvedomil ten den. Nechtela jsem to nechavat na pondeli, navic jsem se bala, ze nekomu ukradl jeho osobni hracku (nakonec to byl erar ze skolky a mel to dovolene, ale to jsem holt nemohla vedet 😅 Kdybych ho naplacala a dala ho spat, mela jsem svuj klid. Ale strasne bych mu ublizila, i takhle jsem mu krivdila, byt to bylo proto, ze proste keca a neni schopnej mi rict presne informace.
Ja proste nechci, aby neco ne/delali proto, ze se boji, ale aby to ne/delali proto, ze si uvedomuji, ze to je spravne. Ja taky nekradu proto, ze se bojim, ze me chytej, ale proto, ze to neni spravne, ze bych nekomu ublizila atd.

@marukm @olivazelena ja vas neodsuzuju, ja jen pisu, jak to delame my. A i mne ruka ulitla, jenze prave vidim, ze to k nicemu neni 😉 Mam v okoli rodiny, kde neplacnou dite vubec (temer vubec) a i rodiny, kde se spis zakazuje, hrozi a placa. Ty deti se chovaji oboje podobne, a kdyz uz lip, tak jsou to ty deti z "respektujicich" rodin. Tot vse.
Kdyz me holka placla, tak ji samozrejme nechvalim 😅 ale ani jsem ji to nevratila, pobavily jsme se o tom, ptala jsem se ji, proc to udelala. A odpoved? "protoze se na tebe zlobim!" Presne tak, jak se chovame my, naplacam ti, protoze jsi zlobil/a a ja se zlobim na tebe.

@jasekd To je fakt. On asi každý extrém škodí. Nemám ráda rodiče, co právě reagujou hned nadáváním, křičením nebo bitím. Ale prostě nemám ráda ani ten druhej extrém. Můj bratranec (4 roky) je strašnej. Jeho i sestřenici (7 let) vychovávali stejně, tj. jen domluvou, ona je skvělá, ale na něj prostě jen domlouvání neplatí. A když vlastní mámě řekne: Seš blbá máma. A ona mu odpoví: Vítečku, tohle přece říkat nesmíš. A finiš. Nevim, no. On z toho má očividně legraci. A k vlastní mámě žádnej respekt. K tátovi si to nedovolí, protože ví, že táta by reagoval jinak. Neříkám hned plácnutím, ale určitě ne jen jednou suchou větou...

Já souhlasím s některými názory tady: zkoušela jsem plácnout, resp. měla jsem takové období, kdy už jsem synovy vzteky a naschvály nerozdýchávala a dostával prakticky denně. Nemělo to jiný účinek, než že jsem zjistila, že to ničemu nepomáhá - spíš naopak. Začal mě taky bouchat, když měl vztek nebo se mu něco nelíbilo. Jak mu pak mám vysvětlit, že se to nedělá?

@romcovaklarka Presne, jak jim pak mam vysvetlit, ze biti je spatne, ze nema placat ostatni deti nebo dokonce nas? Kdyz to sama budu delat? Protoze i ty deti maji v sobe negativni emoce, jsou na nekoho nastvane, nekdo je rozzlobil, treba jim vzal hracku.

@jasekd mně teda přijde pojetí u tebe a u mě skoro stejné, střední cesta. myslím praxi. podle toho cos psala o sobě. ale mým vzorem není tady ten směr "moderní" výchovy.

@olivazelena mne to, co jsi psala, prislo proti memu pojeti hodne autoritarske, takhle to ja nemam. Cile mame obe stejne, vychovat dite a nastavit mu urcite mantinely, jen kazda mame trochu jinou cestu.

@olivazelena jeste s tim zdravenim. Moje deti zdravi, nekdy. Nekdy ne, pripominam jim to pokazde (ani s timhle nekteri rodice nesouhlasi a maji docela vecne argumenty), na druhou stranu je zatim nejak extra nenutim. Oni nekdy proste koukaji, neco je zaujme nebo tomu cloveku hned zacnou neco "duleziteho" povidat 😀 neberu to jako neslusne chovani, jsou mali. A nedivim se tobe jako malemu decku, ze jsi treba ani nechtela dedka pozdravit nebo zdravila tise, deti se takovych lidi proste boji. Ja zdravim vsechny, i mlade chlapy nekdy prvni, az si nekdy rikam, zda nejsem blba, chlap cumi a nezabuci a ja ho zdravim? Opakovane? Jenze jsem tak vychovana a kdyz ho nepozdravim, pripadam si blbe 😅 Mym detem je 2,5 a 3,5 a nas priklad je to postupne nenasilne nauci, takze nedelam aferu z toho, ze ted nekdy nepozdravi, natoz abych jim vynadala nebo na ne nechala rvat nejakyho plesnivyho veterana 😝 To bych ho asi slusne, ale poslala nekam. Nekdy mam pocit, ze me rodice vychovali az moc "slusne", myslim v tom, ze neumim nekdy odmitnout to, co se mi nelibi, vyhovim, neprosadim se, necham si nekdy trochu s*at na hlavu 😔 Takze to chci u svych deti vyrovnat, slusne, ale sebevedome.

@rzymani 10 palcu nahoru 🙂

@rzymani Každý na to má prostě svůj názor.🙂

@rzymani Já si vůbec nemyslím, že to nemůže fungovat. Každý rodič má právo si zvolit, jak chce své dítě vychovávat. Jen stejně jako já respektuji tento způsob výchovy, byla bych ráda, aby ze mě ostatní maminky nedělaly tyrana jen proto, že neodmítám svému dítku plácnout.🙂 (Tím netvrdím, že to tu někdo dělá...)

@jasekd to ne, ono to tak vypadá, když se napíše, že děti mají mít prostě z nečeho strach, ale neznamená to, že rodič na ně bude zlý a zkostnatěle trvat na tom, že něco nesmí. My jsme měli řekla bych až velmi liberální výchovu, když to srovnám třeba s mými spolužáky a přesto jsme v sobě měli víc disciplíny než oni. Rozhodně to teda nebyla výchova jaká je dnes v trendu, všechno jen pozitivní pro dítě, aby se mu nezkřivil vlas, nic nezakazovat, nějaké hranice byly - ale totiž moji rodiče o nich nemuseli sáhodlouze mluvit, my jsme to prostě z nic CÍTILI. Asi podle jejich komunikace celkově, ale na to jim stačila běžná komunikace, žádné dlouhé přesvědčování a vysvětlování. Moje máti třeba je hrozně hodná, já si neumím představit nikoho hodnějšího, měla jsem pocit, že máme všechno dovoleno, ale zároveň je na určité věci dost přísná. Ne že bychom s bráchou měli samé jedničky nebo byli nějak přehnaně vzorní, to ne, ale později si myslím, že jsme to dotáhli dál než ti, kteří měli doma jakýsi kontraproduktivní dril. Já jsem přemýšlela nad tím, proč tady to téma lidi tak prožívají a došla jsem k tomu ( 😀 ), že asi hodně záleží na motivaci. V případě, že člověk není s něčím nespokojený asi má potřebu to měnit. A já nic závadného na výchově ze své rodiny nevidím. Kromě nějakých nepodstatných detailů, ty se najdou vždy. Takže mně nic neříkají takové ty moderní knihy s nějakými postupy k výchově... já to považuju za obchod, protože lidi to stejně nedokážou naplnit, když mají naučeno něco jiného ze své rodiny (zásadní věci) a nakonec tam jsou vlastně jen trošku kosmeticky pozměněné takové ty "staré pravdy", které jsou i v tradiční výchově. Pokud to bere někdo doslova, že teda výchovu překope... mně se to zdá nepřirozené, založené na nějakém rozumovém pojetí, které to dítě (zatím) nemusí moc chápat a nevzbuzující v něm žádné emoce, které by určovaly jak s tou informací naloží.
@rzymani nejde přece o strach, který by to dítě ochromoval. Ale já když čtu některé názory tady, tak mi to přijde, že ty děti mají být pěstovány jak kytky ve skleníku, hlavně aby neměly z ničeho žádnou újmu, protože to je nepříjemné setkávat se s něčím co "musí", "nesmějí", jakékoliv dodržování pravidel je na obtíž... a když to někdo nadhodí tak hned přijde argument, že přece to je špatná cesta. Nemyslím si to, nemyslím, že by děcku ublížil občas nějaký zákaz.

Obecně mám pocit, že tady jak někdo zastává trošku vedení k řádu a pravidlům, hned se to zveličuje a popisuje jako kdyby ten rodič byl dráb s bičem v ruce. To tak možná někteří měli doma, my ne, takže já nechápu moc tuto představu. Zároveň jsme vždycky věděli, že nás mají rádi, to byla taková absolutní jistota. Možná, že někteří ji neměli a pociťovali jenom zákazy a příkazy, nevím, a z toho pak pramení jejich představa.

Respekt nevylučuje uznání autority. To mně právě dost chybí v tom vysvětlovacím pojetí. A taky by asi bylo dobré definovat přesně co si kdo představuje pod pojmem "bití" a podobně.

@rzymani ale to si právě myslím - rodič nadřazený dítěti - je dobře. To je asi ten zásadní rozpor v názorech. Protože to dítě má uznávat a vědět, že je mu někdo nadřazený, protože to pak je v dalších vztazích. A rodič může být nadřazený (podle mě by i měl být) a přesto si to dítě může být jisté jeho láskou. Nevim, nevidím v tom žádný problém proč by to takto nešlo.

@jasekd když se nad tím tak zamýšlím znovu.... ono záleží taky na osobě toho rodiče. My jsme to z rodičů cítili tu autoritu, ale když vidím některé maminky, jak "vysvětlují" nějakému evidentně spratkovi "Honzíčku to nesmíš" a není v těch jejích slovech žádná razance, prostě nic co by i rozumného dospělého vedlo k tomu ji vůbec brát na vědomí, tak asi je prostě na to slabá a nepomůžou žádné knihy.

To máš ještě malinké děti, po těch bych ani automatické zdravení nechtěla - neočekávala. Já jsem byla tehdy větší, to mi mohlo být tak deset let.

@jasekd
@rzymani Holky, vím, že tohle je strašně kontroverzní téma, samotné se mi plácání nelíbí, proto bych se ráda zeptala, jak postupujete. Vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat..ano, to byl můj cíl, o kterém jsem neměla pochyb. Ale co když někdo vysvětluje více jak rok, při tom je zřejmé, že dítě chápe a je to pořád stejné - bez efektu, co když dítě vyvádí něco nebezpečného a vůbec Váš hlas nevnímá, nejen že nepřestane, ale prostě vůbec nevnímá (ne ojediněle, ale pořád), to trvá také více jak rok...prostě co když ta teorie o trpělivosti a vysvětlování na některé děti neplatí? Ptám se proto, protože jsem ji sama věřila a nyní vidím, že vše není tak, jak je někde napsáno a jak jsem si sama představovala.

@olivazelena Nemám dočteno, ale k tomu strachu jsem Ti chtěla napsat, že strach jako motivace není moc dobrý... NA kurzu Respektovat a být respektovat to hezky vysvětlují na základě fungování lidského mozku - když máme strach, nejsme schopní se učit a zapojujeme jen primitivnější části mozku, pod vlivem strachu ty signály prostě nezpracovává mozková kůra, která je zdrojem vyšší nervové činnosti... A i ve vývojových stupních morálky (což je podle mě to, co chceš, aby to dítě mělo nějaké hranice, mělo nějaký korektiv) je strach coby motivace asi vůbec nejnižším stupněm... mnohem lepší je, když má ty hodnoty, kterého směřují, zvnitřnělé a rozhoduje se podle nich a ne na základě strachu... jasně, dá se diskutovat o tom, zda toto je reálné u tříleťáka, ale to není asi úplně podstatné... Jen jsem chtěla říct, že ten strach je v tomto dost problematický, ostatně řada věcí, které bychom v životě měli udělat, vyžaduje spíš odvahu a strach coby motivace nestačí, ten funguje fakt jen v těch primitivnějších oblastech našeho jednání.

@olivazelena "To máš ještě malinké děti, po těch bych ani automatické zdravení nechtěla - neočekávala. Já jsem byla tehdy větší, to mi mohlo být tak deset let." - no vidíš a už tady je zádrhel - požadovat a trénovat takovýhle základní návyk je potřeba právě u těch maličkých hned jak se naučí trošku mluvit, kdy se to naučí odpozorováním od maminky a neustálým opakováním - jakmile vidím někoho koho znám, řeknu dítku "pozdravíme pána/paní" a pak to sama nahlas udělám a čekám, že to dítě zopakuje po mně (dvouleté je schopné naučit se to do dvou týdnů). A takovým učením stereotypům, respektu a základní lidské slušnosti je potřeba věnovat se opravdu už od batolecího věku, trpělivě, soustavně a důsledně - pak není třeba se zlobit a vztekat, že např. prvňáček nezdraví sousedku. Prostě některé věci (automatická lidská slušnost - pozdravit, nekrkat u jídla, neprdět ve společnosti..., dbaní o vlastní bezpečnost - zastavit se před cestou, nosit helmu na kolo, používání ochranných pomůcek..., nebo dbaní o vlastní hygienu - pravidelné čištění zubů, úklid v pokojíčku) se naučí nejlépe dítě už od malinka pozorováním a zdůrazňováním od rodičů, ale to musí také rodiče tyty záležitosti důsledně dodržovat a ukazovat dětem jak že o oni dělají to, co po dětech chtějí. Pak opravdu ve většině případů jde dítě vychovávat bez zbytečných trestů.

@jancip u tak malého dítka jako máš ty, je potřeba ho vzít a přemístit a zaujmout jeho pozornost nějakou bezpečnou činností. Když budeš opakovat nestrkej prsty do zásuvky a necháš u ní dál dítě stát, tak nepřestane. Musíš mu dát jiný - zajímavější podnět k pozornosti. Každé dítě je jiné, na každé platí něco jiného a žádný psaný manuál na použití dítěte není a nefunguje. Pokud nevnímá tvůj hlas, zkus najít něco, na co reagovat bude a to potom používat na upozornění, že mu chceš něco říct, nebo ukázat - zvoneček, zamávání barevným šátkem před obličejem, jemné zatleskání..... U takhle malého dítka je to opravdu velký nápor na nervy, trpělivost a důslednost, ale čím je dítě starší, tím je to s ním jednodušší, pokud si na mantinely, důslednost a stereotypy zvykne jako na samozřejmost.

@rebelie nezvnitřňuješ přece na základě jedné emoce, ale asi to bude soubor více věcí - kulturní normy, příklad (rodiče). Obava (strach) z nějaké sankce už v tom je zahrnutá. Motivací jsou přece jiné věci - začlenit se, uspět, získat práci, mít bezproblémové vztahy apod.

@rzymani myslím, že ne všechny, podle toho jak ten rodič jim to vysvětluje. Mně přijde totiž, a to je asi to hlavní co mi na tom "vysvětlování" (tom trendu) vadí taky to, že v tradiční výchově jsou věci, které jsou nepříjemné a člověk by je chtěl odsunout někam mimo, aby nebyly součástí jeho života. Tak to je se vším dneska. Co je nepříjemné, namáhavé, nehezké, staré, nemoderní, tradiční, se odsune někam pryč z našeho života, protože my chceme být šťastní, to samé chceme pro svoje děti. Dodržovat pravidla je často nepříjemné. Pro děti je někdy nepříjemné poslechnout, podřídit se, dělat něco jiného než zrovna chtějí. A týká se to dneska fakt všeho, co nevyhovuje imaginárnímu obrázku dnešního života. Přijde mi zbytečné mu kolem toho, že něco nemá dělat a proč, přednášet půl hodiny, aby nepřišlo k nějaké újmě psychické, že jsme na něj trošku přísnější. Hlavně by mě zajímalo, proč je dnes tolik problémových dětí a dospělých lidí kolem dvaceti let, když mají tak liberální výchovu. Proč jsou dnes údajně lepší výukové metody a přitom úroven znalostí je čímdál horší. Kde se stala chyba?

@petrajurinova Nemyslím si, že je zase až tak malý, aby vůbec nevnímal a nereagoval, obzvlášť když vím, že moc dobře rozumí. Navíc jemné zatleskání, chycení za ruku nepomůže. Ještě možná tak bouchnutí do stolu, aby se aspoň otočil a zastavil. Byť jsem si vědoma, že jiné dítě by se rozplakalo. A jak sama píšeš, každé dítě je jiné a platí na něho něco jiného. Jednomu stačí několikrát něco vysvětlit (někdo dokonce psal, že vysvětloval něco jen dva dny), na někoho platí odvedení pozornosti (i když je k diskusi, zda je zrovna toto správné) na někoho je potřeba zvýšit hlas (jiné by se už rozbrečelo) a některé je asi potřeba plácnout přes ruku, byť se mi to taky nelíbí. Ale nebudu rozhodně někomu tvrdit, že to udělal proto, že je pohodlný (to nyní nemyslím zrovna Tebe).

@petrajurinova návyk ano, ale nebudu jim nadávat, že nepozdravily. U desetiletého děcka je to něco jiného.

spousta lidí nezdraví i v dospělosti a ve společnosti prdí 😅 proč by neprděli, když jsou osobnosti, které nebude nikdo omezovat (zákazy a příkazy) 😀

@rebelie Určitě je vždy lepší, když se u dítěte rozvine autonomní morálka (pravidla se mu zvnitřní), ale malé dítě to nedokáže. Tam převládá heteronomní morálka ať už pozitivní nebo negativní (udělám to proto, aby maminka měla radost versus udělám to proto, abych nedostal). Až s postupem času se heteronomní morálka mění v autonomní (nebo aspoň měla by). Zajímavé morálku a její etapy vysvětluje i Kohlberg.

@olivazelena postupne:
Co se tyka vychovy v me rodine. Detstvi jsme mely se segrou super. Bezpeci, jistota, cas traveny s rodici, respekt rodicu k nam i k sobe navzajem. Presto mam k jejich vychove vyhrady v tom, ze nas vychovali az prilis v tom, ze musime byt slusne, nikoho neobtezovat, byt skromne atd atd. Krasne veci, ale nekdy je to az prehnane, jak jsem psala, obe mame trochu problem se prosadit, vzeprit se necemu, co nechceme ( napr. zas jsem vzala na Vanoce dve sluzby, stejne jako vloni, protoze nedokazu odmitnout). U svych deti to proste chci trochu jinak.
S tim zdravenim. I kdyz ti bylo 10, nemel pravo dedek na tebe rvat, to uz je ted jedno, ale ten clovek by se mel spis zamyslet, proc se ho deti baly a proc ho treba nezdravily. Moje deti dneska zas nepozdravily. Nepovazuji to zatim za dulezite. Nekoho potkaji, smeji se na nej a povidaji mu neco. Ten automaticky pozdrav holt pridaji casem, zatim usmev musi stacit 😀
Ad hranice, mantinely, vychova. Myslim, ze trochu michame hrusky s jabkama. Vsem prece jde o to same a jen mame trochu jinou cestu. Moje deti vychovavane jsou, jen neuznavam ja a dalsi tady to placani (o biti se tu nebavime nikdo). Ja obcas dostala, nenechalo to na mne zadne stopy, nicmene to povazuju za zbytecne a hlavne za NEUCINNE. A zejmena pro starsi deti ponizujici. To, co popisujes ty, ta nevychova a horsici se chovani deti je podle me dane nedostatkem casu, vice penezi, vice moznostmi... obecne ty deti doma nedostaly hranice a uz je jedno, jakou vychovou, zda autoritativni nebo jinou. Casto se ta respektujici vychova zamenuje za nevychovu, ale tak to neni.
@jancip u tak maleho ditete zaslepim zasuvky, odstranim noze a jine nezbepecne veci a vysvetluju. S nebezpecnymi vecmi seznamim dite v me pritomnosti. Co se zasuvek tyka, nasi si davaji pozor. Resp. zasuvky je nikdy nezajimaly. Nejvetsi "sluzbu" pro ne ale udelal kamosky syn, ktery si sahnul do vypinace 😔 Videly ho brecet, videly, jak moc ho to boli, a pamatuji si to. Tim nechci rict, ze jim mame davat az takove priklady, ale tohle zabralo. Co zajima dceru, vsechno strkala do pusy, vsechno, obcas sezrala neco z nejakeho kere, xkrat jsem kvuli ni volala toxikologii 😝 Vysvetlovala jsem porad a obema a ted uz to sami opakuji, kdyz vidi bobule. Ale stoprocentne ji porad neverim! A nikdy nemuzem detem stopro verit. Ja se domnivala, ze je mam naucene, aby u silnice zastavily. Verila jsem a na sidlisti, kde toho moc nejezdi, jsem je za ruku nevodila, dokud mi holka nevlitla do silnice. Schvalne, jakoze hahaha mami, koukej, bezim. Auto bylo daleko (kdyz se auto blizi, drzim je pokazde doted), nic se ji nemohlo stat. Takze jsem ji sprdla a vysvetlila ji, ze ma smulu,z e odted pujde za ruku pokazdy jako mimino, dokud si neuvedomi svoji chybu, ze proste zklamala moji duveru. Uvedomila si to a uz ji zacinam zas verit, ale porad sleduju. A porad dokola to probirame, to rozhlizeni, kluk ji poucuje, navzajem se hlidaji. Ono to nese ovoce, ale trva to.
Podle me je dulezite nerikat jen "nesmis, nedelej", ale hlavne rikat PROC ne, a jak to ma delat jinak. Snazim se nejdriv rikat tu pozitivni informaci a az pak ten zakaz.
S tim placanim. Nerikam, ze me deti poslouchaji jako hodinky a ze jim staci rict jednou a uz to neudelaji. Jen se mi proste ani to placnuti neosvedcilo, stejne neposlechly. Viz to pojidani vseho, ji to zaskocilo, takze jsem ji mlatila do zad, a pak ze vzteku a strachu dostala po zadku. A co? Nic. Priste ozirala jerabiny znovu 😝 Proste to nefunguje (muj muz nebo babicka obcas placnou) a nese to sebou to, ze jim pak tezko vysvetlime, ze oni nikoho uhodit nesmeji, i kdyz se na nej zlobi.

@jasekd Já si naopak myslím, že cílem by nemělo být odstranění všeho "nebezpečného". Jednak se Ti to nikdy nepovede, protože děti jsou velmi vynalézavé a vždy něco vymyslí a objeví dříve, než to napadne Tebe a jednak syn třeba vyleze na cokoliv. Nebezpečná je třeba i televize, pokud do ní hodlá mlátit něčím kovovým. Nebezpečný je hrnec s vařící vodou a takto bych mohla pokračovat. Prostě myslím si, že jsou jisté meze, kam dítě nesmí jít. Ano potřebuje čas na pochopení, ale kolik je ho třeba? Týden, měsíc, rok, rok a půl? Myslím Tím základní věci a to, že by mělo reagovat na hlas. Samozřejmě, je potřeba se snažit, aby si to vyzkoušelo (na hrnec se třeba šáhnout dá), ale ne vše se takto dá ukazovat.