Jak se bránit proti vydědění?
Dobrý den,
chtěla bych požádat o pomoc někoho, kdo rozumí právním záležitostem a poradil by mi s mým problémem.
V červnu mi zemřel otec, kterého jsem viděla jen 2x a to ještě u soudu, nijak jinak se o mě nezajímal, písemně mě kontaktoval vždy jen v úředních věcech (kvůli výživnému). Dnes mi přišel dopis od notáře, v němž stojí že mě a sestru vydědil podle paragrafu 469/a obč. zák. A v závěti uvedl, že jsme mu neposkytovaly pomoc, přestože nás o to požádal (to není pravda, o tom že je nemocný jsem se dozvěděla od sestry), že o něj neprojevujeme opravdový zájem (vždyť on o nás také ne) a nenavštěvujeme jej (já vím jen podle složenek, kde bydlí, kdežto já bydlím stále na stejném místě už 25 let a on tady žil kdysi také, takže mohl přijít kdykoli, kdyby měl zájem). Mně prý neviděl nikdy (asi zapomněl na soud, kde jsem kvůli němu měla hysterický záchvat, jak mě zdeptal) přestože mě požádal o kontakt (to není pravda, to on mi vyhrožoval, že když neudělám to a to nebude mi posílat výživné, pořád si něco vymýšlel, běžné doklady o studiu mu nestačily a odpověďi na moje dopisy byly velmi hrubé). Myslím, že po svatbě jsem mu opravdu napsala, že tímto považuju naše kontakty za ukončené - ale kdo by se mi divil, když jsem se od něj nikdy ničeho dobrého nedočkala.
V dopise je uvedeno, že pokud s tím nesouhlasím mám písemně toto sdělit. Ale já vůbec nevím jak to mám formulovat. Dále by mělo následovat podání žaloby na určení, že dědičkou jsem.
Prosím o radu i o názor, jestli mám šanci "vyhrát".
pred chvili bylo v sama doma o vydedeni potomku, tak si to zkus najit 😉
jojo, taky jsem něco zaslechla, ale jen kousky 🙂
No, tak nakonec jsme sice napsaly, že důvody nejsou pravdivé, ale že to uznáváme, My víme, že jaksi není moc co dědit a za ty nervy to nestojí ani jedné. Takže mi docela spadl kámen ze srdce, že už na to nemusím myslet a je to uzavřené. Bylo to furt - jo, ne, jo, ne, a nakonec jsme se rozhodly takhle a myslím, že správně.
tak andělko, vracím se do klubu potenciálně vyděděných: na jaře jsem se ptala kvůli tátovi a teď ranila mrtvice mámu a šance je mizivá. Chodím tam a vůbec mě netěší, co budu muset řešit. Žije, ale doktoři nás jemně připravili na to, že udržovat na přístrojích nemá moc cenu 😒 Tak uvidíme, jak se to vyvine...
Vydědit bych se nenechala už z hrdosti - všechno co mi prováděla - dokonce mám schované emaily, kde mi před dvěma lety píše, ať se nevnucuju na návštěvy, že o mě nestojí, ať k nim už nelezu. Ještě že mě napadlo si ty dopisy vytisknout, takže mám stejný případ jako ty. Můžeme si vyměňovat zkušenosti. Když tak IP - zajímá mě vývoj u tebe.
U nás jde o barák a pozemek asi za 7 milionů, o peníze po babičce, které mi matka nikdy nevrátila a o tři otcovi děti z prvního manželství, které matka o vše připravila. Všechno tohle bych chtěla napravit a podělit ostatní sourozence . S jejím současným mužem Ukrajincem 😒 jsme jediní dědivší. A pokud se jí podařilo mě vydědit, tak si myslím, že taky uspěju u soudu.
kubaka: No, u nás jaksi nebylo moc co dědit, takže rozhodování bylo o to jednodušší. Jinak bych se samozřejmě nedala. Myslím si, že máš velkou šanci u soudu uspět a dokázat, že dědicem jsi (kdyby se opravdu ukázalo, že tě v závěti vydědila) a případně napravit to, co ona zkopala. Asi to nebude úplně sranda, bez zástupce do toho nechoď, ale pokud to stojí za to, tak bych moc neváhala. Mně osobně dost pomohlo, že jsem to, co si myslím napsala do vyjádření k závěti. Nevím, jestli to bude kdo číst (otec už určitě ne, že), ale prostě pro ten pocit, jsem musela. Ne, nic nechci, ale plivat po sobě taky nenechám.
Dobry den,mela bych dotaz je to takove zamotane tak doufam ze to napisu spravne. Muj pritel mel otce ktery ho vydedil a po vazne a smrtelne nemoci uz nestihl pritele zapsat zpet. Po te se zacas starat o jeho otce tudiz memeho pritele to je deda ktery take zemrel. A ted ta otazka kdyu otec vydedil syna ma syn pravo dedit po dedeckovi?
kacka. No tak to jo, to je pravda.
Jinak to u nás jde tak, že jsme se sestrou napsaly notáři vyjádření, že s tím nesouhlasíme. Každá za sebe samozřejmě. To po nás taky chtěl, že jo. Co bude dál nevím, předpokládám že už asi nic, protože žalobu podávat nechceme, ohledně majetku by to nemělo smysl. Ale prostě vyjádřit jsme se k tomu musely. Couvnout můžeme vždycky.