• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak jste se cítily po porodu?

21. května 2011 
danco27, na to je dobrá Nanynka - monitor dechu dítěte. Nedám na ní dopustit a díky ní jsem byla podstatně!!! klidnější..měla jsem původně stejné pocity jako ty..
18. únor 2008 ve 20:45  • Odpověz  • To se mi líbí
prve 2-3 tyzdne boli strasne narocne a ubolene, ale teraz je to uz v pohode :dizzy_face:
18. únor 2008 ve 20:50  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahojky!
Těsně po porodu jsem se cítila fajn................."nic" mě v tom okamžiku už nebolelo.Když jsem měla po 2.hodinách vstát z postele,bylo to už horší. :sweat_smile: V břiše mi chyběla výstuha(Adámek)a střeva si plavaly jak chtěly..........měla jsem v břiše vlnobití. :grinning:
Trochu mi vadilo šití při kojení a bolela mě záda.Do půlroka se to všechno srovnalo. :dizzy_face:
Co se týče maminky,................už jí tu v žádném šestinedělí(jestli nějaké ještě bude :sweat_smile: )nechci ani vidět. :grinning:
Vystačím si sama. :wink:
19. únor 2008 v 08:55  • Odpověz  • To se mi líbí
Ja som rodila cisarakom pred 8tt....a porodne blues ma chytilo tak asi po prvom tyzdni doma...bola som nevyspata, unavena, vsetko som zahanala obrovskym mnozstvom cokolady....mala som pocit, ze priestor okolo mna sa zmensil na velkost vytahu a na krku som mala akoby obrovsku obruc s retazou....manzel mi to pomohol prekonat...bol strasne zlaty, boli sme sami - ja som nechcela nikoho...uz to vidim, aby mi tu niekto mudroval, chcela som si to odzit sama...staral sa o mna, robil same vtipne veci, aby som sa trosku aj smiala a po par dnoch to preslo aj samo....

Dnes su tomu uz pomaly dva mesiace a je mi celkom fajn...jedine co ma trapi je vaha....ale s tym sa asi teraz neda nic robit, ked kojim.....

Barborka je ale uzasna a aj ta moja zdeformovana postava - stoji za to...
20. únor 2008 v 09:39  • Odpověz  • To se mi líbí
No na to, ze jsem rodila skoro tri dni to bylo docela v pohode...i jsem mohla sedet...mela jsem jen tri vnitri a tri vnejsi stehy....no ted den jsem toho moc nenaspala. Sice jsem byla unavena, ale hltala jsem malaho pohledem a pak prisli navstevy.. :wink:
Jen prvni hodiny na wc s pomoci..mela jsem vysoky tlak....jinak jak pisete uleva... :wink:
21. únor 2008 v 17:06  • Odpověz  • To se mi líbí
Pred nieco vyse tyzdnom prisla na svet nasa Julia. Porod trval dve hodiny, ale aj tak mam pocit, ze bol ovela tazsi nez ten prvy. Teraz doma len revem, psychicky som na dne, manzel na mna kasle, takze dakujem za to, ze je moja mama so mnou.Poporodne rany ma vobec nebolia, ale zato upony nervov medzi nohami. Je to hrozne, ani sediet, ani lezat a fungujem len s tabletkami. Som dost prekvapena zo svojho stavu, na nic podobne si po rpovom porode nepamatam.
7. dub 2008 v 15:42  • Odpověz  • To se mi líbí
No tak ja jsem porod mela rekla bych, ze celkem v pohode. Jelikoz jsem ale predtim celou noc nespala a cely den da se rict nic nejedla, tak jsem ale potom byla celkem unavena. Navic jsem se v porodnici poradne nevyspala, pac jsem se porad musela koukat na Patrika a v noci jsem ho porad kontrolovala. Takze jsem se vlastne poradne vyspala az kdyz jsem byla doma.
7. dub 2008 v 15:44  • Odpověz  • To se mi líbí
Já jsem se cítila po porodu báječně, horší bylo když se mi probralo šití :sweat_smile: Takže fyzicky nic moc...šití bylo velký a dost bolelo,ale psychicky naprosto v pohodě...stejně jako před porodem řekla bych a trvá to i teď v šestinedělí.Poporodní blues neznám :wink: V porodnici báječně zafungovaly endorfiny po porodu...nebyla jsem vůbec unavená i když jsem skoro nespala :grinning:
7. dub 2008 v 15:59  • Odpověz  • To se mi líbí
A nikoho na výpomoc jsem doma neměla, i MM chodil normálně do práce....mamka mi nabízela že si vezme dovču a bude tady se mnou,ale mně by tady někdo jiný rušil..potřebovala jsem se s tím vypořádat sama.
7. dub 2008 v 16:00  • Odpověz  • To se mi líbí
lenkabu: souhlas, já když jsem porodila Tomíka, tak se mi taky mamka nabídla, že si vezme dovču, ale přesně, vše jsem potřebovala tak nějak zmáknout a taky jsem zmákla v pohodě, jasně, člověk si zvyká na jiný rytmus.vše hlavně strašně uteče a najednou jsem malému neměřila denně teplotu...atd,úklid a vše kolem domácnosti jsem zmákla, ale když to vidím zpětně, byla to vlastně největší pohoda s miminem, te´d čekám 2 dítě v červenci a jsem dost utahaná a navíc mám raubíře, tak toho s nm společně moc neudělám, ale vše jde večer, když spí, nebo v poledně, nebo pohlídá o víikendu manžel.
7. dub 2008 v 16:25  • Odpověz  • To se mi líbí
baby ja som mala hrozne stavy po porode...xvile napatia a stresu striedali depky...bala som sa,ze tu starostlivost o babetko nezvladnem,bola som vycerpana,a takmer 2 tyzdne som prerevala....velmi mi pomohla moja mama/cely zivot jej budem za to vdacna/,upokojovala ma,ze to je len docasny stav,ze to prejde,ze to preziva takmer kazda mamina :frowning2: ze je to normalne...psychicky ma podrzala,pomahala mi s malou,varila pre mna polievocky,aby som nestratila mliecko pre Vikinku....ked som si potrebovala oddychnut,bola s malou...proste si ju neviem vynachvalit...aj vdaka nej,a vdaka tomu,ze som u nej nasla psychicku pohodu a porozumenie som to vsetko s usmevom na tvari prezila... :slight_smile: trvalo to fakt len asi zo 2tyzdne...vola sa to ze baby blues....a asi to tak aj malo byt,lebo mi to vo vela veciax pomohlo,zocelila som sa a poxopila vela veci...
10. dub 2008 ve 13:06  • Odpověz  • To se mi líbí
Těsně po porodu to byla paráda... ohromná euforie, že jsem všechno zvládla, manžel je u mne a máme krásné zdravé miminko.
Při odchodu z porodnice jsem byla trochu na nervy a šestinedělí hrozně rychle uteklo, takže si nakonec pamatuji hlavně samé kojení a potřebu spát :wink: . Na pomoc jsem nikoho neměla a ani nepotřebovala, manžel měl pár dní dovolenou, tak to byla spíš psychická opora.
Všechno se dá zvládnout, hlavně že jsou děťátka zdravá!!! :slight_smile:
10. dub 2008 v 17:11  • Odpověz  • To se mi líbí
Já se cítila po porodu a vlastně po celý šestinedělí super! Jizva (po císaři) trochu pobolívala, ale nic strašnýho. Na výpomoc sem doma taky nikoho neměla, manža byl s náma doma jen 2 dny a musel do práce. Mamka mi teda asi měsíc trochu pomáhala s vařením. Jediný, kdy sem měla depku, tak v porodce, když se nechtělo spustit mlíko a já se bála, že nás nepustí domů. ale pak už to bylo OK a a od tý doby je to pořád super!!!! :dizzy_face: :dizzy_face:
10. dub 2008 v 17:26  • Odpověz  • To se mi líbí
Já se taky cítila dobře, přesně jako luucia jizva po císaři trošku pobolívala, já byla doma taky sama,ani jsem nikoho nechtěla,m chtěla jsem mít ten pocit, že se musím spolehnout sama na sebe. vše jsem zmákla na 1*, vaření, úklid,...
akorát si vzpomínám na jednu takovou depku, když tomík brečel a brečel a já už jsem brečela taky, pač nespal skoro celou noc, ale pak bylo vše ok, vyřešil to sab simplex na prdíky :slight_smile: .Teď se spíš bojím co to druhé mimi, jak to zmákneme společně s 2 letým dítětem a novorozencem :slight_smile: mějte se
11. dub 2008 v 09:05  • Odpověz  • To se mi líbí
Po prvom pôrode,som mala depku z cisárskeho, ja som veĺmi chcela "normálne" a neočakávaný cisársky ma zdeptal , narkóza prevalcovala a ochudobnenie o "dokončenie bolestí", chcela som to prežiť celé...kričať a trpieť dokonca a počuť prvý plač svojho bábätka, bolo by všetko ako by malo byť, štyri hodiny v narkóze, to bol deficit, ktorý sa ťažko prekonával,
:frowning2: mala som pocit že mi veľa uniklo a že sa zamilovávam do svojho dieťatka, ktoré som nepriviedla na svet ja, akési puto medzi matkou a dieťaťom sa tam narušilo... v nemocnici som mala depku keď mi nepriberal lebo som nemala mliečko/o cisaraku som dostala na 3 deň/ale akonáhle začal priberať akosi tá radosť že predsa len môžem a budem kojiť :wink: prekonala úzkosť :slight_smile:
10 minút sme sa prisávali a presviedčali že to zvládneme 5 minút papal a po piatich minútach zaspal potom o desať sa prebudil a zase poťahal s pomocou prisať sa asi 7-8 minút a toto sme opakovali každé 2 hodiny.
Doma... to boli obavy či to robím dobre.. :rolling_eyes: .či správne kojím, prečo sa mi bábo neprisaje a nebudí sa napapanie,neustále sledovanie času, či už netreba kojiť a návštevy...niektorým ľuďom to nevysvetlíte, že nemáte náladu ukazovať bábätko, každý prišiel s nejakou múdrosťou a svojimi skúsenosťami s kojením, :stuck_out_tongue_closed_eyes: čo ma ešte väčsmi privádzalo do pochybností... :angry:

Mala som predčasníka a tie deti si vyžadujú starostlivosť navyše a preto asi aj tá dvojita únava,vysvetľovať že papá pomenej a častejšie niekomu, kto mal 3 deti a všetky v termíne...
:fearful: ale nikdy som si nepýtala pomoc od svokry ani mamy, keď navarili, zaďakovala som ale o bábätko som sa chcela starať sama,nedovolila by som ho nikomu inému kúpať, aj keď mi ho vzali von, iba som bola nervózna či už nebude hladné.Takže som bola spokojnejšia keď bolo non-stop so mnou...
Keď mal už 2-3 mesiace akosi sa to kojenie upravilo a nemuseli sme sa 10 minút prisávať.

Pri druhom dieťatku išlo všetko ľahšie,
iste vtedy som bola ubolená a teraz sa mi už ľahko rozpráva...
ale zmierená s cisárskym, šťastná že sme to napokon po dramatickách udalostiach prežili a vyčerpaná po vykrvácaní,len som spala,spala a spala, nemala som čas smútiť a nemala som nad čím, cisársky to ne je dôvod na menejcennosť:wink:
Bolesti boli horšie ako po prvom cisárskom,ale akosi sa stanete odolnejšími, keď už máte predstavu, že
toto má konca kraja, nie ako pri prvom -som nevedela či to už stále budem takto zohnutá chodiť :cry:
Je to niečo, čo sa dá zvládnuť :wink: aspoň som vedela porovnať aké to je mať menšie, slabšie dieťako a potom silnejšie a s radosťou papkajúce bábätko.
O schopnosti kojiť som nemusela pri druhom pochybovať keďže sme vydržali s našim predčasníkom slabučkým viac ako rok :wink:
Je fajn keď máte pri sebe niekoho kto nemudruje a nepoučuje ale sa Vás snaží aspoň vypočuť, popôrodný stav sa rýchlo stratí a potom máte pred sebou šťastné usmevavé bábätko,ktoré /ak ho práve niečo netrápi, a neplače celú noc,/ iste Vám svojim smiechom vynahradí všetok ten bôľ a úzkosť :wink:
11. dub 2008 v 10:06  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj,kedže som pri pôrode stratila dosť krvi,tak ešte týždeň po pôrode mi pri vstávaní šumelo v ušiach a točila sa mi hlava,ale vrátim sa k pôrodnici,mali sme problémy s kojením,rozbiehalo sa to veľmi pomaly,takže to bolo úplne na nervy,v noci som ju kojila každú hodinu,čo neustále plakala.
Na ďaľší deň sa striedali fázy plaču,zvlášť keď mi ju zobrali pod lampu kvôli žltačke,takže hormóny fungovali a to som si nadávala sama sebe,či som normálna :slight_smile: .
Doma som bola na to viacmenej sama,šitie sa dalo vydržať,ale mala som bolesti kostrče,no des.
S kojením sme sa trápili aj doma,Ninka bývala uplakaná,aj som ju dokrmovala UM a po 2 týždňoch sa všetko upravilo,už sme nedokrmovali,ustúpili aj bolesti :slight_smile:
Teraz s odstupom času mi to príde ako sen :slight_smile:
11. dub 2008 v 10:19  • Odpověz  • To se mi líbí
Danco, ja musim povedat, ze som nezazila krajsie momenty v mojom zivote, ako boli tie po porode, a to som rodila len pred 7 tyzdnami, cize vsetky spomienky su uplne cerstve. Rodila som prirodzene, malicka ma ale vobec nepotrapila a aj ked ma zasivali, necitila som ziadnu bolest a 2 hodiny po porode som chcela ist domov, len ma moj manzel prehovoril ostat kvoli malickej.Nicoho sa neboj, uvidis ako rychlo to vsetko zbehne.Ja by som si to vsetko pokojne zopakovala este raz, a hned aj teraz
11. dub 2008 ve 14:12  • Odpověz  • To se mi líbí
Po porode to bolo v pohodke, psychicky super, sice telesne vycerpana, ale nebola to katastrofa.
Co sa tyka tej maminky, tak ja som byvala u nasich, ale mamina je pracujuci clovek, takze sme sa vidavali po veceroch, ale cez vikend sa aj ona pobavila s vnuckou, takze to bolo v pohode :slight_smile:
11. dub 2008 ve 14:35  • Odpověz  • To se mi líbí
Po porodu jsem cítila strašnou úlevu,že jsem to zvládla a že mám konečně v náručí to malé stvoření na které jsem čekala 9 měsíců. Jinak mamka si chtěla vzít dovču ale chtěla jsem to zvládnout sama s přítelem a zatim super. Jsem sice trochu vyčerpaná ale hodně mi pomáhá přítel. :slight_smile:
11. dub 2008 ve 20:59  • Odpověz  • To se mi líbí
Já se po porodu cítila strašně. Nemohla jsem se hnout kvůli bloklý páteři. Psychicky jsem na tom byla taky dost špatně. Neuměla jsem si vůbec zorganizovat čas, představit si jak vyjdu ven, prostě depky a byla hrozně jsem unavená. K tomu problémy s kojením, zapálený prso, malej nechtěl jíst. Bez manžela bych se v tom nechutně plácala. Moc mi pomohl, že zůstal doma a pomohl mi se zmátořit. :wink:
11. dub 2008 ve 21:06  • Odpověz  • To se mi líbí
Já jsem byla strašně šŤastná, že už to mám za sebou. Na druhou stranu fyzicky nic moc, neměla jsem nejjednodužší porod. A psychicky ještě hůř, protože malej nebyl po zdravotní stránce na tom nejlíp. Ale když nás po týdnu pustili domu, tak jsem byla nejšťastnější člověk na světě :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
11. dub 2008 ve 21:09  • Odpověz  • To se mi líbí
já se po porodu cítila skvěle, přesto, že jsem tři dny před porodem skoro nespala, nemohla jsem usnout a pořád se kochala tou svojí krásnou holčičkou. Ale šestinedělí byl očistec, Všechno jsem zvládala, domácnost i malou ale prostě zafungovaly hormony a já bulela a přemýšlela nad sebevraždou :sweat_smile: :sweat_smile: :grinning: :grinning: Stačila fakt blbost a já nemohla zastavit slzy, televizní noviny jsem obrečela od začátku do konce. Pak už jsem si říkala, že nemám pro brečet ale stejně jsem řvala jako k*áva :rolling_eyes: :sunglasses:
Brečela jsem i z radosti :grinning: :grinning: :grinning: :grinning:
Tak asi tak o poporodních stavech :grinning: :grinning:
11. dub 2008 ve 21:11  • Odpověz  • To se mi líbí
...hned po porodu (po porodech :wink: )? No kraaaaaaasneeeee :slight_smile: .....byla jsem tak moc stastna a pysna (pokazde!!!), ze mam nadherne zdrave miminko a ze jsme oba v poradku....pro mne to vzdycky byly ty nejnadhernejsi okamziky v zivote, fakt!... :wink:
12. dub 2008 ve 13:25  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
Holky ty vaše vyprávění jsou fakt MOOOOOOC krásný:slight_smile:Nás to čeká zhruba za tři - čtyři týdny..moc si přeju, aby vše bylo v pořádku, abych mimčo měla sílu vytlačit, aby nebyly komplikace abych jim tam neomdlela bolestí, abych vše zvládla třeba kojení..a taky,... aby nedorazily poporodní deprese...,ale s tím prý se nedá nic udělat..tak budu čekat a doufat, že vše budu OK:slight_smile:D Moc děkuju za vaše příspěvky... :wink: :wink: :wink:
12. dub 2008 ve 14:10  • Odpověz  • To se mi líbí
Mala som nastrih, ale maly ma strasne dotrhal aj bez neho az ku konecniku. Takze som si 3 tyzdne poriadne nesadla, mesiac som chodila velmi zvlastne. Ale prve tri dni boli nahorsie, pretoze som sa nevedela ani vytrepat na tu nemocnicnu postel,nie to este zist dolu. Chodila som sa cele 6-stonedelie sprchovat po kazdom WC... Jedina som pri mene pri sestrickach mala napisane "pozor velke sitie" takze asi som to mala fakt strasne, radsej som sa nekukala, az ked sa to zahojilo. Uz sa to da... A okrem tohto sa mi naliali prsia po 3 dnoch ako futbalove lopty, dostala som teplotu 38°C a pichali mi oxytocin, aby mi to mlieko nejako spojazdnili. Takze ma navyse bolei strasne aj prsia, poctivo som nahrievala, injekciovala a odsavala. Dalo sa to do poriadku posledny den, ked som mala ist domov... A este doma som mala mensiu teplotu z tho mlieka, ale potom sa to dalo. A mozem podakovat svokre, dovalila sa hned na druhy den, ked som prisla z porodnice, a priniesla jedlo navarene na tyzden dopredu-chvalabohu, to by som uz nezvladala stat pri sporaku... Odviezla ma s malym na ockovanie proti TBC... Nakupila este par veci v lekarni....
12. dub 2008 v 18:33  •  2 děti  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
biba ja som to prezivala tak isto.....ale nastastie som nebola roztrhnuta ku konecniku, ale na bok tak sa to nejako dalo....vraj ku konecniku je to horsie ale sak to je tiez diskutabilne,.aj s tym veckom to bolo to iste, nenormalne, este ze vymysleli tu sprchu..
tento raz si bude musiet poradit sama s muzom, nemam tu nikoho na vypomoc :frowning2: ale tesim sa aj tak :grinning:
inak som po porode po dvoch hodinach v poho vstala a isla si vypytat jest a po caj...sestricka mi nadavala,ze preco vstavam, no ale sak mi bolo fajn az na to sitie :unamused: :angry:
12. dub 2008 v 19:32  • Odpověz  • To se mi líbí
po porode docela fajn. byla jsem strasne prekvapena, ze nemam zadne brisko. vsichni rikaly, ze jim zustala vytahana vysaci kuze a mne zustal takovy maly bochanek :grinning: do hodky jsem se sla vycurat a vykoupat-to byl tedy vykon! pak me sestra zavedla na pokoj, to bylo krapet narocny. musela me podepirat. celou noc se mi nepodarilo usnout. zpracovavala jsem zazitky a taky plac miminek me budil. clovek neni zvykly :wink: druhy den jsem mela desne namozenou branici z dychani, sotva jsem mluvila :grinning: vypadala jsem pry hodne blede, unavene. prcka samozrejme bolela, ale jinak fajn. sestinedeli bylo krapet narocne. mela jsme poporodni deprese, coz mi doslo az tak za pul roku. maly byl hodne plactivy, nespavy, papavy..ale nejak jsme to zvladli :dizzy_face: nejhorsi asi byly hemeroidy, ktere me dost dlouho trapily. ikdyz uz byly zahojeny, tak porad jsem mela problem sednou treba do auta. a to nekolik mesicu. tak jsem zvedava, co bude ted :wink:
12. dub 2008 v 19:44  • Odpověz  • To se mi líbí
jo a ten pocit pri pohledu na priteluv vyraz, kdyz poprve drzel maleho...to bylo neco neuveritelne krasneho :grinning:
12. dub 2008 v 19:46  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
paolin tak budu držet moc palce aby tenhle prood byl daleko snažší a lepší poporodní hojení :wink:
O pipinu se taky bojim, do porodnice už mám koupenej nafukovací kruh:grinning:,...ale když je nás už tolik maminek co jsme to zvládly...?...tím se jako uklidňuju no... :sweat_smile: :sweat_smile:
Až manže vezme mimíšánka do rukou.... tak budu řvát jako..:sunglasses:...no už se strašně těšim na ten pocit:slight_smile:....
12. dub 2008 ve 21:31  • Odpověz  • To se mi líbí
Já jsem měla po porodu vyloženě euforii :slight_smile: Byla jsem strašně šťastná a pyšná na syna... Neměla jsem žádný nástřih ani poranění, takže jsem odešla na šestinedělí po svých. Horší byly první dny v porodnici - měli jsme problém s kojením a výrok zdravotní sestry "A co budete dělat doma?" po prosbě o pomoc mě fakt uzemnil... Naštěstí doma se všechno ustálilo, hodně pomáhal manžel a babičky. Měla jsem velké problémy s kojením (záněty, retence, horečky, ragáda - zahojila se až po 2 měsících, tu bolest každé dvě hodiny bych nikomu nepřála..), naštěstí jsem si pozvala laktační poradkyni, jinak bych se na kojení vybodla. Dnes už jsem v pohodě a strašně šťastná :slight_smile:
18. dub 2008 ve 14:09  • Odpověz  • To se mi líbí
Tvůj příspěvek