• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak jste se cítily po porodu?

21. května 2011 
Tak já jsem byla po porodu naprosto spokojená, v porodnici žádný problémy, nic mě nebolelo, hezky jsem se rozkojila. Za to doma to na mě padlo, byla jsem tak unavená, kojení nám nešlo, jedině přes klobouček, dostala jsem teploty, měla depku, pořád se mi chtělo brečet, na záchodě jsem zažívala druhý porod, prostě hrůza. Trvalo to tak asi 14 dní. Pak se to spravilo a teď si to užíváme.
18. dub 2008 ve 14:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja som na tom bola podobne ako monik76..euforia z porodu..potom botom bolest po siti..doma prvy tyzden s mamcou ..dolahla unava ..3x zapal prsnika s 39 teplotami..malu mi len nosili na kojenie , ja som bola uplne hotova v zimnici, ragady na oboch prsiach-bolest ako najsilnejsie kontrakcie..potom konecne klobuciky na kojenie ale aj tak nic platne lebo mliecka bolo ale mala mi od neho chudla dokonca :frowning2: cize sme na nutrilone ..dlho dlho sme sa nevedeli zosuladit..hlavne to spanie rozbite na ciastocky..este doteraz nemam dospate...no a depky som mala prave v noci..ked zacala plackat a ja som bola neskutocne unavena a musela som ju utesovat..to som od unavy a bezradnosti vela plakala :frowning2: ... ale teraaz zivot s dietatkom uz parada :slight_smile: drizm palce :dizzy_face:
18. dub 2008 v 17:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já byla taky po porodu (sekcí) šťastná, že máme máme zdravu krásnou holčičku (v těhotenství bylo spousty zdravotních komplikací, tak jsem nevěděla, jak to "plodík" zvládne).
Ale asi 4. den po porodu na mě padly nějaké chmury, nebylo mi stále moc dobře a chodilo strašně moc návštěv, což mě ještě víc vysilovalo. Některé lidičky i víckrát během toho týdne. Pokoj byl malinký a kolegyňce také chodilo dost návštěv, takže tam bylo fakt nacpáno a vzduch vydejchaný, větrat se moc nesmělo, kvůli miminkům. Doma jsem pak zažívala lehké poporodní deprese, protože jsem si připadala na Adélku strašně sama a bála jsem se, že něco nezvládnu nebo pokazim :confused: Panimáma byla na blízku, tak občas zašla, ale i tak jsem pořád stála nad postýlkou a koukala, jestli malé něco nechybí :grinning: Teď už je to lepší, už neni tak křehoučká, jako v prvních měsících :slight_smile:
23. dub 2008 ve 12:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
po vytlaceni maleho uuuuuuuulava :dizzy_face: tlacenie placenty brnkacka a potom euforia, na to sitie v narkoze takze paraaaada :grinning: po 2 hodinach od porodu to uz ale bolelo jak svina :stuck_out_tongue_closed_eyes:
15. únor 2010 ve 22:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
u mňa tá eufória z pôrodu ešte stále trvá.. takže z pôrodu a pôrodnice nemám negatívny zážitok, teda okrem boľavých bradaviek.. ale pre dobro drobčeka sa to dá prekusnúť a obetovať sa.. v nemocke som prekonala zápal prsníka, jednu noc vo vysokých horúčkach.. vzdávala som kojenie asi 50 krát, naštartovaná kupovať UM, pretože tá bolesť keď sa malý prisal bola stokrát horšia než celá sekcia.. pôrod ako taký bol úplne super, od prvej chvíle som sa zamilovala do môjho syna a to že chcem byť pri ňom mi dodávalo veľa energie.. žiadne fyzické ani psychické problémy našťastie nemám..
15. únor 2010 ve 22:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
zial u mna sa euforia nekonala...narodil sa nakoniec cisarv narkoze,takze ten prvy okamih,ked babo opustilo moje brusko som nestihla :frowning2: a tak som sa na to tesila ako budem revat od dojatia...mno po porode ,teda prebrati z narkozy boli pocity vselijake...hkavne strasne bolesti az do 1 mesiaca...ale nakoniec musim povedat,ked sa krpec na mna usmeje,som hotova a tecu mi slzy...takze stalo to za to :pensive:
chvalabohu,drobcek je kludne a mudre babatko,placka len ked musi :wink: s strach,ze by som ho nezvladla...ten sa nikdy nedostavil...
16. únor 2010 v 06:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Sestonedelie bolo pre mna take zvlastne akokeby snove obdobie. Proste rozhadzane hormony ako v druhom mesiaci tehu. Spätne sa mi zda ze to ani neviem ako ubehlo ale v tej chvily mi to prislo ako vecnost. Bola som totalne unavena..ani nie fyzicky ale skor psychicky. A to som pritom nic nerobila ved mala iba spala a mna doma vsetci obskakovali. Baby blues ziadne akurat totalny pocit bezmocnosti ked dostala 1 krat koliku. Vrieskala ako o dusu chudatko a my sme s priatelom len na seba pozerali a netusily co s nou.
A cele hodiny som ju len ocumovala ako spi a naprazdno dudle pusinkou......a vobec mi neslo do hlavy ze ako moze mat niekdo ako ja tak naadherne dieta :grinning: :grinning:.
16. únor 2010 ve 23:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
no ja prvni tyden v porodnici (po cisari) jsem propadla panice, jestli jsem se s ditetem neunahlila, co s nim budu delat, ze se to jen tak ned vratit, citila jsem, ze podobne pocity proziva i manza, tehdy pritel. No az postupne se materska laska zvetsovala, ted se bojim, jestli budu mit i to druhe tak rada :dizzy_face:
17. únor 2010 v 09:07  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte, po prvom babu som sa citila po porode velmi mizerne. maleho som milovala, ale neskutocne som sa o neho bala a bola som fakt vystresovana mamina. zbadala som sa tak po 6 mesiacoch, ze wow zivot okolo mna plynie, maleho zvladam a prestala som stekat na na kazdeho vo svojom okoli :grinning: teraz po druhom porode som na tom neporovnatelne lepsie, hlavne po psychickej stranke. lepsie som zvladla cisarsky, prichod domov a pomaly sa zabehavame do bezneho stereotypu. sice od buduceho tyzdna uz mm ide spat do roboty a asi tu s nami bude len moja starka verim, ze to nejako zvladnem s dvoma malymi detmi :slight_smile:
17. únor 2010 v 10:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja som sa citila perfektne, ubolena, ale neeeskutocne stastna, ze bolesti su prec a babatko je na svete. Po dvoch hodinach od porodu som uz sama behala, hoci som bola zasivana a maleho som ani nenechala v postielke, spinkali sme pekne spolu v mojej posteli a ani som nevedela zaspat, len som sa na neho divala a divala.... potom doma na mna chodili take placlive stavy, ale trvalo to len niekolko dni.

Jedna rada, pre buduce maminky: k mojej super pohode pocas porodu a po nom prispelo (okrem nekomplikovaneho porodu) najma to, ze som absolvovala preporodnu pripravu, kde nas pripravili na vsetko: na porod, na dojcenie, na starostlivost o seba po porode, o babatko. Co v pripade problemov. Nic ma neprekvapilo. Vobec som nemala pocit, ze idem do niecoho neznameho, ze neviem, co sa bude diat a pod. - napriek tomu, ze som rodila prvy krat.
18. únor 2010 v 19:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
tinusi - uplne s tebou suhlasim, co sa tyka tej predporodnej pripravy Super vec Krasne si to vystihla Ani mna viac menej nic neprekvapilo (Hadam len to kojenie som si predstavovala ako nieco prirodzenejsie, ale to je moj osobny nazaor) No a co sa tyka pocitu po porode No jasne ze som bola rada ze to zamnou Aj ked porod bol super Ked sa ma pytala svagrina, ze ako sa citim tak som jej povedala ze akoby ma niekto chytil za vlasy a ohadzal o stenu Takto som sa citila asi tak 3 dni Potom to uz bolo lepsie a na 10. den som sa dostala do normalu :slight_smile:
18. únor 2010 v 19:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
no tak já mám 5dní po porodu a psychicky jsem na tom špatně.. pořád bych brečela.. malá je hodnoučká, ale někdy ju to chytne a strašně brečí až se nemůže nadechnout a to jsem bezmocná - nevím co s ní. napapaná je, přebalená taky, prdíky nemá, bříško je taky OK.. včera jsem se už obrnila a prostě jsem ji nechala vyřvat v kočáře a pak z toho usnula.. no, občas máme problém s kojením.. nechce se přisát, ale snažíme se to zvládnout. V porodnici to byla naprostá pohodička, porod byl bez problémů a velmi rychlý, ale doma je doma..
20. únor 2010 ve 14:05  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak já se po porodu psychicky cítila naprosto super. Každý mi říkal jak budu po porodu unavená a u mě to bylo přesně naopak, byla jsme čiloučká a plná energie.A samozřejmě stráášně šťastná že už mám malou v náručí.
Zhruba po 2 dnech po porodu se mi v místě šití udělala krevní sraženina, bolelo to jako čert,sedět jsem pak nemohla skoro týden,to byl jediný takový menší problémek. Moc jsem se těšila z porodnice domů, bohužel malá měla silnou žloutenku tak nás pustili až 9.den, to už mi trochu lezlo na mozek.
Po porodu jsem doma nikoho na výpomoc neměla, vlastně ani manžela. malá se rozhodla vykouknout na svět zrovna v době kdy manžel měl celozávodní dovolenou 24.12.2008-1.1.2009, do práce šel 2.1. a nás pustili z porodnice 1.1. :stuck_out_tongue_closed_eyes: Takže byl s námi doma jen ten den po propuštění z porodky,další dny už jsme válčily samy. Ale protože jsem z porodnice přijela domů odpočatá tak to nebyl vůbec problém :slight_smile:
20. únor 2010 v 16:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
zelvatko,ak ti to pomôže,ja som mala taketo stavy celé 2 mesiace,a to sa o mna starala moja mamina,moja svokra mi varila a ja som v jednom kuse plakala,nechapala som prečo som sa na to dala,maly sa nevedel prisat takže som oplakala aj to,cele leto som nevytiahla paty z domu lebo som sa bala čo bude ak sa mi maly rozplače,no proste bola to hrôza a to mam už 35rokov.postupne sa to spravilo a teraz s odstupom času sa na tom smejem ale vtedy to bolo pre mna najhoršie obdobie takže ta plne chapem.neboj sa bude to lepšie,zvyknete si na seba,hlavne sa o tom s niekym rozpravaj lebo ked to dusiš v sebe je to ešte horšie.prajem ti pevne nervy a zdrave babatko
21. únor 2010 v 10:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jakmile sem Karolínku vytlačila, bylo mi už skvěle, najednou přestalo vše bolet a byla sem šťastná, že je venku, mám ji konečně v náručí a máme to za sebou! :dizzy_face:
Když mi ji odnesli a já ještě ležela na porodním boxu, přišel na mě hrozný hlad, ale pak mi donesli i jídlo, takže opět úleva, pak sem se osprchovala a šla na pokoj, sice sezení nebylo nic moc, ale už sem neměla vůbec žádný problémy, svojí holčičku sem pak měla u sebe a jen sem chtěla být už doma, i toho sme se naštěstí v normální době dočkaly, pak nám jen nějakou dobu trvalo si na sebe zvyknout a naučit se spolu žít, ale manžel byl první dva týdny s náma doma, takže sme vše zvládli, šestinedělí proběhlo taky relativně v pohodě, žádné depky se nekonaly, takže V POHODĚ! :wink:
21. únor 2010 v 10:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
zuzu08: díky.. ono si to musí asi každá prožít sama.. je to těžké, ale snad už to bude jen lepší.. mamina se o mě stará, každý den mi nahlásila návštěvu nebo někoho, kdo bude vozit maličkou, jen abych přišla na jiné myšlenky..přítel se taky snaží seč může.. už jsem celý jeden den neplakala :slight_smile:
22. únor 2010 ve 13:48  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
prvni den po porodu jsem se citila uplne strasne,zacalo bolet siti,byla jsem uplne malatna,mela jsem problem se vycurat a kazdou chvili jsem byla na zachode a snazila jsem se curat...!! Po porodu je dobre hooooooooooooodne pit i 3litry tekutin TO DOPORUCUJI!! Kazdym dnem je to lepsi a lepsi.... ale je pravda,ze sestinedelka neni jak tak z niceho vymyslena
22. únor 2010 v 19:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
priznám sa, že čím som ´dalej od pôrodu, tým si na tie ťažké veci spomínam menej a menej :slight_smile:

ale v skratke. po dvoch hodinách, keď som už mohla zísť z pôrodného kresla, tak sa mi nedalo, lebo sa mi príšerne točila hlava (možno zo straty krvi, z liekov, či z celkového vyčerpania), tak mi pomohli a previezli ma na izbu. manžel tam chvíľu ostal so mnou, že reku mi pomôže osprchovať sa, ale nezvládla som to, tmelo sa mi pred očami a prestávala som počuť. takže mi pohola sestrička aj manžel vrátiť sa do postele. a sprchu som absolvovala ráno.
podotýkam, že som rodila normálne, okolo piatej. o siedmej som už bola na izbe. do rána som sa vyspala a doniesli mi malú. trochu ma potom začalo bolieť šitie, tak mi na to dali injekciu. takže asi dva dni, som to mala proti bolesti... na radu doktorky. pomohlo mi to, mohla som sa bez príšerného achkania aj obrátiť :grinning:. na tretí deň som už mohla aj sedieť.
ale inak bolo všetko ok. len som bola trochu nepripravená na bolesť prsníkov pri nalievaní mlieka a na citlivé bradavky. neviem si vynachváliť mastičku Multimam Balm. super bolo, keď som si ju dala do chladničky...
a manžel mi nosil litre a litre balenej vody, lebo som nevladala tak často, ako som pila, si napĺňať krčah normálnou vodou z vodovodu, tobôž nie variť čaj... a doma mi svokra a mamina varili, prípadne varil manžel. tie prvé dva týždne sa môj svet zúžil na kŕmenie a prebaľovanie malej a keď spala, najedla som sa a umyla ja. plus spánok, veeeľa spánku.
a to, že so mnou niekto aspoň pár hodín bol (manžel chodil len na pol dňa do práce) a tá pomoc bola neoceniteľná...
22. únor 2010 ve 21:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte! Boli ste niektorá roztrhnutá az po konecník? Ako ste sa potom citili? Kedy ste sa dali uplne do poriadku? Napiste, bojim sa, ze ten tlak v zadku mi uz nikdy nepominie... Su to tie vnutorne svaly? Necitili ste nieco podobne? Napiste, prosim, potrebujem upokojit, mam aj poporodnu depresiu, pomohlo by mi to.
2. bře 2010 v 17:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky, nekdo kdo ma zkusenosti s poporodni depresi? Ja mam dnes 5 tydnu po porodu a docela casto propadam silene beznadeji, jaka jsem neschopna, ze mi nejde kojeni (prcek usina, vzteka se, saje malo aktivne, ale pribira, zatim), ze na maleho ten stres jen prenasim. Zatim jsem mela to stesti, ze se mnou manzel mohl byt doma, ale od pristiho tydne uz jde do prace a ja mam sileny strach. Casto brecim a rikam si, ze jsem radsi nikdy nemela otehotnet, ze to nikdy nezvladnu, ze to chci vratit zpatky... ale mam okamziky, kdy maleho hrozne moc miluju. Uz jsem zoufala... nekdo, kdo to mel taky tak? Co vam pomohlo? Jak dlouho vam to trvalo? moc dekuju predem za jakoukoli odpoved... :(
15. čer 2010 v 10:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj losice,
pro mě bylo šestinedělí nejhorším obdobím. Těhotenství, porod CS- to vše jsem snášela mnohem lépe. Kojení nám vůbec nešlo - malého jsem krmila nutrilonem a občas se mu podařilo vycucnout tak 10 ml - byla jsem zoufalá. Pomohla mi laktační poradkyně, která mi změnila techniku kojení - jejík onzultace stála sice 1000 Kč, ale byla to vynikající investice (už jenom to ušetření na UM). Po šestinedělí se kojení rozjelo a kojím dodnes - a to mu je 17 měsíců. Tak neboj, zvládneš to taky. Obavy jak to zvládnu, a zda to dělám dobře jsem měla do 3 měsíců, pak jsem to začala v pohodě zvládat. Drž se!!!
15. čer 2010 ve 14:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@losice tomu sa hovorí baby blues! To zažila asi každá, ja som bezdôvodne plakávala asi 3 týždne hocikedy a hocikde...muž nechápal..tiež sme bojovali s mliekom, úvodne som si aj odsávala MM, lebo bola spavá, mala žltačku, potom som ju prikladala a rozbehlo sa to...ale všetko čo opisuješ som zažila aj ja a určite aj iné maminky...určite to zvládaš, neprepadaj panike, teš sa, že ste zdraví..hormóny robia s nami svoje..všetko sa upraví a budeš sa na tom zabávať...chce to len čas!! držím ti palce :slight_smile: a usmej sa :wink: :slight_smile:
15. čer 2010 ve 14:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@chichaa dekuju moc za povzbuzeni, jsi zlata, doufam, ze mas pravdu! :slight_smile:
15. čer 2010 v 17:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pamal dekuju!!! ani nevis, jak mi to pomohlo:slight_smile: hezky den!
15. čer 2010 v 17:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@losice nie je to nic nezvycajne, ja som tiez mala po porode obrovsky strach, ako to zvladnem ked bol muz v praci. Okrem toho som mala skuskove obdobie v skole a ked mala 2 mesiace, tak som statnicovala. Cele 600-nedelie boli u nas len problemy s kojenim, mala sice pila pekne, ale mna to priserne bolelo, do toho som mala na prsiach kvasinkovu infekciu (tu mi neskutocne pomohla annag, inak by som to uz vzdala), a tato infekcia znamenala, ze som od bolesti po kojeni doslova stenu skrabala a mala som no hrozne stavy kvoli tomu vsetkemu. Ale presli 2 mesiace od porodu, vdaka annag a potom aj mojej koznej doktorke sa infekcia krasne vyliecila, kojime uz ako stari profici absolutne bez problemov, zostatnicovala som na 1-, mala krasne spava v noci a ja mam pocit, ze konecne si uzivam matersku dovolenku :slight_smile:. Ani depky, ani plac uz nie su, akurat mam bolave ruky a trpnu mi, ale aj to si liecim. Takze hlavu hore, vsetko to co sa deje su len hormony, vsetko vsetko to prejde, chce to fakt len cas. Drzim silno palce, papa
18. čer 2010 v 10:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@raffaella to zni jako z pohadky:slight_smile: nejak ted nedokazu verit, ze to takhle krasne pujde i u nas... ale moc bych si to prala! A ty jsi supermatka, moc te obdivuju, jak jsi to vse zvladla i se statnicema ve skole a vsim. Moc dekuju za odpoved a povzbuzeni, pa a uzivej si malou!
18. čer 2010 ve 13:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj losice, ja som po pôrode revala asi 1 mesiac vkuse, az som si isla na nervy. Môj muž ked ma videl len krutil hlavou ze neveri, lebo on ma predtym plakat nikdy nevidel. To bola riadna burka hormonov, bolo dobre to, ze som si to vedela odôvodnit preco sa citim tak ako sa citim, ze je to hormonmi a raz to prejde. tiez som si nadavala, ze co som to urobila, ze som mala taky klud a slobodu a zrazu ta zviazanost. Potom malý dostal koliky tak reval non-stop on, no zabava...teraz bude mat pomaly rok a aj teraz mi je niekedy tazko, ale je to vsetko o adaptacnom procese a kedze inteligentní ludia sa adaptuju na zmeny rýchle, hovorím si ze aj ja som ta inteligentna....
Inak som bola tiez na maleho sama a o to je to tazsie. ale s odstupom casu mozem povedat, ze to stoji za to!!!
18. čer 2010 ve 14:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mobile no musim to zatukat, nastesti zatim koliku nedostal, to by me mohli rovnou zavrit do blazince... moc moc MOC se tesim, az maly bude vetsi, ted je takovy krehky a malinky a bezbranny. Ale konecne se zacal usmivat a to mi moc pomaha:slight_smile: takze i tobe dekuju za podporu a preju nadale jen samou radost z maleho!
18. čer 2010 v 17:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
No ja som si tiez myslela, ze tam (v tom blazninci) urcite skoncim. Vtedy je dobre sa o tom rozprávat. Ja ked som mala taketo depky som ani nemohla pocuvat ine matky a ani som sa s nimi nestretavala, radsej som sa bavila s ludmi mimo temy deti... Poviem pravdu, po pôrode cakam na materinský cit a on nikde. a myslim, ze ak niekto tvrdi, hlavne prvorodicky ze hned po pôrode zahoreli laskou k dietatu, nebude to celkom pravda. Ono sa to vyvija pomaly, to ked vidis uspech, ze sa tvojmu dietatu nieco podari a ked vidis ako napreduje, vtedy to zacnes citit. teraz potrebujes vela podnetov od okolia, aby Ti dieta chvalili iní.Ak si predtým zila aktívne a nijako zvlást si sa nepripravovala na rolu matky o to je to tazsie. Neboj, ono to ujde celkom rýchle a nejaké tie krízy este prídu, ale ved vlastne sme si to vybrali sami. Opakujem sa: Stoji to ale za to!!!
18. čer 2010 v 18:55  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
este ma napadlo, take pocity ake prezivas ma 99 percent matiek, len o tom nehovoria teda len niektore. ostatne si to
vybijaju na svojom muzovi, rodine a pod.... To je pravda, potvrdila mi to moja kamaratka psychologicka.
a ver mi, ze pre svoje dieta si ta najlepsie mama!!!To deti si vyberaju rodicov a nie naopak, takze tvoje dieta presne vie kde sa narodilo a preco si ta vybralo. Ja nie som moc na "duchovno", ale tomuto verim.
18. čer 2010 ve 20:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek