Návštěvy v šestinedělí. Přijímaly jste je?

já jsem porodila hodinu po půlnoci a hned ten den se přišla podívat skoro celá rodina na návštěvu 😀 moje mami u nás pak byla každý den a pak ještě když bylo Ondrovi 14 dní, tak se u nás sešla úplně celá rodina na kafe a bylo odbyto 😉 Maminka a číst rodiny MP přijela, když bylo Ondrovi 7 týdnů (jsou ze SR) a my jsme tam jeli v rámci dovolené ve 4 měsících. Každému jsem dala jasně najevo, že bych byla nejraději, aby se přišli podívat do porodnice, aybch pak doma měla klid 😉 ale záleží na situaci a na tom, jak to budeš chtít ty 😉

ja jsem mela navstevu prvni den doma a byla jsem rada pac tchyne o nas nechtela ani slyset a mamka dojela az pozdeji(100km)

my hned druhý den,po příjezdu z porodky,ale to byly naši,to mně nevadilo.spíš mně vadí ty co ho chtějí vidět a zůstanou až do večera a já nemůžu vklidu koupat a kojit,ale jsem holka hloupá a neumím říct NE!

My jsme se narodily o měsíc dřív, tak jsem z návštěv měla hrůzu 😎 😎 všude jsem viděla bacily 😔 Tak jsem omezovala i babičky, jenom na kuk 😔

ahojte, ja mam zase opacny pohlad na vec 😎 byvame v prahe, manzwelov brat byva na sk v bratislave. dohodli sa telefonicky, ze prideme nanavstevu-pozret malu-mala vtedy asi 2 tyzdne. prisli sme k svokrovcom a svgor nam napisal sms, ze pojdu s malou von s kocikom na prechadzku a ze sa mozme pridat...no, tak som mala z toho divny pocit, ze sme sa trepali kvoli tomu 350 km a malu sme skoro nevideli ☹

Tak my jsme si dali tak týden voraz, abysme se sžili v novém rodinném složení a potom jsme začali přijímat návštěvy (teda musely být 100% zdravotně fit) a já jsem byla šťastná. Každý si chtěl Karlíka pochovat a já jsem si mohla psychicky odpočinout. Bylo mi spíš líto, když návštěva odcházela 😒 Jenom jsem každého upozornila, že je moc nepohostíme, na to jsem fakt sílu neměla 😉

alterna - nám se část rodiny nahrnula do porodnice hned druhý den, další část třetí den, včetně bráchových 3 malých dětí, které se nemohly sestřenice dočkat a všechno bylo v pohodě 😉. A všichni jsou taky z Prahy. Pak za mnou byly i kamarádky, z toho jedna s dvouletými dvojčaty. Pokud jsou zdraví - nemají rýmu, kašel - tak se myslím není čeho bát. Ale to by tam snad ani nelezli 😉

já teda návštevy vítala, donesli většinou jídlo, k malé byli ohleduplní a nešahali na ní, kdyžtak jsem jemně upozornila kde je koupelna...tchýně super, každej den přišla jukla na malou, předala jdlo a šla 😉 záleží!

tak mi planujem pozvat rodenné návštevy až tak po 4 týdnech. Příbuzné máme daleko.Kdyby bydleli v místě tak určitě dřív ale jsou daleko a nemohli by dojet na otočku, ale na dýl. A to opravdu hned po porodu nechceme. 😉 😉

Holky, nás se nikdo neptal a hned první den, co jsme přišli domů už to začala a pořád to trvá, už mě to fakt neba 😠 😠

mě návštěvy taky teda nevadí, aspoň přijdu na jiné myšlenky 🙂 a taky s malou obrážíme kamarádky my, hlavně ty co mají malé děti, to se děti zabaví, hrajou si, ty větší (hlavně holčičky) se starají o malou, něco s ní třeba staví, ona jim to bourá....a vůbec o ní nevím 😀 . A my si zase pěkně poklábosíme 😉 . Nejlepší je to u bráchy, ten má děti 3 a to jde z ruky do ruky a je úplně nadšená (a já taky 😀 ). Když byla čerstvé miminko, tak byly návštěvy zas balzám na nervy 🙂

U nás to bylo podobné, už v pordnici se o Barunku příbuzní málem poprali 😀 😀
A pak návštěvy rodiny doma-to nám nevadilo a přátelé a známí počkali asi tak 3-4 týdny, pak se zeptali, jestli můžou přijet a nám to nevadilo...
Ať si Barunka trénuje imunitu (samozřejmě nikdo nebyl nemocný...)

Me treba zrovna včera vynadal manzel. Protože jsem řekla tchyni, ze si nepřeji, aby do porodnice za mnou hned den po porodu jezdil kdokoliv jiný než manžel. A doma, ze boudu přijímat návštěvy třeba az za tyden,\14dnu podle toho jak se budeme cítit...jsem z toho cela nešťastná.

naprosto v pohode, prijeli se podivat a i maleho chovali, nasi byli i v porodnici v den kdy jsme porodila a byla jsem za to rada, nevidim duvod takove izolace, ze by nemeli jezdit a navstevy neprijimat 🙂

Hned druhý den po porodu většina rodiny přišla. Zbytek až po šestinedělí - byla zima a bývali nemocní či nachlazení. A některé kamarádky nedorazily dodneška 🙂 no jo... 🙂

Nepřijímala a ani po šestinedělí, návštěvy přišly az když jsem se na to cítila.

Tak já jsem návštěvy přijímala normálně už první týden z porodnice doma.A to jsem byla po CS. První dva dny jsem sice měla horečky a ležela,ale pak už mi bylo suprově.Nic mě netrápilo,bolest jizvy nebyla nijak strašná,takže jsem neviděla důvod proč nepřivítat nejbližší a nepředstavit jim našeho broučka 🙂 . Samozřejmě vždy záleží na tom jak se maminka cítí,to je nejdůležitější,kdyby mi nebylo dobře,tak bych to rozhodně přes koleno nelámala a pozvala si návštěvy až budu schopná. 😉

Ano navštevy sme primali a aj sme my chodili na nasvštevy ... 🙂
Aj do obchodaku sme chodili . prez kočar - alebo sedačku sme dali plenu ...
Do porodnice hned druhy den k nam prišli susedia ( moc dobre s nimy vychadzame ) Sestričky si dokonca mysleli že sused je moj manžel :D :D

@ronyx já mela taky sekce,fungovala jsem v pohodě, ale chtěla jsem mít klid a i abychom se tak nějak udělali režim, byli chvíli v klidu. Já jsem se s rodinou nevidela dva mesice před porodem, dost jsem pribrala a na řeči typu ji vypadam jsem nebyla zvědavá...s prvním me navštívili v porodnici a řeči jak ma otekle nohy a kolik jsem pribrala.....me jen utvrdilo,ze žádné další návštěvy v brzke době nechci....a u druhého mimi jsem je prostě neměla a pak asi dva měsíce taky ne, poslala jsem fotky a návštěvy jsem mela jak jsem chtěla....

@shine2015 ne kazdy ma tak netaktni pribuzne jako Ty.

Já naopak za návštěvy ze strany nejbližších příbuzných (tj. babičky, sourozenci, nemyslím bratranci a tety z druhého kolene a sousedi) vítám, za předpokladu, že jsou všichni zdraví a zdrží se rozumnou dobu a nebudou dávat milion nevyžádaných rad, v tom nevidím žádný problém. Naopak babičky mohou pomoct v prvních dnech (když ne s péčí o dítě, kde si stejně musíte na sebe vzájemně zvyknout, takže kontakt s matkou je potřeba nejvíc), tak mohou pomoct uvařit, uklidit, vyvenčit třeba psa...
Mně by třeba bylo líto, kdyby moje mamka jako babička viděla malou až dejme tomu ve věku dvou měsíců. Doteď mě moc mrzí, že třeba malou nestihl poznat můj děda - zemřel pár dní před Vánoci, to malé byly dva měsíce a týden, na Vánoce jsme měli za ním jet ☹

@gepe njn....já si myslím,ze je to vždy jak se žena cítí....u nás kdyby byla rodina normální, tak je i pozvu 😉

U nas, v porodnici moji rodice, tchan a svagr. Po prichodu domu tchyne, byla trochu nachlazena nechtela s tim do porodnice prijit 😅 Jinak po prichodu domu, s nami tyden doma manzel, navstevy az po sestinedeli a i tak kazdy vyckal az sami povime, kdy ukazeme ci dorazime. U nas vsichni respektovali a chapali nase prani, zadny problem 🙂 Strucne, to obdobi patrilo nam trem, abychom si na sebe zvykli, szili se dohromady, najeli na nejaky system, uzili si to navzajem bez rusivych elementu, ja mela klid a nemusela resit, kdo vse si da kavu apod.

šestinedělí jsem nesla hodně, hodně špatně, ale páč sem dobrák od kosti a neumím říkat ne - hl. rodině, tak se příbuzní trousili a trousili a trousili.. sice teda až cca 2 týdny po porodu, ale i tak pro mě i malou to bylo náročný. Jestli někdy přijde druhej prcek, tak se poučím a návštěvy striktně až po tom 6nedělí! Ale každý to má jinak, někdo je v poho hned druhý den po porodu..

ano a rada

Kdyz jsem mela naladu na navstevy, tak prisly. Kdyz ne, tak jsem jim to narovinu rekla a chapali 🙂

@beruna84 já myslím,ze to každý rozumný člověk pochopí....me nenapadlo k nikomu chodit, když přišla SMS nebo tel ze se narodilo mimi, pogratulovali jsme a řekli,ze az se budou cítit na návštěvy,at dai vědět, ze my nspechame,at si uziji sebe navzájem,zajedou si sytém doma a ozvou se.....a přijde mi to logické.....šestinedělí jeod toho aby se zena dala do pořádku, miminko taky, byli chvili doma a měli klid....vždyť člověk který přijde z nemocnice nebo v závěru i z dovolené je rad,ze už je konečně doma, chce se vrátit do nějakých zajetych zvyklosti.....natož když je novy člen rodiny 🙂

@jana12369

Úplně ti rozumím. Já po CS byla v porodce ráda, že jeden rodič přijel až třetí den na 10 minut a že jinak nikdo, kdo "vyhrožoval", že přijde, nepřišel. Člověk rozpáraný, neoholené nohy, mastné vlasy, sotva jsem chodila (jedině v předklonu a bolest jako prase), malinkou jsem chtěla jen pro sebe a manžela. A návštěvy až po 6 nedělí, někomu to neva, ale já jsem nebyla zvědavá na případné pokuckávání, opary na rtech a ohmatavání malé po pusince, štípání do tváří a tak🙂 Jasně, že trochu přeháním, ale promenádovat se s břišní diastázou, jizvou, v totálním bordelu doma před někým jsem fakt neměla náladu.

Jak by se líbilo manželovi, kdyby se na něj třepali tvoji rodiče hned podívat, kdyby byl dejme tomu po operaci hemoroidů v nemocnici? Jasně, nadnesené, ale chápeš..(vím, že dítě je zajímavější pro rodinu, než městky v dupě, ale jde i o stav člověka po porodu - nejen fyzický, že..)

Přijímala jsem návštěvy i v porodnici. Hlavně tedy rodinu a pak dvě kamarádky. Já se na návštěvy těšila 🙂 Když jsem dorazila domů z porodnice, tak to bylo stejné. Manžel byl s námi cca 14 dní doma a pak se vracel až večer. Takže když dorazila mamka nebo tchýně, tak jsem velmi ráda předala dítě do péče natěšených babiček a šla se vykoupat nebo se v klidu najíst. Povídali jsme si a já měla volné ruce 🙂 A pokud přinesli sebou ještě něco dobrého k obědu nebo k večeři, tak jsem byla naprosto vděčná 😀 U prvního syna, kterého jsem rodila na podzim a byla brzy tma, jsem se cítila hodně sama a toto bylo hezké rozptýlení.