• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Poporodní deprese - jak jí předcházet?

26. března 2014 
Ahoj všem. Našla jsem tu diskuze o poporodní depresi, ale tuto diskuzi bych chtěla zaměřit na zkušenosti jak poporodní depresi předejít, nebo ji dostat aspoň trochu pod kontrolu.
Čekám druhé dítě, u prvního jsem měla poporodní deprese šílené. Stavy v porodnici se nedají ani popsat, už u porodu jsem si připadala, že tam otravuju, na šestinedělí jsem myslela, že se zblázním, chtěla jsem domů, bála jsem se že péči o syna nezvládnu, potřebovala jsem pořád u sebe někoho mít, když odešla návštěva, tak jsem brečela, že jsem zase na všechno sama. Po návratu domů, jsem obrečela i to, že manžel musel odjet na nákup, najdenou všechny přípravy na péči o miminko byly k ničemu, byla jsem vystresovaná a vůbec si nedokázala užívat ty krásné chvíle. Když malej konečně usnul, tak jsem chodila po bytě 2+1 s chůvičkou a stresovala se že zaplače, vstávání v noci bylo peklo, připadala jsem si na všechno tak sama a tak strašně zoufalá když malej plakal.
Mám sklony k depresím, rok po narození syna jsem se dva roky léčila antidepresivy, pak jsem je vysadila, ale vím že uplně v pořádku to není, ale nechtěla jsem brat léky, když jsem chtěla další miminko. Teď jsem těhotná a mám strašnej strach, že to po porodu přijde znova. Jedniný, co mě utěšuje je, že už vím do čeho jdu, ale co se mnou udlají hormony nevím. Mám problém s tím, že se vším strašně dopředu stresuju i když třeba vůbec není důvod a tím se zbytečně terorizuju, že mám pořád katasrofický scénáře.
Máte někdo zkušenost, co vám pomohlo proti poporodní depresi kromě léků? chci kojit a to je s většinou léku neslučitené. Zažil jste někdo po prvním porodu to co já a u druhýho už to tak hrozné nebylo? díky za každou zkušenost, která bude opravdu k danému problému...
21. bře 2014 v 10:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, i já jsem měla deprese, myslím, že realita dopadne na každou z nás i když trochu jinak. Zkoušela jsi s tím navštívit psychologa nebo psychiatra? Myslím, že jen oni ti dokážou odpovědět na tvůj strach a cíleně tě nějak podpořit. Jinak si myslím, že předcházet tomu moc nejde.
21. bře 2014 v 10:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
zažila jsem u prvního přesně to co píšete..strašlivé. Měla jsem u druhého strach že se to bude opakovat a nic! Dopředu jsem si řekla - rozhodla se - nikdo nikdo mě nevystresuje ani při porodu ani na šestinedělí - bylo to těžké, byla jsem tam za exotku, ale vše si dělala po svém, uzavřená do sebe. Jen já a dítě..Doma potom jsem se snažila taky, manžela jsem an to připravila..a neopakovalo se to. Kdyby se mi příznaky zase přihlásily..tak byh se vys.. na kojení, a leěla hned pro prášky...podruhé už si to zničit nechci.
21. bře 2014 v 15:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Možná to bude vypadat jako maličkost, ale já doporučuju spaní s miminkem. Ani by mě to nenapadlo, ale rodila jsem v pražské krči, která je těžce baby friendly a hned doporučili, ať se svléknu a vlezu si s malou pod peřinu (samozřejmě bacha na očistky). Necítila jsem se na dítě vůbec připravená (sice plánované, ale dřív než jsem čekala :slight_smile: ) ale tenhle kontakt ve mě okamžitě spustil takovou euforii a nastartoval ty správné mateřské pudy a i když to s ní doma bylo těžké, vlezla jsem si s ní do peřin a všechno ze mě spadlo, když mi spokojeně odfukovala do obličeje :slight_smile: Spaly jsme spolu takhle půl roku a pak sama začala vyžadovat soukromí a začala spát sama.
21. bře 2014 v 19:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@petrusew říkala jsem to psychiatričce a ta řekla léky, ale neslučitelný s kojením a to bych měla větší deprese z toho že nekojím :frowning2: zkusím tam ještě zajít a poradit se až před porodem, teď tam nechodím.


@jaav já jsem rozhodnutá pokud bude vše ok, jít pár hodin po porodu domů a užívat si to, ne se stresovat že jsem v nemocnici na vše sama, bez syna a tatínka. doma si myslím, že by mi bylo líp, navíc ted bydlíme v domě, kde dole bydlí mamka, a naproti moje nejlepší kamarádka, která dokáže podpořit výborně, tak bych neměla být tolik sama, skoro pořád tu někdo bude nablízku.


@baterie to zní dobře, taky bych chtěla být víc v kontaktu s miminkem, tělo na tělo a dělat vše jinak než poprvé, kdy jsem všechno dělala jak kdo řekl a nic podle svých pocitů.
26. bře 2014 v 16:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já bohužel trpím depresemi i v době mimo šesti nedělí a vím co je to za peklo ,po prvním děcku to šlo,po porodu druhého dítěte jsem myslela že týdení pobyt v nemocnici ani nezvládnu možná to bylo oto horší že jsem podstoupila akutího císaře ,u třetího dítěte to bylo lepší už jsem byla na některé věci připravená -uklidňuje mě když dělám nějakou drobnou práci rukama u které musím trochu přemýšlet ,ale ne zas tak moc -takže jsem do porodnice vyrazila s vlnou a jehlicemi a hačkem a celou dobo háčkovala čepičky pro malou a pletla svetřík -co nato že mi to zas tak moc nejde a některé ty věci nejsou dobré ani na panenku, ale účel to splnilo a byla jsem víc v klidu . A doma musím říct že to mnoho lidí považuje za neřest ,ale mám kojené děti vždy usebe v posteli -jsem vlastně líný člověk a noční vstávání mě natolik ničí a nevispání zhoršuje mé stavi ,že je jednoduší přijít o trochu soukromí .A jinak taky ještě pomáhají některé bylinky -ne že by to byl nějaký zázrak a oproti lékům samozřejmě fungují méně ale trochu to zabírá -třezalka a šišák a taky mám docela dobrou zkušenost s homeopatiky.
26. bře 2014 v 16:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek