• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Porod akutní sekcí, jak se s tím vyrovnat?

23. ledna 2017 
Ale cert ji vem mam sve dite je nadhernej a hlavne zdravej ....ukazali mi ho po 4 hod. a nikdy nezapomenu!!! byl tady a byl muj brecela jsem snad dve hodiny vim ze prirozene by to bylo moc krasne ale stalo se a ja dekuju ze to dopadlo dobre kazdy den....te maminky mi bylo tak lito ..ona takove stesti jako mi tady nemela takze nejaky cisar?! je fakt prkotina a vubec bych to neresila....jo a bolest po cisari byla happy o proti tem 24 hod. i tak uz na jip jsem rekla tak ho miluju ze bych sla hned znova ...bez strasti a bolesti proste dite porodit nelze....
26. pro 2013 ve 23:35  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v září 2013  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Maminky,všechny duševní stradatelky po porodu sekcí :slight_smile: Jdu vás potěšit.
Kdysi jsem tuto diskuzyiakládala já,z těžkou a balavou duší při vzpomínce na svůj poslední porod :frowning2:
Vnitřeně jsem cítila,že mít ještě dítko a konečně zažít ten vysněný porod by mi hodně pomohl,nakonec vše více či méně zahojil čas,ale i přesto jsme se rozhodli pořídit čtvrté miminko,přišlo hned,ano,vždy byla reálná možnost že se sekce bude opakovat,já se bála plánované sekce,že bude doktor dělat humbuk kvůli jizvě a podobně,otěhotněla jsem totiž rok po sekci,to ale nikdy v úvahu nepřišlo,můj gyndr si stála za tím že budu rodit spontánně a tak se taky stalo.
Zažila jsem přesně to co jsem si vysnila,to nejpřirozenější a nejčistší porození svého syna,krásné rychlé,tak ja by mělo být "vědomý porod" a opravdu je o co stát.
Takže ,nebojte se po sekci jít do dalšího těhotenství!!:slight_smile: hodně štěstí všem :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
23. čer 2014 ve 13:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
Me praskla cast plodove vody ve ct8.kvetna2014a odtekala mi az do akutni sekce kterou mi museli udelat9.kvetna2014ptz jsem si nechala dat ten prasek do pochvy na otevirani ktery nezabral ani na1prst,tak jsem si pak nechala pichnout nejaky opiat na tlumeni kontrakci a do15ti minut jsem na ten opiat dostala alergickou reakci,takze jsem dostala zastavu dechu..jen si pamatuji ze mi to pichli,pak uz jsem jen citila jak me hazeji z postele na luzko na operacnim sale a po te jsem se probudila na ARU s nahubkem na puse..takze 1.noc po porodu aro2.noc oddeleni Jip3.noc na pozorovani na porodnim a az4.noc po porodu na normalnim pokoji a s miminkem..do dnes mam pocit viny,uzkosti a je mi to neskutecne lito,ze jsem nezazila ten pocit kdyz mate miminko hned na prsou po porodu,kdyz si ho muzete hned pohladit a ric mu ahoj ja jsem tvoje mama:'(snad se s tim nekdy vyrovnam ikdyz ted uz je nam s miminkem fajn doma..ale nikdy nezapomenu na to o co jsme byli s mym synem oba ochuzeni...
24. čer 2014 v 00:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
jo zapomela jsem tam dopsat ze kdyz uz jsem lezela v uvozovkach jen na ty jipce,tak mi privezli syna ukazat asi na10min..bylo to nadherny poprve si pochovat svoje miminko,takze jsme to ja i pritel obreceli a pak kdyz si ho ta sestricka zase odvazela,tak mi pukalo srdicko,jako kdyby si odvazela polovinu me..bylo to sileny..snad kdyz se nekdy v budoucnu rozhodneme ze si poridime jeste 1miminko,tak doufam ze uz to bude,tak jak to ma byt..prirozeny a krasny..zadny rodicce nepreju zazit takovyhle psychicky muka..
24. čer 2014 v 00:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@veroon1 :frowning2:
rozumím,ale moc nechápu,proč sis nechala dát opiát proti utlumení kontrakcí?Příště určitě méně medikace,někdy dávají i 2-3 čípky do pochvy na vyvolání kontrakcí,hned po jednom to zabalit a dávat léky na utlumení kontrakcí??to nemohlo dopadnout dobře,lékaři opravdu otřesně přistupují k porodům
24. čer 2014 v 09:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
to byl lek na bolesti..nekdo si dava epidural a nekdo si nechava pichnout ten opiat,ktery si pak davkujes sama vzdy pred kontrakci..neztihla jsem si to zmacknout vic jak dvakrat a takhle to dopadlo..mam spoustu znamych co si nechali pichnout to same co ja a meli to uplne v pohode..vedouci doktor z ara mi rikal,ze jsem podle zdravotnich zaznamu 4.na svete co mela na tu latku takovouhle reakci...takze uz nikdy vic zadny leky na zmirneni kontrakci..
24. čer 2014 v 10:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veroon1 Podle mě se "zážitek" z přirozeného porodu příliš zveličuje...Prosím tě, vůbec nemysli na nějaké ochuzení...máš zdravé miminko, ty jsi zdravá, tak za tu akutní sekci denně děkuj ,Bohu, žes ji měla a měla včas. Hoď porod za hlavu- byla to jen "chvilička",která sice mohla být příjemnější, ale mnohem větší - psychický muka (jak píšeš) bys měla celý život, kdyby to nedopadlo tak, jak dopadlo. Hodně zdraví tobě i miminku!!!
24. čer 2014 v 11:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@saminomimino Já myslím, že se tím zbytečně moc trápíš...sice chápu, že Tě to zaskočilo a možná ses těšila na normální porod, ale hlavně že jste oba v pořádku. Císař není žádná tragédie. Hlavu vzhůru.
24. čer 2014 ve 12:25  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@1kacaba1 já už se tím netrápím,je to už dva roky,mezi tím jsem si zažila krásný porod.
Mimo to věta jako ta tvoje jsem slyšela tenkrát milion,a věř mi že je to to poslední co chce člověk slyšet,jsou prostě psychické věci a bolesti které ač cítit nechce cítíš je,z mnoha důvodů,mě šlo tenkrát hlavně o maličkou,co zažila a nebyla semnou,těžko někomu vymluvíš deprese a podobné spyhcické problémy,jsou to šrámy na duši
Ano ,samozřejmě jsem byla ráda že jsme obě v pořádku a žijeme!Věc byla daleko složitější
mimo to vidím že jsi prvorodička,to jsi ve sladkém nic netušení,jak víš že císař není tragedie,zažila si ho někdy?Vím že to myslíš dobře al radit někomu v nečem co vůbec neznáš,je poněkud k ničemu :sweat_smile:
24. čer 2014 ve 13:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@kalo zážitek z přirozeného porodu zveličuje:grinning: jste vtipálek?!,není nic krásnějšího než si poctivě porozené miminko držet nahulaté na břiše a seznamovat se,nevidím na to nic zveličeného je to ten nejkrásnější a nejpřirizenější proces a stav na svět
24. čer 2014 ve 13:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@saminomimino Prvorodička nejsem, jen jsem nevypisovala, že už mám dvě skoro dospělé děti. Mám za sebou dva císaře a třetí mě teď čeká. A fakt si myslím, že jsou mnohem vážnější a horší problémy, než jak kdo rodí. Hlavní je, že to dopadlo dobře.
24. čer 2014 ve 13:22  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Moc jsem si přála přirozený porod. Bohužel se zvrhnul, po deseti hodinách kontrakcí začaly miminku slábnout ozvy, píchli mi vodu, byla silně zkalená, já měla vysoký tlak, šla jsem okamžitě na sál. Ve 1420 jsem na sál přijela, ve 1425 má malá v papírech příchod na svět. Okamžitá celková anestezie, malá syndrom aspirace mekonia, po porodu nedýchala, rozdýchávali ji hned na sále, nejen že jsem ji neviděla hned, ale až za 24 hodin - ona několik dní na resuscitační jednotce, já na jipu s těžkým krvácením. a přitom - začalo to jako spontánní přirozený porod. vše se zdálo být ok. a První zprávy - mohla být nějakou chvilku bez kyslíku, může mít poškozený mozek, může nastat celkový kolaps centrálního nervového systému. Naštěstí se nic z toho nepotvrdilo, protože v podolí jsou machři a po tom císaři se o malou přímo na sále postarali ukázkově. Takže z mekonia v plicích se rozjel "jen" zápal plic, a ten po týdnu na resu u malé zvládli. V těhotenství mě v podolí mimořádně hlídali (léčila jsem se tam od osmého týdne těhotenství, mám vysoký tlak, myomy v děloze, a pár dalších indikací), přesto to v závěru vypadalo, že tp půjde přirozeně a já si to moc přála. Jasně, že jsem to chtěla jinak. že jsem chtěla mimčo na břiše, aby se přisálo ještě na porodním boxe, abych měla krásné první fotky. A víte co?? dnes je mi to úplně jedno, jak jsem rodila. Malou mi v Podolí zachránili, byli tam úžasní ke mně i k ní, máme krásné zdravé dítě, mlíko se mi začalo dělat asi pátý den po porodu a dnes plně kojíme bez příkrmů, malé je pět týdnů a je zlatá. Psychické problémy se mi naštěstí vyhnuly, od počátku jsem si říkala, že to tak mělo asi být, abychom si ještě víc cenili toho malého života. Blahořečím faktu, že císař existuje, i když bych ho nikdy nechtěla automaticky. Ale zachránil život mně i dcerce. Tak to beru.
24. čer 2014 ve 13:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
autor
@zarucha znám tvůj příběh,to ovšem nic nemění na faktu,že někoho se tato situace psychicky dotkne,nejvíce mně sžíral pocit že malá byla někde,bůh ví kde beze mně,že plakal,i moje následná péče o ní byla katastrofální,jak zle mi bylo,opravdu bych chtěla mít tu moc abych mně jisté věci psychicky neovlivňovali,ale nemám...
Navíc když jsem pak zjistila že v případě mého porodu sekcí,se dalo postupovat i jinak,ne rutinně jak je tu zvykem...na dobré náladě to nepřidalo,nic méně prostě někoho to ovlivní a chce o tom mluvit s ženama co to cítí stejně,proto jsem před dvěma lety tuhle diskuzi založila,myslím že když tento problém někdo neměl,není důvod aby sem přispíval.........nikoho tu neurážíme nenapadáme ani nic podobného,za to nám,které to trápilo,se dostalo mnohdy nepěkných urážek :frowning2:
Fakt že nejdůležitější je výsledek,zdravé dítě a matka,netřeba zmiňovat,to je prostě jasný a ten jelpší výsledek,ovšem to neznamená že cesta k tomuto výsledku někoho nezabolí
24. čer 2014 ve 14:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@saminomimino já to úplně chápu. taky naopak dobře vím, žes to prožívala špatně. nechápu, jak může někdo poporodní depresi kritizovat nebo dotyčnou urážet, je to velmi těžký a nesmírně náročný stav. napsala jsem to sem spíš proto, aby to s císařem některé jiné holky nebraly automaticky jako své selhání, to je nesmysl, někdy to prostě jinak nejde. a vím, že některé holky to tak berou.... tím, že naše malá byla po porodu v bezvědomí a šla rovnou do umělého spánku kvůli mozku, věděla jsem, že o sobě neví, a tak nějak jsem měla pocit, že ví, že jsem u ní, když ji začli probírat v inkubátoru....to byl krásný moment, když se na mě poprvé podívala, mrkla, když přihlížející doktor potvrdil, že mě vidí....skoro jako při porodu. Nikdy bych císaře nechtěla na objednávku. ale jsem strašně šťastná, že mě tenhle těžký start nijak psychicky nepoškodil, a že mám k miminku naprosto pevnou vazbu, jsem zkrátka šťastná, že žije, kouká na mě, slyší, pije krásně, a je to moje holčička.
24. čer 2014 ve 20:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kalo jsem stastna ze to dopadlo jak to dopadlo a ze me i syna vcas zachranili,jen to asi bude nejaky cas trvat nez se s tim poperu..asi to tak melo byt aby jsme si se synem vazili vic jeden druheho:slight_smile:
24. čer 2014 ve 21:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@saminomimino presne tak,mas uplnou pravdu..taky nechapu jak nekdo muze rict ze se to zvelicuje..kdo akutni sekci po ktere ma miminko u sebe az nekolikaty den nezazil,nepochopi to co prozivala a proziva ta maminka co si prave tohle musela cele prozit..ja jsem7.tydem po akutni sekci a neni mi z toho co jsme prozili vubec fajn..
24. čer 2014 ve 21:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@veroon1 jedinné co ti můžu říct,je ,že to opravdu čas zhojí,i když mně to silně trápilo téměř rok,určitě se neboj vyhledat i odbornou pomoc,já to možná udělat měla,když to zpětně zhodnotím
24. čer 2014 ve 21:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@saminomimino Docela mě zaujal tvůj příspěvek. Já jsem zase pro změnu rodila o měsíc dřív. Taky jsem byla docela zaskočená a přes všechny kurzy a přečtené knihy jsem se cítila ještě nepřipravená :slight_smile: Pro mě bylo nejhorší, když mi na sále řekli, že po porodu mi Kubika vezmou do inkubátoru. Rodila jsem 4 hodiny, pro prvorodičku super :slight_smile: Kubik byl zdravý a vpořádku. Po porodu mi ho asi na dvě minuty přiložili, pak mi ho po měření půjčili v zavinovačce na 5 minut. V inkubátoru byl "jen" 4 dny. Pořád s tím ještě nejsem úplně vyrovnaná. Je smutné ležet dvě hodiny po porodu na sále a novorozeňátko mít někde v inkubátoru.. Takže chápu, žes tehdy byla zklamaná. Jsem ráda, žes napsala, že čas vše zhojí.. :slight_smile:
Chci se jen zeptat, a promiň kdyby to vyznělo nějak špatně. Trochu tvůj příspěvek po dvou letech na mě působí, že sis to miminko císařem vynahradila miminkem dalším. Jaký vztah máš k tomu císařskému??
24. čer 2014 ve 21:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@ellar k miminku porozeném císařem,mám úplně stejný vztah jako k ostatním,možná i lehce citově jinak položený,ona je hrozně něžný člověk a mazel,strašně moc jsem se jí snažila vynahradit co nám po porodu bylo odepřeno,řekla bych že byla i je lehce více hýčkána,z mé stran,určitě není čvtré miminko náhražkou",své děti miluji všechny stejně i když je každé zcela jiné,touha po čtvrtém přišla nečekaně,v době kdy už jsem císaře dávno hodila za hlavu,my s oba s mužem jsme cítili že jaksi nejsme úplní,Tristan nám chbyěl do party...
24. čer 2014 ve 22:04  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@saminomimino Děkuju! Moc krásně napsané :slight_smile:
24. čer 2014 ve 22:10  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
I já jsem už založila podobnou diskuzi na toto téma. U nás byl císař neplánovaně naplánován - tedy měla jsem rodit přirozeně jenže po odtoku PL se nedařila indukce a proto naplánovali sekci. Jsem ráda za dcerku, ale vzpomínky na porod mě taky občas bolí, hlavně když tu vidím ty fotky maminek co mají miminka po narození na bříšku a nebo když mi kámoška popisuje jaký měla úžasný porod a jak si ho užila. Také je mi líto že jsem dcerku manželovi nevybojovala a není na mě hrdý. Je rád že jsme obě v pořádku a že se lékaři o nás dobře postarali, cítím že moje zásluha tam není žádná. Sice říká že na mě hrdý je když si trošku postěžuju, ale já vidím že to říká jen aby mě uchlácholil a že je hlavně rád že jsem v pořádku (měl taky starost). Asi s tím už nic nenadělám. Spíš sse snažím nad tím příliš nepřemýšlet a užívat si šťastné chvíle se svojí dcerkou a myslím že toto by mohlo pomoct i tobě. Pak mi taky trošku pomáhá když si čtu příběhy maminek s podobným osudem a vidím že v tom nejsem sama. No a asi nejvíc mě uspokojilo to že jsem slyšela o velmi problémovém porodu při kterém se paní dostatečně neotevřela a miminko se při něm dusilo, mělo horší ozvy a šlo mu o život - pak si říkám co kdyby se nám to stalo a asi je lepší že jsem se neotevřela vůbec a malou vzali v pohodě sekcí.
24. čer 2014 ve 22:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@kalo
Přesně tak....Já rodila 14hod. a porod byl ukončen akutní SC.
Pak už jsem "normálně" nerodila a že bych z toho měla nějaké trauma,výčitky nebo dokonce psychické potíže,tak to fakt nemám :wink: .
26. čer 2014 v 10:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@superkousky tak co lezete do skupiny s tématem,trauma po sekci,když vám to nic neudělalo,to mi hlava nebere!!!
18. črc 2014 ve 13:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@partyzanka91 manžel na vás není hrdý že jste mu nevybojovalo dcerku??To jako fakt??To není přece normální,nosila jste ji ,pordila ,je fuk jak,bych chtěla vašeho manžela vidět rodit sekcí,hrdinové!To fakt na psychice nepřidá,když vás manžle ještě takto "topí"
18. črc 2014 ve 13:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@saminomimino
Pokud Vám vadí jiné názory,tak jste si měla udělat uzavřenou skupinu.
Navíc jsem nereagovala na Vás,ale na @kalo :wink: .
18. črc 2014 ve 13:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@partyzanka91 kdyby jsi nevybojovala dceru, tak bys ji u sebe nemusela mit. Nevybojovala bys ji teoreticky, kdyby jsi trvala na prirozenem porodu za kazdou cenu bez ohledu na malou i na sebe. Je jedno, jak se dite narodi, hlavni je ze maminka i dite jsou v poradku a zdrave prece :slight_smile:
Ja mela planovanou sekci a manzel malem zaslzel uz na sale, doma pak rovnou po prichodu domu, jak byl stastny, ze jsme obe s nim doma a v poradku :dizzy_face:
18. črc 2014 ve 13:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@saminomimino - myslím, že vyrovnat by ti mohlo pomoct to, že to poslední miminko můžeš teĎ držet v náručí a být i s ostatními dětmi... Že jste to oba zvládli... Myslím, že nezáleží na způsobu, cestě... Jak se miminko dostane na svět.. Ale hlavní je, že se dostane!


@partyzanka91 - jaké nevybojovala? Víš, co vše obnáší akutní sekce? Když u nás chystáme na sál - na jiném oddělení a stopnou nám to s akutním císařem - to je fičák... Když se ztrácí ozvy a během pár minut s tebou mažou na sál - vyděšenou?? Zmatenou?? Myslíš, že to není boj? Strach?
Já rodila klasicky, byly komplikace, dodnes jsem tak nějak přesvědčená, že to někdo pěkně zpackal... Ale.. Já maminky, které rodily císařem, určitě nezatracuju - proč? Taky si to vytrpěj..
18. črc 2014 ve 13:46  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@partyzanka91 - vždyť jsi musela být vyděšená - a ten fofr kolem - to nebyl boj??
18. črc 2014 ve 13:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hancazivocich ahoj, no vpravdě mi nebyli akutní, nekonal se naštěstí žádný poklez ozev či jakýkoli jiný problém, který by malou ohrožoval na životě. Prostě hrdlo jsem měla úplně uzavřené a nahoře (vůbec žádný posun) a s tou odteklou PL jsem tam mohla v klidu ležet i dýl, díky monitorům dokážou včas vysledovat jestli hrozí infekce. Takže říkám neplánovaně plánovaný o život dcerky jsem se strachovat naštěstí nemusela. Moc jsem se těšila až jí uvidím a jestli jsem měla strach tak trochu z toho co mě čeká, přeci jen je přirozené se malinko bát když vás čeká operace a k tomu 1. v životě a při vědomí, ale to těšení se bylo větší a srach přebíjelo. Manžel byl taky moc dojatej když dcerku po narození viděl (narozdíl odemě co jsem při spinálce omdlela). Já po zákroku už manžela neviděla a dcerku za 4 hodiny. V tu chvíli jsem byla hrozně šťastná že jí mám, že je nádherná a moje, nejkrásnější pocit v životě - no a všechno mě bylo úplně jedno. Ta lítost že jsem nezažila přirozený porod se dostavila časem a manžel je moc hodnej, stará se o nás, chodí i na brigády aby jsem byly dobře zajištěné a dokonce se o mě bál když jsem po porodu vypadala tak blbě - bledá, hubená a stavy na omdlení (jsem byla strašně chudokrevná), ale prostě vidím že má radost že nás má zdravé, ale ta hrdost tam prostě není no a nedá se nic dělat nemůžu mu to mít za zlé. On to prostě bere že dobrou práci odvedli lékaři a co se týče těch bolestí okolo tak to bere jako nutnost ale že za mimi to jistě stojí (a je to pravda). A je pravda že chlapi snášej bolest hůř - když se v práci škrábnul o hřebík tak se kvůli tomu vztekal celej den a když mu je nevolno tak je taky vždycky mrzutej. A když se ho ptám co by dělal kdyby o bylo obráceně a dítě musel nosit on tak se k tomu radši nevyjadřuje no
18. črc 2014 ve 14:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@saminomimino ahoj, ale můj manžel nás zbožňuje a dělá všechno pro to abychom se měly dobře, je rád že jsme zdravé. Nechci abyste si o něm myslela něco špatnýho. Taky mě v šestinedělí honil po doktorech protože jsem se mu nezdála jak jsem byla bledá a hubená (jsem měla nízkej krevní obraz, strašnej nedostatek železa...). Ale jak už jsem odpovídala mamince Hancazivocich vidí že veškerá práce kolem narození malé byla na lékařích a je rád ž jsme měli skvělou péči a dobře to dopadlo a za to se na něj zlobit nemůžu. Teď už to ani tak neřeším a užívám si každý den s dcerkou, dokud je ještě malinká a hodná
18. črc 2014 ve 14:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek